U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: M. D., zastoupeného Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem Příčná 327/1, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2021, č. j. 18 Az 53/2020-47,  

takto:

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti   s e   z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

[1]                Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2020, č. j. OAM-538/ZA-ZA11-ZA22-2020. Žalovaný tímto rozhodnutím zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost opakované žádosti.  

[2]                Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku a svůj návrh odůvodnil tím, že nepřizná-li soud kasační stížnosti odkladný účinek, může dojít k rozdělení jeho rodiny. V této souvislosti pak poukázal na to, že spolu s ním se na území České republiky nachází i jeho manželka a nezletilý syn, přičemž i oni jsou žadateli o mezinárodní ochranu a i jejich věc nyní posuzuje Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 3 Azs 25/2021. Stěžovatel také poznamenal, že v České republice žije spořádaným životem, nikdy se nedopustil trestné činnosti a nepředstavuje tak pro své okolí ani pro veřejný pořádek žádnou hrozbu. Ačkoli si je vědom, že institut odkladného účinku má výjimečnou povahu, domnívá se, že s ohledem na uvedené poměry by mu měla být dána možnost setrvat na území České republiky do rozhodnutí o jeho kasační stížnosti tak, aby nemusel opouštět svého dvouletého syna. Domnívá se rovněž, že bude-li muset před rozhodnutím o kasační stížnosti opustit Českou republiku, dojde k zásahu do jeho práv, neboť se nebude moci osobně účastnit soudního řízení. Plný rozsah procesních práv v azylovém řízení mu pak dle jeho názoru nezajistí ani země původu.

[3]                Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí. Ve svém vyjádření poukázal na to, že stěžovatel ve své již druhé žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl žádné nové skutečnosti, a proto neprodlený výkon rozhodnutí pro něj neznamená nenahraditelnou újmu. Tímto výkonem podle žalovaného nedojde ani k zásahu do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, neboť se nejedná o tak intenzivní zásah, který by výkon tohoto práva zásadně eliminoval či znemožňoval. Neprodlený výkon rozhodnutí proto nepředstavuje vážnou újmu, která by odkladný účinek kasační stížnosti odůvodnila.

[4]                Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele kasační stížnosti přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (v řízení o kasační stížnosti stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Obě tyto podmínky přitom musí být splněny současně.

[5]                Z uvedeného vyplývá, že kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek pouze výjimečně, pokud stěžovatel prokáže, že újma, která mu hrozí, je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž významná a jejíž vznik je v příčinné souvislosti s neprodleným výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb., NSS).

[6]                Uvedené požadavky však stěžovatel ve svém návrhu nenaplnil, neboť neprokázal, že újma, jíž se obává, je v příčinné souvislosti s neprodleným výkonem či jiným právním následkem plynoucím z napadeného rozsudku.

[7]                Podle § 32 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) nemá žaloba proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost žádosti o mezinárodní ochranu z důvodu jejího opakovaného podání odkladný účinek. Ten jí však na návrh žalobce může přiznat krajský soud. V předložené věci však krajský soud návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku zamítl a žalobě proti rozhodnutí žalovaného odkladný účinek nepřiznal. Stěžovatelův nucený návrat do země původu tak zdaleka nezávisí jen na napadeném rozsudku krajského soudu, ale může k němu dojít již na základě rozhodnutí žalovaného. Újma, které se stěžovatel obává, tak není v příčinné souvislosti s neprodleným výkonem či jiným právním následkem napadeného rozsudku krajského soudu, jehož účinky chce stěžovatel kasační stížností odložit.

[8]                Nejvyšší správní soud se nezabýval intenzitou tvrzené újmy a nezabýval se ani otázkou, zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť neshledal, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, v jehož důsledku by došlo k odložení výkonu napadeného rozsudku, tvrzené újmě zabránilo. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele zamítl a kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.

Poučení:  Proti tomuto usnesení   nejsou   opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 29. června 2021

JUDr. Jaroslav Vlašín

     předseda senátu