žalobce:

M. F., narozen X,

naposledy známým pobytem X,

zastoupen advokátkou Mgr. Bc. Kateřinou Soukupovou,

sídlem T. G. Masaryka 623/12, Karlovy Vary,

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení,

sídlem Křížová 25, Praha,

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Bc. Kateřině Soukupové, advokátce se sídlem T. G. Masaryka 623/12, Karlovy Vary, se přiznává odměna za zastupování ve výši 17 662 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Na základě posudku o zvýšení míry poklesu pracovních schopností žalovaná zvýšila žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Pokles pracovní schopnosti žalobce dosáhl 50 %. Podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění se jedná o invaliditu druhého stupně, pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 % a nejvíce o 69 %. Novou výši invalidního důchodu žalobce určila částkou 5 047 Kč.
2. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých rozporoval výši částky invalidního důchodu. Námitky žalobce žalovaná zamítl s tím, že výpočet výše invalidního důchodu byl správný. Před změnou invalidity činila procentní výměra invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně 1 038 Kč měsíčně. Výpočtem § 41 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění dosáhla procentní výměra invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně výše 1 557 Kč. Po přičtení základní výměry žalobcova invalidního důchodu ve výši 3 490 Kč měsíčně, mu tedy náleží 5 047 Kč měsíčně.
3. Proti rozhodnutí žalované žalobce brojil žalobou. V ní namítl špatný vypočet celkové výše invalidního důchodu. Ta totiž nezohlednila, že žalobce má nárok na invalidní důchod od školních let. Podle § 41 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se stanovená měsíční výměra přiděluje za každý celý rok doby pojištění. Žalobce je pojištěný celý život. Tomu výsledná výměra ani celková výše důchodu neodpovídají. Žalobce trval na tom, že procentní výměra invalidního důchodu má v jeho případě činit za každý celý rok doby pojištění 0,75 % výpočtového základu měsíčně, a to za období před vyměřením invalidního důchodu v prvním stupni, jakož i za období následující. Tento postup má odpovídat § 41 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce nesouhlasil s uplatněním § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění vedoucím ke koeficientu 1,5 %. Žalobce pokládal postup žalovaného za nesprávný a nezákonný, neboť krátí jeho důchod o několik tisíc měsíčně. Žalobce též žádal kompenzaci ve výši 20 000 Kč za podvod.
4. Žalovaná ve vyjádření odkázala odůvodnění napadeného rozhodnutí. Způsob výpočtu procentní výměry invalidního důchodu vychází ze zákonného ustanovení (konkrétně z § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění). Tento postup neumožňuje žalované volnou úvahu. Žalobce ve své žalobě zopakoval obecný nesouhlas s výší invalidního důchodu bez konkretizace údajného pochybení. Žaloba podle žalovaného neodpovídala požadavku na jasné vymezení žalobních bodů a není proto projednatelná. 

Posouzení věci

5. Žaloba není důvodná.
6. V souzené věci žalovaná postupovala v souladu § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, když podílem procentních sazeb odpovídajících novému a dosavadnímu stupni invalidity (0,75 / 0,5 = 1,5) vynásobila procentní výměru invalidního důchodu, který náležel ke dni, který předchází dni, od něhož došlo ke změně stupně invalidity (1 038 Kč; 1038 * 1,5 = 1 557 Kč). Její postup tedy byl po právu a nebyl žádný důvod postupovat tak, jak žalobce navrhoval.
7. Podstata nesouhlasu žalobce tak tví zřejmě tom, že výsledná procentní výměra je dle jeho názoru příliš nízká. Zde lze přisvědčit žalované, že takto obecně formulované tvrzení (v původním podání před ustanovením zástupce) není jakkoliv projednatelné. Žalovaná matematicky správně vypočetla novou procentní výměru, přičemž žalobce nijak konkrétně netvrdil, že původní procentní výměra byla určena nesprávně (obecně ani není důvod ji při změně stupně invalidity znovu přepočítávat, srov. odkaz na odbornou literaturu v rozsudku NSS čj. 8 Ads 229/2019-28 ze dne 29. 4. 2021). Procentní výměra se odvíjí od výpočtového a osobního vyměřovacího základu (§ 15 a 16 zákona o důchodovém pojištění). Jejich výše se mimo jiné odvíjí obecně řečeno od toho, co sám žalobce do systému sociálního pojištění odvedl, nikoliv z průměrné měsíční mzdy. Proto je jednak bez významu, že jiné osoby mají nárok na vyšší důchod, jednak tím lze s ohledem na minimum pracovní činnosti žalobce obecně vysvětlit nízkou výši procentní výměry.
8. O kompenzaci za podvod žalované, kterou žalobce požadoval ještě před ustanovením zástupkyně, soud nerozhodoval, neboť nejde návrh přípustný v soudním řízení správním a s ohledem na okolnosti jej nelze považovat ani za návrh vážně míněný, k němuž by byl příslušný civilní soud. Není tedy důvod v této části formálně popřít pravomoc a postupovat podle § 46 odst. 2 s. ř. s.

Závěr

9. Žalobce neměl ve věci a procesně úspěšné žalované náhrada nákladů nenáleží (§ 60 odst. 1, 2 věta první s. ř. s.). Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Bc. Kateřině Soukupové náleží podle § 35 odst. 10 s. ř. s. odměna za zastupování (sedm úkonů právní služby) a náhrada hotových výdajů (sestávajících především z cestovného za řadu cest automobilem prima facie nezbytných k tomu, aby bylo možné právní službu poskytnout) v celkové výši 17 662 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Podrobné vyúčtování zástupkyně předložila 13. 10. 2021 a soud jeho obsah považuje za věcně přiléhavý, proto na něj jen odkazuje. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.