33 A 55/2019-65
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci
žalobce: P. Ž.
nar. X
bytem X
zastoupen Mgr. Jaroslav Kadlec, advokát
Šíp, Kadlec, Paikrová s.r.o., advokátní kancelář
se sídlem Tyršova 521, 390 02 Tábor
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č.j. MPSV-2019/87591-913, sp. zn. SZ/MPSV-2019/87591-913
takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č. j. MPSV-2019/87591-913, sp. zn. SZ/MPSV-2019/87591-913 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 17. 1. 2019, č. j. 4689/2019/TAB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání příspěvku na péči.
2. Prvostupňové rozhodnutí bylo výrokem napadeného rozhodnutí změněno tak, že slova „v souladu s § 7 odst. 2 uvedeného zákona“ se nahrazují slovy „v souladu s § 3 písm. c) uvedeného zákona“. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti o příspěvek na péči potvrzeno.
II. Napadené rozhodnutí
3. Žalovaný poukázal na výsledky sociálního šetření provedeného v místě bydliště nezletilého P. Ž., kterým byla zjišťována jeho schopnost zvládat základní životní potřeby. Dále shrnula výsledek posouzení před Okresní správou sociálního zabezpečení Jihlava (dále jen „OSSZ Jihlava“) ze dne 19. 12. 2018, podle něhož žalobce nebyl uznán osobou, která je závislá na pomoci jiné fyzické osoby. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce nevedl k neschopnosti zvládat aspoň tři základní životní potřeby.
4. V odvolacím řízení byl vypracován posudek Posudkové komise MPSV ze dne 2. 4. 2019. Podle tohoto posudku PK MPSV zasedala v řádném složení a jednala bez přítomnosti nezletilého žalobce, který nebyl k jednání pozván. Komise vycházela z posudkového spisu, zdravotní dokumentace praktického lékaře, zdravotní dokumentace (MUDr. M. R. – psychiatrie) a sociálního šetření. Konstatovala u žalobce parciální mentální defekt v oblasti verbální, syndrom ADHD s poruchami chování stabilizovaný v roce 2018 při zavedené léčbě, a dále z přítomné korigované oční vady a citové deprivace v rámci syndromu týraného dítěte. PK MPSV dospěla k závěru, že žalobce není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Jeho zdravotní stav není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb.
5. Žalovaný vycházel z odůvodnění posudkového závěru PK MPSV, v němž se uvádí, že jisté omezení duševních schopností způsobuje kombinované lehké mentální postižení dané hraničně lehkou mentální retardací s parciálním defektem v oblasti verbální a syndrom ADHD s poruchami chování, stabilizovaný v roce 2018 při zavedené léčbě. Některé disability uváděné v sociálním šetření (neschopnost orientovat se v čase a potřeba dozoru nad velkou hygienou a pomoc při výběru oblečení) nemají oporu v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu. Není přítomno významné mentální, fyzické ani senzorické postižení. Žalobce je dobře mobilní a pohyblivý, orientován v přirozeném prostředí, přičemž do školy dochází samostatně a je schopen validní komunikace. Je bez významného senzorického nebo pohybového postižení a zvládá tedy všechny základní životní potřeby.
6. Žalovaný vyhodnotil posudek PK MPSV jako úplný a přesvědčivý, že jím bylo spolehlivě prokázáno, že nezletilá neoprávněná osoba nesplňovala podmínky pro přiznání příspěvku na péči. V posudku nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti. PK MPSV zpracovala posudek v řádném složení, za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie podle povahy tvrzených zdravotních obtíží po vyhodnocení zdravotní dokumentace.
7. Je rozhodující pouze funkční dopad zdravotního postižení na schopnost zvládat základní životní potřeby, přičemž prioritně musí být splněna podmínka dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který se podle § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb. rozumí stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Tuto podmínku však žalobce nesplňuje.
8. Za této situace není nutné zabývat se zvládáním a nezvládáním jednotlivých základních životních potřeb. Předmětný posudek PK MPSV je tedy úplným, objektivním a přesvědčivým důkazním prostředkem, neboť vycházel jak ze zdravotní dokumentace, námitek uvedených v odvolání, sociálního šetření, tak i z funkčních důsledků zdravotního postižení. Zdravotní stav žalobce není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., a to již k datu podání žádosti o příspěvek na péči.
III. Žaloba
9. Žalobce ve své žalobě a jejím doplnění ze dne 21. 10. 2019 uvedl, že předmětný posudek PK MPSV vypracovaný v odvolacím řízení nesplňuje kritéria stěžejního důkazu, a to zejm. z toho důvodu, že nezletilý žalobce nebyl jednání komise přítomen a nebyl k jednání ani pozván. Podle názoru žalobce, který je opřen o relevantní judikaturu (zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 10 Ads 201/2016) by měla být přítomnost posuzované osoby a při jednání posudkového orgánu pravidlem.
10. Jedním z podkladů pro posudek PK MPSV bylo také tzv. sociální šetření, které v tomto případě provedl Úřad práce ČR dne 20. 11. 2018. Podle tvrzení otce žalobce trvalo toto šetření necelou hodinu a jednalo se vůbec o právní návštěvu pověřených sociálních pracovníků v bytě, kde žalobce žije. Podle mínění žalobce je tato časová dotace nedostatečná pro získání dostatečných a úplných závěrů o zvládání běžných životních potřeb žalobce.
11. Podle zprávy o psychologickém vyšetření ze dne 7. 12. 2017 vyplývá, že žalobci má být poskytnut asistent pedagoga. Za situace, kdy je nutné zajištění asistence žalobci v průběhu jeho školní docházky, jeví se jako logické, že potřebuje asistenci od jiné osoby při zvládání běžných životních potřeb. Podle tvrzení jeho otce potřebuje žalobce neustálý dohled, je často dezorientovaný, je třeba mu připomínat a dohlížet na věci, které souvisejí se zvládáním běžných potřeb jako je tělesná hygiena, oblékání, stravování a výkon fyziologické potřeby.
12. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
IV. Vyjádření žalovaného
13. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 17. 12. 2019 uvedl, že pokud poukazoval žalobce na skutečnost, že nebyl přítomen na jednání PK MPSV a argumentoval označenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, nelze mu přisvědčit. Citovaný rozsudek NSS se dle názoru žalovaného dotýká odlišné skutkové situace a závěr o vhodnosti (nikoliv povinnosti) osobně vyšetřit posuzovanou osobu se vztahuje ke konkrétnímu postupu PK MPSV v tam řešené věci, kde šlo o posouzení zdravotního stavu s mnohaletým odstupem. V předmětné věci PK MPSV vycházela z aktuální zdravotnické dokumentace praktického lékaře, aktuální zdravotnické dokumentace psychiatrické ambulance a aktuálního sociálního šetření. Závěry citovaného rozsudku NSS se tedy na předmětnou věc nevztahují.
14. Kromě toho žalovaný zdůraznil, že účast posuzované osoby u jednání PK MPSV není náležitostí příslušného jednání a k posouzení zdravotního stavu je nezbytné pouze tehdy, pokud není posouzení podle písemných podkladů v rozporu s objektivním posouzením zdravotního stavu posuzované osoby.
15. Podle názoru žalovaného bylo sociální šetření dostatečné (jeho délka není stanovena), a proto nemůže být ani důvodem pro jeho zpochybnění. Předložená lékařská zpráva Mgr. B. ze dne 7. 12. 2017 nijak neindikuje nutnost pomoci při zajištění základních životních potřeb.
16. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání.
17. K vyjádření žalovaného zaslal žalobce stručnou repliku ze dne 27. 2. 2020, v níž uvedl, že na žalobě dále trvá. Na podporu své argumentace předložil lékařskou zprávu vypracovanou MUDr. P. K., lékařkou dětské psychiatrické ambulance (Nemocnice Tábor, a.s.) ze dne 3. 2. 2020.
V. Posouzení věci krajským soudem
18. Krajský soud nejprve zkoumal, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a jde rovněž o žalobu přípustnou ve smyslu ust. § 65, § 68, a § 70 s. ř. s.
19. Ve věci rozhodoval krajský soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci jeho nařízení nepožadovali.
20. V souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu vycházel ze správních spisů předložených žalovaným a prvostupňovým správním orgánem.
21. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 24. 10. 2018 žádost o příspěvek na péči a označil jako poskytovatele pomoci svého otce P. Ž. (nar. X). Dne 20. 11. 2018 v době od 15:10 do 16:05 hod. bylo provedeno ve společné domácnosti žalobce a jeho otce sociální šetření, při němž bylo zjištěno, že žalobce chodí sám do školy, nemá žádná pohybová omezení. Plete si hodiny, ale jinak je časově i místně orientován. Má problémy s verbální komunikací, neboť mluví rychle („polyká“ slova). Píše pouze tiskacím písmem. Se stravováním, oblékáním a obouváním (kromě výběru oblečení) i tělesnou hygienou nemá zásadní obtíže, ale otec na tyto činnosti dohlíží. S výkonem fyziologické potřeby ani péčí o zdraví rovněž nemá zásadní obtíže. Stran docházky do školy nemá potíže a ani problémy, přičemž má ve škole asistenta.
22. Podle posudku OSSZ Jihlava ze dne 19. 12. 2018 žalobce je schopen zvládat všechny základní životní potřeby a nevyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči fyzické osoby. V podkladech tohoto posudku je uvedeno kromě dalších lékařských zpráv rovněž psychologické vyšetření Mgr. B. ze dne 1. 11. 2017.
23. Z posudku PK MPSV v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2019 vyplývá, že PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a dalšího lékaře z oboru psychiatrie. Žalobce ani jeho zákonný zástupce nebyli jednání komise přítomni. PK MPSV vycházela ze zdravotní dokumentace praktické lékařky a nálezů z psychiatrie (MUDr. M. R.) a psychologie z roku 2017, jakož i sociálního šetření.
24. Žaloba není důvodná.
25. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“). Východiskem je samotný pojem závislost (§ 8 zákona o sociálních službách), jehož význam je utvářen skrze konstrukci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o sociálních službách, který definuje tento pojem jako zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.
26. Aktuální právní úprava rozlišuje pro účely poskytování příspěvku na péči čtyři stupně závislosti, přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií je posuzování zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v ust. § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o následující potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. U osob do 18 let věku pak dle ust. § 9 odst. 3 zákona o sociálních službách platí, že schopnost zvládat základní životní potřebu péče o domácnost se nehodnotí.
27. Bližší vymezení životních potřeb rozhodných pro stanovení stupně závislosti na pomoci jiných osob lze nalézt v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky. Podle ust. § 2a citované vyhlášky přitom platí, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé z životních potřeb závislá na pomoci jiné osoby, postačí, pokud posuzovaná osoba nezvládá byť jen jedinou z aktivit vyjmenovaných v této příloze.
28. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek zdravotního stavu a závislosti žadatele na pomoci jiné osoby. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že „se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009-60, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104, dostupné na www.nssoud.cz).
29. K jednotlivým žalobním námitkám krajský soud uvádí následující. Zásadní žalobní námitkou je tvrzení, že žalobce nebyl účasten jednání PK MPSV v odvolacím řízení. Krajský soud v prvé řadě podotýká, že přítomnost účastníka řízení či jeho zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání věci v komisi. Z toho důvodu se postup PK MPSV nejeví být nezákonný ani nevhodný vzhledem k okolnostem případu. Nelze očekávat, že by přítomnost žalobce či jeho zákonného zástupce mohla na posudkovém hodnocení PK MPSV cokoliv změnit.
30. Z uvedených východisek vychází také žalobcem poukazovaný právní názor Nejvyššího správního soudu obsažený v rozsudku 7. 12. 2017, č. j. 10 Ads 201/2016 - 50, v němž kasační soud posuzoval situaci, kdy posuzovaná osoba nebyla přizvána k posudkovému jednání komise ani k doplňujícímu posouzení, přičemž časový odstup od sociálního šetření i vypracování většiny lékařských zpráv činil více než rok. Za této situace NSS dospěl v citovaném rozsudku (bod 23 odůvodnění) k závěru, že nelze požadavek na osobní vyšetření stěžovatelky považovat za přílišný formalismus. Její přítomnost při jednání PK MPSV byla namístě i z důvodu, že nebyla posudkovým lékařem osobně vyšetřena ani jednou v průběhu celého řízení. Jejím vyšetřením bylo možné ověřit její objektivní stav ke dni vydání rozhodnutí a též verifikovat údaj, zda odborné lékařské zprávy byly pro posouzení příspěvku na péči dostatečně aktuální či nikoliv.“
31. Krajský soud v tomto ohledu souhlasí s názorem žalovaného, že rozhodovací důvody citovaného rozsudku na předmětnou věc nedopadají, neboť posouzení otázky závislosti žalobce u OSSZ v Jihlavě a následně u PK MPSV bylo uskutečněno v časové souslednosti kratší než 6 měsíců. Přitom navíc lékařské zprávy, z nichž vycházela OSSZ v Jihlavě i PK MPSV, byly vypracovány z období roku 2018. Krajský soud podotýká, že v předmětné věci navíc vůbec nevznikl mezi účastníky spor o zvládání či nezvládání jednotlivých základních životních potřeb žalobce. Potřeba vyšetření žalobce při jednání PK MPSV tedy nevychází najevo ani z okolností a povahy jeho případu.
32. Pokud se týká předmětného sociálního šetření provedeného v domácnosti žalobce a jeho otce, nevyplývá ze záznamu, že by sociální pracovnice prvostupňového orgánu cokoliv podstatného pominuly. Délka trvání sociálního šetření (cca jedna hodina) je přiměřená zjištěním, která byla sociálními pracovnicemi učiněna.
33. Krajský soud považuje za nutné podotknout, že v předmětné věci je i z pohledu informovaného laika z podkladů založených ve správním spisu zcela jasné, že žalobce zvládá všechny základní životní potřeby v přijatelném standardu. Prokázané diagnózy (zejm. syndrom ADHD i lehká verbální dysfunkce) již o sobě nenaznačují, že by žalobce měl mít zásadní obtíže při zvládání základních životních potřeb při srovnání s ostatními osobami jeho věku. Závislost osoby na péči jiné fyzické osoby je totiž vymezena prostřednictvím pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je vymezen z hlediska časového jako doba delší jednoho roku (§ 3 odst. 1 písm. c) zákona o sociálních službách). Závěry žalovaného jsou tedy i v tomto ohledu opřeny o platnou právní úpravu obsaženou v zákoně o sociálních službách.
34. Uvedené závěry nejsou nijak dotčeny ani poukazovanou zprávou z psychologického vyšetření ze dne 1. 11. 2017 (Mgr. H. B.). Předně tato zpráva byla podkladem posouzení OSSZ v Jihlavě, pročež krajský soud nepovažoval za nezbytné touto zprávou provádět dokazování. Z této zprávy vyplývá, že u žalobce je hyperaktivita tlumena medikací, má poruchu pozornosti. Výkony ve verbálních zkouškách odpovídají lehké mentální retardaci a těžce zaostává rozvoj pojmového a početního myšlení. Má artikulační potíže (dyslálie). V závěrech vyšetření potvrzuje lehký mentální defekt.
35. Krajský soud uvádí, že tato zpráva nijak nepotvrzuje, že by žalobce postrádal některé dovednosti, které jsou nezbytné ke zvládnutí tzv. základních životních potřeb. Žalobce navíc nezvládání konkrétních základních životních potřeb nenamítal, tudíž soud nemůže za něj takovou argumentaci nad rámec vznesených žalobních bodů dotvářet.
36. Co se týká lékařské zprávy MUDr. P. K. (odborný psychiatr) ze dne 3. 2. 2020, krajský soud uvádí, že tato zpráva byla vydána až po vydání napadeného rozhodnutí. Popisuje projevy žalobce a jeho osobní a rodinnou anamnézu. V závěrech uvádí, že je přítomna mentální retardace a citová deprivace s impulsivitou v rámci syndromu ADHD. Uvádí se dále obtížná orientace v čase a nejistota při sociálním kontaktu s tím, že potřebuje dopomoc a dohled v řadě denních aktivit.
37. Krajský soud nepovažoval za nutné provádět touto pozdější lékařskou zprávou (jež byla navíc vyžádána kvůli výkonu sociálně-právní ochrany dětí) dokazování, neboť nepřináší žádné nové poznatky o diagnózách žalobce ani k jeho anamnéze. Tato lékařská zpráva v zásadě navazuje na psychiatrická vyšetření MUDr. M. R., z nichž vycházel posudek PK MPSV zpracovaný v odvolacím řízení. Odborný psychiatr pak není oprávněn hodnotit otázku závislosti pacienta na péči jiné fyzické osoby, neboť to je již otázka posudková. Předmětná lékařská zpráva tedy na výše uvedených závěrech soudu vztažených ke skutkovému stavu prokázanému k datu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) nic nemění.
38. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud neshledal žalobu jako důvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ex lege (§ 60 odst. 2 s.ř.s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 24. května 2021
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
K. M.