8 Azs 171/2021 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: K. S., zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odbor cizinecké policie, se sídlem Kounicova 687/24, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2021, čj. KRPB-201688-58/ČJ-2020-060022-SVZ, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2021, čj. 41 A 12/2021-44,
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl dne 24. 10. 2020 zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Dne 25. 10. 2020 žalovaná žalobce zajistila za účelem realizace správního vyhoštění, původně na 60 dnů. Žalovaná následně dobu trvání zajištění dne 22. 12. 2020 prodloužila o 50 dnů. V záhlaví uvedeným rozhodnutím ji prodloužila o dalších 40 dnů, do 22. 3. 2021.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně výše uvedeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že odůvodnění prodloužení doby trvání zajištění je přezkoumatelné, stanovení této doby odpovídá individuálním okolnostem případu a nebylo svévolné. Pochybení neshledal ani v tom, že žalovaná neověřovala existenci reálného předpokladu vyhoštění ve vztahu k důvodům znemožňujícím vycestování žalobce, neboť vzhledem k pravomocnému rozhodnutí o správním vyhoštění takovou povinnost ani neměla.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[4] Namítl, že krajský soud nesprávně vyhodnotil jeho stěžejní žalobní námitku spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná dostatečně nepopsala konkrétní kroky prováděné za účelem realizace správního vyhoštění. Přestože krajský soud v tomto ohledu shledal dílčí nedostatky, neshledal napadené rozhodnutí ve výroku o prodloužení doby trvání zajištění nepřezkoumatelným. Dle stěžovatele krajský soud postupoval v rozporu s rozsudkem NSS ze dne 19. 10. 2011, čj. 1 As 93/2011-79, podle nějž správní orgán musí v odůvodnění takového výroku uvést, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Žalovaná rovněž v odůvodnění rozhodnutí musí na základě svých zkušeností kvalifikovaně odhadnout, jak dlouho může trvat provedení každého z uvedených úkonů. Nedostatečné odůvodnění délky zajištění je proto dle stěžovatele tak zásadní vadou, že rozhodnutí žalované musí být zrušeno. Platí to zvláště v případě rozhodnutí omezujícího osobní svobodu stěžovatele, jež je navíc vydáváno jako první úkon ve správním řízení bez možnosti seznámit se předtím s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim.
[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., s účinností od 1. 4. 2021, platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce, a tato kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou.
[8] V posuzovaném případě o věci v souladu s § 31 odst. 2 s. ř. s. rozhodoval specializovaný samosoudce, a to 4. 5. 2021, tedy po nabytí účinnosti novely s. ř. s. (srov. k tomu čl. II - Přechodné ustanovení zákona č. 77/2021 Sb.), proto se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele a je přijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany lze pro stručnost odkázat na usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ Nejvyšší správní soud vyložil. Ačkoli se tak vyjádřil ve vztahu k předcházející právní úpravě nepřijatelnosti (tedy ve vztahu k § 104a s. ř. s. ve znění před 1. 4. 2021, jež se týkala pouze věcí mezinárodní ochrany), závěry z něj vyplývající jsou použitelné i na nyní posuzovanou věc (usnesení NSS ze dne 12. 10. 2021, čj. 1 Azs 208/2021-43, bod 6).
[10] Z těchto závěrů o nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů Nejvyšší správní soud běžně vychází i při posuzování nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí o (prodloužení) zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, tj. rozhodnutí omezujících osobní svobodu a dle § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců vydaných jako první úkon ve správním řízení (např. rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2013, čj. 1 As 71/2012-46, bod 15, a ze dne 22. 8. 2019, čj. 2 Azs 330/2018-30, bod 41). V nyní posuzované věci závěry krajského soudu ohledně otázky přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí této judikatuře zcela odpovídají.
[11] Pokud se stěžovatel dovolává rozsudku NSS čj. 1 As 93/2011-79, pak již v tomto rozsudku, jakož i rozsudku ze dne 2. 6. 2021, čj. 6 Azs 3/2021-27, bod 31, Nejvyšší správní soud poukázal na to, že v tehdejším případě tvořila odůvodnění části výroku týkající se doby zajištění toliko parafráze textu příslušného ustanovení zákona o pobytu cizinců, která nebyla žádným způsobem konkretizována ani provázána s odůvodněním. Tato situace není s nyní projednávanou věcí srovnatelná.
[12] Lze tedy uzavřít, že krajský soud se v projednávané věci nedopustil žádného (natož zásadního) pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Vycházel z relevantní judikatury, adekvátně ji na projednávanou věc aplikoval a jeho závěry jsou s ní zcela v souladu. Zároveň nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva. Samotná polemika stěžovatele s právními závěry krajského soudu o přezkoumatelnosti rozhodnutí v jeho individuálním případě nemůže být sama o sobě způsobilá založit přijatelnost kasační stížnosti, neboť nikterak nepřesahuje jeho vlastní zájmy (obdobně usnesení NSS ze dne 19. 1. 2021, čj. 2 Azs 180/2020-20, bod 17, či ze dne 15. 10. 2021, čj. 8 Azs 236/2021-34, bod 11).
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, část III. 4., a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, bod 18). Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalované, která měla ve věci úspěch, nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů její běžné úřední činnosti, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[15] Odměna zástupce stěžovatele Mgr. Ladislava Bárty, advokáta, který byl stěžovateli k jeho žádosti ustanoven usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2021, čj. 41 A 12/2021-17, byla stanovena za jeden úkon právní služby, tj. podání kasační stížnosti ze dne 18. 5. 2021 (včetně jejího doplnění ze dne 28. 6. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Zástupci stěžovatele tak náleží odměna 3 100 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Zástupce stěžovatele soudu nedoložil, že by byl plátcem DPH ani tato skutečnost neplyne z veřejně dostupných rejstříků. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. října 2021
Petr Mikeš
předseda senátu