USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci navrhovatele: Město Bohumín, se sídlem Masarykova 158, Bohumín, proti odpůrci: Moravskoslezský kraj, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2019, č. j. 76 A 2/2019 ‑ 40,

takto:

1. Řízení o kasační stížnosti   se zastavuje.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

3. Osoba zúčastněná na řízení   nemá   právo na náhradu nákladů řízení.

4. Navrhovateli se  vrací soudní poplatek zaplacený za kasační stížnost ve výši 4.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1]                Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností ze dne 6. 11. 2019 domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tímto rozsudkem Krajský soud v Ostravě zamítl návrh, kterým se stěžovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy – Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje. Podáním ze dne 22. 12. 2021 vzal stěžovatel podanou kasační stížnost v plném rozsahu zpět.

[2]                Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal‑li navrhovatel svůj návrh zpět.

[3]                Vůle stěžovatele vzít podanou kasační stížnost zpět, kterou výslovně projevil ve výše označeném podání, je jednoznačná a nevzbuzuje žádné pochybnosti. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

[4]                   Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost, nemohly jí vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Soud neshledal ani důvody zvláštního zřetele hodné, které by přiznání nákladů řízení osobě zúčastněné odůvodňovaly, proto rozhodl, že osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[5]                   Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrátí soud z účtu soudu zaplacený soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, jestliže bylo řízení zastaveno před prvním jednáním. Dle odst. 5 téhož ustanovení platí obdobná situace v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé. Navrhovatelka vzala svůj návrh zpět před prvním jednáním, resp. před vydáním rozhodnutí o věci samé, Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku, jehož výše po snížení o 1.000 Kč činí 4.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 6. ledna 2022

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu