1 As 266/2021 - 21

 

 

 

 

 

USNESENÍ

 

 

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Y. F., zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 3 A 48/2021 ‑ 25,

 

takto:

 

 

  1. Kasační stížnost se odmítá.

 

  1. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

 

 

Odůvodnění:

 

 

  1. Vymezení věci a řízení před městským soudem

 

[1]               Žalobce podal nečinnostní žalobu týkající se řízení o udělení pobytového titulu (trvalý pobyt). Žalovaný totiž nerozhodl v zákonné lhůtě ani ve lhůtě k tomu stanovené nadřízeným orgánem.  

 

[2]               Žalovaný o žádosti rozhodl po podání žaloby (pobytový titul udělil). Žalobce tedy vzal svou žalobu zpět.

 

[3]               Městský soud pro výše uvedené řízení zastavil, přičemž žádnému z účastníků řízení nepřiřkl právo na náhradu nákladů řízení. Navíc uvedl, že žaloba byla podána předčasně.

 

 

  1. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

 

[4]               Žalobce (stěžovatel) podal kasační stížnost do výroku o nákladech řízení.

 

[5]               Uvedl, že žaloba nebyla podána předčasně, toliko byla nesprávně datovaná. Jelikož správní orgán rozhodl o žádosti cca dva měsíce po podání žaloby, soud měl přiznat žalobci náhradu nákladů právního zastoupení dle  § 60 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).  

 

[6]               Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že usnesení městského soudu je zákonné, přičemž kasační stížnost mířící pouze proti výroku o nákladech řízení je dle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.

 

  1.  Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

 

 

[7]               Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. „kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná“.

[8]               Výkladem tohoto ustanovení se zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, č. 2116/2010 Sb. NSS. Přípustnost napadení výroku o nákladech řízení podmínil přípustností alespoň jedné meritorní námitky. Dále uvedl: „Pokud by kasační stížnost byla podána v takto jednoznačné (čisté) podobě (jen proti výroku o nákladech řízení), musela by být pro nepřípustnost odmítnuta, byť by Nejvyšší správní soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení není správné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 – 53).“

[9]               Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti neshledal, že by uvedené ustanovení bylo rozporné s ústavním pořádkem: „Kasační stížnost je toliko mimořádným opravným prostředkem, a proto jsou jak důvody kasační stížnosti, tak i její rozsah, vázány na nejzávažnější případy nezákonností. Mezi tyto případy nepatří dle vůle zákonodárce (ani dle přesvědčení Ústavního soudu) okruh uvedený právě v ustanovení § 104 odst. 2 soudního řádu správního. … Vyloučení výroku o nákladech řízení z možnosti podat proti němu mimořádný opravný prostředek (v tomto případě kasační stížnost) není v českém právním řádu ojedinělé. Rovněž dovolání upravené občanským soudním řádem nelze podávat proti výroku o nákladech řízení, který má povahu usnesení. Zákon totiž dovolání připouští ve výslovně uvedených případech (§ 237 až 239) a jen z výslovně uvedených důvodů (§ 241a odst. 2 a 3). Náklady řízení nelze samostatným dovoláním napadnout. Ve vyloučení podat samostatnou kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení nespatřuje Ústavní soud namítané porušení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 264/07, obdobně též usnesení ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 1/04).

[10]            Na výše uvedených závěrech nemění nic ani skutečnost, že městský soud označil nad rámec rozhodnutí žalobu jako předčasnou, neboť tato skutečnost neměla vliv na výrok o zastavení řízení či kasační stížností napadený výrok o nákladech řízení.

[11]            Nejvyšší správní soud posuzoval v nedávné době několik kasačních stížností týkajících se obdobné procesní situace (tedy zastavení řízení o žalobě proti nečinnosti z důvodu jejího zpětvzetí pro pozdější chování žalovaného), které neshledal přípustnými, ačkoliv stěžovatelé kromě nákladového výroku formálně brojili též proti výroku o zastavení řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, č. j. 9 Afs 271/2018 – 52, a na něj navazující usnesení NSS ze dne 19. 5. 2020, č. j. 10 Afs 238/2019 – 24, či ze dne 15. 6. 2020, č. j. 4 Afs 362/2019 ‑ 26). Ani v těchto procesně obdobných věcech nebyla založena přípustnost kasační stížnosti proti výroku o nákladech řízení.

[12]            Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost směřuje pouze proti výroku III. usnesení, kterým městský soud rozhodl pouze o nákladech řízení, a je proto dle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji tudíž dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl, aniž se dále zabýval samotnými kasačními námitkami.

 

 

  1. Závěr a náklady řízení

 

[13]            O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., neboť žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.

 

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.

 

V Brně dne 25. listopadu 2021

 

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu