USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudkyň JUDr. Bohumily Horké a JUDr. Jitky Válkové ve věci

žalobce:  M. D., narozen dne „X“

 státní příslušnost Ukrajina

 posledním místem hlášeného pobytu „X“

 t. č. Věznice Bělušice, Bělušice 66, 435 26 Bečov u Mostu

 zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým

 sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 - Nové Město

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

  sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21  Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. března 2021, č. j. MV-15930-8/SO-2021,

takto:

Věc se postupuje Městskému soudu v Praze.

Odůvodnění:

1.            Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 24. 3. 2021, č. j. MV-15930-8/SO-2021, kterým byl potvrzen výrok I. rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 4. 12. 2020, č. j. OAM-1251-22/ZR-2020, kterým mu bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 77 odst. 2 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a zároveň změněn výrok II. rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 4. 12. 2020, č. j. OAM-1251-22/ZR-2020, tak, že se dle  § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanoví lhůta k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci rozhodnutí Komise o odvolání a uděluje se výjezdní příkaz s platností na 30 dnů od právní moci rozhodnutí Komise o odvolání, případně na 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

2.            Podle § 7 odst. 6 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.

3.            Podle § 172 odst. 7 věty první zákona o pobytu cizinců, k řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí a o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území.

4.            V projednávané věci však podle tohoto zákonného ustanovení nelze místní příslušnost určit, neboť Věznici Bělušice, v níž žalobce vykonává trest odnětí svobody v době podání žaloby, nelze považovat za místo hlášeného pobytu cizince a žádné jiné místo pobytu žalobce aktuálně hlášeno nemá.

5.            Za situace, kdy místní příslušnost nelze určit podle zvláštního pravidla obsaženého v  § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, je na místě postupovat podle obecného pravidla vyjádřeného v § 7 odst. 2 s. ř. s. Podle něho je místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Tím je Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem v hlavním městě Praze, které spadá do obvodu Městského soudu v Praze.

6.            Obdobný právní názor ohledně určení místní příslušnosti pak vyslovil i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 12. 5. 2004, č. j. Nad 98/2003-40, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 345/2004 a také na www.nssoud.cz, a to sice ve vztahu k žalobci-žadateli o azyl, který se v době podání žaloby proti rozhodnutí o neudělení azylu nacházel ve věznici, v níž vykonával trest odnětí svobody, nicméně obdobné úvahy lze vztáhnout i na předmětnou věc.

7.            Z žádného ustanovení zákona o pobytu cizinců ani jiného právního předpisu totiž nelze dovodit jiné určení místní příslušnosti v případě, kdy se žalobce-cizinec, který se musí hlásit k pobytu ve smyslu § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, v době podání žaloby nachází ve věznici, v níž vykonává trest odnětí svobody.

8.            S ohledem na výše uvedené zdejší soud bez dalšího, aniž by se zabýval splněním podmínek řízení např. z hlediska včasnosti žaloby, úhrady soudního poplatku a taktéž žádosti o odkladný účinek žaloby, věc postoupil dle § 7 odst. 6 s. ř. s. k vyřízení Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s.

9.            Právě učiněné závěry o postoupení věci Městskému soudu v Praze jsou plně v souladu i s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. Nad 99/2018-75, který mj. vyslovil, že „…(k)rajský soud může podle § 105 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. z vlastní iniciativy zkoumat nedostatek místní příslušnosti jen do doby, než začne jednat ve věci samé, tj. do doby, než při ústním jednání vyzve účastníky k přednesům ve věci. Rozhoduje-li soud bez jednání, může místní příslušnost zkoumat do vydání rozhodnutí ve věci samé. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že místně nepříslušný krajský soud již učinil procesní úkony týkající se vedení řízení či vydal rozhodnutí procesního charakteru, ani doba, která mezitím uplynula od podání žaloby.“ V předmětné věci nedošlo ke zhojení nedostatku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť věc je postupována Městskému soudu v Praze ještě předtím, než zdejší soud začal jednat ve věci samé, a k řízení je tak místně příslušný Městský soud v Praze.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. 

Ústí nad Labem 5. května 2021

JUDr. Iveta Hendrychová v.r.
předsedkyně senátu