[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2019, č. j. MV-14387-4/SO-2019

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku žalovaná zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 22. 11. 2018, č. j. OAM-2475-39/DP-2013, kterým byla zamítnuta jeho žádost ze dne 16. 1. 2013 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území spočívající v tom, že žalobce neplnil účel povoleného dlouhodobého pobytu: výkonný manažer  – účast v právnické osobě.
2. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 12. 3. 2014 jeho žádost zamítl z důvodu, že neplní účel, pro který mu bylo povolení uděleno, a z důvodu, že předložil k žádosti náležitost, v níž uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídaly skutečnosti. Žalovaná k odvolání žalobce toto rozhodnutí zrušila a věc vrátila správnímu orgánu prvního stupně, neboť správní orgán vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
3. Správní orgán prvního stupně proto doplnil dokazování ve věci mimo jiné výslechem žalobce a rozhodl, jak shora uvedeno. V odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaná mimo jiné konstatovala, že provedeným výslechem dne 9. 3. 2018 bylo prokázáno, že žalobce neplnil účel povoleného pobytu výkonný manažer – účast v právnické osobě. Ke své činnosti pro společnost V.I.N. Familie s.r.o. žalobce uvedl, že získával zákazníky přes známé, obvolával známé, v centru Prahy oslovoval rusky nebo ukrajinsky mluvící lidi, bral si jejich telefonní čísla a pak je obvolával, žádné smlouvy nepodepisoval. Z popisu činností, které žalobce vykonával a jaké má povědomí o fungování společnosti lze vyvodit, že nevykonával činnost jednatele této společnosti a neplnil tak účel povoleného pobytu.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalované

4. Žalobce namítá, že správní orgány nezjistily stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu a neopatřily si dostatečné podklady pro své rozhodnutí.
5. Žalobce nesouhlasí se závěrem napadeného rozhodnutí, neboť není pravdou, že by byl pouze účelově zapsán jako jednatel společnosti V.I.N. Familie s.r.o. a na jejím podnikání se jakkoli podílel.
6. Žalobce se v rámci svého výslechu obsáhle vyjádřil ke svým aktivitám v uvedené obchodní společnosti. Z pokládaných otázek ze strany správního orgánu byla zjevně patrná cílená snaha žalobce maximálně v rámci výslechu znervóznit a zneužít jeho nižší právní erudovanosti. Na základě toho však vytvořil situaci, kdy bude z několika neurčitých odpovědí možné zdánlivě dovozovat jinak zcela nedůvodný závěr o tom, že žalobce neplní účel pobytu.
7. Žalobce uvádí, že s ohledem na svá vyjádření při výslechu je zřejmé, že se na chodu společnosti aktivně podílel a fakticky působil jako jednatel této firmy, když i správní orgán uvedl, že z veřejně dostupných informací bylo zjištěno, že žalobce je od 20. 4. 2010 do podání žaloby jeho jednatelem.
8. Je tedy zřejmé, že žalobce disponuje v současnosti platným dokladem o plnění účelu pobytu na území ČR. Není pravdou, že se dopustil obcházení zákona, že neplnil účel povoleného pobytu a reálně nevykonával funkci jednatele v této společnosti a to po celou dobu zkoumaného povoleného pobytu. Neexistuje proto jiná závažná překážka v pobytu cizince na území ČR.
9. V rozporu se závěry napadeného rozhodnutí je navíc zřejmé, že žalobce v současnosti disponuje platným živnostenským oprávněním a prokazatelně tak plní i v současné době účel dlouhodobého pobytu – podnikání jako OSVČ –  když navíc v předchozím období plnil účel pobytu - podnikání - svou účastí v právnické osobě.
10. Žalobce má proto za to, že došlo k porušení jednak ust. § 3 a jednak § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu.
11. Dále žalobce upozornil na skutečnost, že správní řízení bylo v jeho případě započato již v 16. 1. 2013, a k vydání rozhodnutí Ministerstva vnitra došlo až po více než 6-ti letech, což je doba zcela neadekvátní a nezákonná. Po celou tuto dobu žil žalobce v nejistotě, zda mu bude dlouhodobý pobyt prodloužen či nikoliv.
12. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Dále uvedla, že námitky uváděné v podané žalobě jsou identické s námitkami uvedenými v odvolání. S ohledem na toto plně odkázala na odůvodnění rozhodnutí Komise č. j. MV-14384-4/SO-2019 ze dne 13. 2. 2019, ve kterém byly námitky řádně vypořádány.

III.

Posouzení žaloby

13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl městský soud bez nařízení jednání, neboť žalovaná se k možnosti takového postupu ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila a žalobce s takovým postupem vyslovil souhlas.
14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.
15. Dle ust. § 3 správního řádu, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.
16. Dle ust. § 2 odst. 1 správního řádu, správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu.
17.  Dle odst. 3, správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.
18.  Dle odst. 4, správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
19. Dle ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.
20. Dle ust. § 134 Obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. účinného do 31. 12. 2013, jednateli náleží obchodní vedení společnosti. K rozhodnutí o obchodním vedení společnosti, má-li společnost více jednatelů, se vyžaduje souhlas většiny jednatelů, nestanoví-li společenská smlouva jinak.
21. Dle ust. § 195 odst. 1 zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. učinného od 1. 1. 2014, jednateli přísluší obchodní vedení společnosti. Má-li společnost více jednatelů, kteří netvoří kolektivní orgán, vyžaduje se k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti souhlas většiny z nich, ledaže společenská smlouva určí jinak.
22. Dle odst. 2 tohoto ustanovení jednatel se řídí zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, pokud jsou v souladu s právními předpisy a společenskou smlouvou. Nikdo však není oprávněn udělovat jednateli pokyny týkající se obchodního vedení; tím není dotčen § 51 odst. 2.
23. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že účel, pro který byl cizinci povolen pobyt, musí být skutečně naplňován a to po celou dobu tohoto povoleného pobytu. V rozsudku ze dne 27. 12. 2011, č.j. 7 As 82/2011-81, Nejvyšší správní soud uvedl, že zákon o pobytu cizinců „stojí na principu, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti musí být skutečně na území České republiky vykonávány“. V rozsudku ze dne 10. 5. 2017, č.j. 7 Azs 86/2017-33, Nejvyšší správní soud uvedl: „Zákon o pobytu cizinců vychází z předpokladu, že cizinec, který získal povolení k pobytu na území České republiky k určitému účelu, je povinen povolení k jím deklarovanému účelu náležitě využívat. Právě pro tento účel mu totiž bylo povolení k pobytu uděleno. Pokud cizinec nenaplňuje na území České republiky účel, pro který mu bylo uděleno povolení k pobytu, je na místě mu toto povolení k pobytu na území České republiky neprodloužit. V případě, že vízum bylo uděleno za účelem podnikání, je třeba plněním účelu, pro který bylo vízum uděleno, rozumět faktické a nikoliv formální vykonávání podnikatelské činnosti. Pro podporu těchto závěrů srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011 - 81, ze dne 28. 5. 2014, č. j. 4 As 165/2013 - 50, ze dne 18. 9. 2014, č. j. 7 Azs 144/2014 - 35, ze dne 31. 10. 2014, č. j. 8 Azs 105/2014 - 46 atp. Např. v posledně citovaném rozsudku zdejší soud uvedl, že „Již krajský soud správně poukázal na to, že cizinec musí plnit účel, pro který mu bylo uděleno povolení k pobytu. Smyslem prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu je zajištění dalšího legálního pobytu cizince na území České republiky,a to při pokračování v účelu, pro který mu bylo pobytové oprávnění uděleno. Správní orgán  proto musí při posuzování žádosti o prodloužení tohoto pobytu přihlížet k tomu, zda cizinec, který získal povolení k pobytu k určitému účelu, tento jím deklarovaný účel náležitě využívá. Pokud cizinec nenaplňuje účel, pro který mu bylo uděleno povolení k pobytu na území České republiky, je na místě jeho žádosti o prodloužení pobytu nevyhovět. (…) V případě, kdy povolení k pobytu bylo uděleno za účelem podnikání [podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku (viz § 2 odst. 1 obchodního zákoníku, účinného v rozhodné době)], je plněním účelu, pro který bylo povolení k pobytu uděleno, třeba rozumět faktické vykonávání podnikatelské činnosti; účel pobytu není doložen jen tím, že je cizinec zapsán v obchodním rejstříku. Jinak by došlo k obcházení smyslu a pravidel zákona a § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců by postrádal smysl. (…) Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel neprokázal a nebylo to ani jinak zjištěno ve správním či v soudním řízení, že skutečně plnil účel uděleného povolení k pobytu, a sice že fakticky vykonával činnost jednatele společnosti a plnil tak podnikatelský účel svého pobytu na území České republiky. (…) Stěžovatel kupříkladu nerozvedl, jaké konkrétní výsledky přinesla jeho podnikatelská činnost (resp. činnost společnosti) a jak se projevila v ekonomických výsledcích společnosti. Z rozvah založených ve správním spisu totiž plyne, že společnost v rozhodném období nevykázala žádný zisk a nebylo ani zjištěno, že by měla nějaké výdaje.““
24. Ze správního spisu se podává, že žalobce požádal o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě. Svou žádost doložil kromě jiných zákonem vyžadovaných dokladů výpisem z obchodního rejstříku společnosti V.I.N. & Familie s.r.o., ze kterého se podává, že žalobce je zapsán od 14. 12. 2006 jako společník od 20. 4. 2010 a jako jeden z pěti jednatelů, kteří mohou jednat samostatně. Předmětem činnosti této společnosti byl pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor dle § 4 zák. o živnostenském podnikání. Na základě výzvy správního orgánu následně doložil Smlouvu o výkonu funkce jednatele uzavřenou mezi společností V.I.N. & Familie s.r.o. a žalobkyní dne 20. 4. 2010. Na základě výzvy k prokázání provozování živnosti nebo výkonu jiné podnikatelské činnosti za období od 14. 3. 2011 do 22. 2. 2013 k obchodní firmě V.I.N. & Familie s.r.o. doložil pět faktur vystavených společností V.I.N. & Familie s.r.o. za dokončovací stavební práce, které za tuto společnost vystavil dne 2. 4. 2013 a 25. 4. 2013 žalobce a pracovní smlouvu uzavřenou dne 1. 1. 2013 mezi společností V.I.N. & Familie s.r.o. a žalobcem na pozici zástupce ředitele. Dále byla doložena s odvoláním Smlouva o výkonu funkce jednatele ze dne 1. 1. 2013 mezi společností V.I.N. & Familie s.r.o. a žalobkyní.
25. Z protokolu u výslechu vedeném dne 9. 3. 2018 se podává, že žalobce odpověděl na otázku jaký je jeho vztah k společnosti V.I.N. & Familie s.r.o., jsem tam jednatel a společník. Na otázku od kdy, odpověděla, že od roku 2010. Společník jsem byl od roku 2006, kdy jsme zakládali tu firmu. Co znamená zkratka V.I.N. v názvu společnosti uvedl, V., I. N., myslím, že tak to bylo. Na otázku, jaký je předmět činnosti V.I.N. & Familie s.r.o., odpověděl tam taky je dokončovací práce, pomocné práce, úklidové práce. Na otázku, zda se společnost zabývá pronájmem  nemovitostí, uvedl, myslím, že ne. Na otázku jak jste se podílel na činnosti společnosti, resp. co on osobně pro společnost zajišťuje, uvedl, že získával zákazníky. Na otázku, jak to dělal, uvedl: No já v podstatě ještě česky neznal, když přijel, jenom Rusy, Ukrajince, protože jen s nimi jsem mohl komunikovat. Získával jsem je přes známé. Na otázku, k čemu je hledal, uvedl, já jsem je přivedl do kanceláře k panu V., měl větší podíl a větší slovo ve firmě. Na otázku, jaký typ lidí hledal, uvedl, nějaký dělníky na úklid a stavební práce. Na otázku, jak vypadal jeho obvyklý pracovní den pro tuto společnost, uvedl obvolával jsem známé, byl v centru Prahy, chodil na různé stavby, asi osm hodin denně. Na otázku z čeho si vydělávala ta firma, odpověděl, to všechno dělal pan V. Na otázku, proč společnost pravidelně nezveřejňuje účetní závěrky v obchodním rejstříku za každý rok svého působení, odpověděl, to nevím, to všechno řídí pan V. Na otázku, kdo společnosti zajišťuje účetnictví a na základě jaké smlouvy, uvedl nevím, to všechno pan V. dělá. Musí tam být nějaký účetní. Na otázku, zda podepisoval za společnost V.I.N. & Familie s.r.o. nějakou smlouvu, kdy poslední a čeho se týkala, uvedl, myslím, že nepodepsal. Na otázku, jakou roli mají ve společnosti další jednatele, odpověděl, taky hledali venku práci, nějaký lidi. Na otázku, z jakého důvodu je ve společnosti 5 jednatelů, odpověděl protože v roce 2006 všichni tady chtěli podnikat a zakládali tu firmu.
26. Z protokolu o výslechu se předně podává, že právní zástupce žalobce byl přítomen a v případě, že by výslech byl veden nepatřičným způsobem (tak, aby žalobce záměrně znervóznil), mohl do výslechu vstoupit a požádat vyslýchajícího, aby svůj postup upravil. Z protokolu o výslechu však neplyne, že by snad otázky byly kladeny sugestivně nebo kapciózně, ani z něj neplyne, že by žalobce z důvodu nervozity na některé otázky neodpověděl. Právní zástupce žalobce mohl rovněž položit žalobci otázku, takovým způsobem, aby tomu žalobce dobře rozuměl a mohl na ni rovněž zcela jasně a konkrétně odpovědět. Žalobce totiž při svém výslechu může uvést veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a to i nad rámec otázek kladených ze strany správního orgánu.
27. Soud má za to, že z žalobcem doložených listin a hlavně z jeho výslechu vyplynulo, že žalobce byl formálně jednatelem této společnosti (byl zapsaný v OR a měl podepsanou Smlouvu o výkonu funkce jednatele) a vykonával nějakou činnost pro společnost V.I.N. & Familie s.r.o. Šlo však ve směs o činnost zprostředkování úklidových a stavebních prací, kterou lze vykonávat v rámci jiného poměru (pracovněprávní nebo smluvní), rozhodně se však nejednalo o činnost jednatele této společnosti ve smyslu Obchodního zákoníku resp. zákona o obchodních korporacích. Sám žalobce uvedl, že společnost má 5 jednatelů, protože firmu společně založili a chtěli podnikat. Jiný důvod tohoto modelu vedení a zastupování společnosti neuvedl. Tyto osoby sice vykonávaly pro společnost různé činnosti (shánění klientů pro stavební práce a úklid), jednalo se však o činnosti mimo výkon funkce jednatele. Žalobce sice doložil pět faktur vystavených společností V.I.N. & Familie s.r.o., na kterých je rukou dopsané jeho jméno, zároveň však uvedl, že za společnost žádné smlouvy nepodepisoval. Žalobce ani v odvolání ani v  žalobě nikterak nerozvedl a hlavně nedoložil, v čem spočívala jeho činnost jednatele pro společnost V.I.N. & Familie s.r.o. Naopak z jeho výslechu vyplynulo, že pokud tuto činnost někdo vykonával po dobu, kdy byla tato společnost činná, byl to pan V., který měl ve firmě větší podíl a větší slovo, a který tak společnost řídil ve smyslu Obchodního zákoníku resp. zákona o obchodních korporacích.
28. Soud má proto za to, že závěr správních orgánů ohledně skutkového stavu věci o tom, že žalobce neplnil před a po podání své žádosti o prodloužení povolení k pobytu jeho účel, jelikož fakticky nevykonával činnost jednatele společnosti V.I.N. & Familie s.r.o., v  důsledku čehož žalobce využil svého pobytu k výkonu jiné činnosti (zprostředkovávání stavebních prací a následně podnikání jako OSVČ), což správní orgány shledaly jinou závažnou překážkou v pobytu žalobce na území ČR, odpovídá obsahu spisu a provedenému dokazování. Správní orgány si opatřily dostatečné podklady pro své rozhodnutí (žalobce žádné jiné důkazy nenavrhoval) tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Žalobní námitka, že došlo k porušení ust. § 3 správního řádu je tak nedůvodná.
29. Soud ze shora uvedených důvodů neshledal důvodnou ani obecnou námitku namítající rozpor rozhodnutí s ustanovením § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu.
30. Soud neshledal důvodnou ani žalobní námitku, kterou žalobce namítal délku správního řízení a kterou již vypořádala žalovaná ve svém rozhodnutí, na jehož odůvodnění soud odkazuje. Soud má za to, že tato vada řízení nečiní rozhodnutí nezákonným.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

31. Jelikož soud ze shora uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou, v celém rozsahu ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
32. O nákladech řízení rozhodl Městský soud v Praze podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve věci úspěšné žalované nevznikly náklady řízení nad rámec její úřední činnosti, a proto nebyla náhrada nákladů přiznána žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha  27. červenec 2021

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu