č. j. 25 Af 115/2020 - 53

[OBRÁZEK]

 

 

 

     

 

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve  věci

žalobce:  DAV, a. s.

  sídlem Zengrova 510/19, 703 00  Ostrava – Vítkovice

  zastoupen JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem,

  sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00  Ostrava

 

proti

žalovanému:  Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj

sídlem Na jízdárně 3162/3, 709 00  Ostrava

 

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2572637/20/3202-50523-810103, ve věci prominutí penále z doměřené daně z příjmů právnických osob, rozhodnutí ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2573181/20/3202-50523-810103, ve věci prominutí penále z doměřené daně z přidané hodnoty, a rozhodnutí ze dne 10. 7. 2020, č. j. 2818009/20/3202-50523-810103, ve věci prominutí penále z doměřené daně z přidané hodnoty,

 

takto:

 

I.  Rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2572637/20/3202-50523-810103, rozhodnutí ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2573181/20/3202-50523-810103 a rozhodnutí ze dne 10. 7. 2020, č. j. 2818009/20/3202-50523-810103, se zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení.

II.  Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Alfréda Šrámka, sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00  Ostrava.

Odůvodnění:

  1. Žalobce se žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 2. 9. 2020, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2572637/20/3202-50523-810103, kterým bylo žalobci prominuto penále z doměřené daně z příjmů právnických osob v rozsahu 50%, když z maximálně možného rozsahu prominutí 75% žalovaný odečetl 25% z důvodu nesoučinnosti žalobce. Dále se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2573181/20/3202-50523-810103, kterým bylo žalobci prominuto penále z doměřené daně z přidané hodnoty rovněž v rozsahu 50%, když z maximálně možného rozsahu prominutí 75% žalovaný odečetl 25% z důvodu nesoučinnosti žalobce, a dále zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2020, č. j. 2818009/20/3202-50523-810103, kterým bylo žalobci prominuto penále z doměřené daně z přidané hodnoty rovněž v rozsahu 50%, když z maximálně možného rozsahu prominutí 75% žalovaný odečetl 25% z důvodu nesoučinnosti žalobce.
  2. Žalobce považuje napadená rozhodnutí za nezákonná z důvodu posouzení neprojednání zpráv o daňové kontrole na daň z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty správcem daně v rozporu s § 88 zák. č. 280/2009 Sb., (dále jen „daňový řád“) a v rozporu s pokynem GFŘ-D-21 k promíjení příslušenství daně ve vztahu k prominutí penále. Podle žalovaného žalobce odmítl nedůvodně podepsat zprávy o daňové kontrole na DPPO a DPH, avšak správce daně zkrátil žalobce na právu být slyšen, když při samotném projednávání zprávy o daňové kontrole žalobce nezjistil, jak na jeho návrhy správce daně reagoval a jak se s nimi vypořádal, a neumožnění přečtení zpráv o daňových kontrolách bylo shledáno krajským soudem v rozporu s daňovým řádem dne 5. 8. 2020 v rozsudcích sp. zn. 25 Af 78/2019 a 25 Af 79/2019.
  3. Žalovaný s odkazem na napadená rozhodnutí navrhl zamítnutí žaloby, když zdůraznil, že správce daně činil pokusy k uskutečnění řádného projednání zpráv o daňové kontrole při ústním projednání, což se mu nepodařilo ani při opakovaně zvoleném termínu jednání a k podpisu zpráv o daňové kontrole nedošlo. Sled událostí (vypovězení plné moci žalobcem v den probíhajícího jednání, neumožnění ukončení daňové kontroly v souladu se zásadou součinnosti zejména při jednání dne 21. 9. 2018) vyhodnotil správce daně v kontextu a vzájemné souvislosti jednotlivých kroků jako obstrukční a neodpovídající běžnému postupu kontrolovaného subjektu, což žalovaný zohlednil při posouzení kritéria pro prominutí penále, rozsah součinnosti daňového subjektu v rámci postupů vedoucích k doměření daně ve smyslu § 259a daňového řádu.
  4. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
  5. Podle § 259a odst. 2 daňového řádu, správce daně na základě posouzení rozsahu součinnosti daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední může prominout až 75 % penále. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu.
  6. Podle § 259c odst. 1 daňového řádu, při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně správce daně zohlední četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem.
  7. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, neboť je povinen přihlížet z úřední povinnosti i k vadám uvedeným v § 76 odst. 1 s. ř. s., pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů. Tato vadnost a nemožnost přezkumu musí být zjevná buď ze správního spisu, z rozhodnutí samého nebo ji soud sezná z jiných rozhodných skutečností, jež se dostanou do jeho sféry (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84).

 

  1. Z rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2572637/20/3202-50523-810103, krajský soud zjistil, že žalobci bylo prominuto penále z doměřené daně z příjmů právnických osob v rozsahu 50%, když z maximálně možného rozsahu prominutí 75% žalovaný odečetl 25% z důvodu nesoučinnosti žalobce. Žalovaný nejprve konstatoval, že žádost žalobce splňuje formální požadavky a současně neexistuje ani překážka bránící jejímu meritornímu posouzení. S odkazem na § 259a odst. 2 a § 259c odst. 1 daňového řádu žalovaný nejprve vytyčil druhy porušení povinností daňového subjektu, přiřadil jim procentuální ohodnocení a uzavřel, že „došlo k porušení jedné z uvedených povinností, když daňový subjekt odepřel podpis zprávy o daňové kontrole bez dostatečného důvodu, což má za následek snížení procentní sazby prominutí o 25%“. Žalovaný „ve vztahu k porušení výše uvedené podmínky vyhodnotil kroky daňového subjektu v průběhu postupu vedoucího k doměření daně a zaznamenal je v úředním záznamu č. j. 3321428/18/3202-60562-8703430 z 24. 9. 2018“. Dále citoval z rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 23. 9. 2019 č. j. 375661/19/5200-11434-707603: „jednotlivé kroky daňového subjektu a jeho zástupce nejsou samy o sobě nezákonné, mají však subjektivní povahu a jejich logika v celkovém kontextu neodpovídá běžnému procesnímu postupu kontrolovaného daňového subjektu a jeho zástupce, ale svědčí o účelovém oddalování ukončení daňové kontroly v kombinaci s obstrukčním chováním mající za cíl znemožnit správci daně daňovou kontrolu ukončit“.
  2. Z rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2573181/20/3202-50523-810103, krajský soud zjistil, že žalobci bylo prominuto penále z doměřené daně z přidané hodnoty v rozsahu 50%, když z maximálně možného rozsahu prominutí 75% žalovaný odečetl 25% z důvodu nesoučinnosti žalobce. Žalovaný rovněž nejprve konstatoval, že žádost žalobce splňuje formální požadavky a současně neexistuje ani překážka bránící jejímu meritornímu posouzení. S odkazem na § 259a odst. 2 a § 259c odst. 1 daňového řádu žalovaný nejprve vytyčil druhy porušení povinností daňového subjektu, přiřadil jim procentuální ohodnocení a uzavřel, že „došlo k porušení jedné z uvedených povinností, když daňový subjekt odepřel podpis zprávy o daňové kontrole bez dostatečného důvodu, což má za následek snížení procentní sazby prominutí o 25%“. Dále žalovaný „ve vztahu k porušení výše uvedené podmínky vyhodnotil kroky daňového subjektu v průběhu postupu vedoucího k doměření daně a zaznamenal ze v úředním záznamu č. j. 3321428/18/3202-60562-8703430 z 24. 9. 2018“. Dále citoval z rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 23. 9. 2019 č. j. 375661/19/5200-11434-707603: „jednotlivé kroky daňového subjektu a jeho zástupce nejsou samy o sobě nezákonné, mají však subjektivní povahu a jejich logika v celkovém kontextu neodpovídá běžnému procesnímu postupu kontrolovaného daňového subjektu a jeho zástupce, ale svědčí o účelovém oddalování ukončení daňové kontroly v kombinaci s obstrukčním chováním mající za cíl znemožnit správci daně daňovou kontrolu ukončit“.
  3.                      Z rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2020, č. j. 2818009/20/3202-50523-810103, krajský soud zjistil, že žalobci bylo prominuto penále z doměřené daně z přidané hodnoty v rozsahu 50%, když z maximálně možného rozsahu prominutí 75% žalovaný odečetl 25% z důvodu nesoučinnosti žalobce. Žalovaný i v tomto rozhodnutí konstatoval, že žádost žalobce splňuje formální požadavky a současně neexistuje ani překážka bránící jejímu meritornímu posouzení. S odkazem na § 259a odst. 2 a § 259c odst. 1 daňového řádu žalovaný nejprve vytyčil druhy porušení povinností daňového subjektu, přiřadil jim procentuální ohodnocení a uzavřel, že  „došlo k porušení jedné z uvedených povinností, když daňový subjekt odepřel podpis zprávy o daňové kontrole bez dostatečného důvodu, což má za následek snížení procentní sazby prominutí o 25%“. Konkrétně žalovaný „ve vztahu k porušení výše uvedené podmínky vyhodnotil kroky daňového subjektu v průběhu postupu vedoucího k doměření daně a zaznamenal je v úředním záznamu č. j. 3321428/18/3202-60562-8703430 z 24. 9. 2018“. Dále citoval z rozhodnutí odvolacího oránu ze dne 23. 9. 2019 č. j. 375661/19/5200-11434-707603: „jednotlivé kroky daňového subjektu a jeho zástupce nejsou samy o sobě nezákonné, mají však subjektivní povahu a jejich logika v celkovém kontextu neodpovídá běžnému procesnímu postupu kontrolovaného daňového subjektu a jeho zástupce, ale svědčí o účelovém oddalování ukončení daňové kontroly v kombinaci s obstrukčním chováním mající za cíl znemožnit správci daně daňovou kontrolu ukončit“.
  4.                      Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 259a odst. 2 daňového řádu, správce daně má ohledně prominutí penále diskreční pravomoc, přičemž je povinen posoudit rozsah součinnosti daňového subjektu v rámci postup vedoucího k doměření daně z moci úřední. Skutečnost, že uvedená norma přiznává správci daně možnost diskrece, má vliv i na navazující soudní řízení před správními soudy. Jak správní soudy opakovaně vyslovily, v rámci přezkumné činnosti správní soudy přezkoumávají zákonnost napadeného správního rozhodnutí. Nemohou však nahrazovat správní uvážení správního orgánu uvážením soudním. Správní uvážení může soud přezkoumat pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování, zda správní orgán správního uvážení nezneužil, či nepřekročil jeho meze a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné závěry (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 - 46, ze dne 21. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, či usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. II. ÚS 361/2000).

 

  1.                      Z citovaných napadených rozhodnutí vyplývá, že důvodem pro odepření prominutí penále v rozsahu 25% je nedůvodné odepření podpisu zprávy o daňové kontrole, což je – spolu s dalšími neuvedenými kroky - považováno sice za krok zákonný, leč v daném případě a kontextu obstrukční. Uvedený závěr žalovaného je matoucí, neboť není zřejmé, zda žalovaný za porušení součinnosti považuje pouze odepření podpisu zpráv o daňové kontrole, nebo i další kroky žalobce, popř. jejich vzájemný kontext. Nijak z rozhodnutí nevyplývá, za jakých okolností žalobce podpis zpráv o daňové kontrole odepřel, zda neuvedl důvody žádné nebo zda uvedené důvody žalovaný považuje za nerelevantní, když druhá možnost se jeví pravděpodobnější s ohledem na odkazované odvolací rozhodnutí. V napadených rozhodnutích však nic bližšího uvedeno není.  Napadená rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, což brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, když žalobce s posouzením důvodů odepření podpisu zpráv o daňové kontrole polemizuje.
  2.                      K otázce postupu žalobce při odepření podpisu zprávy o daňové kontrole se krajský soud vyjádřil v rozsudku ze dne 5. 8. 2020, č. j. 25 Af 79/2019 – 150, jehož předmětem bylo přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne ze dne 23. 9. 2019 č. j. 375661/19/5200-11434-707603, tedy  rozhodnutí žalovaným citovaného. Krajský soud v tomto rozsudku uzavřel, že „stran námitky žalobce ilustrované v bodě 3. tohoto rozsudku je zdejší soud toho názoru, že v ní vytýkaný postup správce daně nevede k nezákonnosti napadeného rozhodnutí ani dodatečných platebních výměrů. Ačkoliv má soud na základě svých zjištění ze správního spisu za prokázané, že se zástupce daňového subjektu projednání zprávy o daňové kontrole nevyhýbal ve smyslu opakovaného jednání. Pro závěr o nevyhýbání se předně hovoří fakt, že nařízením druhého jednání na den 21. 9. 2018 správce daně implicitně uznal důvodnost omluvy zástupce žalobce z jednání dne 10. 9. 2018. V této otázce navíc sotva mohl jednat jinak, neboť bylo prokázáno, že klidový režim byl předepsán lékařem a správci daně nepřísluší, coby laikovi, s odbornými názory medicínskými polemizovat. I za situace, kdyby se zástupce žalobce vyhnul projednání zprávy dne 21. 9. 2018, nemohlo by se tedy jednat o opakovanou činnost, vyhýbání. Stran odepření projednání, tedy druhé alternativy ospravedlňující postup podle § 88 odst. 5 d. ř., pak má soud za to, že za situace, kdy bylo úředními osobami výslovně deklarováno, že tyto nemají v úmyslu zprávu projednat ve smyslu § 88 odst. 5 d. ř., nemohl zástupce žalobce toto projednání z logiky věci odepřít, neboť nebylo co odpírat. Přestože tak zdejší soud nemá pochyb, že postup správce daně při ukončení daňové kontroly byl v rozporu se zákonem, jestli tento rozpor vede k nezákonnosti následně vydaných rozhodnutí je již otázkou druhou, kdy touto se soudy v minulosti již opakovaně zabývaly (…). Rovněž zdejší soud je toho názoru, že byť byl postup při ukončování daňové kontroly v rozporu se zákonem, nedošlo k substantivnímu porušení práv žalobce, které by vedlo k nezákonnosti následně vydaných rozhodnutí.“
  3.                      Považoval – li žalovaný za odepření součinnosti kroky žalobce při ukončení daňové kontroly včetně odepření podpisu zpráv o daňové kontrole, pak ve svém uvážení vykročil z mezí a hledisek stanovených zákonem, když naopak postup správce daně při projednání zprávy o daňové kontrole, který byl přezkoumán zdejším soudem v řízení sp. zn 25 Af 79/2019, odporuje § 88 odst. 5 daňového řádu; žalobce přitom postupoval v souladu s daňovým řádem. Nicméně vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného jsou ohledně skutkových okolností, které žalovaný považuje za odepření součinnosti, nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, je tento závěr dán pouze obiter dictum.
  4.                      Pro úplnost krajský soud dodává, že řízení sp. zn. 25 Af 78/2019, kterého se žalobce dovolává, se netýká žalobce. K okolnostem ukončení zprávy o daňové kontrole daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až prosinec 2013, leden až prosinec 2014 a leden až srpen 2015, tedy období, ke kterému se vztahuje nyní napadené rozhodnutí z 2. 7. 2020, č. j. 2573181/20/3202-50523-810103, se zdejší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 5. 8. 2020 č. j. 25 Af 80/2019-164, a to shodně, jak je uvedeno v odstavci 13 tohoto rozsudku.
  5.                      Na základě shora uvedeného krajský soud postupem podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. napadená rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. V následném řízení žalovaný uvede skutkové okolnosti, které posoudil jako nesoučinnost žalobce v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední; pokud jsou jimi  odepření projednání/ podpisu zprávy o daňové kontrole, uvede, za jakých okolností k tomu došlo, a proč odůvodnění žalobce tohoto postupu považuje za nerelevantní.
  6. Vzhledem k tomu, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, vzniklo mu v souladu s ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, k jejichž náhradě soud žalovaného zavázal. Náklady řízení žalobce představují:

a)

zaplacený soudní poplatek

 

9 000 Kč

b)

náklady právního zastoupení advokátem

 

 

 

α)

odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 3 100 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby:

 

§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d),

§ 11 odst. 1 písm. a), d)

vyhl. č. 177/1996 Sb.

 

 

 

1)

příprava a převzetí věci

 

 

 

2)

sepis žaloby

6 200 Kč

 

β)

paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. α)

 

 

§ 13 odst. 4

vyhl. č. 177/1996 Sb.

 

 

 

600 Kč

 

γ)

DPH z částek dle α) a β)

§ 23a z. č. 85/1996 Sb.

1 428 Kč

Celkem

 

 17228 Kč

 

Všechny tyto náklady řízení podle obsahu spisu žalobci prokazatelně vznikly a jedná se o náklady nezbytně nutné k uplatnění jeho práv. Soud proto žalovaného k jejich zaplacení zavázal, a to k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovení § 64 s. ř. s. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalovaného.

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto
rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.   

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

 

         

Ostrava 18. listopadu 2021

 

JUDr. Monika Javorová 

předsedkyně senátu