[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé v právní věci

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem,

t a k t o:

I. Určuje se, že zásah Policie České republiky, spočívající ve výzvě: „Držte hubu!“, ke které došlo při převozu žalobkyně v autobusu od lomu Bílina na obvodní oddělení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem v noci z 24. června na 25. června 2017, b y l   n e z á k o n n ý.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

                                                O d ů v o d n ě n í:

I.

Základ sporu

1.         Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala u Městského soudu v Praze určení nezákonného zásahu, k němuž mělo dojít ve dnech 24. a 25. června 2017 v souvislosti s protestem, který se uskutečnil v lomu Bílina na území Ústeckého kraje.

2.         Žalobkyně uvedla, že zásahem příslušníků Policie České republiky (dále jen „PČR“) byla zkrácena na svém právu na osobní svobodu, na lidskou důstojnost, na právo nebýt vystavována krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a mučení a na právu na právní pomoc.

3.         Žalobkyně konkrétně navrhla, aby soud určil nezákonnost jednotlivých zásahů PČR spočívajících:

1. v nuceném pobytu žalobkyně na dně lomu Bílina v odpoledních hodinách dne 24. června 2017 v délce minimálně nejméně tří hodin na přímém slunci a v odpírání poskytnutí dostatečného množství vody nebo jiného nápoje při tomto nuceném pobytu na dně lomu Bílina, jakož i při následném transportu žalobkyně na oddělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem, který skončil přibližně kolem čtvrté hodiny ranní dne 25. června 2017;
2. v použití pout na rukách žalobkyně po dobu od večera dne 24. června 2017 do brzkých ranních hodin dne 25. června 2017 v souvislosti s převozem žalobkyně z lomu Bílina na oddělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem a při čekání na tomto oddělení policie;
3. ve výzvě, aby žalobkyně držela hubu, ke které došlo při převozu žalobkyně v autobuse od lomu Bílina na oddělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem v noci z 24. na 25. června 2017;
4. v odepření realizace práva žalobkyně na právní pomoc, ke kterému došlo od večera dne 24. června 2017 do brzkých ranních hodin dne 25. června 2017 během doby jejího převozu z lomu Bílina na oddělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem a během doby čekání na této policejní stanici;
5. v opatření, při kterém žalobkyně prováděla svou potřebu v otevřené kabině toalety za přítomnosti dvou odvrácených policistů prohlašujících, že se nebudou otáčet v noci z 24. na 25. června 2017 v budově policejní stanice České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje;
6. v postupu vedoucího k tomu, že se v prostorách Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem dne 25. června 2017 v brzkých ranních hodinách žalobkyně pohybovala bez dostatečného oblečení či zahalení a zejména k tomu, že se po chodbě tohoto oddělení policie pohybovala oblečená pouze do tílka zcela nezakrývajícího její intimní partie.

4.         Městský soud v Praze rozhodl o této žalobě rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 8 A 195/2017-104, kdy prvním výrokem označil ze nezákonný zásah jednání policie pod body I), II) a IV) až VI), avšak druhým výrokem zamítl žalobu pokud šlo o zásah, spočívající ve výzvě, aby žalobkyně držela hubu, ke které došlo při převozu žalobkyně v autobuse od lomu Bílina na oddělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem v noci z 24. na 25. června 2017.

5.         Proti tomuto rozsudku brojili oba účastníci kasačními stížnostmi a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 8. 2021, č. j. 5 As 395/2019-45, jednak zamítl kasační stížnost žalovaného Ministerstva vnitra a jednak zrušil druhý výrok rozsudku městského soudu č. j. 8 A 195/2017-104 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6.         Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku k věci uvedl:

„[55] Pokud jde o zásah spočívající v tom, že policisté měli žalobkyni v průběhu eskorty v autobuse vyzvat, aby „držela hubu“, čímž porušili zásadu zdvořilosti a zasáhli do její důstojnosti, městský soud dospěl k závěru, že daný postup nemohl být nezákonným zásahem, neboť dle tvrzení žalobkyně tato výzva směřovala vůči všem zajištěným osobám v autobuse, nikoliv přímo proti žalobkyni.

7.         [56] Nejvyšší správní soud se s uvedeným závěrem městského soudu nemohl ztotožnit. Z vymezení žalobní legitimace k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem sice vyplývá, že tvrzený zásah musí být zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku musí být proti žalobci přímo zasaženo, sama skutečnost, že daná výzva směřovala „do éteru“, tedy vůči všem zajištěným osobám, však naplnění dané podmínky nevylučuje, jak tvrdí městský soud. Žalobkyně byla jednou ze zajištěných osob, pokud tedy byla daná výzva pronesena vůči všem zajištěným osobám, byla samozřejmě adresována i žalobkyni.

8.         [57] Vzhledem k tomu, že městský soud zamítl žalobu v daném rozsahu pouze z toho důvodu, že dospěl k závěru, že posuzovaná výzva nesměřovala přímo vůči žalobkyni, nezabýval se již dalšími aspekty tvrzeného zásahu. Ani Nejvyšší správní soud se tedy nemůže k těmto otázkám konkrétněji vyjádřit. Upozorňuje však, že se k některým aspektům obdobného zásahu ve věci projednávané městským soudem pod sp. zn. 9 A 206/2017 vyjádřil v již zmiňovaném rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 As 180/2019 – 59. Městský soud by tedy měl při dalším posouzení této věci zohlednit i tam vyřčené závěry.“  

9.         Městský soud v Praze se tedy v dalším řízení zabýval již jen tou žalobní námitkou, jíž žalobkyně brojila proti zásahu spočívajícímu v tom, že ze strany policisté zakazovali účastníkům komunikovat, kdy výslovně jim a tedy i žalobkyni bylo řečeno, že mají „držet hubu“, což je podle žalobkyně v rozporu s § 9 zákona o policii.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

10.     V žalobě žalobkyně uvedla, že byla naložena do autobusu, který vyjel mezi 23. hodinou a půlnocí. Autobus jel s několika různě dlouhými zastávkami na policejních stanicích, na kterých byla obvykle část účastníků protestu vyložena, několik hodiny, než 25. Června 2017 mezi 3:30 a 4:30 dojel na oddělení policie v Ústí nad Labem, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem, kde žalobkyně vystoupila.

11.     Během převozu v autobusem na policejní stanici v Ústí nad Labem bylo do práva žalobkyně na lidskou důstojnost přímo a nezákonně zasaženo verbálními projevy příslušníků PČR. V kontrastu s účastníky protestu, kteří se v autobuse nacházeli s pouty na rukou a chovali se nekonfliktně, působilo chování zvláště některých policistů agresivně. Na dotazy a stížnosti zajištěných účastníků protestu reagovali mnohdy i výhrůžkami doprovázenými výhružnými nonverbálními projevy. Policisté zakazovali účastníkům komunikovat. Výslovně bylo všem účastníkům a tedy také žalobkyni řečeno, že mají „držet hubu". Udělování pokynu policistou (výzvy policisty) takovýmto způsobem navíc osobě omezené na osobní svobodě s pouty na rukou, která v tu chvíli zažívá pocity nejistoty, je v rozporu se zásadou zdvořilosti dle § 9 zákona o policii, dle kterého mají policisté dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a podobně v rozporu s § 24 odst. 1 zákona o policii. Jde o nezákonný zásah, který přímo ponižoval žalobkyni a zasahoval do jejího práva na lidskou důstojnost.

12.     Žalovaný se k této žalobní námitce vyjádřil s tím, že uznává, že pokud by uvedená výzva a další hrubé projevy zazněly, jednalo by se jednoznačně o výrazné pochybení konkrétních policistů, které nemá žádnou zákonnou oporu. Zároveň ovšem bez konkretizace dalších skutečností (verbálních výrazů a jednání policistů) není možné dle žalovaného plně posoudit, zda intenzita jednání policistů, pokud k němu tedy skutečně došlo, dosahovala takové míry, že by bylo nutné označovat postup za nezákonný. Žalovaný zároveň nezískal od zasahujících policistů ani kontrolních orgánů PČR žádné konkrétní poznatky, že by k takovému jednání došlo. Videozáznam ze ztotožnění žalobkyně, označený jako důkaz č. 12 - Ztotožnění osoby SP, žádné hrubé nebo neslušné jednání neukazuje, stejně tak videozáznamy ze zahájení a ukončení eskorty zajištěné skupiny, označené jako důkaz č. 13 - Eskorta cizinci, žádné takové jednání neukazují.

III.

Posouzení žaloby

13.     Městský soud v Praze přezkoumal postup Policie České republiky v rozsahu žalobních námitek a dospěl k závěru, že též ohledně tohoto žalobního bodu byla žaloba byla podána důvodně.

14.     Soud vycházeje z pokynu vyjádřeném ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu zohlednil závěry, ke kterým tento soud dospěl v rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 As 180/2019 – 59, jímž vyhověl žalobě jiné žalobkyně, rovněž účastnice akce Klimakemp 2017 a následných policejních opatření.

15.     Nejvyšší správní soud  v tomto rozsudku konstatoval, že:

„[46] Nejvyšší správní soud se naopak ztotožňuje se stěžovatelkou, pokud jde o závěr městského soudu spočívající v tom, že výzva byla učiněna „do éteru“, a tedy nikoli výlučně vůči stěžovatelce. Stěžovatelka totiž v žalobě tvrdila, že policisté reagovali na dotazy a stížnosti zajištěných účastníků výhrůžkami a chovali se agresivně. Konkrétně „bylo všem účastníkům a tedy také žalobkyni řečeno, že mají držet hubu“. V replice k tomu doplnila, že hrubé verbální projevy policisté učinili „na adresu žalobkyně“, resp. že slovní projevy učinili policisté „vůči ní či dalším osobám“. Z těchto tvrzení však nelze bez dalšího dovodit závěr, ke kterému dospěl městský soud. K prokázání svých tvrzení stěžovatelka navrhla provést dokazování výslechem svědků, účastnickým výslechem, videozáznamy pořízenými policií a úředním záznamem GIBS o vysvětlení podaném B. Č. B., v němž je řada použitých vulgarit zmíněna. Městský soud provedl dokazování pouze videozáznamy předloženými policií, které netvoří ucelený záznam, ale v případě eskorty sestávají z několika videosekvencí, na nichž je zachyceno pouze nastupování jednotlivých účastníků do autobusu a následně po několika hodinách výstup z autobusu u policejní  stanice. Žádný z předložených videozáznamů nezachycuje, co se v autobusu odehrávalo během několik hodin trvající cesty. Neplatí tak závěr městského soudu, že videozáznamy dokumentují „celý postup Policie ČR“. Závěry městského soudu proto nemají oporu v provedeném dokazování a nelze je bez dalšího dovodit (jak již bylo výše uvedeno) ani ze samotných tvrzení stěžovatelky.“

16.     Ve věci nyní projednávané tedy bylo úkolem městského soudu nejprve objasnit, zda k událostem tvrzeným žalobkyní skutečně došlo a následně vyhodnotit, zde se za strany Policie ČR jednalo o nezákonný zásah.

17.     Soud především konstatoval, že videozáznamy, které předložil žalovaný jako součást správního spisu, zachycují  - pokud jde osobně o žalobkyni – pouze její ztotožnění (záznam označený jako důkaz č. 12 - Ztotožnění osoby SP), resp. zahájení a ukončení eskorty zajištěné osoby (záznam označený jako důkaz č. 13 - Eskorta cizinci). Na těchto záznamech žádné hrubé nebo neslušné jednání zachyceno není, jak uvedl ve vyjádření k žalobě žalovaný.

18.     Žádný záznam ze samotného průběhu eskorty však žalovaným předložen nebyl a tímto způsobem tedy nebylo možno ověřit, zda k tvrzenému jednání ze strany Policie ČR došlo.

19.     Při jednání dne 20. října 2021 proto soud provedl důkaz výslechem žalobkyně jako účastníka řízení podle ust. § 131 občanského soudního řádu.

20.     Žalobkyně uvedla, že příkaz, aby ona a její kamarádi „drželi hubu“ zazněl během eskorty několikrát. Celkový přístup policistů označila za ofenzivní, vulgární a agresivní, a navíc se to zhoršovalo. Poprvé předmětná výzva zazněla po zahájení eskorty, kdy žalobkyně s několika dalšími osobami seděla v autobusu vepředu a když se domáhali svých práv, jako kontaktu s právníkem, případně když  žalobkyně požádala o vodu, dostali tuto odpověď. Znovu předmětná výzva zazněla v době, kdy odjeli z policejní stanice, kde jim bylo umožněno použít toaletu. Do autobusu nastoupil nový policista vysoké postavy a se silným hlasem, který křičel na eskortované osoby mimo jiné právě to, že mají „držet hubu“. Žalobkyně se až dodatečně dověděla, že kromě toho měl říct, že by se také mohlo stát, že se policisté s eskortovanými osobami ztratí v lese. Na dotaz senátu žalobkyně potvrdila, že sama osobně žádala jak o vodu, tak o kontakt s právníkem, ale byla ignorována. Doplnila, že celou dobu eskorty měli všichni pouta, byť žalobkyni přepoutali dopředu. K dotazu svého zástupce, resp. senátu žalobkyně uvedla, že se během eskorty bála. K dotazu pověřeného zástupce žalovaného pak doplnila, že na policejní stanici, kde měli přestávku v eskortě, sice přišla do kontaktu s jinými policisty, ale považoval by za nereálné chtít si jim stěžovat na jednání policistů v autobusu.

21.     Soud vyhodnotil tuto výpověď žalobkyně a dospěl k závěru, že není důvod její tvrzení  zpochybnit či dokonce vyvrátit. Žalobkyně vypovídala spontánně, souvisle a konzistentně a její popis událostí nevykazuje žádné zjevné rozpory.

22.     Výpověď žalobkyně soud hodnotil i s přihlédnutím k tomu, co uvedla XX, ve své žalobě ohledně skutkově i právně obdobné věci, o níž městský soud rozhodoval pod sp. zn. 9 A 206/2017, resp. v níž Nejvyšší správní soud vydal svůj rozsudek ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 As 180/2019 – 59.

23.     V něm je citováno tvrzení této žalobkyně, že takový výrok zazněl a že k tomu došlo ve chvíli, kdy byla stěžovatelka několik hodin omezena na osobní svobodě, bez dostatku vody, s pouty na rukou a při odpírání kontaktu s právním zástupcem. Nacházela se v moci policie a v pocitu velké nejistoty. Zajištěné osoby v autobusu se nechovaly nijak konfliktně a nezavdaly k takové reakci příčinu. I zde navíc soud nedůvodně odmítl důkazní návrhy na výslech svědků. Závěr soudu, že daný výrok zazněl „do éteru“, nemá žádný podklad v provedených důkazech a není ani zřejmé, co jím městský soud myslel. Policista projev učinil v uzavřeném autobusu vůči zajištěným účastníkům včetně stěžovatelky, která urážku vnímala jako svou vlastní. Pokyn navíc zazníval opakovaně a minimálně jednou byl adresován přímo jí v reakci na dotaz, zda by mohla dostat vodu a zda by mohla kontaktovat svého zástupce. Rozsudek je také nepřezkoumatelný, jelikož na jedné straně považoval soud za relevantní výzvu pronesenou policistou v lomu ze vzdálenosti desítek metrů, pokyn k „držení huby“ pronesený v autobuse žádné dopady nemá a míří „do éteru“. [viz odst. 13 rozsudku Nejvyššího správního soudu  č. j. 8 As 180/2019 – 59].

24.     Pokud jde o skutkovou stránku věci, má proto městský soud  za to, že v průběhu eskorty byla eskortovaným osobám nejméně jednou adresována výzva, aby „držely hubu“. Jelikož se tak stalo v reakci na požadavky ohledně realizace některých práv eskortovaných osob, přičemž žalobkyně sama takové požadavky rovněž vznesla, byla inkriminovaná odpověď adresována i jí, a mohla tedy přímo zasáhnout do jejích práv.

25.     Ohledně právního posouzení pak městský soud uvážil takto:

26.     Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.

27.     Soud tedy především konstatoval, že byla bezesporu splněna 4. podmínka, neboť pokyn policisty vůči eskortovaným osobám – a to bez ohledu na zvolená slova – aby mlčely, je pokynem, který vyhovuje kritériím podle ust. § 83 soudního řádu správního, neboť se jím něco přikazuje, resp. zakazuje, a nesporně se nejedná o rozhodnutí ve správním řízení.

28.     Stejně tak soud konstatuje, že tento pokyn směřoval přímo vůči žalobkyni, a to přinejmenším proto, že byla součástí konkrétní skupiny eskortovaných osob, jimž byl tento pokyn adresován. Tím byla splněna i 5. podmínka.

29.     Pokud jde o splnění podmínek 2. a  3., soud své závěry založil na konstatování, že i osoba omezená na své osobní svobodě nepozbývá všech svých práv, a rozhodně nepozbývá práva na to, aby byla respektována její důstojnost. Tedy ani s osobou zajištěnou podle ust. § 26  odst. 1 písm. f) zákona o policii nemůže policie  zacházet libovolně či svévolně, ale musí respektovat zákonné limity pro své jednání.

30.     Podle ust. § 9 zákona o policii policista a zaměstnanec policie jsou při plnění úkolů policie povinni dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní.

31.     Podle ust. § 24 odst. 1  zákona o policii osoba omezená na svobodě policistou nesmí být podrobena mučení nebo krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení a nesmí s ní být zacházeno takovým způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost. Policista, který se stane svědkem takového zacházení, má povinnost přijmout opatření k zamezení takovému zacházení a oznámit je bezodkladně svému nadřízenému.

32.     Jestliže byla předmětná výzva adresovaná ze strany policistů k eskortovaným osobám pronesena v reakci na požadavek některých z nich, včetně žalobkyně, aby jim bylo umožněno se napít, resp. kontaktovat právního zástupce, pak jí bylo porušeno citované ust. § 9 zákona o policii, neboť takto zvolená slova nesplňovala kritérium zdvořilosti a dotýkala se cti, vážnosti a důstojnosti žalobkyně.

33.     Tento negativní dopad do práv žalobkyně byl navíc podstatně zesílen tím, že žalobkyně se nacházela v postavení, které neumožňovalo, aby se vůči tomuto zásahu účinně čelila. Byla-li omezena na osobní svobodě podle ust. § 26  odst. 1 písm. f) zákona o policii, nemohla se reálně bránit ani tím, že by si patřila pomoc či radu jiných osob (například právní zastoupení), ani se takovému ponižujícímu chování nemohla vyhnout tím, že by se z takto diskomfortní situace vzdálila. Nezbývalo jí tedy, než toto jednání nerespektující její důstojnost snášet a pasivně vyčkávat, až jej jeho původce zanechá.

34.     Soud tedy uzavřel, že předmětný zásah znamenal porušení ust. § 9 a § 24 odst. 1 zákona o policii, a vedl ke zkrácení žalobkyně na jejích právech. Tím pak byly splněny jak 2. podmínka, tak i  3. podmínka.

35.     Podmínka první pak byla splněna rovněž, neboť ke zkrácení na právech žalobkyně na respektování její cti, vážnosti a lidské důstojnosti došlo již přímo tím, že inkriminovaný výrok, aby „držela hubu“ byl vůči ní pronesen.

36.     Pro úplnost soud konstatuje, že žalobkyně se domáhala pouze a právě určení toho, že zásah byl nezákonný. Vzhledem k tomu tak soud  nezkoumal existenci 6. podmínky, neboť podle žalobního tvrzení zásah ani netrval, ani nehrozilo jeho opakování.

V.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

37.     Ze shora uvedených důvodů Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto vyslovil, že postup Policie České republiky vůči žalobkyni byl nezákonným zásahem tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

38.     Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobkyně měla ve věci úspěch a její náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2019, č. j. 8 A195/2017-104, ve výši 5000 Kč a jednak z odměny advokátovi za dva úkonů právní služby (podání kasační stížnosti, účast na jednání dne 20. 10. 2021) po 3100 Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300 Kč  podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a dále z náhrady nákladů žalobkyně na cestu k účasti u jednání dne 20. 10. 2021 a zpět v celkové výši 450 Kč (podle přiložené specifikace). Náhradu v celkové výši 12 250 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce JUDr. Jaromíra Kyzoura,  advokáta. 

P o u č e n í:

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.          

Praha 20. října 2021

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu