41 Az 3/2021-54

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci

žalobce:  O. Y.

státní příslušnost: X   

t. č. pobytem X 

zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem

se sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky                                           se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2020, č. j. OAM-674/ZA-ZA11-ZA22-2020

takto:

I. Žaloba se zamítá.  

II.  Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.  Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Podstata věci

1. Žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou. Ukrajina je totiž na seznamu bezpečných zemí původu. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí. Namítá, že návrat na Ukrajinu by znamenal ohrožení jeho života z důvodu neustále probíhajícího ozbrojeného konfliktu. Krajský soud níže vysvětlí, proč tak žalobce namítá nedůvodně.

II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti

2. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 2. 10. 2020. Jako důvod uvedl, že v ČR jej chytla policie a dostal výjezdní příkaz. Nechce se vrátit na Ukrajinu. Při pohovoru uvedl, že na Ukrajině je to těžké. Kvůli probíhajícímu konfliktu je tam málo práce. Když měl v srpnu 2020 možnost vycestovat do ČR, využil ji a přicestoval na základě bezvízového styku. V září ale dostal správní vyhoštění a zákaz vstupu. Na Ukrajinu se ale vrátit nechtěl. Nemá tam už ani rodiče a neví, co by dělal. Žádostí o azyl si chce zlegalizovat pobyt. Jeho jediným důvodem je to, aby se nemusel vrátit na Ukrajinu. Před svým odjezdem bydlel v obci X v X. Problémy se státními orgány na Ukrajině neměl.
3. Žalovaný shromáždil v průběhu správního řízení informace o zemi původu, konkrétně materiál Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu ze srpna 2020 a Informaci OAMP – Situace na Ukrajině z dubna 2020. Podle zprávy Hodnocení Ukrajiny na Ukrajině obecně nedochází k pronásledování ve smyslu čl. 9 směrnice č. 2011/95/EU, ani k mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení, trestům či hrozbě z důvodu svévolného násilí, ač nelze vyloučit, že dochází k dílčím excesům. Od roku 2014 přijala Ukrajina řadu ústavních reforem a přistoupila k mezinárodněprávním závazkům, které zvyšují standard ochrany lidských práv a principů vlády práva. Ukrajina je členem OSN a přistoupila k základním lidskoprávním úmluvám. Ukrajinská vláda také spolupracovala s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky i s dalšími humanitárními organizacemi na poskytování ochrany a pomoci vnitřně přesídleným osobám, uprchlíkům a dalším skupinám. Podle Informace OAMP se bezpečnostní situace na Ukrajině po roce 2015 relativně uklidnila. K bezpečnostním incidentům dochází pouze v okolí linie dotyku. X, odkud pochází žalobce, je pod kontrolou ukrajinské vlády. K bezpečnostním incidentům tam nyní nedochází.
4. Na základě výpovědi žalobce a obsahu uvedených zpráv žalovaný shledal, že v  případě žalobce lze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu. Jediným důvodem podaní žádosti o azyl je snaha žalobce legalizovat si v ČR pobyt. Nijak neprokázal, že by Ukrajina v jeho případě nebyla bezpečnou zemí původu.
5. Žalovaný proto shledal naplnění podmínek pro použití § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Rozhodnutím ze dne 10. 12. 2020, č. j. OAM-674/ZA-ZA11-ZA22-2020 („rozhodnutí žalovaného“) zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou.

III. Žaloba a vyjádření žalovaného

6. Žalobce se bojí návratu na Ukrajinu kvůli dlouhodobě probíhajícímu ozbrojenému konfliktu. Ten v poslední době nabral na intenzitě v důsledku přímé vojenské konfrontace s Ruskem v Azovském moři, která vedla k vyhlášení válečného stavu. Přestože k bojům dochází převážně ve východní části země, následky konfliktu negativně ovlivňují život na celém území Ukrajiny. K opakovaným násilnostem, včetně civilních obětí, dochází i v ostatních částech země. Žalobce odmítá tvrzení žalovaného, že má možnost se přestěhovat do jiné části země nezasažené konfliktem. Vzhledem k jeho ekonomické situaci to není možné. Navíc hrozí, že bude povolán do armády a následně nasazen do vojenských operací na východě země. Návrat na Ukrajinu by ohrozil jeho život, proto splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany.
7. Žalovaný podle žalobce nepostupoval v souladu se zákonem, pokud jeho azylovou žádost zamítl. Řádně nezjistil skutkový stav a neobstaral si dostatečné podklady rozhodnutí. Na Ukrajině i nadále přetrvává špatná bezpečnostní situace a dochází k závažnému porušování lidských práv. Za těchto okolností proto nelze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu.
8. Žalovaný považuje žalobní námitky za nedůvodné. Zabýval se všemi okolnostmi případu, obstaral si dostatečně aktuální informace o zemi původu a své rozhodnutí řádně zdůvodnil. Důvodem žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je pouze legalizace pobytu poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění.

V. Posouzení věci krajským soudem

9. Žalobu podala oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní;  „s. ř. s.“), ve lhůtě podle § 32 odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud rozhodl bez jednání, protože s tím oba účastníci řízení nakonec souhlasili.
10. Žaloba není důvodná.
11. Ukrajina, s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou ruských separatistů, se ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu ve spojení s § 2 bodem 24 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, považuje za bezpečnou zemi původu.
12. Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu se jako zjevně nedůvodná zamítne žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který ČR považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.
13. U země zařazené na seznam bezpečných zemí původu se obecně předpokládá, že neporušuje práva vlastních občanů a dodržuje mezinárodní závazky. Odpovědnost na prokázání opaku pak leží na žadateli (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2020, č. j. 6 Azs 209/2020-29). Domněnka bezpečnosti dané země je vyvratitelná. A každý žadatel má možnost prokázat, že v jeho konkrétním případě by se domněnka bezpečnosti uplatnit neměla. Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2020, č. j. 10 Azs 232/2020-32, bod 6). Musí pak uvést natolik ucelená, přesvědčivá a relevantní fakta, aby z nich bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování či vážné újmy v zemi původu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Azs 185/2020-30, bod 14).
14. Žalobce domněnku bezpečnosti nevyvrátil. Důvody, o které opřel svou azylovou žádost, by neobstály ani v případě, že by Ukrajina na seznamu bezpečných zemí nebyla. Sám totiž přiznal, že o mezinárodní ochranu požádal pouze proto, aby nemusel vycestovat na Ukrajinu a vyhnul se realizaci uloženého správního vyhoštění. Žalobce však neuvedl jediný důvod, který by byl alespoň vzdáleně relevantní z pohledu zákona o azylu. Domněnku bezpečnosti proto vyvrátit nemohl.
15. Žalobou již ovšem žalobce dává svému příběhu zcela nový rozměr a staví ji na odlišném důvodu, než jaký uváděl ve správním řízení. Najednou tvrdí, že v návratu na Ukrajinu mu brání strach z dopadů ozbrojeného konfliktu, případně z nasazení v bojích. V průběhu celého správního řízení však žalobce o ozbrojeném konfliktu nemluvil. Žalovaný se přesto bezpečnostní situace na Ukrajině ve svém rozhodnutí dotkl. Konstatoval, že ze zpráv, které shromáždil, plyne, že bezpečnostní situace je zhoršená pouze na východě země a k ozbrojeným střetům, které by eventuálně mohly vést k ohrožení civilistů, dochází pouze v blízkosti linie dotyku, tj. na hranici okupovaných území.
16. To je ostatně důvod, proč se části Doněcké a Luhanské oblasti, které jsou pod kontrolou proruských separatistů, za bezpečné nepovažují. Je logické, že konflikt probíhající na území státu má určitý dopad (zejména ekonomický) na veškeré jeho obyvatelstvo. To však neznamená, že každý občan Ukrajiny má nárok na doplňkovou ochranu v souvislosti s tímto konfliktem. Žalobce pochází z X, kde k žádným ozbrojeným střetům nedochází. Ve správním řízení neuvedl jediný důvod, proč by v jeho případě Ukrajina nebyla bezpečnou zemí původu. V tomto směru proto nemá krajský soud žalovanému co vytknout.
17. Relevantní není ani v žalobě obecně prezentovaná obava žalobce z jeho povolání do armády a následného nasazení v ozbrojeném konfliktu. Ani tuto obavu žalobce v řízení před žalovaným vůbec nezmínil. Z Informace OAMP obsažené ve správním spisu navíc plyne, že na východ ukrajinské frontě již nejsou žádní vojáci povolaní v rámci mobilizací, ale pouze dobrovolníci a profesionální příslušníci armády. Z toho je zřejmé, že obava žalobce není důvodná. A ani pokud by ji uplatnil již ve správním řízení, nemohla bez dalšího vést k vyvrácení domněnky bezpečnosti.
18. Pokud by pak došlo k dalšímu zvýšení napětí mezi Ruskem a Ukrajinou, které by vyústilo až v invazi Ruska na Ukrajinu, a mělo by to dopad i pro X, pak by žalobce měl prostor pro podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu podle § 11a zákona o azylu.
19. Námitka, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a neobstaral si adekvátní informace o zemi původu, je formulovaná natolik obecně, že ji nelze považovat za řádně uplatněný žalobní bod. Žalobce neuvádí, v čem konkrétně namítané nedostatky spatřuje. Krajský soud proto pouze ve stejné míře obecnosti konstatuje, že názor žalobce nesdílí.
20. Lze shrnout, že žalobci se v rámci řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochranu nepodařilo vyvrátit domněnku, podle které je Ukrajina bezpečnou zemí původu. Žalovaný zároveň dostatečně zjistil skutkový stav a žádost žalobce řádně posoudil. Krajský soud se z toho důvodu ztotožňuje se závěrem žalovaného o zjevné nedůvodnosti žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

21. Krajský soud pro nedůvodnost žalobních námitek žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly (§ 60 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát.

Brno 21. února 2022

Martin Kopa, v. r.

samosoudce