č. j. 32 Ad 3/2021 - 37  

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci

žalobce:  A. O.

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

 se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách, ze dne 15. 1. 2021, č. j. X, o invalidní důchod,

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Vymezení věci
  1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 5. 2020, č. j. X (dále také jen „prvoinstanční rozhodnutí“) zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) s odůvodněním, že žalobce sice byl na základě posouzení jeho zdravotního stavu od 11. 5. 2016 uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně, ale protože ke dni vzniku invalidity nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění, nárok na invalidní důchod mu nevznikl.
  2. Rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí. Uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně uplatněných námitek. V námitkovém řízení opětovně posoudila invaliditu žalobce, v tomto směru odkázala na vypracovaný nový posudek o invaliditě ze dne 9. 7. 2020, dle kterého je žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp.  Rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti dle uvedeného posudku je zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 7b (středně těžké postižení, poruchy osobnosti, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů, se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 45%. V námitkovém řízení žalovaná rovněž přezkoumala a zhodnotila veškerou žalobcem získanou dobu pojištění (dle § 40 zdp).  Podmínku zákonem stanovené doby pojištění však žalobce nesplnil, a proto mu nárok na invalidní důchod nevznikl [§ 38 písm. a) zdp]. 
  1. Obsah žaloby
  1. V podané žalobě žalobce obdobně jako v námitkách poukázal na to, že byl po zdravotní stránce uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně od 11. 5. 2016. Nesouhlasil se závěrem žalované, že nezískal potřebnou dobu pojištění. Uvedl, že v „listině“ (zřejmě má na mysli osobní list důchodového pojištění, dále také jen „OLDP“) chybí zápočet z evidence u úřadu práce, kde byl evidován od 18. 3. 2013 do 1. 9. 2015, přičemž potvrzení o tom zasílal žalované do Prahy. V roce 2016 při pobytu na svobodě předal pobočce žalované v Brně veškeré dokumenty k žádosti o důchod. Připojil kopii OLDP ze dne 4. 6. 2019 s přehledem dob pojištění. Namítl, že z důvodu svého zdravotního stavu, který byl posouzen tak, že je invalidní v prvním stupni invalidity, nemůže být ve věznici zaměstnán.
  2. V doplnění žaloby (na výzvu soudu) uvedl, že dle jeho názoru žalovaná nezjistila správně veškeré dny jeho pojištění. Doložil potvrzení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 18. 2. 2021 o dobách vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání v různých obdobích v intervalu let 1992 až 2017. Uvedl, že z tohoto potvrzení mu vychází, že byl v této evidenci po dobu 2 197 dní, což je cca 6 let a 7 dní. Tento výsledek pak odporuje tomu, co uvedla žalovaná.
  3. Nesouhlasí ani se zápočtem doby svého zaměstnání. Uvedl, že byl zaměstnán několikrát, a to i po dobu výkonu trestu odnětí svobody, celkem 1 491 dní, což činí 4 roky a 31 dní. Domnívá se, že tedy splnil dostačující dobu k tomu, aby mohl pobírat invalidní důchod. Žalobce dále přiložil rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2021 (tím byly jako nepřípustné zamítnuty jeho námitky, které podal proti rozhodnutí o námitkách ze dne 15. 1. 2021, č. j. X tj. proti touto žalobou napadenému rozhodnutí), a žádal, aby soud „přečetl“ první odstavec jeho odůvodnění. V něm je uvedeno: „účastník také uvádí, že pracoval od 1. 9. 2015 do 30. 11. 2016 v jejich obci, poté byl evidován na Úřadu práce od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2017, dále pracoval jako dělník Penny Rosice u Brna od 1. 4. 2017 do 2. 11. 2017, od 19. 6. 2006 do 18. 4. 2008 pracoval ve věznici jako dělník. Po propuštění z výkonu trestu pracoval od 1. 1. 2009 do 31. 5. 2009 jako dělník v Rosicích u Brna, účastník řízení zhodnotil své odpracované roky v rozsahu 5 a půl roku.“
  4. Závěrem navrhl, aby mu byl přiznán invalidní důchod.

III. Vyjádření žalované

  1. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odkázala na příslušná ustanovení zákona o důchodovém pojištění [§ 38, § 39, § 40 v návaznosti na § 5 odst. 2 písm. a)]. Dále odkázala na posudek o invaliditě ze dne 9. 7. 2020, který byl zpracován v námitkovém řízení a dle kterého je žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp s datem vzniku invalidity dnem 11. 5. 2016. Uvedla, že s ohledem na ustanovení § 40 odst. 1, 2 zdp zhodnotila žalobci dobu, kdy byl veden v evidenci úřadu práce po 31. 12. 1995 jako uchazeč o zaměstnání a nepobíral podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, pouze v rozsahu jednoho roku. Zhodnotila rovněž žalobcem veškerou prokázanou a doloženou dobu pojištění (dřívější zaměstnání) dle dokladů nacházejících se v její evidenci. Setrvala na svém názoru vysloveném v napadeném rozhodnutí, že ač byl žalobce uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně, nesplnil druhou podmínku pro vznik nároku na invalidní důchod, a to podmínku potřebné doby pojištění. 
  2. Navrhla zamítnutí žaloby.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

  1. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. za souhlasu žalobce a presumovaného souhlasu žalované. Žalobu důvodnou neshledal.
  2. Z obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 6. 8. 2019 prostřednictvím Věznice Valdice opakovanou žádost o invalidní důchod. Posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení Brno - venkov ze dne 4. 9. 2019 byl uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp  od 11. 5. 2016 (pro rozhodující zdravotní postižení dle kapitoly V, položky 7b přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 s konečnou mírou poklesu pracovní schopnosti 45%).
  3. Prvoinstančním rozhodnutím ze dne 5. 5. 2020 byla žádost žalobce o invalidní důchod zamítnuta. Součástí tohoto rozhodnutí je OLDP z téhož dne, v němž jsou uvedeny veškeré žalobcem získané doby pojištění.  Soud ověřil, že v rozhodném období od 11. 5. 2006 do 10. 5. 2016 žalobce získal pouze 3 roky a 217 dnů pojištění a v rozhodném období od 11. 5. 1996 do 10. 5. 2016 získal pouze 3 roky a 231 dnů pojištění.   
  4. Žalobce v podaných námitkách proti prvoinstančnímu rozhodnutí a svých dalších podáních, stejně jako v nynější žalobě uváděl, že byl v různých obdobích veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, že pracoval u starosty jejich obce jako dělník (od 1. 9. 2015 do 30. 11. 2016), dále jako dělník Reny a Tero Rosice Těstárny, jako dělník v obci Zastávka u Brna,  jako dělník v Penny Rosice, jako dělník v Rosicích u Brna (od roku 2004 do roku 2005). Namítal, že tuto dobu nemá evidovanou a žádal o vysvětlení, proč mu nebyla zhodnocena jako doba pojištění.
  5. V rámci námitkového řízení byl dne 9. 7. 2020  vyhotoven posudek o invaliditě (viz výše), jehož závěry jsou ve shodě s posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Brno - venkov ze dne 4. 9. 2019.
  6. Krajský soud konstatuje, že žalovaná v rámci námitkového řízení přezkoumala a zhodnotila žalobci veškerou potřebnou dobu pojištění v rozhodném období (dle kritérií § 40 zdp), která byla žalobcem prokázána a  doložena. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná žalobci zhodnotila i dobu od 17. 12. 2015 do 30. 11. 2016, kdy pracoval pro obec Zastávka u Brna, a dobu od 1. 4. 2017 do 2. 11. 2017, kdy pracoval ve společnosti  Penam. Ani po tomto zápočtu však žalobce nezískal zákonem požadovanou dobu pojištění, proto žalovaná napadeným rozhodnutím jeho námitky jako nedůvodné zamítla.
  7. Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalovaná se opakovaně zabývala zápočtem žalobcem tvrzených dob pojištění k jeho opakovaným žádostem o invalidní důchod. Již z rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2016, ze dne 25. 1. 2018, a naposledy ze dne 5. 5. 2020 (které je přezkoumáváno v rámci tohoto přezkumného řízení) vyplývá, že žalobce je po zdravotní stránce od 11. 5. 2016 invalidní dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp pro invaliditu prvního stupně, ale protože nezískal potřebnou dobu pojištění, nárok na invalidní důchod mu nevznikl.
  8. Podle ustanovení § 38 zdp má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se

a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

  1. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zdp je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
  2. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod a stanovení stupně invalidity je závislé především na lékařském odborném posouzení. Soud, který sám nemá odborné medicínské znalosti, vycházel při hodnocení důkazů z provedených odborných lékařských posouzení zdravotního stavu žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí (viz výše citované posudky). Žalobce nenamítal nedostatečné posouzení svého zdravotního stavu, nebrojil proti posudkovému závěru, že je invalidní pro invaliditu prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zdp, nebrojil ani proti stanovení data vzniku invalidity.  Proto krajský soud vycházel z toho, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně ode dne 11. 5. 2016. Právě od tohoto data se odvíjí stanovení rozhodné doby pojištění, v níž se zkoumá, zda pojištěnec zákonem požadovanou dobu (tj. druhou zákonnou podmínku) pro vnik nároku na invalidní důchod splnil či nikoliv.
  3. Podle § 40 odst. 1 zdp činí potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok, od 20 let do 22 let jeden rok, od 22 let do 24 let dva roky, od 24 let do 26 let tři roky, od 26 let do 28 let čtyři roky a nad 28 let pět roků.
  4. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.
  5. Doba vedení v evidence úřadu práce po 31. 12. 1995 jako uchazeče o zaměstnání je dobou  pojištění po dobu, po kterou náležela podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod. Doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do podmínky potřebné doby pojištění  započítává v rozsahu nejvýše 1 roku, a nezapočítává se do ní jiná náhradní doba pojištění nebo doba pojištění, které se kryjí s dobou, po kterou je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání; za dobu, po kterou náleží podpora v nezaměstnanosti, se přitom považuje též doba, po kterou se podpora v nezaměstnanosti neposkytuje z důvodu, že osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání přísluší odstupné, odbytné nebo odchodné (§ 5 odst 2 zdp).
  6. Žalobce byl ke dni vzniku invalidity (11. 5. 2016) osobou starší 28 let, potřebná doba pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod v jeho případě činí pět let (§ 40 odst. 1 písm. f/ zdp).
  7. V žádné ze zákonem předvídaných variant doby pojištění a rozhodného období dle § 40 odst. 2 zdp  (doba pojištění 5 let počítána v rozhodném období 10 let před vznikem invalidity, tj. od 11. 5. 2006 do 10. 5. 2016; ani doba pojištění 10 let získaná v rozhodném v období posledních 20 let před vznikem invalidity, tj. od 11. 5. 1996 do 10. 5. 2016; ani doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity) žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění. V prvně uvedeném období získal pouze 3 roky a 217 dnů pojištění, v pořadí druhém období získal pouze 3 roky a 231 dnů pojištění, v pořadí třetím období potřebnou dobu rovněž nezískal.
  8. Žalobce zdejšímu soudu spolu s touto žalobou doložil potvrzení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 18. 2. 2021 o dobách vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání v různých obdobích v intervalu let 1992 až 2017, z něhož dále vyplývá, že ani v jednom případě mu nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci. V OLDP z 5. 5. 2020 jsou doby evidence u úřadu práce uvedeny jako náhradní doba pojištění.  Žalobce se domnívá, že všechny doby vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, lze jednoduše sečíst a výsledné číslo je pak dobou pojištění (dle žalobce se tak jedná celkem o 2 197 dní, tj.  6 let a 7 dní).  Tak tomu ale není.
  9. Žalobce sice doložil veškerou dobu své evidence u úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání (bez nároku na podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci), ale stále zapomíná na to, že na posouzení jeho případu při hodnocení potřebné doby pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod dopadá aplikace ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) zdp. To znamená, že mu lze před dovršením věku 55 let z doby evidence u úřadu práce po 31. 12. 1995, po kterou mu nenáleželo hmotné zabezpečení nebo podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci,  započítat dobu pouze v rozsahu 1 roku, a nikoli 6 let, jak se žalobce mylně domnívá.
  10. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí k námitkám žalobce uvedla, že mu zhodnotila dobu od 17. 12. 2015 do 30. 11. 2016, kdy pracoval pro obec Zastávka u Brna, a dobu od 1. 4. 2017 do 2. 11. 2017, kdy pracoval ve společnosti Penam (potvrzení o těchto dobách od uvedených zaměstnavatelů jsou součástí správního spisu; uvedená doba pojištění je uvedena v OLDP z 5. 5. 2020, ale také již v dřívějším OLDP z 4. 6. 2019). Jiná v námitkách tvrzená zaměstnání, resp. většinu z nich žalobce jednak blíže nespecifikoval (vymezením přesné doby  trvání pracovního poměru), ale především neprokázal (příslušným potvrzením toho kterého zaměstnavatele, jak se mu naopak podařilo v případě výše uvedeném a obě tyto doby mu byly započteny jako doby pojištění). Krajský soud na tomto místě zdůrazňuje, že důkazní břemeno, tj. prokázání tvrzeného zaměstnání, leží zcela na žalobci, není na žalované či soudu, aby tyto skutečnosti zjišťovaly za žalobce. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce dosud ani v jedné z možných variant nesplnil dobu pojištění 5 let či 10 let v příslušném rozhodném období. Žalobce nezískal zákonem požadovanou dobu pojištění, žalovaná proto nepochybila, pokud napadeným rozhodnutím námitky žalobce jako nedůvodné zamítla. Ostatně ani v žalobě žalobce tvrzená další zaměstnání žádnými relevantními doklady neprokázal.
  11. Pouze jako obiter dictum krajský soud doplňuje, že v průběhu řízení před soudem si žalobce podal další žádost o invalidní důchod (dne 4. 11. 2021). Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 11. 2. 2022, č. j. R-1.2.2022-424/770 114 4022 opětovně zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) s odůvodněním, že žalobce byl na základě posouzení jeho zdravotního stavu (novým posudkem lékaře  OSSZ Jičín ze dne 1. 12. 2021)  od 11. 5. 2016 uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně, ale ke dni vzniku invalidity nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění, a proto mu nárok na invalidní důchod nevznikl. Součástí rozhodnutí je nový OLDP ze dne 1. 2. 2022 s uvedením všech dob pojištění, tedy i doby zaměstnání od 17. 12. 2015 do 30. 11. 2016 a doby od 1. 4. 2017 do 2. 11. 2017.  Žalobce v žádném z rozhodných období stanovených dle výše uvedených kritérií potřebnou dobu pojištění nezískal. Uvedené rozhodnutí není předmětem tohoto přezkumného řízení, krajský soud je uvádí pro přehlednost v rámci opakovaných žádostí žalobce.
  12. Z podání žalobce (založených ve správním spise, i žalobcem přiložených k žalobě) rovněž vyplývá, že se žalované dotazoval na možnost doplacení chybějící doby pojištění. Z odpovědi žalované ze dne 16. 3. 2021 vyplývá, že pro splnění podmínky přiznání invalidního důchodu by si žalobce musel zaplatit 17 měsíců pojištění, což pro 2021 činilo celkem 42 194 Kč. Invalidní důchod pak lze přiznat od data zaplacení.
  13. Krajský soud za výše popsaného skutkového stavu věci, kdy žalobce neprokázal žádnou další dobu pojištění (tj. řádným potvrzením o zaměstnání s vyznačením od kdy do kdy a jaký druh práce vykonával; k doloženému potvrzení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 18. 2. 2021 a možnému zápočtu doby evidence pouze v rozsahu 1 roku – viz výše), konstatuje, že doplacení chybějící doby pojištění je pro žalobce jedna z možností pro vznik nároku na invalidní důchod, neboť chybějící dobu pojištění v minulosti, pokud ji žalobce řádně neprokáže relevantními doklady, již nemůže nijak dohnat. Stále platí i možnost získání potřebné doby pojištění v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity (§ 40 odst. 2 zdp), tu však žalobce zatím také nezískal.  
  14. Krajský soud po provedeném přezkumném řízení ve shodě se žalovanou dospěl k závěru, že žalobce splnil pouze podmínku invalidity, která však sama o sobě pro vznik nároku na invalidní důchod nestačí. Pro jeho přiznání je třeba získat i potřebnou dobu pojištění, kterou žalobce nezískal. Protože žalobce nesplnil obě kumulativní podmínky dle ustanovení § 38 písm. a) zdp, nárok na invalidní důchod mu nevznikl.
  15. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

V. Náklady řízení

  1. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1  s. ř. s., když žalobce nebyl v řízení úspěšný a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch,  toto právo nenáleží dle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 17. března 2022

JUDr. Ivona Šubrtová v. r.

samosoudkyně