USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

o žalobě proti nezákonnému zásahu,

takto:

1. Žaloba se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Po nabytí právní moci tohoto rozsudku bude žalobci z účtu Městského soudu v Praze vrácen soudní poplatek ve výši 2000 Kč zaplacený z podané žaloby.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 4. 2021 brání proti nezákonnému zásahu žalovaného (konkrétně jeho předsedy), který měl spočívat v tom, že umožnil a přijal v letech 2014 a 2020 přijetí slibů přísedící XX, čímž umožnil, aby XX vykonávala funkci přísedící v pracovněprávních věcech na Obvodním soudu pro Prahu 7. Žalobce líčí, že v řízeních v jeho vlastní věci vedených u žalovaného soudu pod sp. zn. XX a sp. zn. XX rozhodovala a bude rozhodovat uvedená přísedící, přičemž nesplňuje zákonné předpoklady pro instalaci do funkce přísedící. Žalobce má tak za to, že jí nemělo být umožněno složení slibu do rukou předsedy Obvodního soudu pro Prahu 7 a nemělo jí být umožněno vykonávat tuto funkci. Z toho důvodu se domnívá, že v jeho věci bylo rozhodováno nezákonným přísedícím a bylo tedy jeho dotčeno jeho veřejné subjektivní právo, aby rozhodoval řádně obsazený soudní senát.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 31. 5. 2021. Ve vyjádření odkázal na rozhodnou právní úpravu pro soudní přísedící obsaženou v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) a dále odkázal na rozhodné dokumenty související s volbou a jmenováním XX do funkce přísedící. K její volbě a následnému jmenování mělo dojít opakovaně v letech 2010, 2014 a 2018 a vždy v souladu se zákonem.

3. Městský soud o podané žalobě uvážil následovně.
4. Podle § 2 s. ř. s. je účelem správního soudnictví poskytování ochrany veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob (a rozhodovat v dalších zákonem stanovených případech), fundamentální podmínkou většiny soudních řízení správních je proto právě tvrzené dotčení veřejného subjektivního práva navrhovatele (respektive jeho právní sféry, viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS). Tento účel lze naplňovat pouze způsobem a za podmínek stanovených zákonem, pro které je stěžejní vymezení pravomoci správních soudů v § 4 s. ř. s. V nynější věci je relevantní jeho odst. 1, podle kterého soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu, ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu (a kompetenčních žalobách, to je však v nynější věci vedlejší). Jejich společným prvkem je to, že směřují proti správnímu orgánu ve smyslu legislativní zkratky podle písmene a); je jím orgán moci výkonné nebo jiný z orgánů v zákoně uvedených, který má pravomoc rozhodovat nebo jinak zasahovat do práv a povinností osob v oblasti veřejné správy (srovnej např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007-197, ze dne 19. 8. 2010, č. j. 2 As 52/2010-59, č. 2133/2010 Sb. NSS).
5. V nynějším případě je pak rozhodující, zdali jednání, které má být nezákonným zásahem do veřejných subjektivních práv žalobce, představuje výkon veřejné správy. Městský soud přitom v návaznosti na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního dospěl k závěru, že se o výkon veřejné správy nejedná a městský soud proto není nadán pravomocí a působností k přezkumu, kterého se dožaduje žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 27. 3. 2020, č. j. 9 As 237/2019-45, č. 4016/2020 Sb. NSS; nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2769/15; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2017, č. j. 6 As 186/2017 - 7).
6. Vyčerpávající definice veřejné správy neexistuje, Nejvyšší správní soud nicméně ve své rozhodovací činnosti vychází z jejího doktrinálního vymezení jako správy veřejných záležitostí, která je projevem realizace výkonné moci ve státě, včetně specifického postavení tzv. veřejnoprávní samosprávné moci. Negativně ji lze vymezit jako souhrn státních činností, které nejsou zákonodárstvím, soudnictvím ani vládou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2010, č. j. 2 As 24/2010-53).
7. Mezi veřejnou správu řadí též státní správu soudů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008-138, č. 1718/2008 Sb. NSS), jejímž úkolem je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených (§ 118 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Státní správu soudů je třeba důsledně oddělovat od soudnictví, jelikož její výkon nesmí zasahovat do nezávislosti soudů (§ 118 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).
8. Žalobcem napadené jednání nepředstavuje úkon, který by bylo možné podřadit pod státní správu soudů, jelikož jde o dílčí záležitost občanského soudního řízení – v tomto konkrétním případě konkrétně domněnka, že bylo rozhodováno nezákonně složeným senátem. Nejedná se sice o samotné rozhodování věci, výkon soudnictví však nezahrnuje pouze rozhodovací činnost v úzkém slova smyslu (viz také § 3 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). V tomto případě se jedná o domnělé porušení, které je s projednáním a rozhodnutím věci těsně spjaté a které souvisí s výkonem soudnictví na jeho esenciální úrovni.
9. Správní soudy nemají k přezkumu postupů učiněných v občanském soudním řízení pravomoc; k tomu dochází v řízení o opravných prostředcích civilními soudy. Představa, že správní soud deklaruje nezákonnost postupu civilního soudu při rozhodování konkrétní věci, nedává smysl ani z praktického hlediska: není totiž zřejmé, k čemu by sloužila deklarace nezákonnosti dílčího postupu v řízení, když by nemohla vést ke zrušení rozhodnutí, jímž bylo toto řízení ukončeno.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

10. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že není splněna podmínka pro vedení řízení, neboť není nadán pravomocí a působností k projednání podané žaloby a ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ji odmítnul.
11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce neměl v řízení úspěch a žalovanému žádné náklady nevznikly.
12. Vzhledem k tomu, že v případě, kdy je žaloba odmítnuta, soud vrací soudní poplatek zaplacený z podané žaloby podle § 10 odst. 3 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, městský soud rozhodl, jak je uvedeno shora.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. června 2021

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu