[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph. D., ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2020, č. j. OAM-324/ZA-ZA11-P09-2020

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2020, č. j. OAM-324/ZA-ZA11-P09-2020, kterým bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodnuto tak, že žádost je dle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), nepřípustná, a proto žalovaný řízení o této žádosti dle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil.

Žaloba

2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 17. 6. 2016 opakovaně požádal o udělení mezinárodní ochrany a tato jeho žádost byla žalobou napadeným rozhodnutím vyhodnocena jako nepřípustná a řízení bylo zastaveno. S rozhodnutím žalovaného žalobce nesouhlasí a považuje jej za nezákonné, jelikož dle jeho názoru bylo porušeno ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti; dále byl porušen § 2 odst. 4 s. ř., neboť přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu; dále žalovaný nezjistil všechny rozhodné skutečnosti svědčící v jeho prospěch a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, čímž porušil povinnost mu danou § 50 odst. 3 a 4 s. ř. a nesprávně tak posoudil jeho opakovanou žádost; dále byl porušen § 52 s. ř., neboť žalovaný neprovedl všechny potřebné důkazy. Žalobce dále namítal, že žalovaný žalobou napadené rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, čímž porušil § 68 odst. 3 s. ř.; dále došlo k porušení § 14a zákona o azylu, jelikož žalobci hrozí nebezpečí vážné újmy a také bylo porušeno jeho právo na soukromí život, které by vycestováním bylo ohroženo, čímž došlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Žalobce dále namítal, že v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl nové skutečnosti, neboť uvedl, že na území České republiky má dceru, která zde má trvalý pobyt a také zde žijí jeho vnuci. Oproti předchozí žádosti došlo ke změně, jelikož od původní žádosti uběhlo již 6 let, a tím byly naplněny podmínky pro zkoumání jeho rodinného a soukromého života, resp. hrozba vážné újmy v případě porušení těchto práv. Dle žalobce, žalovaný nijak nezkoumal délku jeho pobytu, jeho vztah s rodinou, pokročilý věk ani jeho integraci do české společnosti. Žalobce dále namítal, že s ním nebyl proveden pohovor, neboť při něm by došlo ke zjištění mnoha detailů jeho soukromého a rodinného života, které mohly být vyhodnoceny jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany. K problematice posuzování rodinného a soukromého života odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/2013-35, ze dne 28. 11.  2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71. Dle žalobce se měl žalovaný jeho rodinným a soukromým životem zaobírat a ne pouze automaticky konstatovat totožné důvody podání žádosti.

Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření popřel oprávněnost podané žaloby a trval na správnosti vydaného rozhodnutí včetně toho, že zjistil skutečný stav věci, vzal v úvahu všechny skutečnosti tvrzené žalobcem a přihlédl k nim při posuzování jeho žádosti. Žalovaný konstatoval, že žalobce při podání opakované žádosti neuvedl nové skutečnosti a ani on ze své úřední činnosti takové skutečnosti nezjistil, proto žádost posoudil jako nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a předmětné řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Jako důvod opakované žádosti žalobce uvedl politické problémy na Kubě a skutečnost, že na území České republiky má dceru a vnuky, což shodně uvedl i v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedeným důvodem se žalovaný již velmi podrobně zabýval v rámci přechozí žádosti žalobce o udělení a následném prodloužení doplňkové ochrany. Žalovaný uvedl, že na základě první žádosti žalobce mu udělil doplňkovou ochranu na 24 měsíců, jelikož nebylo možné s ohledem na tehdejší migrační předpisy a přístup státních orgánů k návratům občanů Kuby do vlasti, vyloučit přímé a bezprostředně hrozící nebezpečí vážné újmy. Následnou žádost o prodloužení doplňkové ochrany správní orgán zamítl, neboť na Kubě došlo k podstatným změnám v možnostech vycestování a návratu kubánských občanů do vlasti a žalobce žádné jiné skutečnosti pro ponechání doplňkové ochrany neuvedl. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ústín nad Labem rozsudkem ze dne 20. 9. 2019, č. j. 75 Az 3/2018-46, zamítl a následná kasační stížnost žalobce byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2021, č. j. 6 Azs 197/2019-45, odmítnuta pro nepřijatelnost. Žalovaný dále uvedl, že při posuzování opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany vycházel především z výpovědi žalobce a z informací o aktuální politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv na Kubě, které v průběhu správního řízení shromáždil. Dále konstatoval, že z uvedených informací shromážděných v průběhu správního řízení o situaci na Kubě vyplývá, že situace v zemi původu nemá přímý vztah k žalobcem tvrzeným důvodům žádosti ani případnému ohrožení v případě jeho návratu do vlasti. Na Kubě také nedošlo k zásadní změně politické ani bezpečnostní situace, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný proto navrhl, aby soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.

Posouzení věci soudem

5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil.
6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanovení § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a ustanovení § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ustanovení § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. a ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny.
7. Soud po zvážení skutkových a právních okolností případu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
8. Podle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.
9. Podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.
10. Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.
11. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 4 Azs 23/2009, www.nssoud.cz, podává-li žadatel o mezinárodní ochranu opakovanou žádost, stanoví zákon o azylu pro věcné posouzení žádosti podmínku tvrzení nových skutečností či zjištění. Je tedy povinností žadatele, aby takovéto nové skutečnosti či zjištění správnímu orgánu v nové žádosti uvedl. V opačném případě je nucen správní orgán na základě citovaného ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu posoudit žádost jako nepřípustnou.
12. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 9 Azs 5/2009, vyplývá, že hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotně-právní postavení žadatele, a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.
13. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce touto žalobou napadá již v pořadí druhé rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla přiznána mezinárodní ochrana dle zákona o azylu. Meritorní přezkum situace žalobce, a to žádosti o prodloužení doplňkové ochrany, byl proveden rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 9. 2019, č. j. 75 Az 3/2018-46, kterým byla žaloba žalobce zamítnuta pro nedůvodnost. Následná kasační stížnost žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 197/2019-45, odmítnuta pro nepřijatelnost.
14. Ze správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 15. 9. 2014, č. j. OAM-332/ZA-ZA14-HA18-2014, byla žalobci podle § 14a zákona o azylu udělena ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na dobu 24 měsíců doplňková ochrana, a zároveň bylo rozhodnuto, že žalobci podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu se mezinárodní ochrana neuděluje. Jako důvod pro udělení doplňkové ochrany žalobci žalovaný uvedl hrozící nebezpečí vážné újmy žalobce, jelikož ten přesáhl po vycestování z Kuby zákonem předvídanou dobu, na kterou měl vycestování povolené podle § 14a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Dne 15. 8. 2016 podal žalobce žádost o prodloužení udělené doplňkové ochrany na území České republiky. V žádosti uvedl, že žádá o prodloužení doplňkové ochrany, jelikož se nechce vrátit do své vlasti kvůli politickému systému a hrozícímu ohrožení jeho lidské důstojnosti a nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestu ze strany kubánských státních orgánů. O této žádosti žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 6. 2016, č. j. OAM-332/ZA-ZA14-P05-PD1-2014, kterým nebyla doplňková ochrana prodloužena. Dne 17. 6. 2020 podal žalobce druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl, že je státním příslušníkem Kuby, kubánské národnosti a je bez vyznání. Není a nikdy nebyl členem žádné politické strany. Hovoří španělsky, je rozvedený a má dceru, která má trvalý pobyt v České republice. Do České republiky přicestoval letecky dne 4. 7. 2014. O udělení mezinárodní ochrany v České republice žádal již v roce 2014, tehdy mu byla udělena doplňková ochrana, která mu následně v roce 2018 nebyla prodloužena a aktuálně žádá o udělení mezinárodní ochrany z důvodu politických problémů na Kubě a strachu z návratu do vlasti, a také z důvodu toho, že v České republice žije jeho dcera a jeho vnuci.
15. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce při podání druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl totožné důvody jako v žádosti předchozí, tj. že na Kubě jsou politické problémy a má strach z návratu do vlasti, a v České republice žije jeho dcera a jeho vnuci, což bylo důvodem pro rozhodnutí žalovaného zastavit řízení o udělení mezinárodní ochrany. Tyto závěry žalovaného jsou z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zřejmé.         
16. Žalovaný při svém rozhodování vycházel z výpovědi žalobce, dále ze spisového materiálu k předchozí žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a dále si jako podklad opatřil informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Kubě. Konkrétně vycházel z Informace OAMP – Kuba: politická a bezpečnostní situace ze dne 3. 9. 2019.
17. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že námitky žalobce o tom, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatečné zdůvodnění, neshledal důvodnými, a důvody, které v první i druhé žádosti žalobce uváděl, byly totožné a to, že na Kubě jsou politické problémy a má strach z návratu do vlasti, a v České republice žije jeho dcera a jeho vnuci. Žalobce v řízení neprokázal existenci nových skutečností, které by vyžadovaly opakované meritorní posouzení žádosti o azyl. Stejně tak žalovaný nepochybil, pokud na případ žalobce aplikoval ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Soud má za to, že skutkový stav lze mít za dostatečně zjištěný a odpovídající okolnostem daného případu ve smyslu ust. § 3 správního řádu s tím, že rozhodnutí je taktéž přesvědčivě odůvodněno dle požadavků ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Soud proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. pro nedůvodnost zamítl.
18. Současně podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 17. prosince 2021

JUDr. Petr Černý, Ph. D. v.r.

samosoudce