[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobkyně:  M. K.

zastoupena opatrovníkem Mgr. Petrem Miketou, advokátem

sídlem 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava, Jaklovecká 18

proti

žalovanému:   Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem 128 00 Praha 2, Na Poříčním právu 1/376

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2018 č. j. MPSV-2018/70516-923, o dávku pomoci v hmotné nouzi

takto:

 I.  Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 25. 1. 2018 č. j. 52272/2018/OOI, kterým žalobkyni nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi mimořádná okamžitá pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví dle § 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.
2. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí nerespektuje podmínky zákona. Uvedla, že potřebuje mimořádnou okamžitou pomoc na jídlo, a to z důvodu, že nepobírá sociální dávku doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí, příspěvek na bydlení. Jejím jediným příjmem je částečný invalidní důchod, jehož výše činila od 1. 1. 2017 5 622 Kč  a od 1. 1. 2018 5 880 Kč. Poukazovala také na to, že neposkytnutí příspěvku na bydlení má značný dopad na její finanční situaci a ne vlastní vinou se dostává do dluhu.  Hradí rovněž náklady na léky a další běžné výdaje. Je jí upíráno právo na základní živobytí – jídlo a bydlení.
3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Především zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení. Dále uvedl, že žalobkyně měla v aktuálním kalendářním měsíci prosinec roku 2017 příspěvek na živobytí a byly jí vypláceny dávky důchodového pojištění ve výši 5 622 Kč. Dávky důchodového pojištění se do příjmů pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi započítávají z 80 %, což v tomto případě činilo 4 497,60 Kč. Poněvadž žalobkyně splňovala podmínky pro přiznání příspěvku na živobytí, nemohla být uznána za osobu v hmotné nouzi, které hrozí vážná újma na zdraví. Žalovaný dále poznamenal, že k doplatkům za léky se v žádné dávce nepřihlíží. Vyklizení bytu a nárok na příspěvek na bydlení s posuzovanou věcí nesouvisí. Žalovaný uzavřel, že mimořádná okamžitá pomoc nebyla žalobkyni přiznána, protože v rozhodném období byla příjemkyní opakované dávky příspěvek na živobytí a její příjem v měsíci prosinci 2017 přesahoval částku existenčního minima ve výši 2 200 Kč.
4. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 9. 2019 č. j. 19 Ad 22/2018 – 112 žalobu žalobkyně zamítl. Rozsudek napadla žalobkyně kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 8. 2020 č. j. 2 Ads 332/2019 – 40 uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Ad 22/2018 – 112 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s procesním postupem zdejšího soudu a dospěl k závěru, že krajský soud nebyl oprávněn rozhodnout ve věci při jednání bez přítomnosti žalobkyně. Krajský soud následně ve věci nařídil jednání. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci. 
5. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2020 č. j. 19 Ad 22/2018 – 197 byl žalobkyni ustanoven opatrovníkem podle § 29 odst. 3 o. s. ř. advokát Mgr. Petr Miketa pro toto řízení. Usnesení žalobkyně napadla kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 4. 2021 č. j. 7 As 5/2021 – 12 kasační stížnost žalobkyně zamítl.
6. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), opětovně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně zákonnosti správního řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 4. 12. 2017 žalobkyně podala u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě žádost o mimořádnou okamžitou pomoc – újmu na zdraví ve výši 1 000 Kč. V žádosti uvedla, že z částky 5 622 Kč jí nezůstává dostatek finančních prostředků na základní stravu a léky. Spis obsahuje podklady o tom, že v měsíci prosinci 2017 žalobkyně pobírala invalidní důchod ve výši 5 622 Kč a příspěvek na živobytí ve výši 262 Kč. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě rozhodnutím ze dne 25. 1. 2018 č. j. 52272/2018/OOI nepřiznal žalobkyni dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16. 4. 2018 č. j. MPSV-2018/70516-923, které nabylo právní moci 21. 4. 2018 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
8. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, osoba se považuje za osobu v hmotné nouzi též, jestliže nesplňuje podmínky uvedené v odst. 2, avšak s přihlédnutím k jejím příjmům, celkovým sociálním a majetkovým poměrům jí hrozí vážná újma na zdraví.
9. Podle ust. § 10 odst. 2 písm. b) téhož zákona, rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v případě podání žádosti o dávku, je u jednorázové dávky období aktuálního kalendářního měsíce.
10. Podle ust. § 36 odst. 2 téhož zákona pro účely poskytování mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené v § 2 odst. 3, odst. 5 písm. a) a odst. 6 se tato osoba posuzuje bez společně posuzovaných osob. Mimořádnou okamžitou pomoc lze poskytnout pouze jedné z osob společně posuzovaných, jde-li o stav hmotné nouze podle § 2 odst. 4.
11. Podle ust. § 37 písm. a) citovaného zákona, výše mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené v § 2 odst. 3 se stanoví k doplnění příjmu do výše existenčního minima osoba, která není nezaopatřeným dítětem, a u nezaopatřeného dítěte do výše jeho životního minima.
12. Podle ust. § 5 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, částka existenčního minima osoby činí měsíčně 2 200 Kč.
13. Krajský soud sdílí závěr správních orgánů, že mimořádná okamžitá pomoc v rozhodném období, tj. v měsíci prosinci 2017 žalobkyni nenáležela. Z citovaných zákonných ustanovení plyne, že pomoc je poskytována ve výši, která doplňuje příjem osoby do výše existenčního minima, tj. 2 200 Kč. Žalobkyně v rozhodném období pobírala invalidní důchod 5 622 Kč, přičemž z této částky se pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi započítává 80 %, což v posuzovaném případě byla částka 4 497,60 Kč. Žalobkyně dále pobírala příspěvek na živobytí ve výši 262 Kč. Protože žalobkyně v posuzovaném období splňovala podmínky pro přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí a její příjem přesahoval částku existenčního minima ve výši 2 200 Kč, nebylo možno její žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi mimořádná okamžitá pomoc vyhovět.
14. S ohledem na shora uvedené závěry krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 25. 5. 2021

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně