3 As 212/2021 - 22
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého právní věci žalobkyně: T. R., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 51 A 47/2021-4,
takto:
O d ů v o d n ě n í :
[1] Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 4. 2021, č. j. 10.01-000164, 000165/21, kterým ji žalovaná neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby pro doplnění ústavní stížnosti. Krajský soud tuto věc postoupil Městskému soudu v Praze, neboť podle § 7 odst. 6 zákona č. 250/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) dovodil, že tento soud je k projednání podané žaloby místně příslušný.
[2] Proti tomuto usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, s níž spojila návrh na osvobození od soudního poplatku a návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce zamítl usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 3 As 212/2021-5. O návrhu na osvobození od soudního poplatku soud nerozhodoval, neboť poplatková povinnost se na řízení o této kasační stížnosti nevztahuje. Jelikož podaná kasační stížnost neobsahovala konkrétní kasační námitky, Nejvyšší správní soud stěžovatelku tímto usnesením současně vyzval k tomu, aby kasační stížnost doplnila o důvody, pro které usnesení krajského soudu napadá. K tomu jí stanovil lhůtu v délce jednoho měsíce od doručení usnesení a poučil ji o následcích, které nastanou, jestliže výzvě nevyhoví.
[3] Usnesení stěžovatelka obdržela dne 16. 7. 2021 doručením do datové schránky a od tohoto dne tedy počala běžet měsíční lhůta k doplnění kasační stížnosti. Poslední den stanovené lhůty připadl na pondělí 16. 8. 2021.
[4] Dne 16. 8. 2021 obdržel Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu žádost o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti spojenou s žádostí o přerušení řízení a s opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[5] Nejvyšší správní soud ani nyní nerozhodoval o stěžovatelčině žádosti o osvobození od soudních poplatků, neboť jak již uvedl ve svém usnesení ze dne 13. 7. 2021, č. j. 3 As 212/2021-5 (dále jen „předešlé usnesení“) v bodě [3], s podáním této kasační stížnosti, jež směřuje proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, poplatková povinnost spojena není.
[6] Podle § 35 odst. 10 věty první před středníkem zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) lze navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanovit k ochraně práv zástupce, jímž může být i advokát. Z uvedeného vyplývá, že nutnou podmínkou pro ustanovení zástupce je nezbytnost tohoto zastoupení pro ochranu práv navrhovatele.
[7] Nejvyšší správní soud ve svém předešlém usnesení dospěl k závěru, že stěžovatelka, která nemá právnické vzdělání, je i bez kvalifikované právní pomoci schopna s důvodem napadeného rozhodnutí polemizovat a svá práva náležitě hájit, neboť jde jak po skutkové tak i právní stránce o jednoduchou záležitost spočívající pouze v posouzení podmínek pro postoupení věci místně příslušnému soudu. Stěžovatelka ve své žádosti neuvedla, proč považuje právní zastoupení v této věci, v níž není zastoupení advokátem povinné, za nezbytné. Nejvyšší správní soud se proto i nadále domnívá, stěžovatelka je schopna i bez právní pomoci srozumitelně formulovat důvody, pro které považuje postoupení věci Městskému soudu v Praze za nezákonné. Z tohoto důvodu neshledal, že by zastoupení bylo pro ochranu stěžovatelčiných práv nezbytné a její žádost proto zamítl.
[8] Pokud jde o návrh na přerušení řízení, ten stěžovatelka neopřela o žádné konkrétní skutečnosti a zákonný důvod. Jelikož žádný důvod pro takový postup neshledal ani Nejvyšší správní soud, návrh na přerušení řízení zamítl.
[9] Ani pro prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud neshledal důvod. Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. „[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.“
[10] Ačkoli stěžovatelka podala formálně včasnou žádost o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, vážné důvody v ní neuvedla a omezila se pouze na tvrzení, že doplnění kasační stížnosti musí být „ve formě právní tzn. s právním zástupcem, tudíž lhůta by měla být do doby ustanovení soudem právního zástupce z řad advokátů (…).“
[11] Nejvyšší správní soud připomíná, že zákon stanoví k podání kasační stížnosti lhůtu dvou týdnů, přičemž podání kasační stížnosti bez zákonných náležitostí má za následek prodloužení této lhůty řádově o týdny. Nejvyšší správní soud je totiž v takovém případě nucen vydat usnesení, kterým stěžovatele vyzve k doplnění kasační stížnosti, k čemuž mu stanoví zákonnou jednoměsíční lhůtu. Tímto postupem je však stěžovatel, který podá vadnou kasační stížnost, zvýhodněn oproti stěžovateli, který v zákonné dvoutýdenní lhůtě podá kasační stížnost řádně odůvodněnou se všem náležitostmi, neboť má k formulování kasačních námitek daleko větší časový prostor. Z tohoto důvodu zákon umožňuje dále prodloužit lhůtu k doplnění kasační stížnosti jen výjimečně a z vážných důvodů, přičemž pojem vážné důvody Nejvyšší správní vykládá restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2017, č. j. 6 As 339/2017-15).
[12] Zastoupení advokátem, jak Nejvyšší správní soud uvedl výše, není v předložené věci nezbytné. Stěžovatelčina subjektivní představa o nezbytnosti právního zastoupení ve věci, která je po skutkové i právní stránce jednoduchou záležitostí, tak z povahy věci nemůže představovat vážný důvod pro prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, neboť stěžovatelce objektivně nic nebrání, aby svou kasační stížnost ve stanovené měsíční lhůtě doplnila. Nejvyšší správní soud proto žádost o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti zamítl.
[13] V důsledku toho pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka výzvě k doplnění kasační stížnosti v jednoměsíční lhůtě stanovené podle § 106 odst. 3 s. ř. s. nevyhověla, neboť v žádném ze svých podání nekonkretizovala důvody, pro které považuje napadené usnesení krajského soudu za nezákonné. Kasační stížnost tak i nadále nesplňuje náležitosti předepsané v § 106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 103 odst. 1 s. ř. s. a je i nadále neprojednatelná. Z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat. Jediným procesním důsledkem, který s touto situací soudní řád správní spojuje a na který soud stěžovatelku upozornil, je odmítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona kasační stížnost odmítl.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže bylo řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 26. srpna 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu