č. j. 25 Af 116/2020 - 37

[OBRÁZEK]

 

 

 

     

 

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve  věci

žalobce:  DAV, a. s.

  sídlem Zengrova 510/19, 703 00  Ostrava – Vítkovice

  zastoupen JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem,

  sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00  Ostrava

 

proti

žalovanému:  Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj

sídlem Na jízdárně 3162/3, 709 00  Ostrava

 

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2570524/20/3202-50523-810103, ve věci prominutí úroku z prodlení na dani z přidané hodnoty, a rozhodnutí ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2569910/20/3202-50523-810103, ve věci prominutí úroku z prodlení na dani z příjmů právnických osob,

 

takto:

 

I.  Žaloba se zamítá.

II.  Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

Odůvodnění:

  1. Žalobce se žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 2. 9. 2020, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2570524/20/3202-50523-810103, kterým byla zamítnuta jeho žádost o prominutí úroku na dani z přidané hodnoty, sdělenému platebními výměry z 6. 1. 2020 za zdaňovací období leden 2013 – listopad 2013, březen 2014 – květen 2014, červenec 2014 – listopad 2014, březen 2015 – květen 2015, červenec 2015 a listopad 2015. Dále se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2569910/20/3202-50523-810103, kterým byla zamítnuta jeho žádost o prominutí úroku na dani z příjmů právnických osob, sdělenému platebními výměry z 6. 1. 2020 za zdaňovací období leden 2013 – prosinec 2013 a leden 2014 – prosinec 2014.
  2. Napadená rozhodnutí jsou podle žalobce nezákonná a nepřezkoumatelná. Má za to, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s pokynem GFŘ–D-21, zakládající správní praxi, jehož účelem je sjednotit výklad právních předpisů a stanovit jednotné postupy, když žalobci bylo povoleno posečkání úhrady daně a měl žalovaný podle uvedeného pokynu prominout úrok z prodlení ve výši 20%.
  3. Dále žalovaný chybně posoudil v žádosti o prominutí příslušností uvedený ospravedlnitelný důvod prodlení, když doměřené daňové povinnosti na DPH i DPPO vznikly v důsledku neplnění daňových povinností dodavateli žalobce, jednotlivými reklamními agenturami. Teprve na základě doměření daňových povinností těmto reklamním agenturám zahájil správce daně žalobci daňovou kontrolu a žalobci doměřil DPH a DPPO, tudíž nemohla vzniknout jakákoliv přímá vazba mezi ospravedlnitelným důvodem prodlení a úhradou daně tak, jak uvádí pokyn GFŘ-D-21.
  4. Dále se žalovaný nevypořádal s jednotlivými žalobcem uváděnými skutečnostmi, ve kterých byl žalobcem spatřován ospravedlnitelný důvod, čímž postupoval v rozporu s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2017, č. j. 57 Af 21/2016-37.
  5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Poukázal na znění žalobcem odkazovaného pokynu D-21, podle kterého je povolení posečkání úhrady daně důvodem prominutí úroku z posečkané částky, nikoliv úroku z prodlení. Úhradová povinnost úroku z posečkání žalobci dosud nevznikla. Napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná, neboť se žalovaný zabýval stěžejní existencí ospravedlnitelného důvodu prodlení, dodržel zákonná kritéria a nevybočil z mezí správního uvážení.
  6. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili.

 

  1. Z daňového spisu krajský soud zjistil, že žalovaný doměřil žalobci dne 24. 9. 2020 dodatečnými platebními výměry za zdaňovací období leden 2013 – listopad 2013, březen 2014 – květen 2014, červenec 2014 – listopad 2014, březen2015  – květen 2015, červenec 2015 a listopad 2015 daň z přidané hodnoty v celkové výši 5 267 246 Kč a penále ve výši 940 800 Kč. Dne 6. 1. 2020 vydal žalovaný platební výměry za tatáž zdaňovací období na úrok z prodlení. Doměřenou daň z přidané hodnoty žalobce uhradil dne 4. 3. 2020. Téhož dne, 24. 9. 2020, doměřil žalovaný žalobci dodatečnými platebními výměry daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014., a to v celkové výši 3 947 820 Kč a penále v celkové výši 789 564 Kč. Žalobce daň uhradil dne 4. 3. 2020. Dne 6. 1. 2020 vyměřil žalovaný žalobci za shodná zdaňovací období úrok z prodlení na dani z příjmů.

 

  1. Žalobce požádal dne 7. 10. 2019 o posečkání úhrady daně z přidané hodnoty a úhrady daně z příjmů, dne 12. 11. 2019 žalovaný posečkání úhrady daně z přidané hodnoty a daně z příjmů povolil formou rozložení dlužné daně na splátky. Rozhodnutí o posečkání bylo k odvolání žalobce změněno dne 9. 9. 2020.

 

  1. Dne 19. 3. 2020 požádal žalobce o prominutí příslušenství daně – úroku z prodlení a penále, a to jak u daně z přidané hodnoty, tak u daně z příjmů. Dne 2. 7. 2020 žalovaný rozhodl o žádosti dvěma samostatnými rozhodnutími, rozhodnutím o prominutí penále a nyní napadeným rozhodnutím o prominutí úroku z prodlení.

 

  1.                      Podle § 259b odst. 2 daňového řádu,  správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu. Podle odstavce třetího, při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce daně zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku.

 

  1.                      Podle § 259c odst. 1 daňového řádu, při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně správce daně zohlední četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem. Podle odstavce druhého, Prominutí daně nebo příslušenství daně není možné, pokud daňový subjekt nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v posledních 3 letech závažným způsobem porušil daňové nebo účetní právní předpisy.
  2.                      Z citovaných ustanovení vyplývá, že formálním předpokladem prominutí úroku z prodlení je žádost daňového subjektu a úhrada daně, materiálním předpokladem pro prominutí je nepřítomnost v posledních třech letech závažného porušení daňových nebo účetních předpisů a existence zjevně ospravedlnitelného důvodu pro prodlení s úhradou daně. Správce daně má při posouzení existence zjevně ospravedlnitelného důvodu prodlení diskreční pravomoc.

 

  1.                      Z napadených rozhodnutí vyplývá, že žalovaný považoval formálních podmínky prominutí za splněné, stejně jako absenci závažného porušení daňových a účetních předpisů.  Následně vytyčil okolnosti, které v souladu s pokynem D-21 považuje za ospravedlnitelný důvod a přiřadil jim procentní míru prominutí úroku z prodlení. Ohledně okolnosti povolení posečkání pak uvedl: „daňovému subjektu bylo povoleno posečkání úhrady daně, k níž se váže úrok z posečkané částky, o jehož prominutí je žádáno“ a procentní ohodnocení stanovil na 20%.

 

  1.                      Žalobce považoval za porušení svého legitimního očekávání, že žalovaný vzhledem k povolenému posečkání neprominul alespoň 20% žádaného úroku z prodlení. Jak však vyplývá již z jazykového výkladu citovaného pokynu D-21, prominutí v rozsahu 20% úroku se váže nikoliv k úroku z prodlení, ale úroku z posečkané částky. Uvedenému výkladu dále nasvědčuje nejen odkaz na § 156 daňového řádu, který posečkání upravuje, ale i znění dalších okolností, považovaných za ospravedlnitelný důvod prodlení, u kterých se rozlišuje, zda dochází k prominutí úroku z prodlení či úroku z posečkané částky, např.  bod 6. upravuje prominutí k úroku z prodlení, když stanoví „úrok z prodlení byl předepsán za daňový nedoplatek na dani z převodu nemovitosti/dani z nabytí nemovitých věcí v případech, kdy daňový subjekt včas uhradil přiznanou daň vypočtenou ze základu daně stanovené z ceny zjištěné na základě ocenění znalcem a daň byla stanovena správcem daně odlišně z důvodu chybného posudku znalce“, bod 9 upravuje prominutí úroku z posečkané částky takto: „úrok z posečkané částky vznikl při přechodu daňové povinnosti zůstavitela na dědice za období ode dne úmrtí zůstavitele do dne nabytí právní moci rozhodnutí o dědictví“.  Žalobci tak nelze přisvědčit, že by pokynem D-21 vznikla správní praxe prominutí 20% úroku z prodlení v případě povolení posečkání s úhradou daně.
  2.                      Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 259a odst. 2 daňového řádu, správce daně má ohledně prominutí úroku z prodlení diskreční pravomoc, což má vliv i na navazující soudní řízení před správními soudy. Jak správní soudy opakovaně vyslovily, v rámci přezkumné činnosti správní soudy přezkoumávají zákonnost napadeného správního rozhodnutí. Nemohou však nahrazovat správní uvážení správního orgánu uvážením soudním. Správní uvážení může soud přezkoumat pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování, zda správní orgán správního uvážení nezneužil, či nepřekročil jeho meze a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné závěry (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 - 46, ze dne 21. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, či usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. II. ÚS 361/2000).

 

  1.                      Žalovaný při posouzení prominutí úroku z prodlení tím, že za ospravedlnitelný důvod nepovažoval posečkání úhrady daně ani nezneužil správní uvážení, ani nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem, když žalobci nemohlo vzniknout legitimní očekávání prominutí úroku z prodlení při povolení posečkání s úhradou daně, protože pokyn D-21, ze kterého žalobce správní praxi dovozuje, takový následek povolení posečkání neobsahuje. Žalobní námitka tak není důvodná.

 

  1.                      Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s žalobcem v žádosti o prominutí příslušenství uvedeným ospravedlnitelným důvodem, ekonomickými a sociálními poměry žalobce a četností porušovaných povinností žalobce. Ani tato žalobní námitka není důvodná.

 

  1. Krajský soud předně připomíná, že podle konstantní judikatury správních soudu správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každým dílčím argumentem, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08: „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 - 43).

 

  1.                      Žalovaný vytyčil okolnosti, které považuje za zjevně ospravedlnitelný důvod prodlení, mezi které žalobcem uváděné skutečnosti nepatří. Vyjádřil se i ke skutečnosti, že daň byla žalobci doměřena až na základě daňové kontroly, tedy z moci úřední, přičemž obecně za ospravedlnitelný důvod žalovaný považuje situaci, kdy úrok z prodlení vznikl z doměřené daně na základě dodatečného tvrzení podaného daňovým subjektem bez výzvy správce daně, nikoliv až po jejím doměření z moci úřední, a v případě daně z přidané hodnoty byla daň doměřena z důvodu zapojení žalobce do podvodného řetězce, o kterém žalobce měl a mohl vědět, což rovněž existenci ospravedlnitelného důvodu odporuje. Tím žalovaný implicitně odpověděl na žalobcovu námitku, že k doměření daně žalobci došlo až na po doměření daně třetím osobám, žalobcovým dodavatelům. Se stanoviskem žalovaného se krajský soud ztotožňuje, neboť jej považuje za logický a odpovídající účelu prominutí úroku.

 

  1.                      S ohledem na meze soudního přezkumu diskrece žalovaného soud dále konstatuje, že žádné vybočení této úvahy ve smyslu shora uvedeného neshledal. Otázka ekonomických poměrů žalobce a četnost porušení souvisí až s rozsahem prominutí úroku; není – li zde ospravedlnitelný důvod prodlení, který by umožňoval prominutí úroku z prodlení, je nadbytečné se jimi zabývat. Další nevypořádané okolnosti žalobce netvrdí.

 

  1.                      Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí proto rovněž není důvodná.

 

  1.                      Soud na základě shora uvedeného žalobu z důvodu její nedůvodnosti v souladu s ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I.).

 

  1. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení;  procesně neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).

 

 

 

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto
rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.   

 

         

Ostrava 18. listopadu 2021

 

JUDr. Monika Javorová 

předsedkyně senátu