3 Ads 294/2021 - 23
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jaroslavem Vlašínem v právní věci žalobce: J. Š., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2021, č. j. 33 Ad 12/2020 – 47,
takto:
O d ů v o d n ě n í :
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 27. 9. 2021 blanketní kasační stížnost, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu. Krajský soud tímto rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2020, č. j. X, jímž žalovaná zamítla námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalované. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 6. 4. 2020, č. j. X žalovaná snížila stěžovateli invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to ode dne 20. 4. 2020.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, v níž uvedl, že je invalidním důchodcem v prvním stupni invalidity a pobírá invalidní důchod ve výši 7 549 Kč měsíčně, dále že mu insolvenční správce posílá měsíčně částku 2 200 Kč a nemá žádné úspory. Na výzvu soudu doložil vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. V něm zopakoval, že je invalidním důchodcem v prvním stupni invalidity a pobírá invalidní důchod ve výši 7 549 Kč měsíčně. Dále uvedl, že je zaměstnaný u společnosti Bartoň a Partner s. r. o. a že pobírá mzdu ve výši 8 383 Kč měsíčně. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že nevlastní žádný majetek větší hodnoty, má vyživovací povinnost k nezletilé dceři ve výši 2 000 Kč měsíčně a splácí dluhy podle schváleného oddlužení. Za pravidelné měsíční výdaje označil náklady na bydlení ve výši 4 300 Kč, na stravování ve výši 4 000 Kč a na jízdné ve výši 400 Kč. Výši měsíčních příjmů doložil potvrzením zaměstnavatele a rozhodnutím žalované o snížení výše invalidního důchodu. Schválené oddlužení doložil kopií usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. KSBR 26 INS 9349/2017‑B‑9. Pravidelné měsíční výdaje doložil kopií nájemní smlouvy a výpisem z účtu za období od 25. 7. 2021 do 25. 9. 2021.
[3] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti. Podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/19991 Sb., o soudních poplatcích, jsou řízení ve věcech důchodového pojištění osvobozena od soudních poplatků. Stěžovatele tedy poplatková povinnost netíží, jeho žádost o osvobození od soudních poplatků je proto z tohoto důvodu bezpředmětná.
[4] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů. Podle § 35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je‑li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[5] Z citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovateli lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[6] Nejvyšší správní soud nejdříve posoudil, zda stěžovatel splňuje první podmínku. Podmínky pro osvobození od soudních poplatků upravuje § 36 odst. 3 s. ř. s. Podle první věty tohoto ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou‑li pro to zvlášť závažné důvody. Dospěje‑li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[7] Nejvyšší správní soud má za to, že v daném okamžiku nelze stěžovatelovu kasační stížnost považovat za zjevně neúspěšnou. Dále má za to, že stěžovatel doložil, že jeho výdělkové a majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že jej lze v současné době označit za nemajetného a že tedy první podmínku pro ustanovení zástupce splňuje.
[8] Stěžovatel splňuje i druhou podmínku, neboť řízení o kasační stížnosti je specifické v tom, že zastoupení advokátem je jednou ze zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Proto není třeba naplnění této podmínky pro účely rozhodnutí o ustanovení zástupce blíže zkoumat, nezbytná potřeba ochrany práv se v řízení o kasační stížnosti ze zákona předpokládá.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel splňuje obě podmínky pro ustanovení zástupce, a proto mu k ochraně jeho práv ustanovil zástupce JUDr. Stanislava Zenáhlíka, advokáta se sídlem Mostní 5552, Zlín. Uvedený advokát je zapsaný v orientačním seznamu advokátů pro účely ustanovování zástupcem účastníka řízení, který kasační soud vede ve smyslu § 12b Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu. Jeho specializací je podle uvedeného seznamu právo sociálního zabezpečení a sídlo jeho kanceláře se nachází v blízkosti místa aktuálního pobytu stěžovatele. Nejvyšší správní soud má proto za to, že tento advokát bude náležitě hájit stěžovatelova práva.
[10] Kasační stížnost stěžovatele neobsahuje všechny náležitosti podle § 106 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení [k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně.
[11] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. [k]asační stížnost není přípustná, opírá‑li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[12] Formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek) vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§ 109 odst. 3 s. ř. s.). K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 ‑ 58, který je publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS a na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud v něm uvedl, že žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným. Tento závěr rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozhodnutí soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§ 102 s. ř. s.)
[13] Podaná kasační stížnost neobsahuje náležitosti ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s., neboť z ní nevyplývá, z jakých konkrétních důvodů stěžovatel rozsudek krajského soudu napadá resp. jaká pochybení či nedostatky tomuto rozhodnutí vytýká. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele podle § 106 odst. 3 s. ř. s. vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce prostřednictvím ustanoveného zástupce doplnil kasační stížnost o sdělení, jaké závěry nebo postupy krajského soudu považuje za nesprávné a své úvahy náležitě odůvodnil.
Poučení: Nevyhoví‑li stěžovatel výzvě uvedené ve výroku II. tohoto usnesení, soud předmětnou kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., odmítne.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 16. listopadu 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu