č. j. 19 A 17/2021 -  35

 

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

 

žalobce:  N. A. A.

   státní příslušnost Afghánistán

   t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis Blatna

 

proti

žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje

sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, 30. dubna 1682/24

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2021 č. j. KRPT-239342-24/ČJ-2021-070022, o zajištění

 

takto:

 

  1. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

Odůvodnění:

 

  1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto podle § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 129 odst. 5 téhož zákona o zajištění žalobce za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)] č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Doba zajištění byla stanovena podle § 129 odst. 7 citovaného zákona na 14 dnů ode dne omezení osobní svobody.
  2. Žalobce podal žalobu prostřednictvím žalovaného. Krajskému soudu v Ostravě byla doručena spolu s vyjádřením a správním spisem dne 1. 12. 2021. Následně žalobce podal žalobu u soudu, která byla soudu doručena 6. 12. 2021, přičemž k poštovní přepravě byla podána 3. 12. 2021.
  3. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně přesvědčivým způsobem nedoložil existenci „důvodní“ pochybností o jeho nezletilosti. Jakékoli odůvodnění pochybností ohledně jeho věku v napadeném rozhodnutí zcela absentuje. Žalovaný zmiňuje v celém rozhodnutí pouze v jedné jediné větě, že jeho vzhled a mentální vyspělost nedovolují správnímu orgánu vyslovit závěr o jeho věku. Dle žalobce se však jedná o zcela obecná a nijak nespecifikovaná tvrzení, která nejsou ve vztahu k němu nijak individualizována. Poznamenal, že jako datum narození uvedl 31. 12. 2004. Ke dni zajištění mu tedy bylo přibližně 16 let a 10 měsíců. V rozhodnutí z citace protokolu o podání vysvětlení do značné míry absentují detailní údaje týkající se jeho rodiny, věku rodičů a sourozenců a jeho aktivit v Afghánistánu před odchodem ze země původu. Přitom právě tyto údaje by mohly poskytnout celkem jasné indicie ohledně hodnověrnosti jeho tvrzení stran věku. Není tedy zřejmé, zda správní orgán tyto skutečnosti nijak nezjišťoval či zda je zjišťoval, avšak následně se jimi nijak nezabýval a nepromítl je do svého rozhodování ohledně pochybností o jeho věku. Žalovaný tedy buď nezohlednil vše, co v řízení vyšlo najevo nebo zcela rezignoval na svou úlohu řádně zjistit skutečný stav věci a za tímto účelem s ním provést dostatečně podrobný pohovor, který by sestával z otázek ke zjištění relevantních skutečností. Těmi jsou pak styčné body z jeho života, z nichž by šlo následně rekonstruovat jeho osobní příběh a dospět k závěru, zda je jeho tvrzení ohledně data narození plauzibilní. Argumenty správního orgánu o tom, že se snaží uvést správní orgán v omyl, proto nelze ve světle uvedeného považovat za přesvědčivé, neboť správní orgán nedostál své povinnosti řádně zjistit skutkový stav a nedal mu tak v podstatě ani příležitost, aby svá tvrzení ohledně věku mohl řádně prokázat svou vlastní věrohodnou výpovědí.
  4. Žalobce rovněž namítal, že v průběhu správního řízení nebyly dodrženy procesní záruky, které v nedávném nálezu v řízeních o zajištění nezletilých, o jejichž věku jsou pochybnosti, stanovil Ústavní soud v nálezu II. ÚS 482/21 ze dne 7. 7. 2021. Žalobce poznamenal, že ačkoliv od počátku tvrdil, že je nezletilou osobou a správní orgán za tímto účelem správně informoval OSPOD, pracovnice OSPOD již nebyla přítomna samotnému pohovoru vedenému s ním. Tím byla porušena jeho práva v průběhu řízení, neboť jako potenciálně nezletilé osobě mu byla odepřena podpora ze strany kvalifikovaného zástupce, která mu náleží. V průběhu řízení se tak nemohl efektivně domáhat svých práv, nebyla mu poskytnuta dostatečná ochrana. S ohledem na tyto procesní nedostatky řízení je i z tohoto důvodu namístě napadené rozhodnutí zrušit.
  5. Žalobce rovněž vyslovil nesouhlas se závěry žalovaného o nezbytnosti jeho zajištění. Vyslovil názor, že v jeho případě by postačovalo uložení mírnějšího opatření, tj. některého z tzv. zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. V jeho případě měl žalovaný k dispozici konkrétní alternativu dle § 123b odst. 1 písm. d) – povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. Právě ta však v napadeném rozhodnutí opět zcela absentuje. Správní orgán mu mohl uložit povinnost zdržovat se v jednom z příjímacích či pobytových středisek správy uprchlických zařízení a v určené době zde být přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. Umístěním v pobytovém středisku by bylo zároveň možné dosáhnout toho, aby byl pro správní orgán dostupný pro další úkony v řízení. V pobytových střediscích, která spadají pod Správu uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, totiž musí cizinci registrovat každý svůj příchod a odchod na vrátnici. Ministerstvo vnitra tak má dlouhodobě v celku detailní přehled o tom, kde se konkrétní osoba nachází, resp. kdy naposledy středisko opustila. Možnost využít alternativy k zajištění umístěním přímo do pobytového střediska přitom vyplývá i z důvodové zprávy k příslušné novele zákona o pobytu cizinců, zákona č. 176/2019 Sb., kterou byla do zákona o pobytu cizinců vložena právě možnost uložení alternativy dle § 123b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. I v tomto ohledu je rozhodnutí žalovaného nezákonné, neboť možnosti uložení mírnějších opatření nebyly řádně zohledněny. Možností umístění do přijímacího střediska se žalovaný vůbec nezabýval, čímž zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.
  6. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby.
  7. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 172 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) rozhodl bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
  8. V projednávané věci z předloženého správního spisu vyplynuly následující skutečnosti.
  9. Žalobou napadeným rozhodnutím č. j. KRPT-239342-24/ČJ-2021-070022, které bylo vypraveno 5. 11. 2021 a téhož dne nabylo právní moci, rozhodl žalovaný o zajištění žalobce podle § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., ve spojení s ust. § 129 odst. 5 téhož zákona za účelem předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států]. Doba zajištění byla stanovena podle § 129 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na 14 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalovaný vycházel ze zjištění, že dne 4. 11. 2021 ve 22:10 hodin byla hlídka Obvodního oddělení Policie České republiky Horní Suchá vyslána prostřednictvím dozorčí služby k pátrací akci v okolí Dolu ČSM Stonava po uprchlých migrantech. V době kolem 23:50 hodin při kontrole samostatně stojící zděné budovy nalezli uvnitř 4 sedící osoby – muže. Osoby neměly u sebe žádná zavazadla ani doklady totožnosti. Vzhledem k tomu, že byl důvod se domnívat, že cizinci neoprávněně vstoupili na území České republiky, byli hlídkou poučeni dle ust. § 13 a § 24 zákona č. 273/2008 Sb., a dne 5. 11. 2021 v 00:05 hodin omezeni na osobní svobodě v režimu zajištění dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. Byla provedena bezpečnostní prohlídka s negativním výsledkem. Poté byly osoby eskortovány 5. 11. 2021 v 00:15 hodin k dalším procesním úkonům na Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort Frýdek – Místek. Cizinec – žalobce uvedl věk 17 let. V daném případě byl cizinec podezřelý, že se zdržuje na území České republiky neoprávněně, bez cestovního dokladu a oprávnění k pobytu, čímž porušuje povinnost dle ust. § 103 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., a současně Nařízení Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 26. 10. 2021 č. j. MZDR-20599/2020-126/MIN/KAN. Správní orgán konstatoval, že jelikož se jedná o mladistvého cizince bez doprovodu, byl o této skutečnosti vyrozuměn telefonicky Odbor sociálně právní ochrany dětí dne 5. 11. 2021 v 01:45 hodin, konkrétně pracovnice Bc. M. B. Na OPKPE Frýdek – Místek byla u žalobce provedena kontrola otisků palců a z evidence EURODAC bylo zjištěno, že cizinec je na území Evropské unie evidován v systému EURODAC, a to ze dne 6. 10. 2021 v Bulharsku pod kartou č. X.
  10. Ze správního spisu se dále podává, že dne 5. 11. 2021 v čase od 20:30 hodin do 21:15 hodin byl za přítomnosti tlumočníka do jazyka paštu sepsán s žalobcem protokol o podání vysvětlení. Žalobce sdělil, že se jmenuje N. A.A., narodil se X v Afghánistánu v provincii Nangarhar. Hovoří jazykem paštu. Žádná jiná jména nepoužívá. V Afghánistánu měl pouze občanský průkaz, který tam zanechal. Základní školní docházku neabsolvoval, není taktéž vyučen, je bez vzdělání. S rodinou, tedy s rodiči a třemi bratry a sedmi sestrami, kteří jsou v Afghánistánu, je v kontaktu přes mobilní aplikaci. Celou dobu žil v Nangarharu. Živil se jako řidič rikši. Afghánistán opustil z důvodu válečného konfliktu a tamního špatného života. Nejprve odešel z Afghánistánu do Pákistánu, Íránu, Turecka, Řecka, Bulharska, Srbska, Rumunska a do České republiky. Většinou jel autem nebo šel pěšky. V Rumunsku nastoupil do návěsu kamionu spolu s pěti dalšími osobami mužského pohlaví. U kamionu je čekal nějaký muž, kterého nezná. Ten jim otevřel dveře návěsu a oni nastoupili dovnitř. Na návěsu kamionu byly naloženy ocelové skruže. Neznámý muž jim sdělil, že kamion jede do Německa. Neví, kterými státy poté projížděli. Když jim jeden spolucestující sdělil, že jedou špatným směrem, začali bouchat na návěs. Na to řidič kamionu zastavil, otevřel jim dveře a oni následně 4. 11. 2021 ve večerních hodinách vystoupili. Neví, na jakém území státu to bylo. Na otázku, zda žádal na území některého ze států Evropské unie o udělení mezinárodní ochrany, žalobce odpověděl, že o mezinárodní ochranu nežádal, v Bulharsku mu brali pouze otisky prstů. Do schengenského prostoru vstoupil asi 2. 11. 2021. Finanční prostředky na cestu dostal od otce. O mezinárodní ochranu v České republice nechce žádat, má v úmyslu pokračovat do Německa, kde má bratrance. Česká republika nebyla jeho cílovou zemí. Do České republiky nepřicestoval s žádným dokladem. Na otázku proč si nevzal občanský průkaz vydaný mu v Afghánistánu, žalobce odpověděl, že se domníval, že ho nebude potřebovat. Na dotaz, zda si je vědom skutečnosti, že pro pobyt na území České republiky potřebuje platné vízum a cestovní doklad, žalobce odpověděl, že to věděl. Je si plně vědom svého protiprávního jednání v souvislosti s neoprávněným pobytem na území České republiky a možných důsledků z něj vyplývajících. V žádné ze zemí Evropské unie nemá povolen pobyt. V České republice nemá žádné příbuzné ani jiné vazby. K vycestování z území nemá dostatek financí, v případě potřeby se obrátí na rodiče. Do země původu se nemůže vrátit, v místě jeho bydliště je hnutí Talibán, probíhá tam válka a byl by v nebezpečí života. Žalobce zopakoval, že trvá na datu svého narození 31. 12. 2004. Z předmětného protokolu o podání světlení plyne, že výslechu žalobce byla přítomna pracovnice OSPOD Frýdek – Místek paní M. S., která protokol rovněž podepsala. Žalobce prohlásil v závěru protokolu, že je to vše, co chce k dané věci uvést, s obsahem protokolu souhlasí, nežádá žádných změn, oprav ani doplnění v něm.
  11. Ze správního spisu rovněž plyne, že dne 5. 11. 2021 správní orgán v řízení ve věci rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem jeho předání vedeným pod č. j. KRPT-239342/ČJ-2021-070022 byl v souladu s ust. § 32 odst. 2 písm. i) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,  ve znění pozdějších předpisů žalobci ustanoven opatrovník, pracovnice OSPOD paní M. S., jíž předmětné usnesení bylo 5. 11. 2021 do vlastních rukou doručeno.
  12. Na tomto místě krajský soud konstatuje, že je zcela nedůvodná žalobní námitka žalobce, že samotnému pohovoru nebyla přítomna pracovnice OSPOD a že mu tak nebyla poskytnuta dostatečná ochrana. Uvedené žalobní tvrzení je zcela v příkrém rozporu s citovaným obsahem správního spisu, z něhož zcela jednoznačně plyne, že v průběhu správního řízení ještě před započetím výslechu žalobce byla ustanovena opatrovníkem v předmětném řízení pracovnice OSPOD paní M. S. a ta také byla po celou dobu přítomna pohovoru s žalobcem, jak se podává z citovaného protokolu o podání vysvětlení sepsaného dne 5. 11. 2021 v době od 20:30 hodin do 21:15 hodin. V průběhu pohovoru žalobce ničeho nenamítal, naopak prohlásil, že všem kladeným otázkám rozuměl, protokol byl veden za přítomnosti tlumočníka do jazyka paštu, s čímž žalobce výslovně souhlasil a také správnímu orgánu sdělil, že tlumočení rozumí velmi dobře (viz č. l. 31 správního spisu).
  13. Součástí správního spisu je rovněž žádost žalovaného z 5. 11. 2021 (10:50 hodin) o vyšetření žalobce ve zdravotnickém zařízení za účelem zjištění jeho věku dle RTG klíční kosti. Žádost byla adresována nemocnici ve Frýdku – Místku k rukám lékařky MUDr. V. Správní orgán požádal zdravotnické zařízení o zaslání výsledku na označený e-mail. Podle obsahu spisu byl žalobce eskortován do zdravotnického zařízení 5. 11. 2021 ve 12:00 hodin, eskorta byla ukončena téhož dne v 15:00 hodin. Ve spise je rovněž žádost žalovaného ze 7. 11. 2021 o odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví antropologie o zpracování odborného vyjádření ve věci určení kosterního věku cizince – žalobce dle RTG snímků zápěstí a klíční kosti. V odůvodnění usnesení se konstatuje, že u cizince existuje vážná pochybnost o jeho sděleném věku. Správní orgán požádal o určení kosterního věku cizince se směrodatnou odchylkou na základě přiloženého CD s RTG snímky zápěstí a klíční kosti. Pro vypracování a doručení odborného vyjádření byla stanovena lhůta do 15. 11. 2021.
  14. Podle ust. § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nelze–li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. 1. 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky.
  15. Podle ust. § 129 odst. 5 téhož zákona, policie je oprávněna zajistit nezletilého cizince bez doprovodu, pouze je-li důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu či závazným způsobem narušit veřejný pořádek, a je-li to v jeho zájmu v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Policie je oprávněna v případě důvodné pochybnosti, že jde o nezletilého cizince bez doprovodu, takového cizince zajistit do doby, než je zjištěn jeho skutečný věk. Policie zahájí úkony ke zjištění věku nezletilého cizince bez doprovodu bezodkladně po jeho zajištění. Odmítne-li nezletilý cizinec bez doprovodu provedení úkonů ke zjištění věku, hledí se na něj jako na zletilého cizince. Pokud výsledky zjišťování věku nejsou průkazné, hledí se na cizince jako na nezletilého cizince bez doprovodu.
  16. Krajský soud odkazuje předně na závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřené v rozsudku č. j. 2 Azs 198/2019-81. V tomto rozsudku NSS konstatoval, že ust. § 129 odst. 5 věty první zákona o pobytu cizinců neváže restriktivní podmínky zajištění nezletilého cizince bez doprovodu až na úkon v podobě rozhodnutí o zajištění (dle § 129 odst. 3 tohoto zákona), nýbrž již na faktické zajištění jako takové, tj. na omezení svobody cizince ve smyslu § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. To je ostatně zcela logické, neboť první věta dotčeného zákonného ustanovení očividně není koncipována se zřetelem k případným obtížím při identifikaci cizince nebo pochybnostem o jeho zletilosti a nedostatku doprovodu. S takovými eventualitami však počítá následující (druhá) věta § 129 odst. 5 tohoto zákona, přičemž jejím smyslem zjevně je poskytnout policii oprávnění k jakémusi „překlenovacímu“ a dočasnému zajištění cizince, u něhož jsou dány pochybnosti stran jeho nezletilosti a nedostatku doprovodu, které je nezbytné rozptýlit. NSS také uvedl, že pokud se ukáže, že předání nebo dokončení průvozu nebude možné realizovat v dobách předvídaných § 129 odst. 3 tohoto zákona a zároveň budou pochybnosti policie přetrvávat, vydá policie v souladu s § 129 odst. 3 zákona rozhodnutí o zajištění, v němž co do právního základu zajištění výslovně odkáže nejen na ust. § 129 odst. 1, 3 a 4, ale také na § 129 odst. 5 věty druhé, přičemž po vzoru předchozího záznamu o zajištění podrobně popíše své pochybnosti o věku cizince, proč je považuje za důvodné, z jakých skutkových zjištění tyto pochybnosti vyplynuly, jaké úkony (kdy, a případně s jakým výsledkem) provedla za účelem zjištění skutečného věku cizince, příp. jaké úkony provést ještě zamýšlí a proč dosud nebyly provedeny, a konečně stanoví i prognózu časové náročnosti dalšího zjišťování věku cizince.
  17. NSS v označeném rozsudku, pokud jde o stanovení délky zajištění, vyslovil názor, že ust. § 129 odst. 5 věty druhé zákona o pobytu cizinců má přednost před § 129 odst. 6 uvedeného zákona, a tedy policie v rozhodnutí o zajištění, při kterém přetrvávají její pochybnosti o skutečném věku cizince, stanoví dobu zajištění na základě výše zmíněného odhadu časové náročnosti zamýšlených (připravovaných) úkonů směřujících k určení věku cizince. NSS podotkl, že tato délka zajištění by neměla být excesivní, neboť je třeba vycházet z toho, že připravované či probíhající úkony směřující k odstranění pochybností o věku cizince mohou v důsledku vést ke zjištěním opodstatňujícím závěr, že cizinec je skutečně v průběhu zajištění nezletilý. Výše uvedené nicméně nikterak policii nezbavuje povinnosti zahrnout do odůvodnění rozhodnutí o zajištění taktéž komplexní posouzení všech dalších „běžných“ podmínek zajištění, jako např. potenciality transferu. Zároveň je třeba, aby policie do odůvodnění rozhodnutí o zajištění zahrnula úvahy o předpokládané složitosti předání nebo průvozu a pojednala o době, kterou by jinak potřebovala k realizaci předání nebo průvozu, neboť z povahy věci lze dobu zajištění cizince, o jehož věku jsou pochybnosti, stanovit maximálně v délce doby, která je podle odhadu policie potřebná k realizaci primárního účelu zajištění. NSS rovněž zdůraznil, že je nutné trvat na tom, aby policie v rozhodnutí o zajištění cizince, u něhož jsou důvodné pochybnosti o tom, že je nezletilou osobou bez doprovodu, stanovila dobu zajištění odpovídající smyslu a účelu § 129 odst. 5 věty druhé zákona o pobytu cizinců, přičemž zde vždy existuje možnost dalšího prodloužení zajištění ze strany žalovaného, což výrazně snižuje důvodnost obavy žalovaného ze zmaření účelu zajištění.
  18. Krajský soud činí závěr, že obsah správního spisu žalovaného vypovídá o tom, že žalovaný postupoval zcela v souladu se závěry, které Nejvyšší správní soud prezentoval v předmětném rozsudku č. j. 2 Azs 198/2019-81. Krajský soud nesouhlasí s žalobní námitkou žalobce, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně přesvědčivým způsobem nedoložil existenci důvodných pochybností o jeho nezletilosti s poukazem na to, že v den zajištění 5. 11. 2021 sdělil správnímu orgánu datum narození 31. 12. 2004 a že mu tedy bylo přibližně 16 let a 10 měsíců. Soud konstatuje, že žalovaný odůvodnil své pochybnosti o tvrzené nezletilosti žalobce v napadeném rozhodnutí na str. 3, kde uvedl, že žalobce nepředložil žádný důkaz na podporu svého tvrzení o tom, že je osobou nezletilou. Občanský průkaz zanechal v Afghánistánu. Žalovaný dále argumentoval tím,  že vzhled žalobce a jeho mentální vyspělost rovněž správnímu orgánu nedovolují vyslovit závěr o tom, že nevznikly pochybnosti o nezletilosti cizince. Takovýmto způsobem vyslovené pochybnosti o skutečném věku žalobce soud považuje za zcela dostačující. V tomto směru soud poukazuje také na to, že součástí správního spisu je i fotografie žalobce velmi dobré kvality a již z ní je naprosto zřejmé, že  rysy mužské tváře, plnovous, odpovídají osobě dospělé a soud si dovoluje tvrdit, že se jedná o muže spíše ve věku kolem 30 let. Vycházely-li pochybnosti žalovaného o jeho skutečném věku i z mentální vyspělosti žalobce, vypovídá o ní nejenom absolvování složité cesty z Afghánistánu do Evropy, kterou žalobce, byť ještě s dalšími osobami, uskutečnil, ale také obsah pohovoru o podání vysvětlení, který s ním byl veden v den zajištění 5. 11. 2021. Tvrzení žalobce v žalobě, že správní orgán mu nedal ani příležitost, aby svá tvrzení ohledně věku mohl řádně prokázat svou vlastní věrohodnou výpovědí, je v podstatě nehorázné a je zcela v rozporu s obsáhlým protokolem o podání vysvětlení, během něhož byl žalobce po řádném poučení, jemuž porozuměl, detailně tázán nejenom na okolnosti jeho identity, vzdělání, jeho aktivit v Afghánistánu, rodiny, důvodů opuštění země původu, zdravotního stavu, údajů stran popisu cesty do Evropy, toho proč a jak se ocitl v České republice a kam směřoval a která země je jeho cílovou zemí a proč, odpovídal i na dotazy správního orgánu, zda si byl vědom skutečnosti, že pro pobyt na území České republiky potřebuje platné vízum a cestovní doklad, čehož si žalobce byl vědom, stejně tak i svého protiprávního jednání v souvislosti s neoprávněným pobytem na území České republiky a možných důsledků z něj vyplývajících. Odpovídal i na dotazy ohledně rodinných vazeb v České republice či v Evropské unii, také na vazby ekonomické, kulturní, společenské a jiné. V závěru byl také výslovně dotázán na to, zda žádá doplnění výpovědi či zda chce uvést nějaké další skutečnosti k předmětné věci, na což odpověděl záporně. Žalobce správní orgán rovněž ujistil o tom, že rozuměl všem kladeným dotazům, s obsahem protokolu vyslovil souhlas a nežádal žádných změn, oprav ani doplnění v něm.
  19. Přisvědčit nelze ani žalobní námitce žalobce, že pracovnice OSPOD nebyla přítomna samotnému pohovoru, a že se tím správní orgán dopustil procesního pochybení. I toto tvrzení žalobce je zcela v rozporu s obsahem citovaného protokolu o podání vysvětlení, z něhož je zřejmé, že po celou dobu výslechu žalobce byla přítomna pracovnice OSPOD Frýdek – Místek paní M. S., kterou správní orgán, jak bylo zjištěno z výše zjištěného obsahu správního spisu, ustanovil usnesením ze dne 5. 11. 2021 opatrovníkem žalobce v předmětném řízení.
  20. Nedůvodná je i námitka žalobce, že v jeho případě postačovalo uložení mírnějšího opatření, tj. některého ze zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců, zejména, že pak měl správní orgán možnost využít alternativu dle § 123b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, tedy povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly a že mohl být tedy ubytován v pobytovém středisku Správy uprchlických zařízení. Soud zastává názor, že žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí v dostatečné míře vypořádal s nemožností aplikace zvláštních opatření, a to na str. 4 napadeného rozhodnutí. Soud souhlasí s žalovaným, že uložení mírnějších zvláštních opatření v daném případě je nedostačující s ohledem na úplnou absenci jakéhokoli zázemí žalobce na území České republiky, jeho jasně deklarovaný cíl cesty, kdy žalobce uvedl, že očekával, že vozidlo, které ho ilegálně převáželo, pojede do Spolkové republiky Německo, která je jeho cílovou zemí a pobyt v České republice je jen „náhoda“, a také proto, že  žalobce opustil odpovědný členský stát (Bulharsko), kde nevyčkal provedení a ukončení řízení vedeného s jeho osobou. Soud souhlasí s argumentací žalovaného, že z jednání žalobce je zřejmý úmysl pokračovat v cestě do Spolkové republiky Německo. S ohledem na výše uvedené okolnosti je nutno dospět k závěru, že jsou zde obavy, že pokud by žalobci byla dána možnost svobodně se pohybovat po území České republiky, mohl by vycestovat z území ČR bez cestovního dokladu, příp. by se mohl skrývat nebo vyhýbat správnímu orgánu. Zajištění žalobce proto soud považuje za zcela přiměřené účelu, který sleduje, přičemž z výše citovaného obsahu správního spisu je seznatelné, kdy a jaké úkony provedl správní orgán za účelem zjištění skutečného věku cizince, i časová prognóza výsledku lékařského vyšetření.
  21. Soud uzavírá, že žádné z žalobních tvrzení o pochybení žalovaného neshledal důvodným. Skutkový stav byl dostatečně zjištěn a odpovídá okolnostem daného případu ve smyslu § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu, rozhodnutí je taktéž přesvědčivě odůvodněno. Vydáním napadeného rozhodnutí tedy nedošlo k porušení žádného ustanovení správního řádu ani zákona o pobytu cizinců. Soud proto žalobu vyhodnotil jako zcela nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.
  22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

 

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.

 

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

Ostrava 2. 12. 2021

 

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje