[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem ve věci

žalobce:   J. V.

proti

žalované:   Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. září 2020, ve věci invalidního důchodu

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

           Odůvodnění:

1. Žalobce byl od 21. 1. 2019 příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, protože podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Nový Jičín ze dne 14. 2. 2019 poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost o 70 %. Následně byl žalobce posudkem téže OSSZ ze dne 12. 3. 2020 uznán invalidním ve druhém stupni s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 %. V návaznosti na uvedený posudek rozhodla žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 4. 2020 o snížení invalidního důchodu žalobce na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 11 024 Kč měsíčně (od 24. 5. 2020). Žalobce podal proti rozhodnutí ze dne 17. 4. 2020 námitky, o kterých rozhodla žalovaná rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“) tak, že od 24. 5. 2020 ponechala invalidní důchod ve druhém stupni ve výši 11 024 Kč měsíčně a od 24. 9. 2020 jej snížila na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 8 513 Kč měsíčně. V důvodech napadeného rozhodnutí se uvádí, že po přezkoumání celkového zdravotního stavu činí ode dne 12. 3. 2020 pokles pracovní schopnosti účastníka řízení (tj. žalobce) 40 %. 

2. Dne 26. 10. 2020 podal žalobce ke Krajskému soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) včasnou žalobu, ve které navrhoval změnu napadeného rozhodnutí. V žalobě poukázal na to, že se jeho zdravotní stav neustále vyvíjí, bohužel ne k lepšímu. Není mu známo, proč si lékaři nevyžádali aktuální lékařské zprávy a z jakého důvodu nebyly brány v potaz. Poukázal na lékařskou zprávu ze dne 1. 9. 2020, podle které došlo ke zhoršení jeho potíží, při chůzi používá francouzské hole, má přetíženou ramenní oblast, nemůže dlouho sedět, stát a chodit. Nejedná se přitom pouze o pravou dolní končetinu, ale také začíná mít problémy s levou. Při lékařském vyšetření bylo dále zjištěno, že došlo ke zhoršení motoriky horních končetin, absolvoval již první operaci ruky a čeká jej druhá operace ruky, což mu znemožňuje jakýkoliv pohyb bez pomoci rodinných příslušníků, neboť nemůže používat hole. Žalobce dále uvedl, že od svých 21 let pracoval jako strojvůdce až do svého onemocnění s výjimkou jednoho roku, kdy pracoval jako řidič kamionu a jeho současný zdravotní stav mu neumožňuje v této profesi pokračovat. S výše uvedenými zdravotními potížemi neexistuje povolání, které by mohl vykonávat a dle sdělení sociálních pracovnic pro něj není vhodná žádná rekvalifikace. S ohledem na problémy způsobené zdravotním stavem není schopen práce s počítačem, vykonávat žádnou manuální práci ani práci hlídače či vrátného. Podle žalobce vycházela žalovaná zřejmě z mírného zlepšení jeho zdravotního stavu po absolvování rehabilitace a lázní a nevzala v úvahu celou jeho dostupnou zdravotní dokumentaci ani setrvalý trend neustále pokračujícího zhoršování jeho zdravotního stavu.

3. Žalovaná navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a rozhodnutí ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu.

4. Krajský soud po doplnění důkazů o posudek příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (PK MPSV) v Ostravě přezkoumal u dvou ústních jednání napadené rozhodnutí, a to v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)].

5. Z připojených správních (dávkového a posudkového) spisů krajský soud ověřil průběh správního řízení. Základem pro rozhodování žalované o invalidním důchodu žalobce byly lékařské posudky týkající se poklesu míry jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které se v průběhu doby ve svých závěrech částečně rozcházely. V posudku OSSZ Nový Jičín ze dne 14. 2. 2019 posuzující lékařka konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je „dekompenzovaný protrahovaný pravostranný LIS s iritačně zánikovým kořenovým syndromem L4, 5 vpravo při degenerativních změnách páteře – bulding disků L3/4, L4/5 a L5/S1 se sek. stenotizací páteřního kanálu, foraminostenóza L4/5 vpravo“. S ohledem na stav páteře žalobce hodnotila posuzující lékařka jeho zdravotní postižení jako funkčně srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole XIII., odd. E, položce 1d přílohy k vyhlášce číslo 359/2009 Sb., tj. jako těžké funkční postižení, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 70 %. Datum vzniku invalidity stanovila posuzující lékařka na 21. 1. 2019 a dobu platnosti posudku do 28. 2. 2020. V návaznosti na uvedené posouzení byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

6. V dalším roce byl žalobce opětovně posouzen OSSZ Nový Jičín, která v posudku ze dne 12. 3. 2020 při obdobné diagnóze uvedla, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ale zlepšený od posledního posouzení. Po operaci páteře je zlepšení, nelze již hodnotit jako postižení „funkčně těžké“, ale jako postižení středně těžké. Dále se v posudku konstatuje, že od listopadu 2019 je žalobce v péči psychiatra pro smíšenou úzkostně depresivní - panickou poruchu. V této souvislosti posuzující lékařka konstatovala doslovně, že „Vzhledem k psychiatr. postižení pak navyšuji o možných 10 %.“ Podle konečného posudkového závěru bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce číslo 359/2009 Sb., pro které posuzující lékařka stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 40 %, kterou navýšila vzhledem k dalšímu postižení podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky o 10 %. Na základě tohoto posudku rozhodla žalovaná dne 17. 4. 2020 o snížení invalidního důchodu žalobce na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Jak již bylo uvedeno výše, podal žalobce proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí ze dne 17. 4. 2020 námitky (nadepsané jako „Odvolání ve věci jednací R-17.4.2020-425/X“), ve kterých poukázal na zprávu neurologa, podle které nelze očekávat zlepšení jeho zdravotního stavu, spíše naopak a dále na vyjádření psychosomatické ordinace, podle které je hodnocen jako velmi významně handicapován z psychiatrického hlediska a tím vlastně neschopen soustavné výdělečné činnosti. V „odvolání“ dále uvedl, že bez dvou holí není schopen deseti kroků, a to ještě s velkou bolestí a trpí častými panickými atakami. Jsou na něm závislé děti, kvůli kterým by rád pracoval, kdyby mu to jeho zdravotní stav umožnil. Zkoušel pracovní zátěž, došlo však ke zhoršení jeho zdravotních problémů. Pro účely námitkového řízení byl žalobce posouzen lékařem žalované. Podle jeho posudkového závěru jde v případě žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením práce fyzicky náročné, manipulace s těžkými břemeny, v trvale vynucených polohách, v nepříznivých klimatických podmínkách. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je podle posudku „chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře se stavem po posterolaterální dekompresi a parciální hemilaminektomii L4/5 vpravo v 5/2019 s efektem, s přetrvávajícími lumbalgiemi a reziduálním kořenovým syndromem L4/5 vpravo (i před operací EMG nález pouze lehké chronické axonopatie) bez motorického postižení na končetinách“ s tím, že se jedná o postižení funkčně středně těžké. Co do kvalifikace zdravotního postižení žalobce podle přílohy k vyhlášce číslo 359/2009 Sb. je posudkový závěr žalované shodný s posudkem OSSZ Nový Jičín, včetně stanovení horní hranice daného procentního rozmezí (30 % – 40 %) při dělnické profesi žalobce s přihlédnutím k dalšímu lehkému postižení zdravotního stavu s tím, že na rozdíl od posudku OSSZ nepřistoupil lékař žalované k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce o 10 procentních bodů s odůvodněním, že toto navýšení považuje za posudkový omyl, žalobce byl psychiatricky léčen pouze krátce (11/2019), při zavedené terapii je tendence ke zlepšování zdravotního stavu, nyní dochází pouze k reaktivní dekompenzaci úzkostně depresivní symptomatiky vlivem vnějších faktorů (snížení stupně invalidity, problémy s dědictvím), dominuje osobnostní dispozice (viz posudek ze dne 10. 6. 2020). V posudku se dále uvádí, že zdravotní postižení žalobce není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo hodnocení dle položky 1d, protože se nejedná o trvalý funkčně významný neurologický nález s těžkým poškozením nervů, nejsou závažné parézy končetin, svalové atrofie, závažné poruchy svěračů. K datu (prvostupňového) rozhodnutí a k datu posouzení zdravotního stavu v rámci řízení o námitkách odpovídal zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav prvnímu stupni invalidity s datem změny stupně invalidity 12. 3. 2020, což žalovaná reflektovala v napadeném rozhodnutí.

7. Z posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 25. 3. 2021 krajský soud zjistil, že komise vyslovila co do diagnózy souhlas s hodnocením zdravotního stavu žalobce lékařem žalované, včetně posudkového omylu při předchozím navýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10 % pro psychické potíže. PK MPSV v posudku ve shodě s lékařem žalované uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce (tj. žalobce) s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce číslo 359/2009 Sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 40 %, která se již ve smyslu § 3 vyhlášky nemění. Zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo hodnocení dle položky 1d, protože se nejedná o trvale funkčně významný neurologický nález, s těžkým poškozením nervů, nejsou závažné parézy končetin, svalové atrofie, závažné poruchy svěračů. Jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti žalobce a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením práce fyzicky náročné, manipulace s těžkými břemeny, v trvale vynucených polohách, v nepříznivých klimatických podmínkách. Z konečného posudkového závěru se pak podává, že žalobce byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění s tím, že šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

8. Žalobce s posudkem nesouhlasil a poukázal na to, že při naprosto totožné diagnóze jako při uznání třetího stupně invalidity a přes přidružení dalších chorob poklesla podle posudku ze dne 16. 3. 2020 (správně 12. 3. 2020 – poznámka krajského soudu) jeho pracovní schopnost pouze o 50 %. Zlepšení jeho zdravotního stavu přitom nemá podklad v žádném z materiálů, ze kterých lékařka vycházela, když jediné krátkodobé zlepšení nastalo v závěru jeho lázeňského pobytu, avšak po ukončení lázeňské péče nastalo opětovně zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobce upozornil, že v průběhu času plynoucího od prvního ke třetímu posouzení se jeho zdravotní stav vyvíjel tak, že byly postiženy nejen dolní, ale také horní končetiny s nutností operace. Na námitkách proti posudku žalobce setrval u ústního jednání.

9. Krajský soud s ohledem na obsah námitek požádal o doplnění posudku příslušnou PK MPSV, která v doplňujícím posudku ze dne 4. 6. 2021 setrvala na diagnóze a na posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. K námitkám žalobce uvedla, že průběh funkčního postižení při dané diagnóze se může přirozeně měnit v čase, je relativně složitý, závisí na příkladné dlouhodobé rehabilitaci i na životním stylu, který může vést k metabolickým změnám ve smyslu metabolického syndromu. Přes možný popisovaný vývoj nemoci se však v minulosti posuzovaná invalidita na úrovni třetího stupně jeví jako nadhodnocena, tedy jako posudkový omyl. Podle komise dále není pravdou, že specialista nebo ošetřující lékař mohou potvrdit, že osoba splňuje kritéria pro přiznání invalidního důchodu či dávky z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Tuto kompetenci má lékař posudkové služby a zákon stanoví, že při posuzování zdravotního stavu vychází z výsledků funkčního vyšetření ošetřujícího lékaře, odborného lékaře a popř. z výsledků vlastního vyšetření. Hodnotí se funkční dopad postižení (diagnózy) na pokles pracovní schopnosti. K doplňku posudku se již žalobce nevyjádřil, ani se nedostavil k druhému ústnímu jednání konanému 28. 6. 2021, při kterém byl obsah tohoto doplňku sdělen k důkazu, přestože byl k tomuto jednání předvolán (podle doručenky bylo předvolání k jednání vhozeno žalobci do schránky dne 16. 6. 2021).                                                         

10.                      Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného správního orgánu o snížení výše invalidního důchodu z důvodu změny stupně invalidity.

11.                      Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

12.                      Podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) jestliže poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a c) jestliže poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně.

13.                      Podle § 39 odst. 4 téhož zákona platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu: a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce o 69%, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

14.                      Jádro sporu spočívá výhradně v určení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Podle § 4 odst. 2 zákona číslo 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Právě posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. V tomto směru je podstatné, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které žalobce namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity. Zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k uvedené vyhlášce a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. V případě, kdy je předmětem řízení odnětí invalidního důchodu nebo snížení stupně invalidity, jako tomu bylo v přezkoumávané věci, musí posudková komise také jednoznačně a přesvědčivě vysvětlit, proč příjemce dávky již nesplňuje podmínky, na základě kterých mu byla dávka přiznána, resp. na základě kterých byl uznán invalidním ve vyšším stupni. Tedy zejména zdůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (srov. např. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2012, č. j. 6 Ads 28/2012 - 30, nebo ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46).

15.                      Krajský soud považuje v této věci posudek ze dne 25. 3. 2021 ve spojení s jeho doplněním ze dne 4. 6. 2021 za objektivní, úplný a odpovídající požadavkům uvedeným v předchozím odstavci. Žalobce byl jednání posudkové komise dne 25. 3. 2021 přítomen, byl vyšetřen přítomnou neuroložkou a komise měla podle obsahu posudku k dispozici lékařskou dokumentaci žalobce a jeho lékařské zprávy připojené k žalobě, včetně zprávy MUDr. M. ze dne 1. 9. 2020, na kterou v žalobě výslovně poukazoval. Z posudku lze i přes jeho stručnost a značnou odbornou terminologii zjistit splnění jeho základních obsahových náležitostí (§ 7 vyhlášky číslo 359/2009 Sb.), včetně pracovní rekomandace a z hlediska závěrů učiněných z jednotlivých lékařských nálezů nevzbuzuje pochybnosti. V posuzované věci dospěly všechny posudkové orgány ke shodnému závěru, že žalobce trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující příčinou je (nejpozději od 12. 3. 2020) zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce číslo 359/2009 Sb. Platí přitom, že podřazení zdravotního stavu žalobce pod příslušné ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity soud nepřezkoumává, ale vychází z posudku příslušné posudkové komise, pokud by se nejednalo o zcela evidentní, i laikovi zřejmou vadu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20). Takovouto vadu krajský soud v nyní projednávaném případě neshledal a zařazení zdravotního postižení žalobce se nejeví jako zjevně nesprávné. V rámci stanoveného rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti (30 % až 40 %) pak byla ve všech posudcích žalobci stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na horní hranici 40 % a krajský soud nemá pochybnosti o tom, že komise dostatečným způsobem zohlednila v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky číslo 359/2009 Sb. vliv ostatních zjištěných zdravotních postižení žalobce na pokles jeho pracovní schopnosti.

16.                      K otázce změny stupně invalidity oproti roku 2019 je nutno uvést, že již lékařka OSSZ Nový Jičín v posudku ze dne 12. 3. 2020 konstatovala zlepšení zdravotního stavu žalobce po operaci páteře, oproti stavu z února 2019, kdy byl shledán invalidním ve třetím stupni. PK MPSV se pak v doplňku posudku dokonce přiklonila spíše k předchozímu nadhodnocení (posudkovému omylu) postižení žalobce při uznání třetího stupně invalidity. Již v původním posudku ze dne 25. 3. 2021 přitom vysvětlila, z jakého důvodu nelze zdravotní postižení žalobce hodnotit podle položky 1d (pod kterou byla zdravotní postižení žalobce podřazena v únoru 2019). Také uvedený závěr komise obstojí z hlediska úplnosti a přesvědčivosti.   

17.                      Krajský soud považuje závěrem za nutné zdůraznit, že nijak nezpochybňuje dlouhodobé zdravotní potíže, kterými žalobce trpí, jakož i skutečnost, že jej omezují v každodenním životě, včetně pracovního uplatnění. V řízení však při objektivním posouzení jeho zdravotního stavu nebylo zjištěno, že by ke dni vydání napadeného rozhodnutí (1. 9. 2020), což je pro účely tohoto soudního přezkumu podle § 75 odst. 1 s. ř. s. datum rozhodující, byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce takové povahy, aby v souladu s příslušnou právní úpravou odůvodňoval uznání invalidity vyššího stupně. Tím však rozhodně není dotčeno právo žalobce, aby v případě zhoršení zdravotního stavu po vydání napadeného rozhodnutí nebo změny jiných skutečností rozhodných pro nárok na invalidní důchod (resp. vyšší stupeň invalidity), podal novou žádost.

18.                      Pro úplnost krajský soud dodává, že neprováděl samostatně dokazování předloženými lékařskými zprávami, neboť ty byly postoupeny k posouzení PK MPSV, která z nich v posudku vycházela.      

19.                      Krajský soud uzavírá, že v soudním řízení byl potvrzen jako správný závěr žalované, podle kterého byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobce invalidní toliko pro invaliditu prvního stupně. Krajský soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. 

20.                      Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože v řízení neúspěšný žalobce takové právo podle § 60 odst. 1 s. ř. s. nemá a ani procesně úspěšné žalované jej v tomto typu řízení nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 28. června 2021

JUDr. Martin Láníček

samosoudce