10 Azs 401/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Z. K., zastoupeného advokátem JUDr. Martinem Köhlerem, Vysoká 149/4, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2021, čj. OAM‑100/ZA‑ZA11‑ZA20‑2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 9. 2021, čj. 58 Az 5/2021 ‑ 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (stěžovatel) podal v únoru 2021 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. V Gruzii totiž stěžovateli hrozí nebezpečí ze strany věřitelů, kteří mu začali vyhrožovat smrtí poté, co nesplácel své dluhy. Stěžovatel výhrůžky neohlásil ani na policii ani u jiného státního orgánu. Naopak si vyřídil pracovní povolení a odjel pracovat do ČR, neboť si zde vydělá více peněz než v Gruzii, a je tak reálně schopen splatit svůj dluh. Pracovní povolení mu však skončilo v únoru 2021 a obnovit by jej mohl až po návratu do Gruzie, kde na něj ale čekají věřitelé. Rozhodl se proto požádat o mezinárodní ochranu v ČR, aby zde mohl nadále pracovat a splácet svůj dluh. Stěžovatel se necítí být pronásledován kvůli své rase, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení; nebezpečí mu hrozí jen od soukromých osob (věřitelů).
[2] Ministerstvo vnitra zamítlo stěžovatelovu žádost jako zjevně nedůvodnou (§ 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu). Stěžovatel totiž pochází z gruzínského města Poti, tedy z části Gruzie hodnocené jako bezpečná země původu [§ 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu a § 2 bod 7 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců], a neprokázal, že v jeho případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi. Mohl tedy požádat gruzínské státní orgány o ochranu před věřiteli. Proti neudělení azylu se stěžovatel bránil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, který však neshledal žádné pochybení v postupu ani v závěrech ministerstva a žalobu zamítl.
[3] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že mu v případě návratu do Gruzie hrozí pronásledování ze strany věřitelů, což prokázal už svou přesvědčivou výpovědí, a gruzínské státní orgány mu účinnou ochranu neposkytnou. Krajský soud tak nedostatečně zdůvodnil, proč je stěžovatelova žádost zjevně nedůvodná, ani se nevypořádal s možností udělení doplňkové ochrany (§ 14a zákona o azylu).
[4] Ministerstvo se ztotožnilo s posouzením krajského soudu a kasační stížnost označilo za nepřijatelnou (§ 104a s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná. NSS neshledal žádné pochybení krajského soudu, které by v této věci založilo přijatelnost kasační stížnosti (ani stěžovatel sám nezdůvodnil, proč by měla být jeho kasační stížnost přijatelná).
[7] Spor je v této věci o to, zda nebezpečí od věřitelů znamená, že Gruzie není pro stěžovatele bezpečnou zemí, a tedy zda stěžovatelova žádost je, či není zjevně nedůvodná.
[8] NSS nemá výhrady vůči tomu, jak se s touto otázkou vypořádalo ministerstvo a krajský soud. Posoudily věc v souladu s judikaturou NSS: podle ní je žadatel o mezinárodní ochranu, který pochází z bezpečné země původu, povinen prokázat, že pro něj tato země není bezpečná (rozsudek ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008 ‑ 70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Stěžovatel pochází z části Gruzie, která je považována za bezpečnou zemi původu. Bylo proto jeho úkolem přesvědčit ministerstvo, že je jeho příběh mimořádný a odůvodňuje věcné posouzení jeho žádosti – tedy že mu hrozí větší riziko vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. To se však stěžovateli nepodařilo. Tvrdil totiž, že mu nebezpečí hrozí jen od soukromých osob (věřitelů). Vyhrožování ze strany soukromé osoby však nemůže samo o sobě vést k udělení azylu, tím spíše v situaci, kdy politický a právní systém v zemi původu dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů (rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004 ‑ 48). V Gruzii přitom jsou reálně zajištěny mechanismy účinné ochrany například u policie či jiného státního orgánu (viz zprávu o zemi původu a například usnesení NSS ze dne 30. 8. 2018, čj. 9 Azs 226/2018 ‑ 27, bod 53, nebo rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2021, čj. 9 Azs 17/2021 ‑ 46, body 26 a 27). Stěžovatel se tak může domáhat ochrany před věřiteli přímo tam. Protože stěžovatel neprokázal, že mu v zemi původu hrozí nebezpečí pronásledování či jiná vážná újma, byla jeho žádost zjevně nedůvodná. Ministerstvo a krajský soud tak postupovaly správně, pokud věcně nezkoumaly, zda stěžovatel splňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany (§ 16 odst. 3 zákona o azylu).
[9] Ačkoliv NSS lidsky chápe tíživou situaci stěžovatele, nelze odhlédnout od toho, proč přišel do ČR (aby vydělal na své dluhy, nikoliv z azylově relevantních důvodů). Ostatně proto zde nejprve pobýval na základě pracovního povolení. Pokud tedy stěžovatel chce nadále legálně pobývat v ČR, musí požádat o pobytové oprávnění, a ne o mezinárodní ochranu.
[10] Soud proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 ‑ 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ministerstvu, které by jinak toto právo mělo, žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu