[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci

žalobce: M. D.

zastoupen advokátem Mgr. Ivanem Nezvalem

sídlem Zelný trh 332/12, 602 00  Brno

proti

žalované: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna

sídlem Jeremenkova 161/11, 703 00  Ostrava-Vítkovice

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2018 č. j. FP/ZE/VN2014_KZ/015850, ve věci pojistného na veřejné zdravotní pojištění

takto:

1.        Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 17. 8. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne     9. 11. 2018 č. j. FP/ZE/VN2014_KZ/015850, kterým bylo rozhodnuto o námitkách žalobce proti výkazu nedoplatků ze dne 12. 10. 2018 č. j. FPVZ/ME/VN/2014_KZ/015850/2 tak, že se výkaz nedoplatků potvrzuje. Výkazem nedoplatků ze dne 12. 10. 2018 č. j. FPVZ/ME/VN/2014_KZ/015850/2 byl žalobci předepsán dluh na veřejném zdravotním pojištění za období od 1. 4. 2014 do 30. 9. 2018.
2. Žalobce především namítl, žalovaná jako osoba pověřená výkonem státní moci - veřejné správy na úseku veřejného zdravotního pojištění postupovala nesprávně a zasáhla do práv žalobce, když zahájila opětovně řízení o vydání výkazu nedoplatků, ač tutéž věc dříve pravomocně vyřídila a tedy uložila žalobci tutéž povinnost, jako již žalobci uložila dříve. Žalobce uvedl, že dne 16. 2. 2018 mu byl žalovanou oznámen výkaz nedoplatků č. j. FPVZ/ME/VN/2014_KZ/015850/2, kterým mu předepsala k úhradě dluh na veřejném zdravotním pojištění za období od 1. 4. 2014 do 31. 1. 2018 (dále též „původní výkaz nedoplatků“). K námitkám žalobce žalovaná výkaz nedoplatků potvrdila, a to „rozhodnutím vydaným až dne 21. 3. 2021, datovaným dne 16. 3. 2018“. Žalobce má za to, že toto potvrzující rozhodnutí nemělo právní účinky, když výkaz nedoplatků pozbyl platnosti uplynutím lhůty třiceti dnů od jeho vydání ve smyslu § 53 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Pokud tedy žalovaná následně vydala 12. 10. 2018 nový výkaz nedoplatků č. j. FPVZ/ME/VN/2014_KZ/015850/2 předepisující žalobci dluh za období 1. 4. 2014 do   30. 9. 2018 (dále též „další výkaz nedoplatků“), kdy tento výkaz nedoplatků byl potvrzen napadeným rozhodnutím, rozhodovala žalovaná opětovně ve věci již rozhodnuté. Žalobce je toho názoru, že nevydání rozhodnutí v námitkovém řízení, jako tomu bylo v případě výkazu nedoplatků ze dne 16. 2. 2018, je alternativou vyřízení věci samé potvrzením výkazu nedoplatků, kdy se zpětně uznává, že povinnosti založené předcházejícím rozhodnutím (výkazem nedoplatků) nikdy nevznikly. Žalobce má tedy za to, že výsledek řízení o vydání původního výkazu nedoplatků ze dne 16. 2. 2018 brání, aby byly opakovaně ke stejnému předmětu řízení vydávány jakékoli další výkazy nedoplatků.
3. Žalobce rovněž doplnil, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2021, č. j.               3 Ads 305/2019-28, který byl žalobci oznámen dne 26. 7. 2021, začala žalobci běžet nová dvouměsíční lhůta k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí.
4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když nesouhlasí s tvrzením, že se v daném případě dopustila pochybení při vydání dalšího výkazu nedoplatků ze dne 12. 10. 2018 spočívajícím v překážce věci rozsouzené. Podstatou překážky věci rozsouzené je existence pravomocného rozhodnutí, kterým je účastníkovi uložena povinnost či přiznáno právo, které brání tomu, aby o téže věci proti témuž účastníkovi bylo orgánem veřejné moci rozhodováno znovu, čímž by došlo k prolomení účinků právní moci rozhodnutí dříve vydaného. Žalovaná zdůrazňuje, že v dané věci neexistuje takové dřívější pravomocné rozhodnutí žalované týkající se věci dlužného pojistného a penále na veřejné zdravotní pojištění, které by žalované neumožňovalo, aby dne 12. 10. 2018 vydala další výkaz nedoplatků, neboť původní výkaz nedoplatků ze dne 16. 2. 2018 pozbyl platnosti ze zákona a přestal právně existovat. Žalovaná má za to, že pozbytím platnosti rozhodnutí došlo k zániku rozhodnutí s účinky ex tunc, tedy na rozhodnutí se hledí jako by vůbec nebylo, neboť zanikly veškeré právní účinky, které založilo, či mohlo založit.

Zjištění z obsahu správních spisů

5. Ze správních spisů soud zjistil, že dne 16. 2. 2018 byl žalobci žalovanou oznámen původní výkaz nedoplatků, kterým mu předepsala k úhradě dluh na veřejném zdravotním pojištění za období od 1. 4. 2014 do 31. 1. 2018. Žalobce proti němu podal námitky, o kterých žalovaná rozhodla dne 16. 3. 2018 tak, že výkaz nedoplatků potvrdila, přičemž toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno až dne 28. 3. 2018. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji usnesením ze dne 11. 7. 2018, č. j. 78 Ad 4/2018-26 odmítl a věc postoupil rozhodčímu orgánu žalované.  Rozhodčí orgán žalované následně dne 30. 8. 2018 původní výkaz nedoplatků zrušil s tím, že tento výkaz vydaný žalovanou dne 16. 2. 2018 pozbyl platnosti ve smyslu § 53 odst. 5 věty druhé zákona o veřejném zdravotním pojištění. Následně žalovaná dne 12. 10. 2018 vydala další výkaz nedoplatků, kterým žalobci předepsala dluh na veřejném zdravotním pojištění za období od 1. 4. 2014 do 30. 9. 2018, tedy mimo jiné za stejné období, které bylo uvedeno v původním výkazu nedoplatků ze dne 16. 2. 2018. Proti uvedenému výkazu nedoplatků podal žalobce námitky, které odůvodnil tím, že se jedná o výkaz nedoplatků v téže věci, v níž bylo žalovanou rozhodnuto původním výkazem nedoplatků ze dne 16. 2. 2018, který byl posléze rozhodčím orgánem žalované zrušen, a jde tedy o věc rozhodnutou. O těchto námitkách žalobce bylo žalovanou rozhodnuto napadeným rozhodnutím ze dne 9. 11. 2018, č. j. FP/ZE/VN2014_KZ/015850 tak, že výkaz nedoplatků byl potvrzen. Následně podal žalobce proti citovanému rozhodnutí odvolání, o kterém rozhodl rozhodčí orgán žalované dne 16. 1. 2019 rozhodnutím č. j. RO 1/19/65, kterým odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce brojil proti posledně citovanému rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 30. 8. 2019, č. j. 78 Ad 1/2019-9 zamítl jako nedůvodnou. Ke kasační stížnosti žalované však byl uvedený rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2021, č. j. 3 Ads 305/2019-28, ve kterém uvedený soud dospěl k závěru, že rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované ze dne 16. 1. 2019, č. j. RO 1/19/65 je nicotné, neboť tento orgán neměl pravomoc rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí o námitkách a krajský soud pochybil, když namísto prohlášení nicotnosti dle § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) žalobu proti rozhodnutí rozhodčího orgánu žalovaného zamítl. Současně Nejvyšší správní soud stanovil žalobci dvouměsíční lhůtu plynoucí od doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu k podání nové žaloby, a to proti napadenému rozhodnutí o námitkách z 9. 11.2018, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. IV.ÚS 3476/11.

Posouzení věci krajským soudem

6.  Krajský soud nejprve ověřil, že žaloba byla podána ve lhůtě určené shora citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2021, č. j. 3 Ads 305/2019-28 a následně přezkoumal v mezích uplatněného žalobního bodu podle § 75 odst. 2 s. ř. s. napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s.

7. Podstatou žalobní námitky žalobce je, že v projednávaném případě je dána překážka věci rozhodnuté, kdy výsledek řízení o vydání původního výkazu nedoplatků z 16. 2. 2018 brání, aby byly opakovaně ke stejnému předmětu řízení vydávány jakékoliv další výkazy nedoplatků, tedy i další výkaz nedoplatků z 12. 10. 2018. K tomu žalobce doplnil, že nevydání rozhodnutí v námitkovém řízení je alternativou vyřízení věci samé potvrzením výkazu nedoplatků.

8. Dle § 53 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění vydá zdravotní pojišťovna na základě námitek proti výkazu nedoplatků do 30 dnů od jejich doručení rozhodnutí, kterým výkaz nedoplatků buď potvrdí, byla-li výše nedoplatků stanovena správně, nebo zruší. Pokud zdravotní pojišťovna nerozhodne o námitkách v této lhůtě, pozbývá výkaz nedoplatků platnost.

9. Výkladem citovaného ustanovení nelze souhlasit s úvahou žalobce, že nevydání rozhodnutí v námitkovém řízení je alternativou vyřízení věci samé potvrzením výkazu nedoplatků. Zatímco totiž potvrzením stížností napadeného výkazu nedoplatků se na právním postavení stěžovatele nic nemění (výkaz nedoplatků je potvrzen, je tedy potvrzen dluh vymáhaný po dlužníku), marné uplynutí zákonem stanovené třicetidenní lhůty má pro stěžovatele pozitivní následek v podobě pozbytí platnosti přezkoumávaného výkazu nedoplatků; znamená to totiž, že takový výkaz nedoplatků nemůže nadále vyvolávat žádné účinky. Proto je třeba se přiklonit k tomu, že optikou žalobní námitky je „alternativou“ k marnému uplynutí lhůty k přezkoumání výkazu nedoplatků a s tím spojenému následnému pozbytí platnosti rozhodnutí, kterým pojišťovna ke stížnosti zruší napadený výkaz nedoplatků; to se totiž obdobně jako pozbytí platnosti projeví pozitivně ve sféře stěžovatele, neboť napadený výkaz nedoplatků je odklizen. 

10. Již z uvedeného důvodu je na místě uzavřít, že došlo-li v projednávané věci k pozbytí platnosti výkazu nedoplatků ze dne 16. 2. 2018, neexistovalo pro další řízení žádné rozhodnutí o nedoplatku pro období od 1. 4. 2014 do 31. 1. 2018 a již z povahy věci tak nemohla být dána překážka věci rozhodnuté. Žalované tedy nic nebránilo v tom, aby vydala další výkaz nedoplatků ze dne 12. 10. 2018, jímž vyměřila žalobci dlužné pojistné na zdravotní pojištění a penále za výše uvedené období. Stejně tak nic nebránilo tomu, aby rozhodla následně o námitkách žalobce napadeným rozhodnutím ze dne 9. 11. 2018.

12. Nad to, otázkou, zda je možné vydávat opakovaně výkaz nedoplatků ve vztahu ke stejným časovým obdobím a stejnému dlužníkovi, se rovněž zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2007, č. j. 4 Ads 62/2006-63, ve kterém dospěl k závěru, že výkaz nedoplatků je vlastně jakýmsi přehledem nezaplacených částek za určité období a k určitému dni, takže poslední výkaz nedoplatků obsahuje všechny skutečnosti za předcházející období a svou podstatou tedy nahrazuje dřívější výkaz nedoplatků. Jedná se tak o rozhodnutí vztahující se k výkazu nedoplatků vydanému dle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který je možné analogicky použít i na daný případ, neboť citovaný zákon obsahuje prakticky totožnou právní úpravu výkazu nedoplatků včetně řízení o námitkách jako zákon o veřejném zdravotním pojištění. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud též v rozsudku ze dne 28. 6. 2011, č. j. 3 Ads 7/2011-50.

Závěr a náklady řízení

14. S ohledem na uvedené tedy krajský soud neshledal žalobní námitku důvodnou, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalované nad rámec její úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 2. prosince 2021

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu