USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4, zast. JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem  Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2018, č. j. 5914/18/5300‑22444‑711887, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 Af 9/2018 ‑107,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]                Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil tamtéž uvedené rozhodnutí žalovaného, jímž zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 27. 6. 2017, č. j. 5244725/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5244860/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5244900/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5244931/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5244959/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5244985/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5245013/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5245054/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5245101/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5245123/17/2004‑52522‑105535, č. j. 5245150/17/2004‑52522‑105535 a č. j. 5245226/17/2004‑52522‑105535, jimiž doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za měsíce leden až prosinec 2015 a dodatečnými platebními výměry č. j. 5244725/17/2004‑52522‑105535 a č. j. 5245226/17/2004‑52522‑105535 uložil žalobkyni povinnost uhradit penále z částky doměřené daně.

[2]                Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost.

[3]                Dříve než mohl zdejší soud o kasační stížnosti rozhodnout, stěžovatel ji vzal zpět podáním ze dne 7. 10. 2021.

[4]                Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal‑li navrhovatel svůj návrh zpět.

[5]                Poněvadž projev vůle stěžovatele, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud usnesením v souladu s ustanovením § 47 písm. a) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. řízení zastavil.

[6]                O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2021

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu