[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci

žalobce:  B. B. A.

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR

se sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

poštovní schránka 21/OAM

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2020, čj. X,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1.                 Vymezení věci

1. Žalovaný správní orgán rozhodl dne 3. 8. 2020 o nepřípustnosti žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, odkázal na § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a druhým výrokem řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle ust. § 25 písm. i) tohoto zákona.
2. Správní orgán ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobce podal první žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 26. 1. 2015, o této bylo vedeno správní řízení pod čj. X, rozhodnutí žalovaný vydal dne 27. 1. 2017, mezinárodní ochrana udělena nebyla. Krajský soud v Hradci Králové poté rozhodl o podané žalobě žalobce zamítavým rozsudkem ze dne 11. 10. 2018, kasační stížnost proti tomuto soudnímu rozhodnutí pak odmítl pro nepřijatelnost Nejvyšší správní soud a jeho rozhodnutí nabylo právní moci dnem 18. 3. 2019.
3. Žalovaný v současném správním řízení posoudil důvody podané žádosti s dřívějšími tvrzeními žalobce, uzavřel, že žadatel uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti i neochoty vrátit se do Etiopie jako v předchozím řízení – politické potíže, resp. skutečnost, že rozdával letáky opoziční politické strany. Údajnou novou skutečnost, a to, že žalobce jako ortodoxní křesťan by měl problémy s rodinou, která je sice též křesťanské víry, ale nikoliv ortodoxní, správní orgán posoudil jako informaci, která byla žalobci známa po celou dobu prvního správního řízení, měl proto možnost i povinnost ji uvést již tehdy, pokud ji považoval za natolik závažnou pro důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
4. V rámci současně vedeného správního řízení pak žalovaný zjišťoval i aktuální situaci v zemi původu žalobce, poukázal na skutečnost, že s nástupem nového premiéra byl předčasně ukončen výjimečný stav, obnovil se dialog s opozicí, došlo k propuštění politických vězňů a návratu opozičních představitelů do vlasti. Tomuto úsilí etiopského premiéra o změnu politické situace v zemi byla v r. 2019 udělena Nobelova cena míru. Žalovaný uzavřel, že s ohledem na žalobcova sdělení v nyní podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a výše uvedené skutečnosti neshledal důvody pro opakované meritorní posouzení jeho věci.

2.              Žalobní argumentace

5. Žaloba si stěžuje na nezákonný postup žalovaného, který v současném řízení přehlédl nové skutečnosti, žalobce se obává návratu do země původu, a to ze dvou důvodů. Za první důvod označila žaloba obavu z pronásledování, souvisejícím jednak s uplatňováním politických práv v zemi původu, kdy je dlouholetým příznivcem politické strany Oromská osvobozenecká fronta, kterou podporoval jednak rozdáváním letáků, účastí na demonstracích, jeho otec byl aktivním členem strany a byl r. 2012 zabit státními orgány, při tomto incidentu byla zavražděna i žalobcova těhotná sestra. Na žalobce bylo po smrti otce nahlíženo jako na jeho nástupce a stal se tak ze strany státních orgánů pronásledován. Byl sledován on i členové jeho rodiny, po jeho odjezdu byla rodina třikrát u výslechu, byl sledován, s kým se stýká, byly prohledávány dokumenty v bydlišti a byl šikanován v zaměstnání. V případě návratu mu hrozí minimálně vězení, v zemi je výjimečný stav a uvězňování a zabíjení občanů je na denním pořádku. V zemi původu došlo k zásadním změnám, které žalovaný nereflektuje.
6. Jako druhý důvod žaloba uvedla obavy, plynoucí z víry žadatele, je ortodoxním křesťanem, jeho rodina vyznává odlišnou víru. Vůči ortodoxním křesťanům je stále intenzivnější tenze, při událostech v zemi původu došlo k zabití desítek členů církve ortodoxních křesťanů, situace pro členy církve je stále složitější. Žaloba proto poukázala na znění ust. § 11a zákona o azylu, když správní orgán nerozpoznal, že se jedná o nové skutečnosti, které žalobce v prvním případě popisoval již ve své první žádosti, ovšem od jeho opuštění vlasti uplynulo šest let a mělo tak být provedeno standardní azylové řízení, v zemi došlo v mezidobí k zásadním změnám, tyto zmiňuje i sám žalovaný.
7. K důvodu svého náboženství pak žalobce uvedl, že víru vyznával samozřejmě již v období prvního správního řízení, nová je však situace v zemi původu, neboť aktuální situace v Etiopii vyvolala nutnost jeho tvrzení správnímu orgánu. Jedná se o pronásledování a vraždění ortodoxních křesťanů, což je zlomový bod možného pronásledování žalobce. Zde odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011, kdy NSS zdůraznil nutnost nového meritorního posuzování věci v případech, kdy žadatel uvádí nové skutečnosti, které bez jeho zavinění nebyly předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení. O pronásledování ortodoxních křesťanů jsou k dispozici dostupné články, např. v časopisu Washington Post. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

3.            Vyjádření žalovaného

8. Z písemného vyjádření správního orgánu ze dne 12. 10. 2020 plyne, že s žalobními námitkami žalobce nesouhlasí, žalovaný neporušil v průběhu řízení ani některé z ustanovení správního řádu, ani zákona o azylu či mezinárodní závazky ČR, odkazuje přitom na správní spis, zejména vlastní žádost žalobce, výpověď a vydaná rozhodnutí ve věci.
9. Žalobce v průběhu druhého správního řízení uváděl shodné důvody jako v řízení předchozím, žalovaný k žalobcem uváděné „nové skutečnosti“ zaujal na str. 4 – 5 svého rozhodnutí stanovisko, a to k jeho vyjádření o případných problémech coby ortodoxního křesťana. Tuto skutečnost měl žalobce za povinnost uvést již v prvém řízení, pokud pak nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, stalo se tak zaviněním žalobce. Žalovaný zdůraznil, že na základě dostatečných aktuálních informací zhodnotil vnitropolitickou a bezpečnostní situaci v zemi původu, nezjistil však, že by v Etiopii došlo od doby ukončení předchozího řízení ke změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu.
10. Dále žalovaný odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009, kde se soud zabýval opakovanými žádosti o mezinárodní ochranu s tím, že se pro případný meritorní přezkum musí jednat o takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit nikoliv svojí vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Žalovaný je pak přesvědčen, že uvedenou optikou této judikatury zhodnotil žádost žalobce v souladu se zákonem, neviděl proto důvod vést s žalobcem standardní azylové řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

4.           Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), ve svém rozhodnutí soud vyšel z popsaného skutkového a právního stavu (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení, vedeného s žalobcem, a v napadeném rozhodnutí neshledal. Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
12. Zákon o azylu v ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) upravuje, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou dle § 11a odst. 1. V tomto ustanovení je pak uvedeno, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti, a to, zda žadatel uvedl, nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu pak umožňuje zastavení řízení v případě, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná.
13. Ze správního spisu plyne, že dne 27. 9. 2019 poskytl žalobce žalovanému údaje k žádosti o mezinárodní ochranu, uvedl, že do ČR přijel se svým šéfem, který měl jeho cestovní doklad a s tímto odjel zpět do Etiopie, žalobci jej nevydal. Žalobce označil jako své vyznání ortodoxní křesťanství, k svému politickému přesvědčení sdělil, že nikdy nebyl členem žádné strany, jeho otec byl v OLF, kde žalobce rozdával oromo lidem letáky. Dále žalobce připomněl, že přijel na české vízum na školení svářeče, pobyl zde asi týden, pak odjel do Norska, kde požádal o azyl, po třech měsících byl transferován zpět v rámci dublinského řízení. K důvodům své žádosti uvedl, že má stejné důvody jako při své první žádosti o mezinárodní ochranu, navíc má však ještě problém sociální, pokud by se vrátil, měl by problémy s rodinou kvůli svému náboženství, všichni jsou křesťané, ale on je ortodoxní, takže vyznávají jinou víru než on. Toto dříve neuváděl z důvodu toho, že pro něho byl nejdůležitější problém politický, nyní se ale bojí návratu z obou důvodů.
14. Správní spis dále obsahuje dřívější žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 26. 1. 2015, protokol o provedeném pohovoru z téhož dne, dále rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2017, kdy žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana dle §§ 12 – 14b) zákona o azylu. Dále spis obsahuje podkladové informace, s nimiž byl žalobce spolu se svým zástupcem dne 18. 5. 2020 seznámen. Informace jsou z průběhu r. 2019 a z ledna a února r. 2020. K žádosti zástupce žalobce proběhlo další seznámení se s podklady dne 17. 6. 2020. Žalobce se k podkladům nevyjadřoval, jeho zástupce si vymínil lhůtu k vyjádření, sdělil, že považuje za potřebné, aby podkladem byly i materiály Cizinecké policie ČR, které byly následně doloženy.
15. Krajský soud po přezkoumání věci konstatoval, že žalobní námitky nepovažoval za důvodné, neboť žalobce žádné problémy náboženského charakteru v prvém řízení o udělení mezinárodní ochrany, které by měly způsobovat problémy s jeho rodinou, neuváděl, ač byl řádně vyzván, aby sdělil všechny skutečnosti, které ho vedly k opuštění vlasti, i ty, které představují případné ohrožení pro případ jeho návratu do země původu. Pokud tedy v rámci druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovanému sdělil, že odkazuje plně na své dřívější důvody a navíc má důvod sociální podstaty, neboť by měl problémy s rodinou, která je sice též křesťanského vyznání, ale on zastává ortodoxní náboženství, žalovaný seriózně uzavřel, že tento problém byl žalobci případně dobře znám již dříve, na žádný takový problém však neupozornil. V pohovoru, vedeném dne 26. 1. 2015, žádný problém s rodinou v tomto směru nesdělil a jeho nynější sdělení se tak jeví značně spekulativní. V žádném případě však nesplňuje podmínky § 11a odst. 1 zákona o azylu, jak uvedeny výše, tedy, že by bez vlastního zavinění žalobce zde byla nová skutečnost, kterou žalobce nemohl uplatnit. Pokud by soud připustil žalobcovu argumentaci, výše uvedená právní úprava nutnosti meritorního projednávání jednotlivých případů za situace podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany by prakticky ztrácela jakýkoliv smysl.
16. O žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice bylo meritorně rozhodováno dne 27. 1. 2017, žaloba proti tomuto rozhodnutí byla krajským soudem zamítnuta a Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost žalobcem podanou kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu. Po zhodnocení, že jím nově podaná žádost o udělení mezinárodní ochrany neobsahuje nové skutečnosti, které nebyly bez jeho zavinění předmětem zkoumání v dřívějším správním řízení a které by mohly znamenat žalobcovo pronásledování či hrozbu vážné újmy, učinil správní orgán rozhodnutí, které je, dle přesvědčení krajského soudu, souladné se zákonem o azylu i správním řádem. Správní orgán si přitom zabezpečil i zástupcem navrhované podklady, kterými je řízení před Policií ČR Středočeského kraje, dále pak ve svém rozhodnutí na str. 3 objasnil i namítané zranění žalobce, když konstatoval, že v současném i předchozím řízení žalobce uvedl, že jeho zdravotní stav je dobrý a jakákoliv omezení či zvláštní potřeby vyloučil.
17. Krajský soud nemohl přehlédnout, že žalobce sdělil, že jeho dalším důvodem pro podání druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany je problém sociální, kdy jeho rodina nevyznává křesťanství ortodoxní formou, tedy by měl s rodinou po návratu problémy. V žalobě však je odkazováno na současné násilí, jemuž jsou vystaveni pravoslavní křesťané v Etiopii v několika regionech, o takovém problému však žalobce nesdělil žalovanému ničeho. Neuvedl takové skutečnosti ani v průběhu 2 seznámení se s podklady správního orgánu, ač těmto setkáním byl přítomen. Nemůže tak spravedlivě, dle přesvědčení soudu, poukazovat na to, že správní orgán se podrobněji nezabýval takovým žalobním sdělením.
18. Žalovaný naopak doložil více objektivních aktuálních podkladů o situaci v zemi původu, tyto řádně zhodnotil a poukázal na skutečnost, že v Etiopii došlo v mezidobí ke kladnému vývoji ukončení výjimečného stavu a k navázání rozhovorů a dohod, znamenajících obnovu politického fungování stran a hnutí, došlo k osvobození politických vězňů a k návratu mnohých exilových politiků. Je tak zřejmé, že přes výsledek dřívějšího soudního přezkoumání žalobcem uváděných důvodů pro žádost o mezinárodní ochranu prakticky ztrácejí na významu i jím uváděné důvody politického podtextu jeho původní žádosti.
19. Po podrobném seznámení se s celým správním spisem a žalobcovými sděleními v průběhu aktuálního správního řízení dospěl tedy krajský soud k závěru, že žalobce neuvedl v současném řízení žádné skutečnosti, které by nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Následný postup žalovaného, který vyslovil nepřípustnost jeho současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany a řízení zastavil, byl souladný se zákonem o azylu a jeho ustanoveními, citovanými v bodě 12. Odkaz správního orgánu, učiněný v jeho vyjádření ze dne 12. 10. 2020 na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009, resp. na jeho závěry o smyslu a účelu možnosti podání opakované žádosti je tak, dle přesvědčení soudu, v daném případě zcela na místě a soud se s ním ztotožňuje.
20. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem po přezkoumání věci krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

5.              Náklady řízení

21. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje zněním ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovaný žádné náklady řízení neuplatňoval.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 6. září 2021

JUDr. Jana Kábrtová v. r.

samosoudkyně