žalobce:

F. Š. ,

proti

žalovanému:

Město Sokolov,

sídlem Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov

1. Žaloba se odmítá.
2. Návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků se zamítá.
3. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá.
4. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou datovanou dne 16. 5. 2021 a došlou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 28. 5. 2021, označenou jako Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhal s odkazem na ustanovení § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), aby soud uložil žalovanému povinnost vydat v zákonné lhůtě 15-ti dnů rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 7. 12. 2020. Součástí své žaloby žalobce rovněž učinil návrh na vydání předběžného opatření dle ustanovení § 38 s. ř. s., návrh na osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení § 35 odst. 10 s. ř. s.
2. Soud se nejprve zabýval přípustností žaloby, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná.
3. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
4. Dle ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
5. Bezvýsledné vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti správního orgánu v průběhu správního řízení je jednou z podmínek řízení o nečinnostní žalobě (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015 - 59).
6. Žalobce se domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci své žádosti o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). Procesním prostředkem, který zákon stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s., a který tedy bylo nutno vyčerpat před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v případě poskytování informací dle informačního zákona, je stížnost ve smyslu ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 4 Ans 8/2009 - 71, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. 5 As 18/2017 - 40, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2020, č. j. 1 As 325/2019 - 28).
7. Podle § 16a odst. 1 písm. b) a c) informačního zákona stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (dále jen „stížnost“) může podat žadatel, kterému po uplynutí lhůty podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7 nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebo kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí.
8. Z žalobcem předložené žaloby nebylo zřejmé, zda žalobce procesní prostředek v podobě stížnosti ve smyslu ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona před podáním žaloby v této věci bezvýsledně vyčerpal. Soud jej proto usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j.  57A 73/2021 – 8, vyzval, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení prokázal, že tento procesní prostředek před podání žaloby v této věci bezvýsledně vyčerpal a splnil tak podmínku pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (srov. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Ačkoli žalobce ve své žalobě uváděl, že jako přílohu své žaloby soudu předkládá žádost o poskytnutí informací včetně příloh, takovou žádost ani její přílohy soudu nepředložil. Soud jej proto výše citovaným usnesením vyzval rovněž k předložení kopie žádosti o poskytnutí informací ze dne 7. 12. 2020 či alespoň sdělení jejího konkrétního obsahu, v důsledku jejíhož podání mělo dojít k zahájení řízení, v jehož rámci se žalobce v této věci domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného. K předložení předmětné žádosti o poskytnutí informací soud žalobce vyzval z důvodu posouzení, zda vůbec a popř. do jaké míry se vyžadované informace žalobce přímo dotýkají, resp. souvisejí s jeho životní sférou. Toto zjištění bylo důležité pro posouzení důvodnosti návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, resp. návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 5 As 112/2021 - 19).
9. Přípisem ze dne 10. 6. 2021 soud rovněž vyzval žalovaného, aby soudu předložil kopii žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 7. 12. 2020 a zároveň soudu sdělil a prokázal, zda žalobce před podáním žaloby v této věci podal stížnost dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona.
10. Na usnesení soudu ze dne 3. 6. 2021, č. j. 57 A 73/2021 - 8, doručení žalobci dne 4. 6. 2021, žalobce do dnešního dne nijak nereagoval, k obsahu své žádosti o poskytnutí informace ze dne 7. 12. 2020 tedy žalobce ničeho nesdělil, stejně tak nepředložil soudu její kopii, a tudíž ani neprokázal, zda před podáním žaloby v této věci bezvýsledně vyčerpal stížnost dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona.
11. Žalovaný ve sdělení ze dne 17. 6. 2021 uvedl, že neobdržel jakoukoli stížnost dle § 16a informačního zákona v souvislosti s žádostmi žalobce, a nemá ani informace o tom, že by žalobce podal stížnost např. přímo u nadřízeného orgánu žalovaného. K uvedenému sdělení přiložit kopie celkem třech žádostí žalobce o poskytnutí informací ze dne 7. 12. 2021.
12. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil procesní povinnost uloženou mu shora uvedeným usnesením zdejšího soudu a neprokázal, že by před podáním žaloby v této věci vyčerpal stížnost dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona, a tím by splnil procesní podmínku řízení o nečinnostní žalobě (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015-59), soud žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.
13. O návrhu žalobce na vydání předběžného opatření soud nerozhodoval, neboť o věci rozhodl bezodkladně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 6 Azs 70/2020-33).
14. Výrokem II. tohoto usnesení soud rozhodl tak, že zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků, neboť pro osvobození nebyly splněny podmínky.
15. Podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
16. Na základě citovaného ustanovení jsou předpoklady pro individuální osvobození od soudních poplatků dány u toho účastníka řízení, který kumulativně splní následující podmínky: 1) účastník požádal o osvobození, 2) jeho návrh není zjevně neúspěšný, a 3) účastník doložil nedostatek prostředků.
17. V daném případě předně žaloba zjevně nemohla být úspěšná. Zjevně neúspěšným návrhem je i žaloba nepřípustná, proto soud žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků zamítl (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018, č. j. 45 A 154/2017 - 9). Zároveň soud neshledal existenci ani zvlášť závažných důvodů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 7 As 68/2014 – 50). Smyslem a účelem osvobození od soudních poplatků je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením přístupu k soudu. Soud odkazuje např. na výše zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 5 As 112/2021 – 19, v němž soud zdůraznil: „Účelem osvobození od soudních poplatků naopak není „odbřemenit“ nemajetné účastníky řízení ve všech soudních sporech, tedy ani v těch, které tito účastníci opakovaně a soustavně vyvolávají a které nemají zjevný dopad do jejich životní sféry. … regulační funkce soudních poplatků mající za cíl omezit podávání neuvážených či svévolných (šikanózních) návrhů, vystupuje do popředí i v právě projednávaném případě. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž z vlastní úřední evidence známo, že stěžovatel je nebo byl účastníkem téměř tří set řízení pouze před tímto soudem, v nichž převážná část se vztahuje k právu na přístup k informacím. V případě takto abnormálně zvýšeného zájmu stěžovatele o informace je nutné zvažovat jeho právo na informace a zájem na kontrole veřejné moci na straně jedné, na druhou stranu je však nutné přihlédnout ke smysluplnosti jednotlivých sporů a k neúměrným počtům žádostí stěžovatele o informace, které jsou schopny zahltit povinné subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/2012 – 11). Při rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovateli v posuzovaném případě podle Nejvyššího správního soudu převáží to, že žádost stěžovatele o informace se podstatných okolností jeho životní sféry, tj. jeho majetku, životních podmínek apod. (neboť stěžovatel požaduje sdělit informace ohledně činnosti žalované, přičemž se jedná převážně o informace ekonomického charakteru) a že vede neúměrný počet takovýchto sporů vyvolaných jeho neobvyklým zájmem o veřejné záležitosti.“ I v daném případě lze uzavřít, že žalobcem požadované informace se nedotýkaly přímo jeho životní sféry, když požadoval informace z oblasti personalistiky, ekonomiky a veřejného zdraví u žalovaného. 
18. Návrh žalobce na ustanovení zástupce soud výrokem III. tohoto usnesení rovněž zamítl.
19. Podle ustanovení § 35 odst. 10 věty prvé s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
20. Žalobce předně nesplnil podmínku pro ani částečné osvobození od soudních poplatků (viz výše). V případě žalobce však nebylo důvodné ustanovit mu zástupce rovněž proto, že ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba k ochraně žalobcových práv. Žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti obsahující všechny náležitosti tak, aby tato byla sama o sobě projednatelná (o tomto svědčí i ta skutečnost, že usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. 57 A 73/2021 - 8, soud žalobce nevyzýval k odstranění vad žaloby, nýbrž k prokázání splnění podmínek řízení). Zároveň je soudu z úřední činnosti známo, že žalobce je bývalým advokátem, který v advokacii donedávna působil a disponuje tedy dostačujícím vzděláním v oboru práva. Zastoupení advokátem proto v jeho případě není potřebné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 5 As 112/2021 - 19). I z těchto důvodů by tedy návrh žalobce na ustanovení zástupce nebyl důvodný. Ustanovení zástupce žalobci nebylo k ochraně jeho práv nezbytné rovněž proto, že žaloba byla nepřípustná z důvodu nesplnění podmínky řízení dle § 79 odst. 1 s. ř. s. spočívající v bezvýsledném vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně žalobce proti nečinnosti správního orgánu v podobě stížnosti dle § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona. Ustanovením zástupce by nemohlo dojít ke zhojení nedostatku této podmínky řízení (ani podáním stížnosti ve smyslu ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona po podání žaloby v této věci by nedostatek předmětné podmínky řízení zhojen nebyl – srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015 – 59).
21. K rozhodnutí o návrhu žalobce na ustanovení zástupce v rozhodnutí, jímž se řízení končí, soud uvádí, že v nyní projednávané věci se nemohly uplatnit závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2012, č. j. 4 Ads 149/2011 - 79, neboť tyto se týkaly postupu soudu v případě, kdy žaloba proti rozhodnutí správního orgánu spojená s návrhem na ustanovení zástupce neměla stanovené náležitosti v podobě žalobních bodů. Nejvyšší správní soud v této věci shledal, že k odmítnutí žaloby pro absenci žalobních bodů nemohlo dojít před tím, než bylo rozhodnuto o žádosti o ustanovení zástupce, neboť podáním této žádosti se stavěla lhůta pro podání žaloby, tudíž po rozhodnutí o tomto návrhu byl dán časový prostor pro doplnění žalobních bodů před marným uplynutím lhůty pro podání žaloby, a tyto mohl doplnit buď ustanovený zástupce, nebo zástupce tehdejší žalobkyní zvolený. Odlišnost od nyní projednávané věci je dána tím, že v nyní projednávané věci se jedná o nečinnostní žalobu, nikoliv žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (tato odlišnost je významná proto, že povinnou náležitostí nečinnostní žaloby nejsou žalobní body – srov. § 80 odst. 3 s. ř. s.), a zároveň dochází k odmítnutí žaloby z důvodů, které by žalobcem zvolený zástupce nemohl odstranit (k odmítnutí žaloby totiž dochází z objektivních důvodů spočívajících v nevyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. v podobě stížnosti dle § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona, nikoliv z důvodu absence náležitostí žaloby, které by zástupce žalobce mohl doplnit). Na projednávanou věc nelze vztáhnout ani závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2019, č. j. 2 Azs 48/2019 - 67, neboť tyto se taktéž týkaly odmítnutí žaloby pro absenci žalobních bodů před tím, než bylo rozhodnuto o ustanovení zástupce tehdejšímu žalobci. V nyní projednávané věci však dochází k odmítnutí žaloby na základě důvodů nemajících žádný vztah k potřebě ustanovení zástupce žalobci, resp. z důvodů spočívajících v nedostatku podmínek řízení, který by nemohl být odstraněn ani žalobcem zvoleným zástupcem.
22. Výrokem IV. tohoto usnesení soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s., tedy že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla žaloba odmítnuta.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Jen proti výroku IV. tohoto usnesení je kasační stížnost nepřípustná [§ 104 odst. 2 s. ř. s.].