[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci

žalobkyně:  E. S.,

   bytem,

proti
žalovanému:  Ministerstvo práce a sociálních věcí,

   sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2018, č. j. MPSV-2018/142987-911,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 13. 2. 2018, č. j. 7812/2018/AAD, o snížení příspěvku na péči z 8 800 Kč na 4 400 Kč měsíčně od 1. 3. 2018.
2. Žalobkyně namítá, že žalovaný nepostupoval s § 89 odst. 2 správního řádu, dle kterého je odvolací orgán povinen přezkoumat napadené rozhodnutí v rozsahu námitek. Odvolání vycházelo ze zdravotního stavu žalobkyně, která trpí diabetes melitus 1. typu, který má za následek úplnou slepotu a selhání ledvin s nutností každodenní dialýzy, kterou provádí druhá osoba. Prvostupňový orgán stanovil, že žalobkyně není schopná zvládat základní životní potřebu orientace, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Odvolací orgán shledal, že žalobkyně nezvládá základní životní potřebu orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Odvolací orgán tedy uznal potřebu komunikace a stravování, naopak neuznal potřebu oblékání, obouvání. V roce 2014 přitom nebyla schopna zvládat potřebu orientace, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity, péči o domácnost. V odvolání poukázala na to, že zřejmě zázrakem nabyla schopnost plnění potřeby stravování a tělesné hygieny. Odvolací orgán toto napravil, rovněž shledal jako nezvládanou potřebu komunikace. Odvolací orgán naopak neuznal jako nezvládanou potřebu oblékání a obouvání. Žalobkyně k podkladům pro rozhodnutí odvolacího orgánu uvedla, že při oblékání potřebuje pomoc druhé osoby se zapínáním zipu, dále nezvládá zapnutí podprsenky. Při obouvání má problém s tkaničkami. Díky nefropatii má buď příliš nebo málo citlivé nohy, stává se jí, že boty obuje obráceně. Nerozpozná rovněž rub a líc u ponožek. Potíže má také u zapínání knoflíků. Rovněž potřebuje pomoc jiné osoby, pokud jde o kontrolu úplnosti a stavu oblečení. Oprava oděvu je z její strany nemožná. Kolortestr není vždy přesný, navíc neprozradí, zda je oblečení špinavé. Za skandální považuje posouzení potřeby tělesné hygieny. Dle přílohy vyhlášky č. 505/2006 Sb. specifikované aktivity vyžadují, aby byly vykonávány v přijatelném standardu, kterým se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožnuje, aby byla tato potřeba zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby. Redukování potřeby tělesné hygieny na očistu po menses je výsměchem nevidomým osobám.
3. V podání ze dne 4. 9. 2020 žalobkyně sdělila, že její zdravotní stav se zhoršil, ocitla se na hranici bídy.
4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zdravotní stav žalobkyně byl v odvolacím řízení posouzen posudkovou komisí, která hodnotila jako dominující postižení oboustrannou slepotu v důsledku diabetické retinopatie. Po motorické stránce není žalobkyně omezena, hybnost je možná bez opěrných pomůcek. Neschopnost využívat dopravní prostředky a orientovat se v exteriéru pro zrakové postižení nelze posuzovat z hlediska mobility, kdy se posuzuje omezení pohybového ústrojí, ale z hlediska orientace. Neschopnost mobility žalobou není namítána. Ohledně potřeby oblékání a obouvání se komise vyjádřila v tom smyslu, že ke zvládání této potřeby lze využít vhodné druhy oblečení a obuvi a využívat vhodné pomůcky. Není důvod k nezvládání rubu a líce pohmatem, u problematických částí oděvů lze použít značky. Kontrola čistoty a celistvosti oblečení či jeho oprava není činností posuzovanou v rámci této potřeby. Komise též neshledala důvod pro nezvládání potřeby tělesné hygieny, zejména z hlediska pohybového aparátu. K žalobkyní namítanému nezvládání hygieny při menstruaci se vyjádřila tak, že se nejedná o každodenní záležitost, neboť bylo zjištěno, že u žalobkyně probíhá menses toliko jednou či dvakrát ročně. Případný patologický výtok lze léčit, řešit v rámci péče o zdraví. Komise neshledala důvod pro nezvládání výkonu fyziologické potřeby a očisty, zde spadá i výměna hygienických pomůcek. V roce 2014 bylo hodnoceno odlišně ve stupni III. z důvodu, že nezvládání potřeby tělesné hygieny a oblékání a obouvání vycházelo z nedostatečné adaptace na ztrátu zraku žalobkyně. Pokud žalobkyně uvádí nezvládání některých aktivit v souvislosti se zavedením peritoneálního katetru, nešlo o dlouhodobý stav, sociální šetření se konalo v době po zavedení katetru.
5. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.  
6. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 7. 8. 2017 bylo provedeno sociální šetření. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 13. 2. 2018, č. j. 7812/2018/AAD, bylo rozhodnuto příspěvek na péči poskytovat v původní výši 8 800 Kč měsíčně od července 2017, snížit příspěvek na péči z 8 800 Kč na 4 400 Kč od března 2018. Byla shledána středně těžká závislost, kdy žalobkyně nebyla schopna zvládat 5 základních životních potřeb, a to: orientace, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. Dle posudku posudkové komise ze dne 6. 6. 2018 byla shledána středně těžká závislost s tím, že žalobkyně nezvládá 6 základních životních potřeb: orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Namísto nezvládání výkonu potřeby oblékání a obouvání žalovaný shledal nezvládnutí potřeby stravování a komunikace.
7. Při posuzování stupně závislosti je hodnocena schopnost zvládat zákonem předem vymezené základní životní potřeby v oblasti mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Schopnost zvládnutí těchto jednotlivých životních potřeb je podmíněná zvládnutím úkonů uvedených příloze 1 provádějící vyhlášky pro stanovené oblasti základních životních potřeb tvořících její obsah (§ 9 odst. 1 zákona o sociálních službách) :

-          mobilita  - za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

-          orientace - osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

-          komunikace - osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

-          stravování - osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

-          oblékání a obouvání - osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

-          tělesná hygiena - osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

-          výkon fyziologické potřeby - osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

-          péče o zdraví - osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

-          osobní aktivity - osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

-          péče o domácnost – osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení, udržovat pořádek

8. Pokud posuzovaná osoba nezvládne aspoň jeden úkon tvořící obsah dané základní životní potřeby, celá základní životní potřeba musí být hodnocena jako nezvládnutá. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku (§ 9 odst. 4, 5 zákona o sociálních službách).
9. Správní orgány zkoumají, zda je žadatel o příspěvek schopen zvládat životní potřeby v přijatelném standardu, nikoli, jestli je dotyčný schopen své potřeby zajišťovat shodně, jako v případě, kdy by zde postižení nebylo.
10. Žalobkyně dle žalovaného nezvládá vykonávat 6 základních životních potřeb, které žalovaný vymezil takto: orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Ohledně těchto potřeb žalobkyně posouzení žalovaného nenamítá. Žalobkyně též ničeho nenamítá ohledně závěru, že je schopna zvládat výkon fyz. potřeby. Žalobou žalobkyně napadá závěr žalovaného o tom, že je schopna zvládat potřebu oblékání a obouvání a tělesnou hygienu.
11. V případě soudního přezkumu zdravotního stavu osob se rozhodnutí soudu opírá především o odborné lékařské posouzení. Posouzení zdravotního stavu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k orgánům, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Výsledný posudek je v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 ‑ 82). Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře).
12. Správní orgán rozhodující o dávce by na základě posudku komise měl rozhodnout až poté, co posudek vyhodnotí jako úplný, objektivní a přesvědčivý. Pokud správní orgán shledá, že neúplnost posudku, je na místě, aby v případě, že posudek nedá na některou otázku dostatečnou odpověď, správní orgán skutkový stav zjišťoval dále, dokud nebude zjištěn bez pochybností.
13. V tomto směru žalovaný nepochybil, neboť ze správního spisu je zřejmé, že se v průběhu řízení v návaznosti na vyjádření k podkladům, které žalobkyně poskytla k posudku, učinil další dotaz na posudkovou komisi za účelem upřesnění posudku.
14. Předpokladem srozumitelnosti rozhodnutí je především řádné odůvodnění, proč nebyla uznána za nezvládanou schopnost zvládat potřebu oblékání a obouvání, jestliže dříve rozhodnutím správního orgánu I. st. uznána za nezvládanou byla, kdy shledání zvládání této potřeby má rozhodující vliv na stanovení stupně závislosti žalobkyně. Stejně tak bylo třeba řádně zdůvodnit zvládání dalších potřeb.
15. Jakkoli soud v řízeních o žalobách ohledně sociálního zabezpečení (zejména invalidního důchodu a příspěvku na péči) vykládá zásadu vázanost obsahem žaloby podle § 75 odst. 2 s. ř. s., dle kterého soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí, méně striktně než u jiného typu žalob, nelze rezignovat na nestranné postavení soudu a v rozporu s tím převzít úlohu správního orgánu ve smyslu přezkoumání skutkového stavu v celém rozsahu z úřední povinnosti. Soud tak i nadále v řízení o žalobách sociálního zabezpečení přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí v rozsahu alespoň naznačeného směru žalobních námitek.
16. Žalobkyně opomenuté odvolací námitky nespecifikovala, lze však konstatovat, že žalovaný vyhověl odvolání v rozsahu namítané závislosti žalobkyní nezvládané potřeby komunikace. K dále namítané potřebě tělesné hygieny žalovaný odkázal na závěry Posudkové komise MPSV, dle které z lékařské zprávy vyplývá, že žalobkyně měla menses nepravidelně (1-2x za rok), výměna hygienických pomůcek při menstruaci byla sporadickou záležitostí. Soud považuje takové vypořádání s odvoláním za dostatečné a způsobilé soudního přezkumu.
17. Dle sociálního šetření k dané potřebě bylo zjištěno, že je žalobkyně schopná samostatně použít hygienické zařízení s výjimkou vany. Je schopna samostatně dodržovat hygienu, není schopna si samostatně mýt a osušovat jednotlivé části těla. Kvůli čerstvě zavedenému katetru jí musí pomáhat přítel. Není schopna celkovou hygienu provádět samostatně, je však schopna se učesat, umýt si ruce či obličej, provádět ústní hygienu. V odvolání žalobkyně uvedla, že provádět tělesnou hygienu je pro ni nemožné, nemůže se obejít bez druhé osoby v případě menses, není schopna sama zjistit, zda ještě menstruuje a v jaké míře.
18. Posudková komise v posudku uvedla, že nebyl zjištěn žádný důvod pro nezvládání základní hygieny či obsluhy na toaletě. Výměna hygienických pomůcek při menstruaci nebyla každodenní záležitostí, ale naopak záležitostí sporadickou, neboť dle zprávy z diabetologie žalobkyně má menses nepravidelně – jednou či dvakrát za rok. Ve vyjádření k podkladům žalobkyně uvedla, že nezvládne rozpoznat, zda u ní nastala menstruace. Sporadická přítomnost menstruace neznamená, že není třeba k ní přihlédnout, shodně jako k dalším možným a častým výtokům, kontrola vidící osoby je třeba denně. Potřebuje též pomoc s mytím vlasů či péčí o nehty. Navíc poranění v oblasti dolní končetiny by mohlo vést u žalobkyně z důvodu diabetu až ke ztrátě končetiny. Kontrola dolních končetin musí probíhat každý den. Též je třeba každodenní kontrola čistoty po vykonané fyziologické potřebě. Rovněž je nezbytná péče o peritoneální katetr.
19. Žalovaný si vyžádal u posudkové komise doplňující vyjádření. Komise sdělila, že nebyl zjištěn důvod pro nezvládání základní i celkové hygieny. Stříhání nehtů není kritériem této potřeby, péče o katetr spadá pod péči o zdraví. Dále komise uvedla k výkonu fyziologické potřeby, že obecně se u všech základních potřeb hodnotí každodennost pomoci, dohledu a péče. Zvýšenou péči v době menses nelze považovat za každodenní. Případný výtok je třeba řešit v rámci péče o zdraví.
20. Žalobkyně ve svých vyjádřeních nerozporuje, že je schopna zvládat některé dílčí aspekty tělesné hygieny, poukázala však na nutnost kontroly druhé osoby v době menses, a rovněž dle žalobkyně spadá pod tělesnou hygienu i péče o katetr. Posudková komise naproti tomu z této potřeby péči o katetr vyloučila, spadá dle ní do péče o zdraví, stejně jako případný patologický výtok, který má být léčen.
21. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí odkázal na závěry posudkové komise. Bylo by možné očekávat podrobnější zdůvodnění, například ve smyslu, že ze závěrů komise souhrnně plyne, že žalobkyně je schopna provést základní i celkovou hygienu samostatně. Druhou osobu potřebuje žalobkyně toliko pro kontrolu provedení. V daném případě však i přes stručnost odůvodnění soud pochybení nenalezl, z odkazu žalovaného na posudek je zřejmé, že o péči per. katetr komise podřadila pod potřebu péče o zdraví, která byla hodnocena jako nezvládaná. Obdobně platí ohledně patologického výtoku. Soud se s takovým závěrem ztotožňuje a zejména poukazuje na skutečnost, že žalobkyně v žalobě obtíže dané katetrem při tělesné hygieně nijak nezmínila. S ohledem k faktické absenci menstruace nelze při posuzování životní potřeby tělesné hygieny přihlédnout k sporadické potřebě použití hygienických potřeb při menstruaci.
22. K žalobou namítané nezvládané potřebě oblékání, obouvání soud uvádí, že dle prováděcí vyhlášky je relevantní, zda je osoba schopna zvládat tyto aktivity: osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
23. Dle sociálního šetření v roce 2017 žalobkyně podle svého sdělení nebyla schopna samostatně zvládnout přípravu oblečení ani obutí přiměřeně okolnostem, není schopna samostatně oblečení vrstvit ani rozeznat rub a líc, není aktuálně schopna se sama obléknout ani svléknout (po operaci – zavedení katetru na dialýzu), není schopna se samostatně obout ani zout, není schopna manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem, nezvládne si zavázat tkaničky, zipy a knoflíky ano. Správní orgán I. stupně vycházející z lékařského posudku shledal u žalobkyně životní potřebu oblékání a obouvání jako nezvládnutou. Posudek PSSZ ani prvostupňové rozhodnutí neobsahují odůvodnění takového závěru.
24. Ve vyjádření k podkladům v odvolacím řízení k posudku PK MPSV žalobkyně uvedla, že při oblékání potřebuje pomoc jiné osoby, především při zapínání. Má též problém s obouváním, konkrétně s tkaničkami, díky nefropatii má nohy buď více citlivé, nebo necitlivé, stává se jí, že si obuje boty obráceně. Má problém s ponožkami, obtížně se rozeznává rub a líc. Má dále problém se zapínáním knoflíků. Potřebuje dohled druhé osoby, pokud jde o kontrolu stavu a úplnosti oblečení. Kolortester není vždy přesný, neprozradí, zda je oblečení špinavé. Žalovaný na základě posudku posudkové komise ze dne 6. 6. 2018 změnil prvostupňový závěr a posoudil potřebu oblékání a obouvání jako zvládanou. Podle posudku nebyl zjištěn důvod pro nezvládání základních oblékacích činností s využitím vhodných druhů oblečení a vhodných facilitujících pomůcek (rozlišovač, identifikátor barev atd.) rozpoznávání líce a rubu bylo možné pohmatem. Posudek posudkové komise obsahoval toliko konstatování, že rub a líc bylo možné poznat pohmatem, a dále obecně, že nebyl zjištěn důvod pro nezvládání této potřeby. Žalovaný si proto vyžádal doplnění posudkové komise, přičemž mu bylo komisí sděleno, že nebyl zjištěn důvod pro nezvládání oblékání vhodného oblečení (podprsenka bez zapínání, oblečení přes hlavu, zapínání oblečení i bot pomocí suchých zipů, samozavazovací tkaničky) v přijatelném standardu za použití pomůcek – rozlišovač barev, obouvací lžíce, pomůcka na zapínání knoflíků apod., nebyl zjištěn důvod pro nezvládání rozeznávání rubu a líce pohmatem, vyloučeno není označení značkou u problematických částí oblečení – ponožky. Kontrola úplnosti oblečení ve smyslu chybějícího knoflíku a kontrola ušpiněného oblečení není kritériem dávky.
25. S ohledem na povahu zdravotního postižení žalobkyně bylo předpokladem srozumitelnosti rozhodnutí žalovaného a správnosti, úplnosti a přesvědčivosti posudku posudkové komise řádné odůvodnění, proč nebyla uznána schopnost zvládat potřebu oblékání a obouvání, jestliže dříve rozhodnutím správního orgánu I. st. uznána za nezvládanou byla. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že v roce 2014 byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve III. stupni, neboť tehdy žalobkyně nebyla zcela adaptovaná na ztrátu zraku. Takové vysvětlení změny posouzení schopností žalobkyně zvládnout základní životní potřeby soud považuje za seznatelné a v určitém ohledu přesvědčivé. Možnostmi nevidomých osob ohledně životní potřebu oblékání se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Ads 86/2014 – 40 ze dne 23. 9. 2014, který nevyloučil, že je možné shledat potřebu oblékání u osob se zrakovým postižením jako zvládnutou. Soud uvedl, že: „V rámci potřeby oblékání a obouvání musí osoba v souladu s bodem e) zmiňované vyhlášky zvládat tyto aktivity: „vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem“. Stěžovatelka uvedla již v žalobě, že se zvládá sama obléci i obout a rozezná špinavé prádlo od čistého, byť ne pomocí zraku. Dokáže také rozeznat bílé prádlo od barevného. Lze též dovodit, že je schopna si vybrat oblečení přiměřené okolnostem (tj. dokáže oblečení přizpůsobit počasí, společenské příležitosti atd.). Za podružný je již nutno pro účely posouzení základní schopnosti zvládat tuto potřebu považovat problém s nerozeznáním konkrétní barvy oblečení nebo skvrny na oblečení.“
26. Žalobkyně uváděla obdobné potíže s oblékáním a obouváním jako v případě citovaného rozsudku - potíže s rozpoznáváním čistoty a úplnosti oděvu, zapínání knoflíků, obouvání bot naopak, nerozpoznání barev atd. Žalovaný odkázal na závěry posudkové komise, která konstatovala, že žalobkyně je schopna se v přiměřené míře sama obléci a taktéž se obout, kdy může využívat dostupných pomůcek. K tomu soud dodává, že přes určité skutkové odlišnosti od citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze jeho závěry aplikovat i ve věci žalobkyně. Po posouzení zvládnutí životní potřeby oblékání a obouvání není rozhodné, jestli si např. „přepne“ knoflíky (kdy navíc může užít příslušné pomůcky), nebo dostatečně nerozpozná barvy. Taktéž není podstatné, zda např. bude na některém oděvu díra či skvrna, kterou žalobkyně sama neodhalí. Rovněž ohledně tvrzení o necitlivých nohou lze odkázat na uvedené závěry Nejvyššího správního soudu, neboť i v tamním případě žalobkyně shodně namítala, že má potíže s obutím boty na správnou nohu. Ačkoli v odůvodnění rozhodnutí žalovaný explicitně nevysvětlil, jakým způsobem je žalobkyně schopna rozeznat stav oblečení, a zda je schopna jej vhodně zvolit a vrstvit, má soud za to, že žalovaný vycházel ze závěrů komise, podle kterých žalobkyně tohoto schopna je, jestliže komise uvedla, že nenalezla důvod pro nezvládání potřeby.
27. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl.
28. Žalovaný byl v řízení úspěšný, avšak žádné náklady nad obvyklou činnost mu nevznikly, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, shodně jako žalobkyně, která ve věci nebyla úspěšná.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 29. 10. 2021

Mgr. Kamil Tojner v. r.

soudce