[OBRÁZEK]

 ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Makajevem ve věci

žalobce:  D. K.,

  bytem X,

  zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem,

  se sídlem Ledčická 649, Praha,

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje,

  se sídlem Zborovská 11, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2020, č. j. 11084/2019/KUSK/LPŽPŘ/ZAM,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci, obsah podání účastníků a průběh jednání před soudem

1.     Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. září 2019, č. j. MUCE 59605/2019 OP/Fi, a toto rozhodnutí potvrdil. Správní orgán prvního stupně tímto rozhodnutím shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č.  61/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), jehož se žalobce dopustil tím, že při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h, neboť dne 20. 9. 2018 v 09.04 hodin řídil na pozemní komunikaci v obci Dolní Břežany motorové vozidlo tovární značky PORSCHE, RZ: X a v ulici Ke Zlatníkům u čp. 437, okr. Praha – západ mu byla hlídkou Obecní policie Vestec naměřena rychlost jízdy 71 km/h v místě, kde je obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích stanovena nejvyšší rychlost jízdy 50 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h, mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 68 km/h.
2.     Žalobce v podané žalobě uplatnil následující žalobní body:

1)      Nebylo prokázáno místo spáchání přestupku – dle výroku rozhodnutí totiž k přestupku došlo v ulici Ke Zlatníkům u č. p. 437, čemuž však neodpovídá fotografie pořízená rychloměrem, ani správní orgán netvrdí, z jakých důkazů či podkladů dospěl k závěru, že k překročení rychlosti došlo právě u domu č. p. 437 v ulici Ke Zlatníkům

2)      Správní orgán při hodnocení závažnosti přestupku hodnotil jeho typovou závažnost, namísto jeho individuální závažnosti

3)      Z rozhodnutí není zřejmé, v jaké formě zavinění měl být přestupek spáchán, rozhodnutí je v tomto směru nesprávné a závěr o zavinění není ani řádně odůvodněn - Správní orgán prvého stupně totiž konstatoval, že přestupek byl spáchán ve formě zavinění „nedbalosti nevědomé“, zatímco žalovaný pak konstatoval, že se jednalo ze strany odvolatele o jednání nedbalostní vědomé

4)      Nebylo prokázáno, že obecní policie Vestec byla oprávněna v daném místě měřit – nebylo prokázáno pověření ze strany Policie ČR, ani existence veřejnoprávní smlouvy, jelikož k měření došlo v obci Dolní Břežany.

3.     Závěrem žalobce vyjádřil nesouhlas svůj a svého zástupce s vyvěšením jejich osobních údajů na webu NSS
4.     Žalovaný ve svém k jednotlivým námitkám uvedl:

1)      Podklady nevzbuzují pochybnost o místě měření, navíc v oznámení jsou uvedeny rovněž GPS souřadnice.

2)      Sankce byla uložena na spodní hranici zákonného rozmezí.

3)      Uvedení vědomé nedbalosti v napadeném rozhodnutí bylo omylem, zákon však požaduje toliko nevědomou nedbalost.

4)      Místo dohledu nad bezpečností provozu obec, bylo schváleno Policií ČR. Veřejnoprávní smlouva mezi obcemi Dolní Břežany a Vestec byla uzavřena.

5.     Při jednání soudu dne 30. 12. 2021 setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Soud provedl důkaz souhlasy Policie ČR s určenými místy měření rychlosti obecní policií Vestec ze dne 19. 4. 2013 a 17. 3. 2014. Rovněž soud provedl k důkazu veřejnoprávní smlouvu ze dne 4. 3. 2013 uzavřenou mezi obcí Vestec a obcí Dolní Břežany (včetně úředního věstníku, v němž byla zveřejněna), podle které bude na území obce Dolní Břežany vykonávat působnost obecní policie obecní policie zřízená obcí Vestec.

II. Obsah správního spisu

6.     Z oznámení obecní policie Vestec o přestupku ze dne 20. 9. 2018 vyplývá, že žalobce dne 20. 9. 2018 v 09.04 hodin řídil na pozemní komunikaci v obci Dolní Břežany motorové vozidlo tovární značky PORSCHE, RZ: X a v ulici Ke Zlatníkům u čp. 437, okr. Praha – západ mu byla hlídkou Obecní policie Vestec naměřena rychlost jízdy 71 km/h v místě, kde je obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích stanovena nejvyšší rychlost jízdy 50 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h, mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 68km/h – tedy překročil maximální povolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h. Součástí oznámení je rovněž fotodokumentace s uvedením GPS souřadnic odpovídající dané lokalitě.
7.     Dne 5. 10. 2018 vydal správní orgán I. stupně příkaz, jímž shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč. Dne 17. 10. 2018 podal žalobce proti tomuto příkazu odpor.
8.     Dne 19. 9. 2018 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč. V odůvodnění uvedl, že přestupek byl spáchán z nevědomé nedbalosti. Dále uvedl, že při ukládání sankcí bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem a okolnostem zjištěných při šetření a projednávání přestupku a osobě obviněného řidiče. Dále správní orgán přihlédl i k tomu, že obviněný řidič je osobou, která má celkem 10 záznamů v evidenční kartě řidiče, kdy z toho je 6 záznamů o spáchání přestupku překročením nejvyšší povolené rychlosti – i když v období od roku 2007 do roku 2012. Proto byla uložena pokuty na samé spodní hranici zákonné výměry.
9.     Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Dne 8. 9. 2020 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že byla naplněna i zákonem předvídaná forma zavinění, kdy se ve zde posuzovaném případě jednalo ze strany žalobce o jednání nedbalostní vědomé. Žalobce si vzhledem k okolnostem a zejména svým osobním poměrům (držitel příslušného řidičského oprávnění a tedy bezpochyby znalý zákonem stanovených pravidel silničního provozu) mohl a měl vědět, že svým jednáním může ohrozit zájem společnosti chráněný zákonem.

III. Posouzení věci krajským soudem

10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), načež shledal, že žaloba není důvodná.
11. Jednotlivé žalobní body posoudil soud následovně:

1)      Ze spisového materiálu nevyplývá žádná pochybnost o místě spáchání přestupku. Úřední záznam a doprovodná dokumentace jsou v tomto ohledu bezrozporné. Žalobce pouze obecně uvedl, že uvedenému místu neodpovídá fotografie, aniž by své tvrzení jakkoli rozvedl či doložil.

2)      Soud konstatuje, že jelikož žalobci byla uložena nejnižší možná sankce dle § 125c odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu, nebylo zapotřebí její podrobnější odůvodnění. Navíc žalobce sám neuvedl žádné skutečnosti svědčící v jeho prospěch a správní orgány tak zohlednily jediné jim známé skutečnosti – přestupkovou minulost žalobce.

3)      Soud souhlasí se žalobcem potud, že rozhodnutí správních orgánů nejsou zcela jednotná – správní orgán I. stupně uvedl jako formu zavinění nevědomou nedbalost, žalovaný pak na jedné straně uvedl nedbalost vědomou, nicméně následně argumentoval způsobem odpovídajícím nedbalosti nevědomé (viz bod 9 rozsudku). Tato skutečnost však nemá žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož pro vyvození odpovědnosti žalobce za přestupek postačí i zavinění z nedbalosti nevědomé – otázka, zda se jednalo o vědomou či nevědomou nedbalost, není tedy rozhodná.

4)      Obecní policie Vestec vykonává působnost i na území obce Dolní Břežany, a to na základě veřejnoprávní smlouvy mezi obcí Vestec a obcí Dolní Břežany ze dne 4. 3. 2013. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že Policie ČR udělila dne 19. 4. 2013 a znovu dne 17. 3. 2014 souhlas k měření v obci Dolní Břežany, ulicí Ke Zlatníkům.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

12. Protože soud neshledal žalobu důvodnou, zamítl ji (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
13. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšnému žalovanému náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 30. prosince 2021

Mgr. Miroslav Makajev, v. r.

samosoudce