žalobce:

V. P., narozený X,

státní příslušník X,

toho času pobytem X, X

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce dne 22. 2. 2021 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Odůvodnil ji tím, že se v Moldavsku před svým odjezdem zadlužil. Dluh se mu dosud nepodařilo splatit.
2. Žalovaný zastavil řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jelikož žádost vyhodnotil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. O azyl žalobce požádal podruhé. Poprvé dne 6. 11. 2020, přičemž této žádosti žalovaný nevyhověl. Důvod aktuální žádosti byl stejný jako u předchozí žádosti – nesplacený dluh. K situaci v Moldavsku žalovaný uvedl, že vyšel z podkladů svého odboru azylové a migrační politiky, jež hodnotí žalobcovu vlast coby bezpečnou zemi původu.
3. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou. V ní namítal, že žalovaný nezjistil řádně skutkový stav a nepřihlédl ke všem rozhodným skutkovým okolnostem. Žalobcova obava z návratu do vlasti byla důvodná. Nejen pro to, že jeho věřitel je lichvář a kriminálník, ale také pro vztah žalobce s  přítelkyní, s níž přes rok sdílí společnou domácnost. Žalovaný tak napadeným rozhodnutím porušil čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje respektování soukromého a rodinného života. Pakliže žalobce vycestuje, zpřetrhání vztahů mezi ním a jeho partnerkou ještě umocní nepříznivá epidemiologická situace. Rodinné poměry žalobce odůvodňovaly udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu.
4. Žalovaný k žalobě sdělil, že žalobce svou azylovou žádost odůvodnil shodně s žádostí předešlou. Samotný text žaloby neobsahuje konkrétní námitky. Argumentaci soukromým životem na území České republiky označil žalovaný za irelevantní. Epidemiologická situace v Moldavsku se vyvíjí podobně jako v ČR, tedy pomalu se zlepšuje.

Posouzení věci

5. Žaloba není důvodná.
6. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. Podle § 11a odst. 1 téhož zákona platí, že ministerstvo u opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany nejprve posoudí její přípustnost, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Neuvede-li žadatel takové důvody, ministerstvo řízení o žádosti zastaví (rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 3 Azs 6/2011-96 ze dne 6. 3. 2012, č. 2642/2012 Sb. NSS).
7. Opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jejím hlavním smyslem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 5/2009-65 ze dne 11. 6. 2009).
8. Důvod popsaný v opakované žádosti o mezinárodní ochranu z roku 2021 žalobce uvedl již při podání první žádosti v roce 2020: dosud nesplacený dluh žalobce v Moldavsku. V tomto ohledu není skutečnost uváděná žalobcem nijak nová. Ostatně sám žalobce si toho byl vědom, neboť při poskytnutí údajů k žádosti dne 25. 3. 2021 uvedl: „Důvody mám stejné, jako jsem uváděl v předchozím řízení … Dluh se mi doposud nepodařilo splatit, a proto se nyní vrátit do vlasti nemohu. Jiné důvody mé žádosti o mezinárodní ochranu nemám.“ (srov. č. l. 8 správního spisu).
9. Podstatné za toho stavu je, zda se nové skutečnosti nebo zjištění objevily nad rámec tvrzení žalobce. Nic takového žalobce v žalobě netvrdil, snad jen s výjimkou vztahu s družkou na území ČR. Ten ovšem neuvedl mezi důvody žádosti o mezinárodní ochranu, žalovaný jej tedy neměl důvod zjišťovat a hodnotit. Nehledě na to, ani tento vztah není novou skutečností, protože je žalovaný hodnotil již v předchozím rozhodnutí.
10. Žalobce tedy neuvedl žádné nové skutečnosti a žádné se oproti původnímu řízení ani neobjevily. Žalovaný tak po právu řízení o žádosti zastavil, neboť šlo o žádost nepřípustnou. Za toho procesního stavu se důvody pro udělení doplňkové ochrany či azylu z humanitárních důvodů neposuzují (§ 10a odst. 2 zákona o azylu; srov. rozsudek NSS č. j. 6 Azs 110/2020-57 ze dne 17. 7. 2020).

Závěr

11. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nerozhodoval, neboť bez odkladu rozhodl o věci samé. K procesnímu postupu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. srov. odst. 15–20 rozsudku KS v Plzni č. j. 60 Az 52/2020-30 ze dne 23. 4. 2021.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.