č. j. 22 Af 23/2020 - 71
|
|
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci
žalobce: NEJMARKET s.r.o.
sídlem Malostranská 40, 742 42 Šenov u Nového Jičína
zastoupený společností Daně & Daně s.r.o.
sídlem Oborného 299/10, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2020, č. j. 4380/20/5300-21445-709739, ve věci daně z přidané hodnoty
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1) V žalobním tvrzení na straně 2-8 žaloby žalobce cílí na průběh souvisejícího daňového řízení u společnosti RATO MARKET s. r. o. (dále jen „RATO MARKET“), kdy namítá nedostatky procesního postupu žalovaného v tomto řízení, jakož i nehodnocené důkazní prostředky a náhradní způsob stanovení daně. Žalobce v této souvislosti také poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2018, č. j. 22 Af 112/2016-56, v němž krajský soud vyslovil, že daňovému subjektu (v daném případě žalobci) musí být zachovány veškeré námitky včetně těch, kterými brojí proti závěru o neodvedení daně u jiného subjektu a má právo na odůvodnění, jak správce daně dospěl k závěru o chybějící dani. Dále žalobce ve vztahu k daňové kontrole proběhnuvší u daňového subjektu RATO MARKET namítl neseznámení tohoto subjektu s výsledky daňové kontroly a neprojednání zprávy o daňové kontrole. Žalobce uzavřel (strana 8-9 žaloby), že procesní postup žalovaného v tomto vedlejším řízení vzbuzuje oprávněné pochybnosti i ve vztahu k tvrzenému podvodu na DPH, tzn. vzniku daňové ztráty formou chybějící daně.
2) V další části žaloby (strana 9-13 žaloby) žalobce toliko cituje pasáže ze stávající judikatury k problematice podvodů na DPH, a to jak judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), tak Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), jakož i Krajského soudu v Ostravě.
3) V následné části žaloby žalobce rozporuje tvrzení ohledně objektivních okolností, jejichž existenci na straně žalobce žalovaný specifikoval:
- K personálnímu propojení – personální propojení s dodavatelem nemusí automaticky znamenat detekování podvodu na DPH. Premisa žalovaného ohledně povědomí žalobce o veškerých obchodních případech je postavena mimo jiné na skutečnosti, že jednatel žalobce byl zároveň jednatelem dodavatele a z tohoto důvodu musel mít vědomost o veškeré podnikatelské činnosti tohoto subjektu. K tomu žalobce tvrdí, že veškeré skutečnosti hodlal žalovanému vysvětlit ve svědecké výpovědi T.R.. Žalovaný však jeho výslech odmítl, aniž by uvedl racionální důvody. Důkazní břemeno ve věci prokázání povědomí o podvodném jednání jiných osob přitom prvotně tíží žalovaného (srov. rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 60/2011). Podle žalobce z napadeného rozhodnutí ani z obsahu správního spisu nevyplývá, že by objektivní okolnost spočívající v personálním propojení měla vliv na detekovaný podvod. Tvrzení žalovaného, že za RATO MARKET jednal pouze R. Š., je v rozporu s obsahem spisu, včetně časové posloupnosti. Spisově není doloženo, že by tato osoba aktivně vystupovala za RATO MARKET i v době, kdy prokazatelně nebyla jednatelem této společnosti. Žalobce zdůraznil, že v době, kdy žalovaný hodlal zahájit daňovou kontrolu, R. Š. již jednatelem RATO MARKET nebyl, a proto nemohl za tento subjekt jednat.
- Nepřiměřeně vysoká cena – žalobce uvádí, že v kontextu s předcházejícím žalobním bodem lze dospět k závěru, že z větší části je smluvní cena správně stanovena a objektivní podmínka ve věci cenové politiky pro prokázání naplnění podmínky podvodu na dani není splněna. Žalobce si nedovede představit, že by část dodávky zboží naplňovala podmínku prokázání objektivní okolnosti pro naplnění subjektivní stránky jednání podvodu na dani a část dodávky by byla v přímém protikladu.
- Nestandardně dlouhá doba splatnosti – žalovaný provedl hodnocení neporovnatelných kritérií. Celková finanční částka za nákup zboží přesáhla částku 2 000 000 Kč a je nemyslitelné, aby splatnost faktury byla dovozována porovnáním s jinými obchodními vztahy, jak činí žalovaný. Žalovaný neprokázal standardnost běžné délky splatnosti, takže neunesl důkazní břemeno. Žalobce zdůraznil, že faktura byla uhrazena v plné výši k datu 13. 6. 2016.
- Nestandardní způsob platby – daňový doklad za nákup zboží od RATO MARKET byl ve výši 2 200 000 Kč uhrazen na běžný účet dodavatele zboží (č. 43-9978140237/0100), který byl zveřejněný od data 25. 10. 2013 do 11. 11. 2017. I druhý zmiňovaný účet (č. 6565241001/5500) je zveřejněným účtem, a to od data 1. 4. 2013 do 13. 9. 2017. Tyto skutečnosti žalovaný opomenul vyhodnotit v rámci objektivních okolností pro naplnění subjektivní stránky jednání. Platby proběhly dne 7. 6. a dne 8. 6. 2016, takže žalobce nechápe, o jakou objektivní okolnost se jedná. Ani ve vztahu k následnému převodu na účet R. Š. žalobce nespatřuje objektivní okolnost. Jestliže RATO MARKET dlužil R. Š. finanční prostředky, je běžné, že si převedl své soukromé finanční prostředky na svůj soukromý účet. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaný zkoumal důvody převodu finančních prostředků na soukromý účet R. Š.
- Virtuální sídlo – virtuální sídla mohou podnikatelské subjekty využívat a není to nezákonné. Místně příslušný správce daně nemusí mít povědomí o podnikatelských aktivitách daňového subjektu, ani o tom, kde fakticky podnikatelskou činnost provádí. V posuzované věci byla podnikatelská činnost realizována pod správou Územního pracoviště finanční správy v Nové Jičíně. Žalovaný má také povědomí o veškerých podnikatelských aktivitách subjektu RATO MARKET, ale i dalších subjektů spojených s osobami R. Š. a T.R. Žalobce poukázal na rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 420/2018, podle kterého používání virtuálního sídla v obchodním styku samo o sobě nemusí budit podezření, není-li spojeno s dalšími indiciemi.
- Nezveřejnění účetní závěrky – z ust. § 21a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění plyne, že by účetní jednotky měly zveřejňovat účetní závěrky. Není však uvedena lhůta, do které tak mají činit. Nezveřejnění účetní závěrky společnosti RATO MARKET za roky 2015 a 2016 nemůže vyvolat objektivní okolnost pro naplnění subjektivní stránky jednání žalobce. Žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 25 Af 45/2018 a dále na rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 252/2017. Žalobce dále uvedl, že obchodoval s RATO MARKET před rokem 2015 a na podkladě bezproblémových obchodů svého partnera ověřil, aby se nestal součástí podvodu na DPH. Žalovaný neprokázal, že by zmiňovaná skutečnost byla objektivní okolností uskutečněných obchodních případů.
- Neexistence internetových stránek RATO MARKET – pro toto tvrzení žalovaný nedokládá žádným důkazním prostředkem a není pravdivé, neboť společnost je měla na adrese www.ratomarket.cz a e-shop byl umístěn na internetové adrese www.ratoservis.cz. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 25 Af 45/2018, podle něhož neexistence webových stránek není okolností, která by mohla svědčit o tom, že transakce s takovou společností jsou zatíženy podvodem.
- Neuzavření smlouvy s dodavatelem – žalobce v rámci běžných obchodních vztahů neuzavírá písemné smlouvy až na malé výjimky, což je žalovanému známo z jiných daňových řízení. Žalobci uniká smysl této objektivní okolnosti, když je žalovanému známo, že na obou stranách smluvního vztahu jsou identičtí jednatelé. Shodně se k této otázce vyjádřil svědek R. v protokolu ze dne 13. 1. 2020, kdy uvedl, že v běžných obchodních vztazích se smlouvy neuzavíraly. Dále žalobce poukázal na svědeckou výpověď téhož svědka v protokolu ze dne 9. 12. 2018. Uvedeným tvrzením žalobce dokládá, že ani v rámci jiných obchodních případů se smlouvy běžně neuzavírají. Žalovaný proto žalobci neprokázal odchylné jednání v rámci obchodního vztahu s RATO MARKET.
- Nepořízení písemného protokolu – žalovaný popisuje nestandardnost spočívající v tom, že si žalobce neověřil stav zboží a akceptoval výsledky inventury provedené dodavatelem. Tak tomu však nebylo. Žalovaný opomenul uvést, že správce daně prováděl v rámci daňové kontroly za měsíc prosinec 2015 dne 29. 2. 2016 místní šetření. V tomto protokolu žalobce uvedl ve vztahu k inventuře z 31. 12. 2015, že:… inventura je shodná s dodacími listy k dokladu 151120043 a byla provedena i pracovníky z jiných provozoven z důvodu množství položek…. Z toho podle žalobce plyne, že fakticky byl ověřen stav nakupovaného zboží a nebyl žádný důvod sepisovat další protokol, který by byl identický. Podle žalobce je ověřený dodací list dostačující k ověření nakupovaného zboží i dalšími pracovníky žalobce. Podle žalobce také žalovaný dospěl k závěru, že zboží fyzicky i fakticky sedí a prováděl kontrolu celé provozovny. Není zřejmé, jaké skutečnosti žalovaný rozporuje, jestliže sám jednatel žalobce uvedl v tomtéž protokolu, že inventura je totožná s dodacími listy k dokladu 151120043.
4) Další žalobní bod se vztahuje ke skutkovým okolnostem případu. Žalobce namítl, že existence daňové ztráty, která by byla v příčinné souvislosti s nákupem zboží, nebyla v daňovém řízení dostatečným způsobem prokázána. Z obsahu spisu, ani z napadeného rozhodnutí není seznatelné, že by žalovaný zkoumal příčinnou souvislost mezi nákupem a prodejem zboží u RATO MARKET, ani to, k jaké výši daňové ztráty mělo ve vztahu k žalobci dojít. Žalobce zpochybnil, že by u RATO MARKET správce daně zkoumal uskutečněná zdanitelná plnění v příčinné souvislosti s přijatým zdanitelným plněním. Podle žalobce žalovaný nezkoumal předmětné obchodní operace jako podvod na dani. Žalovaný je povinen jasným a srozumitelným způsobem uvést, v jakých skutkových okolnostech spatřuje podvod na dani a současně je povinen tyto okolnosti předestřít a prokázat. V opačném případě neunese důkazní břemeno. Dále žalovaný poukázal opětovně na vedlejší daňové řízení u RATO MARKET, kde podle něj vznikl podvod na dani absolutní rezignací žalovaného na zjištění skutkového stavu, když důvody neuznání odpočtu na DPH zůstaly pouze v procesní rovině. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal s namítanými rozdíly ve věci identické skutkové otázky, která byla rozhodná v obou řízeních, a vzniklý rozpor nebyl odstraněn v řádném důkazním řízení. Žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 25 Af 61/2018. Dále poukázal také na rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 24/2007. Žalobce trvá na tom, že v okamžiku uzavření obchodního případu se žádného podvodu nedopustil a naopak žalovaný se dopustil nepřípustného předsudku zpětného hodnocení důkazu. Žalovaný hodnotil většinu důkazů jako nestandardní okolnosti, přičemž nezkoumal, co je a co není standardem. Žalovaný by měl najisto postavit otázku standardnosti. Žalovaný vytvořil objektivní okolnosti, tzv. standardy účelově k prokázání podvodu na DPH.
5) V dalším žalobním tvrzení žalobce brojí proti vyhodnocení přijetí rozumných opatření a dobré víry žalovaným, kdy odkázal na judikaturu SDEU, NSS a Krajského soudu v Ostravě, přičemž setrval na svém názoru, že žalovaný neuhrazenou daň nezákonným způsobem „vytvořil“. Žalobci nelze klást za vinu, že neprokázal přijetí rozumných opatření, která lze po něm požadovat. Konstrukce zhodnocení objektivních okolností pro prokázání subjektivní stránky jednání ve věci podvodu na dani je založena na marginálních záležitostech nebo na nesouladném popisu objektivních okolností v kontextu skutečného stavu. Podle žalobce je prokázání podvodu na dani založeno na zveličování skutečností, které v kontextu s ostatními objektivními okolnostmi nenaznačují povědomí o podvodu na dani. Žalobce doplnil, že objektivní okolnosti svědčící ve prospěch žalobce nebyly zhodnoceny vůbec. Podle žalobce žalovaný neprokázal dostatečným způsobem, že by žalobce měl povědomí o daňovém podvodu a že by jím přijaté plnění bylo zatíženo podvodem na DPH. Žalovaný neuvedl, v jakých skutkových souvislostech podvod na DPH spočíval, ani objektivní okolnosti, z nichž je možno dovozovat účast žalobce na podvodu a ani opatření, která bylo možno po žalobci rozumně požadovat k zamezení jeho účasti na podvodu, takže neprokázal žalobci, že by se vědomě podvodu na dani účastnil. Žalobce zdůraznil, že důkazní břemeno leží na žalovaném.
6) Žalobce poukázal na trestně právní řízení vedené s pracovníky finanční správy. V minulosti se úřední osoba finanční správy spadající pod Územní pracoviště ve Frýdku-Místku pokusila vylákat finanční výhodu, v důsledku čehož byl žalobce nucen změnit své sídlo pod Územní pracoviště v Novém Jičíně. Restrikce ze strany finanční správy však pokračovaly, neboť začala kontrolovat veškeré subjekty spojené s osobou R. Š. R. Š. byl proto nucen podat trestní oznámení na úřední osobu finanční správy a ta byla následně obžalována. Žalobce dále uvedl, že z průběhu daňových řízení je zřejmá řada nestandardností, jako například, že žalovaný zajistil domovní prohlídky jednatelů společnosti prostřednictvím Policie ČR, vystavil zajišťovací a exekuční příkaz, podal několik trestních oznámení, místně nepříslušný správce daně zahájil daňovou kontrolu fyzické osoby, která má příčinnou souvislost s podáním trestního oznámení i s obžalobou úřední osoby. Žalobce poukázal na rozsudek ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 1 T 203/2017, jímž byl pracovník finanční správy odsouzen za zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 odst., 2 odst., 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Žalobce má za to, že celý průběh daňového řízení včetně navazujícího odvolacího řízení rozhodovaly podjaté osoby. Žalovaný se s tvrzením žalobce o příčinné souvislosti mezi podáním trestního oznámení a prováděním daňových kontrol nevypořádal.
7) V dalším žalobním tvrzení žalobce namítl nezákonné ukončení daňové kontroly. Projednání výsledků daňové kontroly dne 14. 5. 2018 proběhlo formálním způsobem bez možnosti seznámení se s konečným výsledkem daňové kontroly. Správce daně vyzval žalobce k podpisu zprávy o daňové kontrole (dále jen „ZDK“). Žalobce do protokolu uvedl, že neměl možnost se seznámit s konečným zněním ZDK. Žalovaný zcela jednostranným způsobem jednání ukončil. Žalobce poukázal na rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 305/2016 a zdůraznil, že správce daně má povinnost daňovému subjektu poskytnout dostatečný prostor na prostudování výsledků daňové kontroly a umožnit mu zapracování nebo doplnění námitek k výsledkům daňové kontroly. Teprve po seznámení s výsledky daňové kontroly a projednání výsledků je možno přistoupit k podpisu ZDK (§ 88 odst. 3 a 4 daňového řádu). Žalobce dále poukázal na ust. § 88 odst. 5 a odst. 6 daňového řádu a uvedl, že v posuzované věci ani jedna z těchto alternativ nenastala. ZDK je stále nepodepsaná, nikoliv však vinou žalobce. Žalovaný totiž neumožnil žalobci ZDK po seznámení podepsat a vyjádřit se. Žalobce v této souvislosti analogicky poukázal na závěry rozsudku NSS sp. zn. 2 Afs 34/2006. Podle žalobce daňová kontrola dosud nebyla projednána a žalobce přitom ani neodmítl podepsat ZDK. Daňová kontrola tedy nebyla řádným způsobem ukončena a žalovaný vydal dodatečný platební výměr předčasně a nezákonným způsobem. ZDK s ohledem na uvedené nemůže být důkazem pro vydání rozhodnutí podle § 147 odst. 4 daňového řádu.
8) Žalobce namítl nezákonnost odvolacího řízení a poukázal na jeho nestandardnosti. Předně uvedl, že žalovaný ve výzvě k vyjádření se v rámci odvolacího řízení ze dne 9. 1. 2020 uvedl, že se žalobce může vyjádřit ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy a v odůvodnění výzvy uvedl, že se žalobce může vyjádřit ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Z důvodu této zmatečnosti požádal žalobce dne 29. 1. 2020 o prodloužení lhůty do 10. 2. 2020. Dne 31. 1. 2020 vydal žalovaný rozhodnutí, v němž se nevypořádal s žalobcem namítanými skutečnostmi, ani s žádostí o prodloužení lhůty. Žalovaný nepostupoval podle lhůty, kterou si sám určil (do 15 dnů). Rozhodnutí bylo vydáno předčasně a žalobce nemohl uplatnit své právo na plné vyjádření k výsledkům daňové kontroly. Žalovaný ve sdělení ze dne 19. 2. 2020 (po vydání napadeného rozhodnutí – poznámka soudu) uvedl, že pracovníku vyřizujícímu odvolání se dostalo vyjádření žalobce do jeho dispoziční sféry až poté, co vydal rozhodnutí o odvolání. Jestliže však byl nejzazším termínem pro podání vyjádření den 29. 1. 2020, dalo se očekávat, že dne 31. 1. 2020 se doručí písemnost úřední osobě žalovaného. Žalobce nechápe důvody pro odeslání rozhodnutí dříve, než žalovaný obdržel vyjádření žalobce, přitom je nepravděpodobné, že by úřední osoby žalovaného nevěděly, jaká je nejzazší doba, kdy mohou obdržet doručené podání. Dále žalobce uvedl, že seznámení se zjištěnými skutečnostmi ze dne 9. 1. 2020 má 6 stran a z toho na 4 je uvedena změna právního názoru spočívající v tom, že zapojení do řetězce nebylo náhodné a dále, že mezi objektivní okolnosti byla zařazena další – neuzavřená smlouva s dodavatelem. Následně vydané rozhodnutí o odvolání má 37 stran, z toho na 16 stranách se žalovaný vyjadřuje k námitkám žalobce, od strany 11 do strany 20 hodnotí žalovaný důkazy ve vztahu k podvodu na dani a konstrukce hodnocení důkazů je zcela odlišná od hodnocení správce daně prvé instance. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že žalobce nemusí být seznámen s vypořádáním odvolacích námitek nebo s konečným výsledkem odvolacího řízení již v rámci seznámení s výsledkem odvolacího řízení. Má za to, že postup žalovaného je v rozporu s § 115 odst. 2 daňového řádu. Skutečnosti skrytě popsané v seznámení s výsledky odvolacího řízení byly až následně v napadeném rozhodnutí blíže specifikovány. S touto bližší specifikací však žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí seznámen nebyl a nemohl se k ní vyjádřit. Žalobce má za to, že jde o vydání překvapivého rozhodnutí. Žalobce v odvolacím řízení žádal o prodloužení lhůty k vyjádření a v žádosti uvedl, že mu není známo, zda se bude žalovaný řídit lhůtou 10 nebo 15 dnů a je na místě tuto nejasnost odstranit. Žádosti o prodloužení lhůty nebylo vyhověno. Žalovaný lhůtu neprodloužil v rozporu s ust. § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalobce poukázal na stávající judikaturu, např. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 321/2016. Závěrem žalobce shrnul, že procesní pochybení správce daně a žalovaného provázela celé daňové řízení a nelze je bagatelizovat. Postup žalovaného byl šikanózní a nestandardní.
9) Žalobce namítl prekluzi práva na stanovení daně. Podle žalobce žalovaný shora popsaným nezákonným postupem zneužil právo za účelem prolomení prekluzivní lhůty podle § 148 daňového řádu. Žalovaný si byl vědom konce prekluzivní lhůty a upřednostnil postup lhůt pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu před zákonností postupu podle příslušných ustanovení daňového řádu, což je v rozporu se zákonem. Žalovaný tím porušil zásadu legitimního očekávání. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 487/03. Podle žalobce tedy došlo k uplynutí práva pro stanovení daně podle ust. § 148 odst. 1 daňového řádu. V souvislosti s tímto tvrzením poukázal na rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 36/2008. Žalovaný svým nezákonným postupem, respektive „drobnými“ procesními vadami zasáhl do běhu lhůty a upřednostnil vydání rozhodnutí o odvolání před zákonností svého postupu za účelem prolomení prekluzivní lhůty.
10) Žalovaný ve vyjádření uvedl, že daňové řízení u společnosti RATO MARKET bylo pravomocně ukončeno (odvolání nebylo podáno), přičemž na rozhodnutí je třeba nahlížet jako na zákonné a věcně správné s ohledem na zásadu presumpce správnosti správních aktů (srov. např. rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 140/2015). Nelze proto akceptovat přístup žalobce, který se snaží dokazování a další postupy v řízení u společnosti RATO MARKET přenést do vlastního řízení. K žalobcem namítanému nepokračování výslechu svědka R. žalovaný odkázal na body 89 a násl. napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že s ohledem na procesní stav věci nebylo potřeba, aby svědek dále vypovídal k prokázání skutečností souvisejících s pořízením zboží žalobcem od společnosti RATO MARKET. O skutkovém stavu neměl správce daně žádné pochybnosti. Žalobce se provedení výslechu svědka nedomáhal, respektive jeho zástupce konstatoval, že výslech svědka by měl být odložen. Způsob stanovení daně u společnosti RATO MARKET není předmětem řízení u žalobce. Společnosti RATO MARKET byla daň za zdaňovací období prosinec 2015 doměřena na základě dokazování, neboť správce daně měl k tomuto způsobu stanovení daně podklady.
11) K existenci podvodu na DPH žalovaný odmítl konstrukci žalobce, že správce daně uměle vytvořil daňovou ztrátu u společnosti RATO MARKET. Naopak je jednoznačné, že u této společnosti došlo k narušení daňové neutrality. Namítaná procesní pochybení v řízení u společnosti RATO MARKET nemohou být předmětem přezkumu v posuzované věci žalobce. Vedle chybějící daně bylo současně prokázáno personální propojení žalobce s RATO MARKET a řada nestandardností poskytujících dostatek podkladů ke konstatování podvodu na DPH (body 48 a násl. napadeného rozhodnutí). Předmětné obchodní transakce neodpovídaly podmínkám, které jsou typické v obchodním prostředí, a to především z důvodu úzkého personálního propojení mezi žalobcem a jeho výhradním dodavatelem zboží RATO MARKET prostřednictvím osoby R. Š. V kontextu personálního propojení není zřejmé, jaký měly obchodní transakce ekonomický smysl, neboť docházelo k pouhému předání zboží, tj. jeho přenechání na stejném místě novému majiteli, tj. právnické osobě, jejímž jednatelem byla shodná osoba, jako je jednatel dodavatele. Zboží pocházelo od společností, které dodavatel neumožnil správci daně prověřit, přičemž dodavateli, a z důvodu personálního propojení také žalobci, musely být tyto společnosti známé. Na základě těchto skutečností je zřejmé, že společnost RATO MARKET byla do řetězce zapojena pouze s cílem vylákání daňové výhody.
12) K objektivním okolnostem žalovaný především zdůraznil nezbytnost jejich komplexního vnímání, neboť většinou až ve svém souhrnu prokazují, že daňový subjekt o svém zapojení do podvodu na DPH věděl nebo vědět musel, přičemž toto vnímání objektivních okolností je plně podpořeno judikaturou správních soudů. Dále žalovaný zdůraznil jednoznačnost personálního propojení žalobce a RATO MARKET přes osobu R. Š., jenž byl obeznámen s veškerými poměry obou subjektů. Nelze také přijmout, že by si žalobce nebyl vědom celkově nadhodnoceného drobného železářského zboží o částku 235 952,82 Kč. Přitom v průběhu daňové kontroly nevyvinul snahu o opravu chybně stanovených cen. O žalobcem tvrzeném provedení inventury na provozovně k 31. 12. 2015, kdy zde působil ještě RATO MARKET, nebyl sepsán žádný zápis. Žalovaný se neztotožňuje s tím, že u faktury ve výši více než 2 000 000 Kč je roční splatnost zcela v pořádku, jak tvrdí žalobce. Zdůraznil, že žalobcem nebyl doložen žádný doklad, jímž by bylo stanoveno, kdy a v jaké výši bude závazek žalobce vůči dodavateli uhrazen, například splátkový kalendář. Zboží bylo žalobci předáno v provozovně, která ještě stále patřila dodavateli. Rovněž nelze podle žalovaného považovat za standardní skutečnost, že dvě nejvyšší částky z celkově čtyř plateb, tj. 1 200 000 Kč a 1 000 000 Kč, byly na účet dodavatele převedeny ve dnech 7. a 8. 6. 2016 a tentýž den byly z účtu převedeny na účet fyzické osoby R.Š. K otázce přijetí rozumných opatření a dobré víry žalobce se žalovaný vyjádřil v bodech 74 a násl. napadeného rozhodnutí a setrval na závěru, že účast žalobce na podvodném jednání nebyla pouze nedbalostní, jak uzavřel prvostupňový správce daně v ZDK, ale že žalobce vzhledem k personálnímu propojení osobou jednatele a vzhledem k řadě zjištěných závažných nestandardností o své účasti na podvodném jednání věděl, respektive vědět musel. S tímto odlišným právním názorem žalovaného oproti správci daně prvého stupně byl žalobce seznámen v souladu s ust. § 115 odst. 2 daňového řádu. Vzhledem k vědomému zapojení žalobce do transakce se tato jeví jako předem promyšlený podvod na DPH. K námitce proběhnuvšího trestního řízení s úřední osobou finanční správy žalovaný uvedl, že v nyní posuzované věci byla daňová kontrola u žalobce zahájena již dne 15. 2. 2016 a žalobce ani neuvádí, jak konkrétně by se mělo trestní řízení dotknout právě jeho. Otázkou namítaného nezákonného ukončení daňové kontroly se žalovaný zabýval v bodech 112 a násl. napadeného rozhodnutí a na zde učiněné závěry plně odkázal. Pokud jde o tvrzené vady odvolacího řízení, žalovaný konstatoval pochybení v psaní, a to v písemnosti ze dne 9. 1. 2020, kde v odůvodnění rozhodnutí uvedl omylem lhůtu 15 dnů. Žalobce žalovaného ve věci tohoto překlepu nekontaktoval. V rámci postupu dle § 115 odst. 2 daňového řádu žalovaný seznámil žalobce pouze s nastíněnou korekcí závěru správce daně vyplývající ze zjištěných objektivních okolností. V ostatním se žalovaný s posouzením prvostupňového správce daně ztotožnil. Nebylo na místě seznamovat žalobce s komplexním hodnocením věci ještě před vydáním samotného rozhodnutí o odvolání. Žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Af 129/2017, kde se soud k obdobné otázce vyjádřil. Závěrem žalovaný uvedl, že se neztotožňuje ani s názorem žalobce, že došlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, neboť napadené rozhodnutí není nepodložený a pouze účelový úkon, ale komplexně a detailně se zabývá danou problematikou a adekvátním způsobem reaguje na odvolací argumentaci žalobce.
Neidentifikované společnosti → RATO MARKET → žalobce
Jednatelem žalobce v kontrolovaném zdaňovacím období byl R. Š., který byl ve stejném období také jednatelem dodavatele RATO MARKET. R. Š. byl přímo účasten sjednávání a realizaci transakcí dodavatelem RATO MARKET s jeho bezprostředními dodavateli zboží a věděl tedy nejen to, kdo je dodavatelem zboží pro RATO MARKET, ale byly mu také známy veškeré další okolnosti související s dodáním zboží. Jednatelem RATO MARKET v kontrolovaném zdaňovacím období byl také T. R., avšak s prvostupňovým správcem daně za žalobce i za RATO MARKET komunikoval výhradně R. Š. K průběhu obchodní transakce ze dne 31. 12. 2015 správce daně zjistil, že žalobce pořídil od RATO MARKET zboží umístěné v provozovně na adrese Dukelská 128 v Šenově u Nového Jičína, aniž by s ním měl uzavřenou smlouvu, v níž by byl sjednán předmět plnění, množství, cena, záruka, postup v případě reklamace apod. Nebyly předloženy ani žádné objednávky, na jejichž základě by bylo možno kontrolovat předávané zboží, jeho množství a cenu. Zboží nebylo nikam přepravováno, pouze změnilo svého vlastníka personálně propojeného osobou R. Š. Zboží zůstalo na stejném místě. Na daňovém dokladu byla uvedena doba splatnosti do 31. 12. 2016, přičemž nebyl doložen doklad, kterým by bylo stanoveno, kdy a v jaké výši bude závazek uhrazen. Úhrada byla provedena ve čtyřech splátkách na registrovaný bankovní účet RATO MARKET a po provedení dvou nejvyšších plateb byly tentýž den z účtu převedeny na účet fyzické osoby R. Š. Správce daně provedl dne 29. 2. 2016 na adrese provozovny místní šetření, jímž bylo zjištěno, že ceny některého zboží byly až stonásobně nadhodnoceny oproti skutečnému stavu, přičemž se jednalo o drobné železárenské zboží. K nadhodnoceným cenám jednatel Šindler uvedl, že se jedná o omyl při vystavení dodacích listů a také uvedl, platné skladové ceny (tabulka na str. 3 ZDK). Oprava cen však nebyla průběhu daňové kontroly provedena. Správce daně zjistil celkové nadhodnocení zboží v základu daně o 235 952,82 Kč. V rámci daňové kontroly u žalobce vyzýval správce daně opakovaně společnost RATO MARKET k poskytnutí údajů a listin za účelem ověření nabytí zboží. Společnost RATO MARKET poskytla pouze seznam dokladů pro přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 2015, z něhož však nebylo možno identifikovat dodavatele zboží. Jiné důkazní prostředky nepředložila a uvedla, že veškeré dokumenty již předložila. Následně RATO MARKET neumožnila místně příslušnému správci daně zahájit daňovou kontrolu. RATO MARKET v přiznání k DPH vykázala za kontrolované zdaňovací období vysoká uskutečněná zdanitelná plnění a vysoká přijatá zdanitelná plnění, která nebylo možno prověřit, takže jí vznikla nízká daňová povinnost. Místně příslušný správce daně vydal výzvu k umožnění zahájení daňové kontroly, na kterou však RATO MARKET nereagovala a neumožnila ji zahájit. RATO MARKET tak neprokázala, že byla oprávněna k uplatnění odpočtu daně a místně příslušný správce daně jí stanovil daň za prosinec 2015 dodatečným platebním výměrem dne 19. 6. 2017. Daňová povinnost nebyla společností RATO MARKET uhrazena a nebylo ani podáno odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru. Chybějící daň tedy byla zjištěna u společnosti RATO MARKET. Šetřením ohledně této společnosti bylo zjištěno, že její sídlo zapsané v obchodním rejstříku je virtuální. K datu 21. 12. 2016 se stala statutárním orgánem společnosti RATO MARKET společnost BUHOJA LTD se sídlem ve Velké Británii, kterou při výkonu funkce zastupuje pro správce daně nekontaktní J. H. Správci daně je z úřední činnosti známo, že J. H. figuruje nebo figuroval v obchodním rejstříku jako fyzická osoba v angažmá u 55 společností. Na tuto osobu proběhl převod také dalších společností: Půjčíme vše s. r. o., JRT stavby s. r. o. v likvidaci, v nichž působili jako jednatelé R. Š. a T. R. K převodu společnosti RATO MARKET došlo v průběhu probíhající daňové kontroly u žalobce, kdy následně RATO MARKET přestala plnit své povinnosti vůči správce daně. RATO MARKET k datu 9. 9. 2016 ukončila veškerá živnostenská oprávnění, k datu 1. 1. 2017 se stala nespolehlivým plátcem daně a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019 byla zrušena s likvidací. Jednatel žalobce i RATO MARKET R.Š. působil jako statutární orgán ve 12 společnostech, které mezi sebou obchodují, většinou sídlí na virtuální adrese a většinou nikdy nezveřejnily účetní závěrku (strana 8-9 ZDK).
Žalobce v žalobě netvrdí, k jakému datu měla prekluze práva stanovit daň nastat, jeho námitka je z časového hlediska zcela neurčitá. Z výše uvedených důvodů krajský soud ani toto žalobní tvrzení důvodným neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Ostrava 13. října 2021
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje