č. j. 79A 7/2020-76

 

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci

 

navrhovatelky:            Obec Horní Bludovice

                                   sídlem Horní Bludovice 434, 739 37  Horní Bludovice

                                   zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou

                                   sídlem Údolní 33, 602 00  Brno

proti

odpůrci: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28. října 117, 702 18  Ostrava

 

za účasti:                     1) VINAMET CZ, s.r.o.

                                   sídlem Dělnická 566/12, 736 01  Havířov

                                   zastoupený advokátem JUDr. Markem Křížem

                                   sídlem Masarykovo náměstí 91/28, 733 01  Karviná-Fryštát

 

                                   2) MERANO a.s.

                                   sídlem Na Novém poli 381/5, Staré Město, 733 01  Karviná

 

ve věci opatření obecné povahy – rozhodnutí odpůrce ze dne 10. 9. 2020 č. j. MSK 113333/2020, ve věci přezkumu Územního opatření o stavební uzávěře Obce Horní Bludovice ze dne 21. 4. 2020

takto:

 

I. Opatření obecné povahy vydané rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje dne 10. 9. 2020 č. j. MSK 11 3333/2020 se zrušuje dnem vyhlášení tohoto rozsudku.

II.  Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce částku 22 456 Kč na náhradě nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta se sídlem Údolní 33, 602 00, Brno.

 

III.  Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

 

  1. Včas podaným návrhem se navrhovatelka domáhala zrušení výše uvedeného opatření obecné povahy, jímž odpůrce zrušil v přezkumném řízení její opatření obecné povahy – územní opatření o stavební uzávěře ze dne 21. 4. 2020. Navrhovatelka především namítla, že odpůrce vůbec nerozhodl o jejích včas podaných námitkách, když v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) počítal lhůtu ode dne vyvěšení, nikoli ode dne zveřejnění návrhu rozhodnutí. Dále namítla, že odpůrce nezákonně vypořádal námitky podjatosti. Odpůrce nejprve odmítl rozhodnout o námitkách podjatosti vznesených v rámci řízení o stavební uzávěře, a poté posoudil námitku podjatosti, uplatněnou v jiném, samostatném řízení (o udělení výjimky ze stavební uzávěry), jako námitku v rámci podnětu k zahájení přezkumného řízení o stavební uzávěře. Odpůrce navíc založil svou úvahu na nesprávném skutkovém zjištění, že se stavební uzávěra týká výhradně pozemků podatelů, a že ústředním bodem volební kampaně politického hnutí NEZÁVISLÍ, jehož členy jsou členové rady obce, bylo zabránit konkrétnímu záměru podatelů (výstavbě lisovny plastů). Navrhovatelka také namítla, že rozhodnutí odpůrce je nesrozumitelné. Odpůrce ve druhé části rozhodnutí shrnul tři důvody uvedené podateli podnětu, avšak není vůbec zřejmé, zda na základě těchto tvrzení shledal nezákonnost stavební uzávěry.
  2. Odpůrce ve vyjádření setrval na důvodech uvedených v napadeném rozhodnutí. Lhůtu pro podání námitek počítal v souladu se správním řádem (30 dnů od vyvěšení), když speciální úprava („15+30“) platí jen v případech výslovně uvedených ve stavebním zákoně (§ 37 odst. 3, § 50 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „stavební zákon“). Krajský soud v Ostravě v předchozích přezkumech opatření obecné povahy tento postup nijak nezpochybňoval. Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu.
  3. Navrhovatelka v replice poukázala na další judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví, týkající se počítání lhůty podle § 172 odst. 1, 5 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
  4. Osoba zúčastněná na řízení 1) – dále jen „VINAMET“ – ve vyjádření uvedla, že smyslem vyvěšení a zveřejnění návrhu opatření obecné povahy je dozvědět se o návrhu, proto je nutné v dané věci přihlédnout k tomu, že navrhovatelka je obcí, které bylo uloženo zveřejnit návrh rozhodnutí odpůrce na její úřední desce. VINAMET dále uvedl, že navrhovatelka neměla vydávat opatření obecné povahy o stavební uzávěře do doby, než budou vypořádány námitky podjatosti, namísto toho lakonicky pouze uvedla, že se jimi nezabývala. Podatelé podnětu poukazovali na rozdíly mezi návrhem a opatřením obecné povahy vydaným navrhovatelkou, přičemž odpůrcem shledaný důvod nezákonnosti je vyjádřen v napadeném rozhodnutí zcela srozumitelně. VINAMET navrhl zamítnutí návrhu.
  5. Navrhovatelka k tomu uvedla, že i pro ni je rozhodné vyvěšení na úřední desce odpůrce, a že poučení v odpůrcově návrhu bylo v souladu s textem správního řádu – vada nastala až v následném odpůrcově postupu. Rada navrhovatelky předkládala opakovaně odpůrci vznesené námitky podjatosti, aniž by o nich rozhodl. Svůj postup popsala podrobně, nikoli lakonicky, na str. 14 – 16 opatření obecné povahy.
  6. Osoba zúčastněná na řízení 2) – dále jen „MERANO“ – uvedla, že na jejích pozemcích byla zahájena stavba „Obytný soubor Bludovice“ a tyto pozemky bezprostředně sousedí s pozemky, na nichž chce VINAMET umístit výrobní závod, kde má být zacházeno s výbušnou, hořlavou, toxickou, karcinogenní a mutagenní látkou.
  7. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že rada obce Horní Bludovice vydala dne 21. 4. 2020 opatření obecné povahy č. 1/2020 – územní opatření o stavební uzávěře Obce Horní Bludovice, k. ú. Prostřední Bludovice, kde vymezila textem i grafickou přílohou konkrétní pozemky, na nichž zakázala provádět veškeré stavební činnosti kromě udržovacích prací. Dobu trvání uzávěry vymezila do nabytí účinnosti změny č. 3 platného územního plánu Horní Bludovice. Toto opatření nabylo právní moci 7. 5. 2020. Dne 14. 5. 2020 obdržel odpůrce podnět k zahájení přezkumného řízení ohledně opatření o stavební uzávěře, v němž si vlastníci pozemků parc. č. st. X, X, X, X, X, X a parc. č.X, X a X v katastrálním území Prostřední Bludovice (a zároveň vlastníci společnosti VINAMET) stěžovali, že rada obce nevypořádala před vydáním opatření o stavební uzávěře jejich námitky podjatosti. Dále poukazovali na odlišnost návrhu opatření a přijaté verze stavební uzávěry. Odpůrce zahájil přezkumné řízení usnesením ze dne 5. 8. 2020, jež bylo s návrhem rušícího rozhodnutí vyvěšeno na odpůrcově úřední desce dne 7. 8. 2020. Odpůrce rozhodnutím ze dne 10. 9. 2020, vyvěšeným na úřední desce dne 14. 9. 2020, zrušil opatření obecné povahy – územní opatření o stavební uzávěře ze dne 21. 4. 2020. Dne 18. 9. 2020 obdržel odpůrce námitky proti návrhu rozhodnutí v přezkumném řízení, uplatněné navrhovatelkou (věcně shodné s námitkami uvedenými nyní v soudním přezkumu).
  8. Krajský soud především uvádí, že napadené rozhodnutí odpůrce představuje z materiálního hlediska opatření obecné povahy a navrhovatelka (obec) se proti němu může bránit u soudu návrhem podle § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2016 č. j. 5 As 85/2015-36). Vzhledem ke skutečnosti, že dne 19. 5. 2021 nabyla účinnosti změna č. 3 územního plánu Horní Bludovice, se soud zabýval tím, zda návrh v této věci není již obsolentní, jak namítal zástupce společnosti VINAMET. Zde soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021 č. j. 6 As 114/2020-63 (bod 116 a následující), týkající se soudního přezkumu neúčinných, avšak nezrušených opatření obecné povahy – podmínkou (soudního) řízení je toliko existence (tedy platnost) přezkoumávaného aktu, nikoli i jeho účinnost ke dni rozhodnutí soudu. Navíc je třeba zdůraznit, že napadeným rozhodnutím v nyní přezkoumávané věci je rozhodnutí odpůrce, jehož účinnost nebyla nijak omezena.  
  9. Krajský soud tedy přezkoumal napadené opatření obecné povahy, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že návrh na jeho zrušení je důvodný.
  10. Výkladem lhůty podle § 172 odst. 1 a odst. 5 správního řádu se zabýval NSS v rozsudku ze dne 16. 8. 2016 č. j. 6 As 231/2015-44 (Sb. NSS 3474/2016), kde dospěl k závěru, že „Návrh opatření obecné povahy musí být podle § 172 odst. 1 správního řádu zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů; dnem zveřejnění (ve smyslu dokonání tohoto úkonu) podle § 172 odst. 5 věty první správního řádu se proto rozumí patnáctý den ode dne vyvěšení návrhu opatření obecné povahy na příslušné úřední desce (tedy způsobem stanoveným v § 25 téhož zákona). Teprve po uplynutí 15 dnů ode dne vyvěšení návrhu počíná běžet lhůta 30 dnů pro podání námitek proti návrhu opatření obecné povahy.“ Na tento judikát navázala další rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, jak správně uvedla navrhovatelka v replice. Krajský soud neshledal důvod, proč by se měl od těchto závěrů odchýlit. Odpůrcova argumentace ve vyjádření směřovala jednak k jiným zákonným ustanovením, která se v této věci nepoužijí, a dále zcela obecně poukazovala na „předchozí přezkumy“ zdejším soudem, k čemuž se soud nemá jak vyjádřit.
  11. Jak vyplývá z bodu 7. tohoto rozsudku, návrh odpůrcova rozhodnutí byl vyvěšen 7. 8. 2020, dnem zveřejnění byl tedy den 22. 8. 2020, lhůta pro podání námitek běžela až do 21. 9. 2020. Pokud odpůrce rozhodl již dne 10. 9. 2020 (vyvěšeno 14. 9. 2020), nevyčkal do konce lhůty pro podání námitek podle § 172 správního řádu, a nevypořádal tedy včasné námitky navrhovatelky doručené odpůrci 18. 9. 2020. Odpůrce tak zatížil řízení závažnou vadou, upřel navrhovatelce její právo na vypořádání námitek, a soud již jen z tohoto důvodu považuje za nutné jeho rozhodnutí zrušit.
  12. K otázce podjatosti zjistil soud z obsahu správních spisů, že v průběhu řízení o stavební uzávěře byly opakovaně podány námitky podjatosti vůči členům rady obce, rada je předložila odpůrci, ten se jimi však odmítl zabývat. Rada se na odpůrce obrátila ještě jednou před vydáním územního opatření, ale opět neuspěla (celý postup je podrobně popsán v závěru odůvodnění opatření obecné povahy ze dne 21. 4. 2020). V podnětu k zahájení přezkumného řízení podatelé zopakovali námitky podjatosti, uplatněné již v řízení o stavební uzávěře, s tím, že o nich rada obce nerozhodla a přitom vydala opatření o stavební uzávěře. Poté, dne 26. 5. 2020, předložila rada obce odpůrci správní spis s námitkou podjatosti v řízení o žádosti o výjimku z opatření obecné povahy (ze stavební uzávěry), toto řízení bylo zahájeno 7. 5. 2020 k žádosti společnosti VINAMET. Odpůrce v odůvodnění nyní napadeného rozhodnutí z 10. 9. 2020 neshledal důvodné námitky podjatosti uvedené podateli v podnětu k zahájení přezkumného řízení. Zároveň ale odpůrce „s ohledem na jejich skutečný obsah a přímou věcnou souvislost“ posoudil námitky podjatosti předložené mu v řízení o výjimce ze stavební uzávěry jako další námitky podnětu k přezkumnému řízení, věcně je vypořádal a shledal důvodnými.
  13. Shora popsaný postup odpůrce má soud za absurdní a zcela nepřijatelný. Především má za to, že i při rozhodování členů rady obce o záležitostech v přenesené působnosti je nezbytné aplikovat § 14 správního řádu, samozřejmě s přihlédnutím ke specifikům opatření obecné povahy oproti rozhodnutím jakožto individuálním správním aktům (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2017 č. j. 3 As 143/2016-21). Dále je nezbytné striktně rozlišovat jednotlivá správní řízení pro účely rozhodování o námitkách podjatosti – v souladu s § 14 odst. 1 správního řádu se zkoumá poměr ke konkrétní věci, ke konkrétním účastníkům toho kterého řízení nebo jejich zástupcům. Úřední osoba je pak případně vyloučena z úkonů v konkrétním řízení, kde byly podány námitky podjatosti. V daném případě stojí na jedné straně opatření obecné povahy a na straně druhé řízení o individuální žádosti, byť tematicky spolu souvisejí. Soud se s ohledem na tyto procesní vady nezabýval věcným hodnocením podjatosti, pouze je možno souhlasit s navrhovatelkou v tom, že odpůrce založil svou úvahu na nesprávném skutkovém zjištění – již z porovnání výčtu pozemků uvedených v opatření o stavební uzávěře s pozemky ve vlastnictví podatelů podnětu vyplývá zcela jednoznačně, že se stavební uzávěra týká i dalších 10 pozemků, které nejsou ve vlastnictví podatelů podnětu.
  14. S navrhovatelkou lze souhlasit i v tom, že z druhé části odůvodnění napadeného rozhodnutí není patrno, zda a jaké konkrétní nezákonnosti vedly odpůrce ke zrušení územního opatření. Odpůrce na jedné straně přitaká podatelům, že zveřejněný návrh územního opatření se lišil od později přijatého, na druhou stranu považuje tyto rozdíly za „v zásadě formálního charakteru“, „fakticky došlo k přesunu podstatných částí do odůvodnění“. Podle odpůrce „je nepřípustné jakkoli měnit rozsah ukládaných povinností oproti zveřejněnému návrhu“ bez toho, že by ke změnám bylo možno podat námitky – ovšem co bylo změněno a jaký vliv na zákonnost opatření to mělo či nemělo, zůstalo odpůrcem důsledně utajeno. 
  15. Soud tedy zrušil napadené rozhodnutí odpůrce v souladu s § 101d odst. 2 větou prvou, § 101b odst. 4 a § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.
  16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když navrhovatelka byla v řízení procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Jak soud zjistil z veřejně dostupných zdrojů, navrhovatelka je relativně malou obcí nedisponující úředním aparátem pro otázky územního plánování, proto soud považuje její náklady na zastoupení advokátem v této věci za účelně vynaložené. Náklady tvoří soudní poplatek za podání návrhu (5 000 Kč) a za procesně úspěšné předběžné opatření (1 000 Kč) a dále náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč a 4 x režijní paušál po 300 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, 2 repliky) a částka DPH odpovídající nákladům právního zastoupení. Soud proto uložil odpůrci zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 22 456 Kč, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta, který navrhovatelku v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud odpůrci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
  17. Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných je odůvodněn § 60 odst. 5 s. ř. s., když jim soud neuložil v řízení žádnou povinnost ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhrady nákladů řízení.

 

 

Poučení:

 

 

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

 

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.

 

  

Ostrava 28. července 2021

 

 

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

 

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje