č. j. 19A 31/2020-60

 

 

 

 

 

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

 

žalobce:  J. K.

zastoupen JUDr. Miluší Kulhavou

advokátkou sídlem 792 01 Bruntál, Sladovnická 274/16

proti

žalovanému   Krajský úřad Moravkoslezského kraje

sídlem 702 18  Ostrava, 28. října 117

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2020 č. j. MSK 135901/2020, o přestupku

 

takto:

 

 I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2020 č. j. MSK 135901/2020 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

 

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 9.714 Kč, a to do 30 dnů do právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

 

  1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí Městského úřadu Rýmařov ze dne 22. 9. 2020, č. j. MURY 20006/2020, jímž správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu v důsledku porušení § 17 odst. 5 písm. a) téhož zákona. Žalobce namítal, že se správní orgán nevypořádal se všemi jeho námitkami, které uvedl v odvolání a bez vážného důvodu se nezabýval ani jím předloženými důkazy - zaslanými fotografiemi. Poukázal na to, že žalovaný veškeré své argumenty opřel o znalecký posudek znalce Ing. L. M., Ph.D. a argumenty vyvracející jednotlivé závěry znalce nebral v potaz. Žalobce uvedl, že trvá na tom, že předjíždějící manévr zahájil s rozmyslem, k žádnému extrémnímu vybočení vozidla v případě nedošlo, vozidlo měl plně pod kontrolou. Závěry znalce, který uvedl, že dynamika jízdy při zahájení předjíždění s největší pravděpodobností způsobila extrémní vybočení vozidla Toyota vlevo až s najetím levými koly zcela na štěrkovou krajnici, což řidič vozidla korigoval snahou se rychle vrátit zpět na vozovku z levé krajnice, což se řidiči vozidla Toyota sice podařilo, ale během změny směru jízdy vpravo došlo k bočnímu kontaktu mezi vozidly, je dle žalobce jednoznačně bezdůvodná spekulace, nemající podporu v žádném z důkazů. Považuje za běžnou řidičskou praxi, že si při předjíždění najede co nejvíce vlevo, aby mohl kolem předjížděného vozidla bezpečně projet. Rovněž závěr znalce, že „délku přímého úseku na předjíždění je nutné z technického hlediska hodnotit jako mezní, respektive možnou (akceptovatelnou) pouze za předpokladu, že se v protisměru neobjeví žádné protijedoucí vozidlo, k čemuž ale výhled do dálky (cca 110 m) nebyl dostačující“, je dle žalobce založen na nesprávném výpočtu rychlostí předjíždějícího vozidla a tím i nesprávný výpočet délky dráhy nutné k bezpečnému předjetí. Žalobce dále uvedl, že uvedl-li znalec ve znaleckém posudku na straně 21, že „na konci úseku předjíždění se vozidlo Toyota bude pohybovat rychlostí cca 68 km v hodině, přičemž k zahájení zařazení zpět do pravé poloviny vozovky s vozidlem Toyota dojde až na úrovni vzrostlého stromu“, jedná se o předpoklad zcela mylný a neslučuje se s tím, za jakých okolností předjíždění skutečně proběhlo. Žalobce zdůraznil, že na konci úseku předjíždění jel rychlostí 90 km v hodině. Sám pak pro potřeby odvolacího správního řízení uskutečnil na místě rekonstrukci celé události, kdy z fotografií č. 2 až 5 je zřejmé, že na bezpečné předjetí daného vozidla, jedoucího dle tvrzení řidiče pana R. po celou dobu rychlostí 40 km v hodině, je zapotřebí méně, než polovina daného rovného úseku, což je nutné považovat za zcela bezpečnou vzdálenost. Těmito fotografiemi, ani vysvětlením k nim, se žalovaný nezabýval a v podstatě je jako důkaz nepřipustil. K tvrzenému porušení § 17 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu žalobce dále v žalobě uvedl, že to, že předjížděl na místě, kde neměl dostatečný výhled, se znalec snažil dokázat svým vymodelováním situace nazvané předjíždění při nekolizním stavu. V této pasáži z nějakého důvodu zasahoval do údaje o zrychlení vozidla Toyota, kdy vozidlo Toyota zrychlí během prvních 40 m o 22 km v hodině (ze 40 km v hodině na 62 km v hodině, což odpovídá), během dalších 70 m ovšem uvádí zrychlení jen o 5 km v hodině (z 62 km v hodině na 67 km v hodině). Tato část je znalcem naprosto záměrně zkreslena, aby znalec mohl tvrdit, že na této vzdálenosti 100 m je technicky nemožné předjet vozidlo jedoucí 40 km v hodině. Žalobce poznamenal, že jím provedená zkouška přímo na místě potvrdila, že na tento manévr stačí pouze půlka této vzdálenosti a vozidlo Toyota je schopno cca 15 m před koncem rovinky dosáhnout rychlosti 90 km v hodině. Bylo natočeno také video, které zkoušku zachycuje a z něho pak byly pořízeny klíčové fotografie jako důkaz a zaslány jako příloha k odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a jsou součástí správního spisu.
  2. Žalobce dále konstatoval, že druhý řidič pan R. uvedl, že jej měl agresivně předjet a jak se vozidla obou řidičů tak tak vešla na mostech na konci rovinky. Žalobce se v žalobě táže, jak k této situaci mohlo dojít. On jel minimálně rychlostí 62 km v hodině a pan R. rychlostí 40 km v hodině. Od místa předjetí podle pana R. je to cca 50 m na mostek. Toyota měla více než o jednu třetinu větší rychlost a stejně se na mostek dostala vozidla současně? Toto už znalec neřeší, stejně jako nalezené zbytky zrcátka až na mostku. Žalobce vyslovil názor, že je možné toto vysvětlení. Z údajů uvedených panem R. nelze nic vymodelovat, protože jeho verze události je vymyšlená a popírá fyzikální zákony. Pan R. nejel na rovince rychlostí 40 km v hodině, ale začal zrychlovat a místo střetu nebylo na místě, které určil, ale na místě, které určil on. Jeho verzí celé událostí, se znalec, a tedy ani správní orgán, vůbec nezabýval. Přitom odpovídá i ostatním důkazům. Když začal předjíždět, pan R. jel rychlostí 40 km v hodině. Žalobce uvedl, že po vyjetí se držel co nejvíce vlevo (druhý rychlostní stupeň, plný plyn), celý předjíždějící manévr měl trvat cca 3 sekundy, 40 m. Nabíral rychlost, soustředil se, sledoval silnici před sebou, kde za zatáčkou se otvíral další výhled. Zůstal vlevo, ať nemusí do zatáčky brzdit. Jel rychlostí cca 80 km v hodině a ozvala se rána. Vozidlo řízené panem R. do jeho auta narazilo v cca 80 km rychlosti, když už vedle něho dávno nemělo být. Místo střetu potvrzují i zbytky zrcátka na mostku a také u stromu. Při předjíždění sledoval provoz před sebou, rána jej překvapila, protože auto pana R. se mělo nacházet cca 20 metrů za ním. Zrychlení vozidla řízeného panem R. podporuje i jeho výpověď, když sám uvedl, že se spolu nemohli vejít na mostek. Žalobce dále poznamenal, že pro posouzení celé události je důležitá i ta skutečnost, že v nedaleké Malé Morávce žije celý život, v Dolní Moravici má babičku a další příbuzné. Předmětný úsek proto velmi dobře zná a ví, jak bezpečně předjíždět, včetně toho, jak se musí protijedoucí vozidla chovat při najíždění do zatáček, do kterých je navíc částečně i vidět.
  3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a závěry znaleckého posudku jakožto stěžejního důkazu, který žalovaný hodnotil jako věrohodný, přičemž znalec vycházel především z objektivních stop zadokumentovaných na místě dopravní hodnoty, současně hodnotil technickou přijatelnost vyjádření účastníků nehody.
  4. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
  5. Ze správního spisu byly zjištěny následující skutečnosti. Správní spis obsahuje oznámení přestupku ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-40-6/DNBR-2020-KRE, v němž je uvedeno, že žalobce je podezřelý z porušení § 4 písm. a), § 4 písm. b), § 17 odst. 3 a § 17 odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu a tím ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) bod 7. zákona o silničním provozu. Místo dopravní nehody je označeno jako silnice II. třídy č. 445 v km 34,741 v katastru obce Dolní Moravice, u parkoviště Avalanche. K dopravní nehodě došlo dne 25. 1. 2020 v 12.35 hodin na uvedené silnici u parkoviště areálu Avalanche v KÚ obce Dolní Moravice mezi osobním vozidlem Toyota RAV4, RZ:X, jedoucí směrem od obce Rýmařov, které řídil J. K. a před ním, shodným směrem, jedoucím vozidlem Nissan X-trail, RZ: X, které řídil V.R. Jako účastníci dopravní nehody jsou označeni uvedení řidiči a dále jsou označeny osoby spolujedoucí, a to V. J., narozen X, J. H., narozen X a J. M., narozená X. Policista praporčík J. K. v oznámení o přestupku uvedl, že k dopravní nehodě došlo tak, že řidič K. při předjíždění před ním jedoucího vozidla Nissan, vlivem nedostatečného bočního odstupu a nedostatečné vzdálenosti nutné k bezpečnému zařazení se před předjížděné vozidlo, narazil pravým zpětným zrcátkem vozidla Toyota do levého vnějšího zpětného zrcátka vozidla Nissan, které poškodil. Po střetu předjíždění dokončil a s vozidlem Toyota zastavil za ohybem silnice. V této listině se dále konstatuje, že dle řidiče K., tento zahájil předjíždění po průjezdu pravotočivou zatáčkou na počátku krátkého přímého úseku silnice. Vozidlo Nissan se v tu chvíli pohybovalo při pravém okraji silnice. Řidič K. s vozidlem Toyota přitom najel levými koly zcela na levý okraj silnice (na štěrkový posyp) a takto, dle svého sdělení, provedl celý předjíždějící manévr. Při jeho dokončování došlo ke střetu zrcátek. To se již byl nucen od levého okraje opět vrátit blíže ke středu komunikace, protože na levém okraji komunikace stál vzrostlý strom a počátek silničního svodidla. Dle řidiče K. se na něj řidič vozidla Nissan při jízdě plynule natlačil, a proto došlo ke střetu. Co se týká druhého řidiče pana Rozehnala, pak v této listině policista zaznamenal, že řidič R. měl uvést, že s vozidlem Nissan jel po celou dobu v pravé jízdní polovině při pravém okraji komunikace, pohyboval se rychlostí do 40 km v hodině, nijak nevybočoval ze směru své jízdy. Těsně před nájezdem mezi svodidla silniční propusti byl znenadání razantně předjet vozidlem Toyota, které mu urazilo levé zpětné zrcátko. Způsob jízdy měli policistovi potvrdit spolujedoucí z vozidla Nissan J. H. a J. M. Řidič pan R. měl dále uvést, že při dokončování předjíždění při nájezdu mezi svodidla silniční propusti se již cítil vozidlem Toyota ohrožen, protože byl nucen jet těsně podél pravého svodidla, které je vedeno prakticky přímo na pravém okraji silnice a nemohl jej bezpečně objet. Měl obavu, že bude předjíždějícím vozidlem vytlačen až na svodidlo. Shodným způsobem je pak vylíčení události obsaženo i v protokole o nehodě v silničním provozu ze dne 25. 1. 2020, v němž je rovněž popisována dopravní situace – ohledání místa samého, dále popis stop, přičemž v této pasáži se konstatuje, že obě vozidla se v době ohledání nenacházejí v konečném postavení po dopravní nehodě. Ohledání vozidel je provedeno na odstavné ploše u chaty Avalanche. Stopa č. 4 označuje plastový střep levého vnějšího zpětného zrcátka vozidla Nissan. Stopa se nachází v podélném směru 15,4 m před výchozím bodem měření (jako výchozí bod měření byl zvolen počátek kovového svodidla silniční propusti nacházející se za levým okrajem silnice), v příčném směru 0,3 metrů vpravo od levého okraje silnice č. II/445. Jako stopa č. 5 je označeno sklo levého vnějšího zpětného zrcátka vozidla Nissan. Stopa se nachází na pravém okraji silnice v podélném směru 1,5 metrů před výchozím bodem měření. Jako stopa č. 7 je označena úroveň, kde došlo ke střetu vozidel dle sdělení řidiče pana R. a jako stopa č. 8 je označena úroveň, kde došlo ke střetu vozidel dle řidiče pana K. – žalobce. Jako stopa č. 9 – jízdní stopa vozidla č. 1 (vozidla řízeného žalobcem) jak ji označil řidič pan K. jako místo, kde začal předjížděcí manévr. Vozidlo Toyota RAV mělo poškozeno pravé vnější zpětné zrcátko, na plastovém krytu zrcátka byl zřetelný otěr, zrcátko jinak nebylo poškozeno. Vozidlo Nissan X-trail mělo poškozeno levé vnější zpětné zrcátko, zrcátko bylo vyhnuto směrem k přední části vozidla, plastový kryt zrcátka by částečně rozbitý, sklo zpětného zrcátka zcela chybělo.  Součástí spisu je rovněž fotografická dokumentace na CD nosiči a plánek dopravní nehody. Ve spise je rovněž úřední záznam, který sepsal dne 25. 2. 2020 policista pprap. J. K. Žalobce podle tohoto úředního záznamu měl situaci vylíčit tak, že s vozidlem jel směrem od obce Rýmařov k Dolní Moravici. Ve vozidle s ním cestoval v dětské autosedačce jeho nezletilý syn V. J. Cestou dojel osobní vozidlo Nissan. Když se blížili k chatě Avalanche, tak se rozhodl před sebou jedoucí vozidlo Nissan předjet. Na silnici se nepohybovala žádná další vozidla. Když byl těsně před chatou Avalanche, tak ještě projeli nepřehlednou pravotočivou zatáčku. Ihned po průjezdu touto zatáčkou začal žalobce předjížděcí manévr. Proti němu nejela žádná vozidla. Vozidlo Nissan, které jelo před ním, se pohybovalo v pravé jízdní polovině nižší rychlostí. Žalobce místo velice dobře znal. Jeho vozidlo Toyota má dle jeho slov, 200 koní a „jede“ a má dostatek výkonu pro rychlé předjetí před ním jedoucího vozidla. Vlastní předjetí probíhalo rychle. Při zahájení předjíždění a vyjetí do levé jízdní poloviny vyjel až za levý okraj silnice, kde zanechal jízdní stopu. Na tuto v počátku šetření sám upozornil a byla označena jako stopa č. 9. Na dotaz, proč vyjížděl za levý okraj silnice, uvedl, že vozidlo Nissan možná nejelo až tak při pravém okraji silnice. Na dotaz, proč i přesto pokračoval v předjíždění, měl dále uvést, že před ním jedoucí vozidlo Nissan jelo přece jen dostatečně vpravo. Žalobce měl dále uvést, že v zápětí se s vozidlem již pohyboval pouze při levém okraji silnice a takto prováděl dle svých slov celé předjetí. Policista poznamenal, že žádná další jízdní stopa nebyla na levém okraji silnice nalezena ani ve sněhu a ani ve štěrkovém posypu. Žalobce měl situaci dále popsat tak, že v průběhu tohoto předjíždění došlo k tomu, že se na něj měl řidič vozidla Nissan plynule natlačit a přitom mělo dojít ke střetu zrcátky. Při ukončování předjíždění se již žalobce blížil k vzrostlému stromu, který je v těch místech situován blízko levé krajnice. To se již byl s vozidlem Toyota nucen vrátit zpět ke středu komunikace, aby se stromu bezpečně vyhnul. Žalobce označil úroveň, dle kde něj došlo ke střetu vozidel. Po střetu s vozidlem Toyota zastavil za ohybem začátky u křižovatky.
  6. Druhý řidič pan V. R.l měl podle tohoto úředního záznamu z 25. 1. 2020 celou situaci popsat tak, že společně s ním ve vozidle cestovali pan J. H. a paní J. M. S vozidlem Nissan jel směrem od obce Rýmařov k Dolní Moravici. Když se přiblížil k chatě Avalanche, tak se pohyboval rychlostí cca 40 km v hodině. Na komunikaci se po celou dobu vyskytovaly sněhové jazyky a při průjezdu zatáčkami nechtěl do žádné najet nepřiměřeně rychle. Před chatou Avalanche se s vozidlem Nissan dostal po projetí nepřehlednou pravotočivou zatáčkou na krátký přímý úsek silnice. S vozidlem se v tu chvíli pohyboval při pravém okraji silnice uvedenou rychlostí. Tento řidič pan R. měl dále uvést, že nijak zvlášť nezrychloval. V jisté vzdálenosti před chatou Avalanche, kterou označil pod číslem 7, pak došlo k tomu, že jej z levé strany agresivně předjelo za ním jedoucí osobní vozidlo. Přitom uslyšel silnou ránu a došlo k tomu, že mu předjíždějící vozidlo urazilo levé zpětné zrcátko. Toto vozidlo pak pokračovalo vpřed a dokončovalo předjíždění. Přitom se již obě vozidla blížila ke svodidlům silniční propusti. Řidič R. měl dále uvést, že byl předjíždějícím vozidlem dokončujícím jízdní úkon tlačen na svodidlo umístěné přímo na pravém okraji silnice. Svodidlu se dokázal vyhnout a obě vozidla se na komunikaci těsně vešla. Řidič předjíždějícího vozidla předjíždění dokončil a pokračoval v jízdě až ke křižovatce za ohybem zatáčky, kde zastavil. Oba cestující z vozidla Nissan pan J. H. i paní J. M. měli policistovi popsat událost tak, že o vozidle jedoucím za nimi neměli potuchy do okamžiku, kdy došlo k uražení zpětného zrcátka. Toto bylo zcela nenadálé. Oba měli shodně uvést, že řidič jejich vozidla jel v době střetu v pravé jízdní polovině při pravém okraji silnice, přibližně uvedenou rychlostí a v žádném případě nijak neměnil směr ani rychlost jízdy. V závěru tohoto úředního záznamu je zmíněno, že řidič K. při dalším šetření nadhodil myšlenku, že se mu možná řidič vozidla Nissan snažil zabránit v předjíždění. Toto měli všichni z vozidla Nissan vyloučit. Na místě samém žalobce se zaviněním dopravní nehody nesouhlasil.
  7. Ze správního spisu se dále podává, že správní orgán I. stupně následně ustanovil znalce Ing. L. M., Ph.D., a pověřil jej zpracováním znaleckého posudku. Ve znaleckém posudku ze dne 29. 5. 2020 uvedený znalec v úvodu konstatoval, že na vznik a průběh dopravní nehody lze z technického hlediska usuzovat z obsahu spisového materiálu, to je prostorového uspořádání místa nehody, protokolu o nehodě v silničním provozu, plánku místa nehody, zjištěných stop v místě nehody, rozsahu a způsobu poškození obou kolizních vozidel, případně „s přihlédnutím k obsahu svědeckých výpovědí po posouzení jejich technické přijatelnosti“. Ze znaleckého posudku je zřejmé, že co se týká rychlosti pohybu vozidla Nissan řízeného panem R., v okamžiku kolize s vozidlem Toyota (řídil jej žalobce), vycházel znalec z údaje, který sdělil řidiči vozidla Nissan pan R. na místě samém a jak byl tento údaj zachycen policistou pprap. J. K. v oznámení přestupku, protokolu o nehodě v silničním provozu a v úředním záznamu. Co se týká rychlosti pohybu vozidla Toyota řízeného žalobcem, pak znalec ve znaleckém posudku uvádí údaj kolem hodnoty cca 62 km v hodině, cca 55,8 až 68,2 km v hodině. Na tomto místě krajský soud konstatuje, že nikde v policejních materiálech není uvedeno, co sdělil o rychlosti vozidla značky Toyota sám žalobce či druhý řidič vozidla pan R. Znalec také ve znaleckém posudku mimo jiné uvádí, že při rozboru předmětné dopravní nehody bylo „vycházeno z předpokladu“, že rychlost pohybu vozidla Nissan v daném prostoru byla „přibližně konstantní“ a pohybovala se kolem „deklarované hodnoty cca 40km v hodině“, k čemuž znalec dále uvedl, že tato je v souladu „se všemi okolnostmi a podmínkami vzniku předmětné dopravní nehody a prostorovými podmínkami v místě nehody“. Znalec ve znaleckém posudku se mimo jiné také vyjadřuje k jízdní stopě na štěrkové levé krajnici komunikace, přičemž k tomu uvedl, že před kolizí s vozidlem Nissan vozidlo Toyota zanechalo jízdní stopu na štěrkové levé krajní komunikaci a že poloha této stopy „je zcela extrémní z důvodu přímého rizika sjetí vozidla vlevo mimo komunikaci ze svahu terénu“ a že průběh této stopy definuje jak dynamiku a razanci zahájení předjíždění řidičem vozidla Toyota, tak i jízdní manévr, kterým řidič vozidla Toyota korigoval směr své jízdy po najetí levými koly vozidla Toyota zcela na hranu komunikace. V následující větě (viz strana 17 znaleckého posudku) pak znalec uvádí, že při rozboru předmětné dopravní nehody je vycházeno z předpokladu, že rychlost pohybu vozidla Toyota v době před zahájením předjíždění, se pohybovala kolem hodnoty cca 40 km v hodině, která korespondovala s hodnotou rychlosti pohybu vozidla Nissan na počátku nehodového děje. V pasáži označené jako technika a způsob jízdy řidičů znalec kromě jiného konstatoval, že řidič vozidla Nissan se před místem nehody „s největší pravděpodobností“ pohyboval zcela běžným a standardním způsobem, který nezvyšoval obecně riziko vzniku žádné kolizní situace, během své jízdy se pohyboval rychlostí, která byla zcela přiměřená povětrnostním podmínkám, stavu povrchu vozovky a geometrickému tvaru komunikace. Dále znalec konstatuje, že svým jednáním nevytvořil jinému účastníku žádnou překážku, nebo jiné omezení, které by mohlo řidiče vozidla Toyota negativně ovlivnit, technika a způsob jízdy řidiče vozidla Nissan nemá jakoukoliv příčinnou souvislost se vznikem předmětné dopravní nehody. Na tomto místě krajský soud uvádí, že tyto úvahy a závěry znalec žádným konkrétním způsobem neodůvodňuje. Co se týká techniky a způsobu jízdy řidiče vozidla Toyota – žalobce, znalec uvedl, že šířkové poměry v místě nehody úkon předjíždění sice umožňovaly, ale bez větší bezpečnostní prostorové rezervy. Dále uvedl, že rovněž délku přímého úseku na předjíždění je nutné z technického hlediska hodnotit jako mezní, respektive možnou (akceptovatelnou) pouze za předpokladu, že se v protisměru neobjeví žádné protijedoucí vozidlo, k čemuž ale výhled do délky cca 110 metrů nebyl dostačující. Dále pak uvádí, že navíc zcela rozhodující je i rychlost předjížděného vozidla. I na tomto místě krajský soud konstatuje, že ani uvedený závěr není blíže odůvodněn, tedy proč nebyl výhled dostačující, jak dospěl k údaji „cca 110 metrů“, stejně tak nelze z posudku seznat to, co je uvedeno již výše, jak znalec dospěl k rychlosti vozidla řízeného žalobcem, na základě čeho činí závěr, že vozidlo Nissan se pohybovalo konstantní rychlostí a že se jednalo o rychlost deklarovanou řidičem vozidla Nissan panem R., čili že se jednalo o rychlost cca 40 km v hodině. Znalec kolizi mezi vozidly popsal tak, že k ní došlo v důsledku vybočení vozidla Toyota zpět vpravo do pravého jízdního pruhu v čase cca 0,5 sekund před střetem, kdy se obě vozidla nacházela vedle sebe a že řidič vozidla Toyota by kolizi zabránil za předpokladu, že by se během předjíždění byl schopen pohybovat v bezpečném vymezeném prostoru levé poloviny vozovky a že tedy možnost odvrácení střetu řidičem vozidla Toyota (žalobcem) tedy souvisí s jeho jednáním a při správné technice a způsobu jízdy by měl možnost střetu s vozidlem Nissan nejenom zabránit, ale vzniku kolizní situaci zcela předejít. Znalec také uvedl, že poloha vzrostlého stromu a ani svodidel, neměla na vznik a průběh předmětné dopravní nehody jakýkoliv negativní vliv, ke vzájemné boční kolizi obou vozidel došlo výrazně dříve, respektive ve značné vzdálenosti před úrovní stromu, a to v důsledku jízdního manévru řidiče vozidla Toyota, který nelze hodnotit jako zvládnutý.
  8. Ze správního spisu se dále podává, že správní orgán I. stupně nařídil ústní jednání na 4. 8. 2020, přičemž žalobce k průběhu dopravní nehody po zákonném poučení podle § 82 zákona č. 250/2016 Sb. vypověděl, že vozidlo Nissan jelo před ním, na tachometru měl 40 km v hodině, v podstatě pořád stejnou konstantní rychlostí. Vozidlo nepředjížděl hned na té první rovince, čekal, zda-li řidič nebude něco dělat, jestli nebude nevyzpytatelný. Ten udržoval pořád konstantní rychlost. Vzhledem k tomu, že tam byl otevřený terén, bylo vidět, že už tam žádné auto nejede. Před zatáčkou, kde viděl, že je cesta volná a po projetí zatáčky, jej začal předjíždět. Zařadil druhý rychlostní stupeň, sešlápl plyn, jel zhruba rychlostí 80 km v hodině. Asi po 50 metrech se ozvala rána, nevěděl, co se stalo. Na levé straně byl strom, takže dokončil předjížděcí manévr a po projetí dvou zatáček vozidlo zastavil na bezpečném místě. Nevěděl vůbec, co se stalo. Řidič vozidla Nissan mu sdělil, že do něj narazil, když se vracel zpět do pravého pruhu. On mu to vyvracel. Na dotaz správního orgánu, co bylo příčinou uvedené dopravní nehody, žalobce odpověděl, že řidič předjížděného vozidla narazil do něho, když chtěl vjet na mostek. Na otázku, proč v daném místě předjížděl, odpověděl, že vozidlo Nissan před ním jelo rychlostí 40 km v hodině. Správní orgán následně provedl důkaz výše označenými listinami a znaleckým posudkem znalce Ing. L. M., Ph.D. Jako podklad pro rozhodnutí správní orgán zařadil úřední záznam o podání vysvětlení na místě nehody policistům oběma řidiči, včetně spolujezdců řidiče pana R.. Žalobce se k provedeným důkazům vyjádřil tak, že nevybočil ze svého jízdního pruhu a rychlost v polovině předjíždění byla už kolem 80 km v hodině, takže ten znalecký posudek „je nějaký vadný“ a stojí si za svou výpovědí. U tohoto jednání bylo žalobci předáno jedno vyhotovení předmětného znaleckého posudku. Správní orgán současně konstatoval, že další ústní jednání nebude ve věci nařízeno a že správní orgán nebude provádět další dokazování. Správní spis dále již o žádné další podklady doplňován nebyl a následně dne 22. 9. 2020 Městský úřad v Rýmařově pod č. j. MURY 20006/2020 vydal rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným tím, že dne 25. 1. 2020 ve 12.35 hodin v katastru obce Dolní Moravice, na silnici II/445, v 34,653 km u parkoviště Avalanche, jako řidič motorového vozidla tovární značky Toyota RAV4 RZ X, předjížděl vlevo, před ním jedoucí motorové vozidlo tovární značky Nissan X-trail, RZX, přičemž neměl před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí, neboť v případě vyjetí vozidla v protisměru na konci jeho rozhledu, by došlo k ohrožení tohoto účastníka silničního provozu, stejně jako předjížděného vozidla i jeho samotného. Následkem řidičského nezvládnutí tohoto předjíždění, pak došlo ke střetu pravého zpětného zrcátka jím řízeného vozidla s levým zpětným zrcátkem předjížděného vozidla Nissan. Tím spáchal z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7. zákona o silničním provozu, neboť svým jednáním porušil § 17 odst. 5 písm. a) téhož zákona. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 6.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Současně byla žalobci uložena povinnost zaplatit náklady řízení spojené s projednáním přestupku ve výši 6.000 Kč a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení.
  9. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. I v odvolání žalobce namítal, že závěry znalce jsou neobjektivní, založené na nesprávném výpočtu rychlosti, nesprávný je i výpočet délky dráhy nutné k bezpečnému předjetí. V odvolání žalobce namítal, že na konci úseku předjíždění byla rychlost jeho vozidla cca 90 km v hodině. Znalec nesprávně stanovil i místo zahájení předjíždění. Zdůrazňoval v odvolání, že předjížděcí manévr zahájil s rozmyslem, nedošlo k žádnému extrémnímu vybočení vozidla s tím, že se jedná o naprosto bezdůvodnou spekulaci znalce, která nemá podporu v žádném z důkazů. Poukazoval na to, že pokud by řidič R. jel skutečně celou dobu rychlostí 40 km v hodině, pak by ke střetu na jím označeném místě nemohlo dojít. Žalobce v odvolání uvedl, že řidič R. začal v nezjištěném okamžiku zrychlovat, čímž zapříčinil vzniklou nebezpečnou situaci, neumožnil dokončit již započatý předjížděcí manévr a ke střetu došlo tím, že sám vybočil ze svého jízdního pruhu, aby si najel na blížící se můstek. Ani policie na místě nehody nezajistila žádné důkazy na podporu závěru znalce ohledně extrémního vybočení vozidla. Žalobce k odvolání také doložil fotografie z rekonstrukce, kterou si sám zajistil a navrhl, aby fotografiemi byl proveden důkaz. Žalobce v odvolání správnímu orgánu vytkl, že se nevypořádal s námitkami k závěrům znalce, jak je správnímu orgánu předestřel, znalecký posudek je zcela neobjektivní a vychází z bezdůvodného předpokladu, že to byl on, který nezvládl jízdní manévr, znalec vycházel z nesprávného určení rychlosti vozidel a bez zjevného důvodu považoval tvrzení pana R. jako pravdivá a nezpochybnitelná a ve svých závěrech z nich vycházel.
  10. V napadeném rozhodnutí žalovaný k námitkám žalobce kromě jiného uvedl, že z výpovědí zúčastněných osob nijak nevyplývá, že nehodový děj proběhl tak, jak uvádí žalobce. Z rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně je zřejmé, že své závěry opřely správní orgány o znalecký posudek. Žalovaný argumentoval tím, že pohyb vozidel a průběh nehody byl ve znaleckém posudku určen za pomoci matematického modelování střetu na základě poškození vozidel a stop na místě dopravní nehody a že se tedy nejedná o bezdůvodnou spekulaci znalce, jak se nesprávně žalobce domnívá. Co se týká rychlosti pohybu vozidel, žalovaný argumentoval tím, že znalecký posudek jednoznačně vyvrací tvrzení žalobce, že na konci úseku předjíždění byla rychlost jím řízeného vozidla cca 90 km v hodině s tím, že pokud by tomu tak bylo, pak by stopy byly na jiných místech a rovněž poškození vozidel by bylo jiné, ovšem tyto závěry žalovaný nijak blíže neosvětlil. K námitce žalobce, že řidič R. nemohl a ani nejel celou dobu rychlostí 40 km v hodině, žalovaný považoval za ničím nepodloženou účelovou spekulaci s tím, že žalobce v řízení toto nikdy neuváděl, argumentoval také tak, že vzhledem k tomu, že žalobce sám uvedl, že na začátku předjíždění byla rychlost vozidla Nissan asi 40 km v hodině, tak to dle žalovaného zcela vylučuje jeho tvrzení, že vozidlo Nissan nejelo celou dobu rychlostí 40 km v hodině. Ani tento svůj závěr, z čeho tak správní orgán dovozuje, žalovaný neosvětlil, současně žalovaný odkázal na závěr znaleckého posudku, v němž je uvedeno, že v okamžiku vzájemného střetu obou pohybujících se vozidel, se vozidlo Toyota pohybovalo rychlostí cca 62 km v hodině a vozidlo Nissan cca 40 km v hodině. Co se týká místa počátku předjíždění, žalovaný rovněž odkazoval na závěry znalce s tím, že toto místo bylo určeno rovněž pomocí matematického modelování a že se nejedná o žádný nepodložený odhad znalce. Žalobcem navrhovanou rekonstrukci žalovaný považoval za důkaz nadbytečný s tím, že rekonstrukce nemůže žádným způsobem prokázat, jak probíhalo předjíždění v inkriminovaný den, ani jaká byla rychlost vozidel a že tyto skutečnosti byly jednoznačně prokázány znaleckým posudkem. Na znalecký posudek žalovaný odkazoval i ohledně údaje o rychlosti vozidla řízeného žalobcem, že v okamžiku předjíždění jel rychlostí zhruba 80 km v hodině. K tomu žalovaný uvedl, že rychlost byla spolehlivě určena znaleckým posudkem a bylo tak vyloučeno, že by se žalobce pohyboval rychlostí 80 km v hodině s tím, že znalec určil rychlost vozidla žalobce maximálně 68,2 km v hodině.
  11. Podle ust. § 3 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soud jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.
  12. Podle ust. § 17 odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, řidič nesmí předjíždět, nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí.
  13. Krajský soud v posuzované věci dospěl k závěru, že správní orgány nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Krajský soud správním orgánům předně vytýká, že nevyslechl jako svědky ostatní účastníky dopravní nehody, především řidiče druhého vozidla pana R. a osoby, které s ním ve vozidle cestovaly, a to k okolnostem ohledně průběhu předmětné dopravní nehody. Správní orgán I. stupně, který zadal znalci znalecký posudek, měl k dispozici toliko podklady od policie, z nichž se jednoznačně naznačuje, že skutková verze žalobce o průběhu nehodového děje se v některých podstatných okolnostech odlišuje. Nelze pominout, že v těchto materiálech není uveden žádný údaj o tom, co na místě samém tvrdil žalobce o rychlosti vozidla, které řídil v okamžiku zahájení předjíždění a během celého předjížděcího manévru. Nelze pominout ani to, že žalobce, jak plyne z oznámení přestupku, protokolu o nehodě v silničním provozu a v úředním záznamu, měl uvést na místě samém, že řidič vozidla Nissan při jízdě se plynule na něho natlačil, a proto došlo ke střetu, že on se při předjížděcím manévru pohyboval pouze při levém okraji silnice a takto prováděl celý manévr předjetí. Stejně tak nelze pominout ani údaj plynoucí z úředního záznamu policie z 25. 1. 2020, v němž má být zachyceno to, co na místě samém uvedl i druhý řidič pan R., totiž, že se pohyboval rychlostí cca 40 km v hodině, při pravém okraji silnice, „nijak zvlášť nezrychloval“. Z tohoto úředního záznamu se rovněž podává, že žalobce již na místě samém zmiňoval, že se mu možná řidič vozidla Nissan snažil zabránit v předjíždění. U ústního jednání před správním orgánem I. stupně, jak již bylo výše citováno, žalobce uváděl, že v okamžiku předjíždění byla jeho rychlost už 80 km v hodině, popřel, že by se vytýkaného jednání dopustil. Soud zastává názor, že za tohoto stavu, kdy znalec ve znaleckém posudku, který byl zpracován ještě před ústním jednáním, vycházel z toliko z výše citovaných podkladů policie, přičemž již z těch se naznačovalo, že skutková verze obou řidičů o průběhu nehodového děje je odlišná, bylo na místě, jak již výše uvedeno, aby správní orgán vyslechl jako svědky řidiče druhého vozidla pana R. a osoby, které s ním cestovaly a znalec měl být následně vyzván, aby znalecký posudek doplnil a přijal závěry k technické přijatelnosti průběhu nehodového děje tvrzeného účastníky dopravní nehody a svědky. Rovněž bylo třeba, aby znalec zaujal stanovisko k tvrzení žalobce, že při předjíždění jel rychlostí cca 80 km v hodině,  a aby se vyjádřil k žalobcem tvrzenému zrychlování vozidla řízeného řidičem R. Znalec měl také vyjádřit stanovisko k tvrzení žalobce, že se řidič vozidla Nissan pan R. při jízdě plynule na něho natlačil, a proto došlo ke střetu, tedy k otázce, čím byl zapříčiněn nedostatečný boční odstup. Vyloučit přitom nelze ani rekonstrukci celého nehodového děje. Soud k tomu poznamenává, že nelze totiž vyloučit, že ke střetu vozidel při předjíždění mohlo dojít i vlivem protiprávního jednání řidiče předjížděného vozidla, na kterého dopadá například zákonná povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání, které by bránilo předjíždění, jak plyne z § 17 odst. 5 zákona o silničním provozu. V projednávané věci zásadním důkazem pro posouzení byl uvedený znalecký posudek. Ten je nepochybně významným důkazním prostředkem, ovšem je nutno jej hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz, přičemž z hlediska jeho korektnosti a věcné správnosti je třeba hodnotit také opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry. To současně vyžaduje, aby v případě skutkových rozporů a pochybností byly tyto nedostatky odstraněny, případně i obstaráním dalších důkazů, vzájemně je konfrontovat a uvést důvody, proč jsou některé z nich případně vyhodnoceny jako nevěrohodné. V dané věci tedy bylo nezbytné vyhodnotit detailněji situaci v době předjíždění, včetně rychlosti a způsobu jízdy obou vozidel, určení místa, kdy byl manévr předjíždění zahájen, včetně otázky zrychlování vozidla Nissan.
  14. Soud tedy uzavírá, že závěry správních orgánů ohledně naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku nemá dostatečnou oporu ve správním spise, v průběhu správního řízení nebyl na základě provedeného dokazování zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Vina žalobce ze spáchání předmětného přestupku nebyla náležitě prokázána. Krajskému soudu proto nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Za tohoto stavu soud neprovedl žalobcem navrhované důkazy, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění správním orgánem. V dalším řízení je potřeba, aby správní orgány dokazování doplnily v naznačeném směru a ve věci nově rozhodly a v případě závažných skutkových rozporů a pochybností, které se nepodaří odstranit, respektovaly zásadu in dubio pro reo.
  15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci, který měl ve věci zcela úspěch na nákladech řízení částku 9.714 Kč, kterážto sestává z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za 3 úkony právní služby po 1.000 Kč podle § 10 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zastoupení u jednání soudu 1. 6. 2021, k uvedeným 3 úkonům náleží podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky 3 režijní paušály po 300 Kč. Náklady řízení dále sestávají z náhrady za promeškaný čas podle § 14 citované vyhlášky v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, a to v souvislosti s cestou zástupkyně žalobce k jednání soudu a zpět a dále náhrada jízdného 1.249 Kč (náhrada jízdného ze sídla advokátky ke Krajskému soudu v Ostravě a zpět při ujetí celkem 160 km vozidlem Volkswagen reg. zn. X (při ceně paliva dle doloženého nákupu 31,50 Kč/l a při kombinované spotřebě 6,5 l benzínu na 100 km). K odměně a náhradám dále náleží i 21% DPH ve výši 1.165 Kč (z odměny a náhrad v celkové výši 5.549 Kč), neboť zástupkyně žalobce doložila, že je plátkyní této daně a částka za soudní poplatek za žalobu 3.000 Kč.

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

  

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

 

Ostrava 8.6.2021

 

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

 

Shodu s prvopisem potvrzuje