č. j. 19Ad 37/2020 - 47

 

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

 

žalobce:  M. M.,

zastoupen zmocněnkyní M. M.

proti

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem 150 00 Praha 5, Křížová 25

 

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2020, o invalidní důchod

 

takto:

 

 I.  Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 Odůvodnění:

 

 

  1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 22. 7. 2020 č. j. X, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod a uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.
  2. Žalobce namítal nesprávné hodnocení jeho zdravotního stavu posudkovými lékaři. Poukazoval na to, že před rokem (míněno od podání žaloby) přestal z ničeho nic pít. Absolvoval veškerá možná vyšetření, navštěvuje i genetické oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě. Tím, že málo pije, má nízký tlak a často kolabuje. Vsedě se není schopen napít. Pije ve stoje u okna a třesavými pohyby do sebe „souká“ alespoň malé množství tekutiny. V takovém stavu by ho nikdo nezaměstnal. Neurolog MUDr. K. uvedl v lékařské zprávě, že se jedná o těžkou poruchu polykání tekuté stravy a že v současné době nedoporučuje žádnou pracovní činnost. Navíc se u něho objevily i psychické problémy.
  3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření rovněž citovala příslušnou právní úpravu a závěry posudku o invaliditě ze dne 24. 9. 2020, který byl podkladem napadeného rozhodnutí. Navrhla provedení důkazů posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 
  4. Ze správních spisů soud zjistil, že ČSSZ rozhodnutím ze dne 22. 7. 2020 č. j. X  zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Podkladem rozhodnutí byl posudek OSSZ Karviná ze dne 22. 6. 2020, podle jehož závěru pracovní schopnost žalobce poklesla pouze o 20%. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzující lékařka považovala bolestivý páteřový syndrom C a L páteře s poruchou dynamiky, svalová dysbalance při kyfoskolióze bez radikulopatie a myelopatie, která má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti. Jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, pol. 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Z poklesu pracovní schopnosti z rozmezí 10 až 20 % stanovila posuzující lékařka míru poklesu pracovní schopnosti žalobce v rozsahu 20 % a současně učinila závěr, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nemění. Žalobce má zachovánu pracovní schopnosti s využitím dosaženého vzdělání, znalostí a zkušeností, má zachovánu schopnost rekvalifikace.
  5.  Proti uvedenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 7. 2020 podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 8. 10. 2020 č. j. X tak, že námitky zamítla a rozhodnutí ČSSZ ze dne 22. 7. 2020 potvrdila. Pokladem rozhodnutí žalované byl posudek vypracovaný posudkovou lékařkou LPS ČSSZ ze dne 24. 9. 2020, v jehož posudkovém závěru se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je neurastenie u disponované osobnosti s projekcí do zažívacího traktu – s oropharyngeální dysfagií jícnovou paradoxní. Jde o zdravotní postižení dle kapitoly V.,  pol. 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 20 %. Posuzující lékařka současně učinila závěr, že žalobce má zachovanou pracovní schopnost k jednoduchým psychicky a fyzicky méně náročným činnostem bez zvýšení osobní zodpovědnosti a s vyloučením práce v riziku úrazu. Schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti jsou zachovány, stejně tak schopnost rekvalifikace.                 
  6. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 9. 3. 2021, který si zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní          podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Posudková komise zasedala ve složení předsedkyně komise MUDr. M. K., dalším lékařem byl MUDr. S. O. z odbornosti psychiatrie. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje psychické i fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí je neurastenická somatoformní porucha u disponované osobnosti s projekcí zejména do zažívacího traktu – s oropharyngeální dysfagií jícnovou paradoxní. Tato je popisována u funkčních poruch, kdy není prokázána lokální obstrukce ani neuromuskulární porucha s váznutím tekutých soust při bezproblémovém polykání soust tuhých. Jedná se o dysfagií nejasné příčiny, tj. v. s. psychogenní – somatoformní etiolog. Posudek obsahuje výčet všech podkladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn, zjištění ze stěžejních lékařských nálezů. Posudková komise kromě jiného konstatovala, že u žalobce nebylo provedeno nové psychiatrické a psychologické vyšetření, přestože se již od dětství projevoval jako neurotická osobnost.   S přihlédnutím k příhodě, která odstartovala vznik jeho potíží a vzhledem k tomu, že žádné klinické vyšetření neprokázalo etiologii udávaných potíží, BMI 19,3 v normě, se nabízí spíše etiologie funkční – somatoformní porucha při psychickém nastavení posuzovaného, bylo by zřejmě vhodné se zaměřit podrobněji na psychickou stránku pacienta a tuto důkladně došetřit, včetně poskytnutí psych.  medikace a psychoterapie. Z posudku se rovněž podává, že žalobce byl u jednání osobně přítomen, spolupracoval na odpovědích, orientován byl celkově správně. Posudková komise s ním a jeho zmocněnkyní probrala daný stav, byly mu vysvětleny podmínky posudkového hodnocení a bylo mu sděleno, že mu nelze přiznat invaliditu. Posudková komise učinila závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., pol. 5b  přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Z rozmezí poklesu pracovní schopnosti 15 – 20 % posudková komise hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti 20 % z funkčního rozmezí v rámci  zhodnocení celkového zdravotního stavu. Nebyl však shledán důvod pro stanovení vyšší míry pracovní schopnosti a ve smyslu § 3 se procentní míra tohoto poklesu nemění. Dle posudkové komise žalobce má zachovanou pracovní schopnost k jednoduchým psychicky a méně fyzicky náročným činnostem bez zvýšené osobní zodpovědnosti a vyloučením práce v riziku úrazu. Schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti jsou zachovány, stejně tak schopnost rekvalifikace.         
  7. S ohledem na námitky žalobce k závěrům PK MPSV ČR v Ostravě si soud vyžádal srovnávací posudek u PK MPSV ČR v Brně. Posudková komise zasedala ve složení předsedkyně komise MUDR. H. K., dalším lékařem byl MUDr. I. P. z oboru psychiatrie. PK MPSV ČR v Brně v posudku ze dne 3. 6. 2021 učinila závěr, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ šlo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla neurotická porucha s lehkým funkčním postižením. Pokles pracovní schopnosti žalobce hodnotila posudková komise dle kapitoly V., položka 5b přílohy k  vyhl. č. 359/2009 Sb. z rozpětí 15 – 20 % ve výši 20 %. Rozhodující postižení funkcí při zohlednění všech aspektů zdravotního stavu hodnotila posudková komise na horní hranici rozpětí. Pro navýšení základní sazby nebyl shledán objektivní podklad ve zdravotním stavu ani v profesní kvalifikaci žalobce. Nejedná se o invaliditu dle platné legislativy. Srovnávací posudek obsahuje výčet všech pokladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn, zjištění ze stěžejních nálezů. V rámci posudkového zhodnocení posudková komise kromě jiného uvedla, že všechna doposud provedená vyšetření neprokázala žádnou významnou patologii a neobjasnila tak příčinu potíží, které žalobce udává, tj. potíže s polykáním nejprve tekutin a postupně i tuhých soust. Žalobce byl v dětském věku a posléze i ve věku kolem 20 let přechodně sledován a léčen pro neurotické potíže – v dětství pro dětskou neurózu, v rané dospělosti pak pro neurastenii, současně udával potíže charakteru závrativosti vleže s tendencí k pádu. Byl vyšetřen neurologicky včetně CT mozku a příčina potíží nebyla prokázána. Nová pravidelná psychiatrická léčba zavedena nebyla. K datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ ze dne 8. 10. 2020 byl již žalobce dlouhodobě sledován a vyšetřován pro polykací potíže, tzv. paradoxní dysfagií náhle vzniklou v únoru 2019 s poruchou polykání tekutin a posléze i tuhých soust. Veškerá doposud  provedena vyšetření (ORL, MR mozku, vyšetření polykacího aktu, EMG vyšetření, neurologické vyšetření a vyšetření genetické) nezjistila žádnou závažnou patologii a neprokázala tak žádný organický podklad pro udávané potíže. V některých závěrech odborných vyšetření se objevily diagnostické úvahy o možných zpravidla neurologických onemocněních, tato však nebyla doposud žádnými vyšetřeními prokázána a potvrzena. Z hlediska udávaných problémů s polykáním tedy nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí prokázána žádná organická patologie. Rovněž vyšetření provedená po datu vydání napadeného rozhodnutí – viz genetika 11/2020, revmatologie 4/2021 a biopsie 3/2021 byla bez průkazu významné patologie a neshledala příčinu potíží žalobce. Zdravotní stav žalobce tak nemohl být hodnocen dle kapitoly XI. – postižení trávicí soustavy, neboť toto postižení nebylo k datu vydání napadeného rozhodnutí prokázáno. Současně nebylo prokázáno postižení neurologické, svalové ani revmatické. Stran udávaných potíží s páteří byly tyto zcela minimálního charakteru, tj. na úrovni vadného držení těla a svalových dysbalancí, bez funkčně významné poruchy dynamiky páteře, bez neurologické symptomatologie a jejich případný dopad na udávané dysfatické potíže prokázán nebyl. Posudkově tento stav odpovídal kapitole XIII., oddíl E, položka 1a – minimální funkční postižení jednoho nebo více úseků páteře, s občasnými blokádami a svalovými dysbalancemi, bez projevu kořenového dráždění, pokles pracovní schopnosti 5 %. Provedenými vyšetřeními žalobce za hospitalizace ve Fakultní nemocnici Olomouc v květnu 2021 nebyla nadále zjištěna žádná závažná patologie a příčina obtíží. Hodnoty kreatinkinázy a myoglobinu byly v normě. Žalobce byl konziliárně vyšetřen psychiatricky, zjištěna plná orientace, s dobrým kontaktem, bez poruchy myšlení i vnímání, mírně poklesla forie, centrace na somatické stezky, somatizační tendence, mírná tenze a doprovodná axieta, zvýšena autoobservace, s parciálním náhledem. Uzavřeno jako možná somatizační nebo hypochondrická, příp. anxiosní porucha, doporučeno došetření na spádové psychiatrické ambulanci. Výše uvedené skutečnosti, tedy zvažovaná porucha somatizační, hypochondrická nebo anxiosní – vše z oblasti poruch neurotického charakteru, korelují s potížemi, pro které byl žalobce sledován již v minulosti – v dětství jako dětská neuróza, posléze v mládí jako neurastenie. Žalobce však byl k datu vydání napadeného rozhodnutí bez pravidelného psychiatrického sledování i léčby, pouze přechodně velmi krátce od praktického lékaře předepsán Citalex, který žalobce neakceptoval. Potíže neurotického charakteru však dle závěrů vyšetření ve Fakultní nemocnici Olomouc přetrvávají – tj. centrace na somatické stesky, somatizační tendence, mírná tenze a doprovodná axieta, zvýšena autoobservace s pouze parciálním náhledem, zatím však bez zjištěné přítomnosti závažnější symptomatologie. S ohledem na doposud prokázanou absenci   organické patologie stran poruchy polykání hodnotila PK MPSV ČR Brno ve shodně s lékařem ČSSZ i s PK MPSV  ČR Ostrava a jako hlavní příčinu potíže a tedy i dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu shledala poruchu neurotického charakteru s lehkým funkčním postižením, bez nutnosti hospitalizace pro psychické obtíže v posledním období, bez pravidelného sledování a léčby. Posudková komise současně konstatovala, že si je vědoma skutečnosti, že diagnostický proces nebyl doposud zcela vyčerpán, dle odborných vyšetření vyplývá vhodnost provedení již v minulosti nabízené jícnové manometrie a pH metrie.  Stav není hodnocen ve shodě s lékařem OSSZ dle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1b, neboť zjištěné postižení vertebrogenní nebylo u žalobce prokázáno v tíži, která by odpovídala kritériím položky 1b a nebylo tak podkladem pro posudkově významný pokles pracovní schopnosti. K námitkám žalobce posudková komise uvedla, že pokles pracovní schopnosti je vždy podmíněn prokázaným zdravotním stavem, tj. objektivizovanou poruchou. U žalobce však nebyla doposud objektivizována žádná taková porucha, která by podmiňovala pokles pracovní schopnosti 35 % a výše. Rovněž nebyl prokázán závažný pokles hmotnosti a stavu výživy žalobce. Sám žalobce udával u hospitalizace ve FN Olomouc, že jeho hmotnost je minimálně dva roky stabilní s výkyvy plus mínus 2 kg. Údaj o tom, že žalobce prakticky nepije nebo pije jen 250 ml denně, nemá oporu ve výsledcích laboratorních vyšetření, nezjištěny žádné závažné výkyvy v laboratorních parametrech ani závažné postižení renálních funkcí.
  8. Soud konstatuje, že stěžejní otázkou v této věci bylo posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud byl proto povinen vyžádat si odborný lékařský posudek. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím svých posudkových komisí, jak plyne z ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a zachované pracovní schopnosti žalobce, ale také k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 23/2018-37).
  9. Krajský soud dále považuje za nutné zdůraznit, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a podřazení zjištěného zdravotního postižení pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti. Jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu žalobce podle vyhlášky o posuzování invalidity.
  10. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 této vyhlášky.
  11. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce byl vypracován shora citovaný odborný lékařský posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě. S ohledem na námitky žalobce byl vypracován Posudkovou komisí MPSV ČR v Brně srovnávací posudek. Posudky byly vypracovány s náležitostmi uvedenými v § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, a na základě aktuální zdravotní dokumentace žalobce. Komise vycházely z kompletní zdravotní dokumentace žalobce. K dispozici měly také lékařské nálezy, které jim žalobce doložil v průběhu řízení. Posudkové komise podaly posudek v řádném složení stanoveném v § 16b zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
  12. Jak bylo uvedeno výše, správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003-54), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.
  13. Krajský soud při hodnocení posudků posudkových komisí dospěl k závěru, že oba posudky PK MPSV ČR v Ostravě a Brně jsou úplné a přesvědčivé. Obě posudkové komise přesvědčivě vysvětlily ve svých posudcích, jaké zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, včetně jeho hodnocení v rámci kategorizace dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Současně vysvětlily, jak byly při posuzování invalidity žalobce zohledněny jeho další zdravotní potíže a profesní zařazení. Oba posudky se shodly na závěru, že u žalobce se nejednalo o žádný stupeň invalidity a zcela shodně za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označují poruchu neurotického charakteru s lehkým funkčním postižením. Jde o zdravotní postižení dle kap. V., položka 5b příl. k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena oběma posudky v rozsahu 20 % (z rozpětí 15 –              20 %). Krajský soud vzhledem k úplnosti a přesvědčivosti posudků, z nich vycházel a zastává názor, že skutkový stav byl v dané věci zjištěn natolik, že nebylo nutné provádět další dokazování. Krajský soud uzavírá, že prostý nesouhlas žalobce s posudkovým hodnocením, které je v rozporu s jeho představou, je sice pochopitelný, nejedná se ale o právně relevantní skutečnost. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Vzhledem k tomu, že u žalobce v takovém rozsahu pokles pracovní schopnosti prokázán nebyl, není možno žalobce považovat za invalidního i přes zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
  14. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud respektoval ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů.
  15. Soud na základě shora uvedeného žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
  16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

 

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.

 

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

Ostrava 29. června 2021

 

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje