USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 10 A 110/2021 ‑ 7,

takto:

I.                   Kasační stížnost se odmítá.

II.                 Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) doručil dne 18. 11. 2021 Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti soudnímu rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním.

[2]               Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy, a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako takovou je třeba ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2005 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) ve spojení s § 120 téhož zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 ‑ 10, ze dne 11. 4. 2017, č. j. 4 As 72/2017 ‑ 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 ‑ 11, ze dne 9. 11. 2017, č. j. 4 As 216/2017 ‑ 13, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 ‑ 17, či ze dne 28. 5. 2020, č. j. 7 As 159/2020 ‑ 10). Ostatně stěžovatel nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek nutnost odmítnutí kasační stížnosti podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v návaznosti na § 120 téhož zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019 ‑ 9, ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019 ‑ 19, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018 ‑ 9, ze dne 12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 ‑ 8). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační stížnost odmítnout. S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami obsaženými v kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017 ‑ 10, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 As 7/2017 ‑ 8, ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017 ‑ 9 atp.).

[3]               Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2022

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu