[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2021 č. j. X,

takto:

1. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2021, č. j. X a jemu předcházející rozhodnutí žalované č.j. X ze dne 12. 1. 2021 se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

2. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 0,- Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce a jímž bylo potvrzeno předcházející rozhodnutí žalované, rovněž výše označené, kterým byl žalobci podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též zdp), ve znění pozdějších předpisů, snížen stupeň invalidity ze třetího na druhý, a současně podle § 41 odst. 3 téhož zákona i výše invalidního důchodu na 9.820,-Kč měsíčně.
2. Žalobce v žalobě tvrdil, že dle posudku příslušného posudkového lékaře invalidní ve 2. stupni. Posudkový lékař učinil tento závěr, aniž by podrobněji zkoumal žalobcův zdravotní stav. Na jednání žalobce nebyl přizván, takže si lékař nemohl učinit odpovídající představu o zdravotním postižení. Posudkový lékař žalobce kontaktoval pouze telefonicky, kdy se však přes jazykovou bariéru (lékař byl cizinec) nemohli dorozumět. Lékař též špatně porozuměl skutečnosti, že se zdravotní stav lepší po podání kapaček proti bolesti, které však pomohly pouze bezprostředně po operaci v roce 2011, nyní však již nikoliv. Žalobce na ně docházel ambulantně loni bez výsledku a zlepšení stavu. Žalobce tvrdil, že při posuzování jeho zdravotního stavu nebylo přihlédnuto k ustanovení § 3 odst. 1 vyhl. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Jak vyplývá z lékařských zpráv, prodělal žalobce v roce 2011 operaci páteře a od té doby je stav stejný nebo dokonce horší, jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Žalobce trpí velkými bolestmi, na něž nic nepomáhá, v noci špatně spí, pociťuje bolest nejen při pohybu, ale i při sezení nebo při lehu. Pokud by bylo hodnocení provedeno správně podle platných právních předpisů a v souladu se zdravotní dokumentací, pak by zdravotní stav byl hodnocen jako invalidita 3. stupně jako do rozhodnutí ČSSZ ze dne 12. 1. 2021. Podle žalobce rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, bez přihlédnutí k ustanovení § 3 odst. 1 vyhl. 359/2009 Sb. Tím byla porušena ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. Žalobce k žalobě přiložil nové lékařské zprávy.
3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 12. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobce je od 6. 11. 2020 invalidní pro invaliditu druhého stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní, smyslové i fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastníka řízení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení svalové a kosterní soustavy,  dorzopatie a spondylopatie, bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének, se středně těžkým funkčním postižením. Podle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 - 40 %. Lékař ČSSZ zvolil na základě doložených lékařských nálezů vzhledem k charakteru postižení zdravotního stavu, horní hranici daného rozmezí, tj. 40 %. Vzhledem k vlivu zdravotního stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace zvýšil podle ustanovení § 3 odst. 2 citované vyhlášky tuto hodnotu o 10 procentních bodů. Celkově tak činí pokles pracovní schopnosti 50 %.  Lékař ČSSZ se po prostudování doložené odborné dokumentace plně ztotožnil s posudkovým závěrem lékaře OSSZ Plzeň - sever a potvrdil, že žalobce je od 6. 11. 2020 invalidní pro invaliditu druhého stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zdp, když jeho pracovní schopnost poklesla o 50 %. Zvolil horní hranici vyhláškou stanoveného rozmezí procentní míry poklesu pracovní schopnosti a maximální přípustné navýšení z důvodu nároků profese žalobce. ČSSZ namítá, že posudkoví lékaři u žalobce zvýšili horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o 10 procentních bodů podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, což je nejvyšší možné navýšení podle § 3 odst. 3 citované vyhlášky.
4. Z obsahu žaloby podle žalované zcela jednoznačně vyplývá, že žalobce nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu. S ohledem na tuto skutečnost ČSSZ navrhuje provedení důkazu odborným lékařským posouzením, které bylo pro účely přezkumného soudního řízení zákonem svěřeno posudkovým komisím Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudek těchto posudkových komisí se podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu považuje za tzv. povinný důkaz, který musí soud provést, pokud přezkoumává rozhodnutí ČSSZ o invalidním důchodu.
5. Ze správního spisu vyplývá, že dne 6. 11. 2020 byl OSSZ Plzeň - sever vypracován posudek MUDr. J. P. čj. X v nepřítomnosti žalobce se závěrem, že k tomuto dni žalobce nadále není již invalidní podle třetího stupně invalidity, nýbrž podle stupně druhého, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 50%. Rozhodující je zdravotní postižení podle kapitoly XIII., odd. E, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje se zohledněním ambulantní léčby bolesti horní hranice poklesu pracovní schopnosti na 40%. Podle posudku je postižení páteře stabilizované, léčba na ambulanci přínosná. Nelze předpokládat další zlepšení. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat ve výdělečné činnosti či na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 cit. vyhl. zvyšuje tato hodnota o 10%.
6. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel z uvedeného posudku s tím, že koeficient podle § 41 odst. 3 zdp činí při změně invalidity z třetího na druhý stupeň 0,5. Základní výměra důchodu je 3.550,-Kč měsíčně a procentní výměra činila před změnou koeficientem 11.707,-Kč.
7. V námitkách proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že se zhoršil jeho zdravotní stav a lékař z posudkového oddělení neumí česky a zaměňuje stav minulý za současný. Podle žalobce není pro něho účinná léčba a je problém chodit do práce.
8. Dne 12. 5. 2021 byl MUDr. I. K. vypracován posudek ČSSZ čj. X, který se ztotožnil se závěry posudku OSSZ. Nejzávažnějším zdravotním postižením je torpidní lumbosakrální syndrom vlevo s lézí L5, jde o stav po úspěšné operaci hernie L5/S1 vlevo v roce 2011. Jde o středně těžké funkční postižení se závažným postižením jednoho či více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem. Podle posudku nelze použít položku 1d (těžké funkční postižení), neboť není v lékařských zprávách uvedeno, že posuzovaná osoba má postižení nervů, trvale funkčně významný neurologický nález, trvalé radikulární dráždění, závažné parézy končetin, svalovou atrofii, závažnou poruchu hybnosti končetin, závažný sfinkterový syndrom. Akutní zhoršení daného postižení je záležitostí dočasné pracovní neschopnosti, nikoliv vyššího stupně invalidity.
9. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že vycházela z cit. posudku ČSSZ s tím, že podle § 39 odst. 7 zdp je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení (odst. 4 písm. c)), jestliže nabyl, popř. znovu nabyl schopností a dovedností, které mu umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu. Hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje primárně vyhodnocení jeho dopadů na pracovní schopnost posuzované osoby. Z toho vyplývá, že důvodem změny invalidity nemusí být jen zlepšení zdravotního stavu, ale i jeho stabilizace, neboť tato ve spojení s adaptací člověka na situaci může vést k obnovení pracovní schopnosti. Postižení páteře je popisováno jako stabilizované a účastník řízení se na ně adaptoval.
10. O žalobě rozhodl soud bez jednání v souladu s § 76 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen s. ř. s).
11. Žalobu soud shledal důvodnou.
12. V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV (§ 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 14. 9. 2021 za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, žalobce nebyl přítomen.
13. V řízení před soudem byly tedy doplněny podklady o posudek posudkové komise MPSV ČR v Plzni ze dne 14. 9. 2021 e. č. X vypracovaný posudkovou lékařkou MUDr. K. S. za účasti lékaře MUDr. P. Š., Ph.D., z oboru neurologie, se závěrem, že k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) tohoto zákona, tj. o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70%., a to trvale. Rozhodující zdravotní postižení je FBSS, stav po operaci hernie disku L5/S1 vlevo (18.10.2011), levostranný lumboschiadický syndrom s iritací L5, dle MR fibrotické změny po operaci, recidiva hernie disku neprokázána, v péči ambulance léčby bolesti, CB syndrom s iritací kořene C7 vpravo. Ostatní zdravotní postižení - stav po op.nefrolithiasy vpravo, stav po appendektomii. Posuzován jako zámečník, svářeč. PK MPSV není v souladu s posudkovým hodnocením OSSZ Plzeň-sever ani s posudkovým hodnocením námitkového řízení a konstatuje, že u posuzovaného se jedná o těžké funkční postižení, těžké postižení více úseků páteře, s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity značně omezeny. Po prostudování dokumentace došla PK MPSV k závěru, že v roce 2014 byl zdravotní stav nadhodnocen, kdy byla invalidita zvýšena z prvního stupně na třetí stupeň. Ale posuzovanému byla ponechána invalidita i při KLP v roce 2017. Až v roce 2020 byl náhle stupeň invalidity snížen. Zdravotní stav posuzovaného se ovšem nemění, spíše progreduje. Prokázáno i postižení krční páteře. Proto ponechává invaliditu třetího stupně. Brán ohled i na dělnické povolání. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 70% podle kapitoly XIII, odd. E, položky 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Datum vzniku dnem 27.8.2014 - trvá, stanovena platnost trvale vzhledem k charakteru postižení, z dosavadního průběhu onemocnění jasně vyplývá, že není předpoklad stabilizace a zlepšení zdravotního stavu, zdravotní stav bude spíše progredovat.
14. Z obsahu tohoto posudku tak soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní pro invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70%. Dle komise se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a za rozhodující zdravotní postižení s největším dopadem na míru poklesu pracovní schopnosti považuje FBSS, stav po operaci hernie disku L5/S1 vlevo (18.10.2011), levostranný lumboschiadický syndrom s iritací L5, dle MR fibrotické změny po operaci, v péči ambulance léčby bolesti, CB syndrom s iritací kořene C7 vpravo.
15. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.., ve znění pozdějších předpisů pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Podle odst. 3 téhož ust. zákona poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
16.  Podle odst. 2 téhož ust. § 39 zákona č. 155/1995 Sb. jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
17. Podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu.
18. Žalobce se podanou žalobou domáhal ponechání invalidity třetího stupně s ohledem na jeho zdravotní stav z důvodů v ní uvedených. Po doručení posudku PK MPSV ze dne 14. 9. 2021 shora uvedeného má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byl žalobce nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2021 i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 12. 1. 2021 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení spočívající v nesprávném zhodnocení zdravotního stavu žalobce, neboť dle posudku PK MPSV v roce 2020 byl náhle nedůvodně stupeň invalidity žalobci snížen. Zdravotní stav posuzovaného se podle PK MPSV ovšem nemění, spíše progreduje. Žalobce je podle PK MPSV nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně s datem vzniku 27. 8. 2014, neboť míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá 70%. Předmětný nedostatek byl způsoben při vypracování posudků o zdravotním stavu žalobce na příslušné OSSZ Plzeň-město a poté u ČSSZ (50% míry poklesu pracovní schopnosti), kdy bylo žalobcovo postižení zhodnoceno jako středně těžké funkční postižení, kdežto podle PK MPSV se jedná o těžké funkční postižení, a na základě toho byl žalobce nesprávně správním orgánem uznán invalidním pouze podle druhého stupně invalidity, proto bylo chybně rozhodnuto i o snížení invalidního důchodu. Závěr žalované v napadeném rozhodnutí, podle něhož důvodem změny invalidity byla u žalobce stabilizace jeho zdravotního stavu a skutečnost, že žalobce se na ni adaptoval, což obnovilo jeho pracovní schopnosti, je v rozporu se skutkovým stavem a nemá oporu v podkladech rozhodnutí. 
19. Po právní moci tohoto rozsudku bude proto vycházet žalovaná ze zjištění, že žalobce je nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – tj. nadálé trvání invalidity třetího stupně, a tedy i nároku na výplatu invalidního důchodu.    
20. Na základě výše uvedeného soud zrušil napadené rozhodnutí podle cit. § 76 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a současně zavázal žalovanou výše uvedeným právním názorem.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, ale žádné náklady řízení neuplatnil, byla přiznána náhrada 0,-Kč (výrok č. II. rozsudku).

Poučení:

Plzeň 30. září 2021

Mgr. Jana Komínková  v.r.

samosoudkyně