34 Az 26/2019-36

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci

žalobce:  M. B.

státní příslušnost: …….   

t. č. pobytem ……….

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky                                           se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2019, č. j. OAM-750/ZA-ZA12-LE27-2019

takto:

I. Žaloba se zamítá.  

II.  Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.  Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Podstata věci

  1. Žalovaný zastavil řízení o opakovaně podané žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Krajský soud se musel vypořádat s tím, zda skutečnosti, které žalobce uváděl v nové žádosti (obava z nasazení do armády a dopadů pandemie na jeho zdraví), neměly žalovaného vést k jejímu novému meritornímu posouzení.

II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti

  1. Žalobce podal dne 20. 8. 2019 svoji druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Při poskytnutí údajů k této žádosti uvedl, že důvody jejího podání jsou stejné, jak uváděl v předchozím řízení. Obává se vojenského konfliktu, který probíhá v místě jeho bydliště a také toho, že jej povolají do armády. Nechce se účastnit konfliktu, který je politický a nemá žádný smysl. Pohovor s žalobcem žalovaný neprovedl.
  2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 10. 2019, č. j. OAM-750/ZA-ZA12-LE27-2020 („rozhodnutí žalovaného“) zastavil řízení podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Žádost žalobce shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
  3. V průběhu prvního řízení žalobce jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu označil to, že pochází z Luhanské oblasti, kde vyhlásili válečný stav. Žalobce obdržel několik předvolání k výkonu vojenské služby. Té se však nechtěl účastnit. Rozhodnutím ze dne 29. 5. 2019 žalovaný žalobci mezinárodní ochranu neudělil. Žalobce proti tomuto rozhodnutí nepodal žalobu.  
  4. Důvody opakované žádosti žalovaný neshledal relevantními pro její nové meritorní posouzení. Žalobce uvedl totožné důvody své nové žádosti o mezinárodní ochranu, jako uváděl v předchozím řízení. Od posouzení první žádosti žalobce nedošlo na Ukrajině k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. K opětovnému meritornímu posouzení žádosti žalovaný proto nenašel důvod.

III. Žaloba a vyjádření žalovaného

  1. Žalobce namítá, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav a nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem. Žalobce nesouhlasí s tím, že by nesplňoval podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Pokud by musel vycestovat zpět na Ukrajinu, musel by nastoupit do vojenské služby, což se příčí jeho přesvědčení. Vzhledem k přetrvávajícímu konfliktu a vnitropolitickému napětí na Ukrajině, jej stát nemůže dostatečně ochránit. Došlo by k ohrožení jeho života a zdraví, protože situace je tam nepředvídatelná a nekontrolovatelná.
  2. Žalovaný považuje žalobní námitky za nedůvodné. Žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné posouzení žádosti. Obavu žalobce z nastoupení do vojenské služby žalovaný hodnotil v rámci předchozího řízení a neshledal ji důvodnou pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobní body žalobce formuluje příliš obecně. Nekonkretizuje, jakých vad se měl žalovaný dopustit.

V. Posouzení věci krajským soudem

  1. Žaloba je přípustná. Krajský soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) bez nařízení ústního jednání. Žalovaný s tím souhlasil a žalobce ve stanovené lhůtě nevyjádřil svůj nesouhlas.
  2. Žaloba není důvodná.
  3. Krajský soud předesílá, že jeho úlohou v řízení o této žalobě není posoudit, zda žalobce splňuje či nesplňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Protože se jedná o opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, bude se krajský soud v návaznosti na žalobní námitky zabývat pouze tím, zda tu byly podmínky pro zastavení řízení o žádosti pro její nepřípustnost.
  4. Opakovaně podaná žádost o mezinárodní ochranu je v souladu s § 11a odst. 1 zákona o azylu přípustná pouze za současného splnění těchto podmínek:

a)      žadatel uvede nebo se objeví nové skutečnosti;

b)      tyto skutečnosti bez zavinění žadatele žalovaný nezkoumal v předchozím řízení;

c)      tyto skutečnosti svědčí o tom, že žadateli v zemi původu hrozí pronásledování nebo vážná újma.

  1. K přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu se blíže vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96. Uvedl, že přípustnost opakované žádosti je třeba posuzovat z pohledu existence možných nových skutečností a zjištění jak z pohledu azylu, tak z pohledu doplňkové ochrany. V této souvislosti upozornil, že i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či důvody, může splňovat podmínku přípustnosti, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany (viz bod 18 citovaného rozsudku).
  2. Rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak musí obsahovat odůvodnění o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (bod 19 citovaného rozsudku).
  3. Žalobce v řízení o své opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti. Obavy z odvodu do armády uváděl již v předchozím řízení a žalovaný se s nimi vypořádal ve svém prvním rozhodnutí. Rovněž jeho obavy o život v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na východě Ukrajiny žalovaný posuzoval v předchozím řízení. Ani jeden z těchto důvodů neshledal relevantním pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce nevyužil dostupné opravné prostředky a proti rozhodnutí žalovaného o první azylové žádosti nepodal žalobu ke krajskému soudu. Na první rozhodnutí žalovaného je proto potřeba nahlížet jako na věcně správné. Pro opětovné meritorní posouzení opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu žalovaný neměl důvod.
  4. Rozhodnutí žalovaného obsahuje také (byť stručné) konstatování, že od nabytí právní moci předchozího rozhodnutí na Ukrajině nedošlo k žádné relevantní změně poměrů. Zásadní změna, která by zdůvodňovala opětovné meritorní posouzení žádosti, neplyne ani ze zpráv o zemi původu, které jsou obsaženy ve správním spisu. Ostatně ani sám žalobce při poskytnutí údajů k žádosti ani později v žalobě netvrdil, že by na Ukrajině k také změně došlo.
  5. Žalovaný tedy postupoval správně, pokud skutečnosti, které žalobce uváděl v novém řízení, nepovažoval za důvod pro opětovné meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Tyto skutečnosti nesplňují podmínky podle § 11a odst. 1 zákona o azylu.

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

  1. Krajský soud pro nedůvodnost žalobních námitek žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly (§ 60 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno 30. července 2021

Martin Kopa, v. r.

samosoudce