[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci

žalobců: a) Ing. David Jánošík, insolvenční správce společnosti SLOT Group, a. s.

sídlem Gočárova 1105/36, 500 02  Hradec Králové

   b) SLOT Group, a. s.

   sídlem Jáchymovská 142, 360 04  Karlovy Vary

   zastoupen Ing. Davidem Jánošíkem, insolvenčním správcem

sídlem Gočárova 1105/36, 500 02  Hradec Králové

c) CEC Praha a. s.

sídlem Pobřežní 18/16, 186 00  Praha 8 - Karlín

proti

žalovanému:  Celní úřad pro Moravskoslezský kraj

sídlem Náměstí Svatopluka Čecha 547/8, 702 00  Ostrava – Moravská Ostrava a Přívoz

o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 48538-19/2020-570000-61, ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 44705-20/2020-570000-61, ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 44710-21/2020-570000-61 a ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 44725-18/2020-570000-61  

takto:

1. Věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Af 35/2020, 22 Af 36/2020,    22 Af 37/2020 a 22 Af 38/2020 se spojují ke společnému projednání, přičemž nadále budou vedeny pod sp. zn. 22 Af 35/2020.
2. Žaloby se zamítají.

3. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobci se podanými žalobami domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým ředitel žalovaného zamítl námitky žalobců a) a b) proti Opatření o zadržení věci učiněné žalovaným dne 15. 2. 2020 (dále jen „Opatření“) v provozovně žalobce b) označené jako „Herna Bar“ v Havířově (dále jen „Provozovna“) podle § 121 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb.,  o hazardních hrách (dále jen „ZHH“). Dále se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým ředitel žalovaného zamítl námitky žalobců a) a b) proti Opatření o zadržení věci učiněné žalovaným dne 11. 2. 2020 v provozovně žalobce b) označené jako „Sport Bar Lucky“ v Ostravě, dále se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým ředitel žalovaného zamítl námitky žalobců a) a b) proti Opatření o zadržení věci učiněné žalovaným dne 11. 2. 2020 v provozovně žalobce b) označené jako „Herna Drink“ v Ostravě a v neposlední řadě proti rozhodnutí žalovaného, kterým ředitel žalovaného zamítl námitky žalobců a) a b) proti Opatření o zadržení věci učiněné žalovaným dne 11. 2. 2020 v provozovně žalobce b) označené jako „STAR ARENA“ v Ostravě. Žalovaný vždy zadržel zejména technická zařízení a finanční hotovost nacházející se v Provozovně, které sloužily či souvisely s provozováním hazardní hry na základě příslušného povolení uděleného žalobci b) (dále také jen „Věci“).
2. Krajský soud spojil řízení ve věcech totožných účastníků vedených u podepsaného soudu pod      sp. zn. 22Af 36/2020, 22 Af 37/2020 a 22 Af 38/2020, ke společnému projednání, když veškerá argumentace je pro uvedená řízení totožná.
3. Ve všech žalobách proti citovaným rozhodnutím žalobce a) zdůraznil, že je insolvenčním správcem dlužníka – žalobce b) na základě usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2019, č. j. KSPL 66 INS 14382/2019-A-14, jímž byl zjištěn úpadek žalobce b). Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2019, č. j. KSPL 66 INS 14382/2019-B-31 byl na žalobce b) prohlášen konkurs. Žalobce a) se tak ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „INSZ“) stal osobou oprávněnou nakládat s majetkovou podstatou žalobce b), a to včetně závodu žalobce b).
4. Žalobce b) je obchodní společností, která byla provozovatelem hazardních her na základě ZHH. Jelikož se všechna opatření uložená celními úřady v rámci kontrol nad dodržováním  ZHH týkala věci, které byly součástí majetkové podstaty žalobce b) jako insolvenčního dlužníka, je žalobce b) zastupován žalobcem a), kterému žalobce b) také z procesní opatrnosti udělil plnou moc.
5. Žalobce c) je obchodní společností, která je provozovatelem hazardních her na základě ZHH. Na základě Smlouvy o prodeji závodu z majetkové podstaty,uzavřené dne 20. 2. 2020 mezi žalobcem a) jako prodávajícím a žalobcem c) jako kupujícím, převedl žalobce a) vlastnické právo k závodu žalobce b) na žalobce c). Závod zahrnuje veškerou podnikatelskou činnost žalobce b). Smlouva nabyla účinnosti dne 1. 4. 2020 poté, co byla uložena do sbírky listin vedené Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 5407 a do sbírky listin vedené Krajským soudem v Plzni, oddíl B, vložka 1208. Jelikož na žalobce c) přešlo k 1. 4. 2020 vlastnické právo k majetku žalobce b), je oprávněn požadovat po třetích stranách plnění pohledávek a nároků žalobce b) coby nabyvatel závodu. Součástí převáděného závodu ve smyslu čl. 2.1 základě Smlouvy o prodeji závodu z majetkové podstaty byly též veškeré movité věci, včetně věcí zadržených žalovaným v rámci kontroly v Provozovně. Jednou z povinností žalobce a) plynoucí z uzavřené smlouvy je předat žalobci c) všechny movité věci, které jsou součástí závodu.
6. Žalovaný odůvodnil Opatření tím, že nabyl důvodné podezření, že provozovaná technická herní zařízení jsou provozována v rozporu se ZHH, když k porušení ZHH má docházet tím, že kontrolovaná osoba provozuje hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení dle příslušných ustanovení ZHH. Námitky proti Opatření byly ředitelem žalovaného zamítnuty s odůvodněním, že kontrolovanou osobou předložené znění rozhodnutí o změně provozovatele, tedy rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 25. 9. 2015, č. j. MF-3884/2015/34-4 (dále jen „rozhodnutí  o změně“) obsahuje nesrovnalosti oproti listině označené shodně, kterou má mít Ministerstvo financí ČR v příslušných spisech. Tato zjištění měla na straně žalovaného vyvolat důvodné podezření, že v souvislosti s provozováním technických zařízení dochází k porušování zákona.
7. Žalobci odmítají, že by byl odůvodněn závěr o existenci důvodného podezření, že v Provozovně žalobce b) docházelo k porušování ZHH, tedy k provozování hry, které by nesvědčilo povolení dle ZHH. Žalovanému bylo již v rámci kontroly sděleno a doloženo, že předmětná technická zařízení byla provozována na základě řádného povolení; pracovníkům žalovaného bylo již v rámci předmětné kontroly v Provozovně předloženo rozhodnutí o povolení s doložkou právní moci dne 26. 9. 2015. Z tohoto rozhodnutí jasně vyplývá, že Ministerstvo financí ČR vydalo předmětné rozhodnutí v souvislosti s prodejem závodu společnosti MASOX   a. s. a nabytím tohoto závodu žalobce b) s účinností od 1. 10. 2015, a to mj. na základě těchto povolení k provozování sázkové hry :

-          rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 6. 9. 2013, č. j. MF-84415/A/2013/34, týkající se centrálního loterního systému s označením „IVT SYNOT“

-          rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1. 10. 2013, č. j. MF-96553/A/2013/34, týkající se centrálního loterního systému s označením „APOLLO GAMES VLT“

-          rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 22. 10. 2013, č. j. MF-105176/A/2013/34, týkající se centrálního loterního systému s označením „MULTI LOTTO“

-          rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 4. 11. 2013, č. j. MF-107736/A/2013/34, týkající se centrálního loterního systému s označením „KAJOT VLT“

(dále všechna rozhodnutí společně jen „rozhodnutí o povolení“)

8. Přitom z rozhodnutí o změně jednoznačně vyplývá, že se namísto dosavadního provozovatele MASOX a. s. stává provozovatelem sázkové hry povolené mimo jiné na základě a v rozsahu rozhodnutí o povolení společnost SLOT Group, a. s., tedy žalobce b). Ministerstvo výslovně konstatovalo, že ostatní podmínky povolení sázkové hry obsažené v rozhodnutí o povolení zůstávají nadále v platnosti. Účinnosti nabylo rozhodnutí o změně zveřejněním údaje o uložení dokladu o koupi závodu do sbírky listin. Žalobci dále zdůraznili, že rozhodnutí o změně, které bylo prokazatelně vydáno a které bylo správními orgány až do dne konání kontroly (tj. po dobu více jak 4 let) plně respektováno, je platné a účinné správní rozhodnutí, o kterém platí presumpce správnosti, tudíž je ve smyslu § 73 odst. 2 správního řádu závazné nejen pro účastníky, ale pro všechny správní orgány, včetně žalovaného. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že žalovaný nezpochybňuje, že ministerstvo vydalo rozhodnutí o změně, a to na základě společné žádosti společnosti MASOX a. s. a žalobce b), která se vztahovala ke všem sázkovým hrám. Žalovaný také nezpochybňuje, že rozhodnutí o změně bylo vyjádřením ustálené praxe ministerstva. Žalovaný totiž své důvodné podezření o domnělém porušování zákona, pro které odňal a stále zadržuje Věci, založil výhradně na zjištění, že ve spisech ministerstva se mělo objevit jiné znění rozhodnutí o změně, než jakým disponují žalobci, když navíc uvedená nesrovnalost má být pouze ve výčtu jednotlivých rozhodnutí ministerstva o povolení. Žalobci si nedokáží vysvětlit, proč by mělo být v evidenci ministerstva založeno jiné znění předmětného rozhodnutí a pokud tomu tak je, nelze to jakkoli přičítat žalobci. Rozhodnutí ministerstva o změně svědčí o tom, že se na straně žalovaného nemohlo jednat o důvodné podezření. Žalobci také připomněli, že Ministerstvo financí společné žádosti společnosti MASOX a. s. a žalobce b) v plném rozsahu vyhovělo.
9. V projednávaných věcech nebyly podle žalobců naplněny zákonné předpoklady pro opatření ve smyslu § 121 ZHH a odnětí a zdržování zboží je nezákonné.
10. Žalobci dále argumentují tím, že v projednávaných věcech nelze opomenout, že v době přijetí Opatření byl žalobce b) (a stále je) v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Z § 170 písm. d) INSZ přitom vyplývá, že v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka. V té souvislosti odkázali žalobci na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2016, č. j. 11 VSOL 228/2015-36, podle kterého propadnutí majetku či věci mají nepochybně charakter pohledávky, na kterou se vztahuje § 170 písm. d) INSZ. Jestliže podle § 121 odst. 4 ZHH trvá zadržení věcí do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jejím propadnutí nebo zabrání, nemůže být ve smyslu uvedeného účel, pro který žalovaný věci zadržuje, naplněn.
11. Žalovaný navrhl žaloby zamítnout. Uvedl, že listinné i elektronické verze spisu vytvořil pouze na žádost krajského soudu. K žalobním bodům nejprve zdůraznil, že kontroly provozoven žalobce b) byly realizovány v rámci celorepublikové kontrolní akce vyhlášení odborem 33 Generálního ředitelství pod názvem „BUJÓN“. Přílohou pokynu k provedení kontrolní akce byl vytvořen postup při uvedené kontrolní akci, kde bylo mj. uvedeno, že „K převedení povolení k provozování loterie společnosti SLOT a MASOX společně požádali a bylo rozhodnuto o převedení povolení. Tato žádost a následné povolení se ovšem netýkala rozhodnutí s písmeny „A“ v čísle jednacím. Podle současných informací MF nedisponuje povoleními k převodu povolení k provozování loterií. Společnost SLOT byla v rámci vedené kontroly vyzvána k doložení veškerých dokumentů opravňujících tuto společnost provozovat hazardní hry. Povolení k převodu povolení k provozování však nedoložila. Na základě již probíhající kontroly byly vyžádány veškeré dokumenty spol. SLOT k provozování loterií a jiných podobných her. Nebylo doloženo rozhodnutí o převedení povolení k provozování na jinou osobu.“ Z uvedeného důvodu před zahájením kontrolní akce a ani po zadržení technických zařízení odd. 61 Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj nevyzvalo společnost SLOT Group, a. s. k předložení originálů změnových rozhodnutí Ministerstva financí č. j. MF-3884/2015/34-4 a č. j. MF-3884/2015/34-5 (dále také jen „změnová rozhodnutí“), kdy mělo za to, že změnová rozhodnutí ministerstva neobsahují v textu rozhodnutí č. j. MF-105176/A/2013/34, č. j. MF-107736/A/2013/34, č. j. MF-96553/A/2013/34 a č. j. MF-84415/A/2013-34. Při vlastní kontrole byly povinnou osobou předloženy kopie změnových rozhodnutí Ministerstva financí č. j. MF-3884/2015/34-4 a č. j. MF-3884/2015/34-5. V průběhu kontrolní akce však oznámili příslušníci odborné podpory oddělení 331.1. GŘC vedoucímu kontrolní skupiny, že na základě informací Ministerstva financí ČR toto ministerstvo disponuje originály změnových rozhodnutí č. j. MF-3884/2015/34-4 a č. j. MF-3884/2015/34-5  i s originálním podpisem, ale v textu nejsou uvedena rozhodnutí označená písmeny „A“. Při kontrole provozovny tak došlo k zadržení provozovaných herních zařízení, neboť zařízení provozoval provozovatel SLOT Group, a. s., ale povolení bylo vydáno společnosti MASOX a. s. Kontrolní skupina zcela odůvodněně pojala důvodné podezření, že předložená změnová rozhodnutí Ministerstva financí č. j. MF-3884/2015/34-4 a č. j. MF-3884/2015/34-5 neopravňují provozovatele SLOT Group, a.s. provozovat prostřednictvím loterijních terminálů hazardní hry, provozované dle rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 6. 9. 2013, č. j. MF-84415/A/2013/34, týkající se centrálního loterního systému s označením „IVT SYNOT“, rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1. 10. 2013, č. j. MF-96553/A/2013/34, týkající se centrálního loterního systému s označením „APOLLO GAMES VLT“, rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 22. 10. 2013, č. j. MF-105176/A/2013/34, týkající se centrálního loterního systému s označením „MULTI LOTTO“ a rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 4. 11. 2013, č. j. MF-107736/A/2013/34, týkající se centrálního loterního systému s označením „KAJOT VLT“.

Posouzení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadená rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné. Ve věci rozhodl soud bez jednání v souladu s   § 51 odst. 1 s. ř. s..
13. Je třeba připomenout, že krajský soud ve věcech již jednou rozhodl, a to rozsudky ze dne 25. 6. 2020, kterými zrušil jak napadená rozhodnutí žalovaného, tak jemu předcházející Opatření. Ve všech uvedených věcech byly uvedené rozsudky zrušeny rozsudky Nejvyššího správního soudu. Pro zjednodušení lze vycházet ze závěrů rozsudku ve věci kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku podepsaného soudu ve věci 22 Af 35/2020. Tento rozsudek byl ke kasační stížnosti žalovaného zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2021, č. j. 5 As 264/2020. V tomto rozsudku uvedený soud uzavřel, že:

„Pro věc podstatnými důvody, pro které nemohl rozsudek krajského soudu obstát, jsou následující. Zaprvé, existence důvodného podezření, že v souvislosti s užíváním technických herních zařízení dochází k porušování zákona o hazardních hrách, byla dána. Nejvyšší správní soud se otázkou, zda existence dvou verzí změnových rozhodnutí zakládá důvodné podezření pro porušování zákona o hazardních hrách, poprvé zabýval v rozsudku ze dne 10. 12. 2020, č. j. 9 As 191/2020 – 76, z něhož ostatně vycházejí i všechna tři výše uvedená rozhodnutí týkající se stejných účastníků řízení, avšak jiných provozoven žalobkyně b). V tomto rozsudku přitom Nejvyšší správní soud zdůraznil, že důvodné podezření ve smyslu § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách je takové podezření, které správní orgán opravňuje k zahájení řízení nebo k provedení kontroly a které plyne z podkladů či poznatků, které měl v době zahájení řízení nebo provádění kontroly k dispozici. Nemusí přitom být postaveno najisto, že k porušení povinností stanovených zákonem o hazardních hrách nesporně došlo – prokázání porušení povinnosti a určení toho, kdo je za ně odpovědný, je předmětem následného řízení. Musí však existovat dostatečné vstupní indicie o protiprávním jednání, resp. míra pochybností musí být tak intenzivní, aby bylo pravděpodobné, že k porušení zákona došlo. Zdejší soud výslovně v bodech 26 a 27 rozsudku č. j. 9 As 191/2020 - 76 uvedl, že odlišnost rozhodnutí evidovaných Ministerstvem financí v systému SDSL a rozhodnutí předložených provozovatelem technických herních zařízení [žalobkyní b)] při kontrole představuje dostatečnou a konkrétní vstupní indicii pro vznik důvodného podezření ve smyslu § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Po správním orgánu totiž nelze požadovat, aby prováděl složité dokazování či sbíral další podklady pro potvrzení svého podezření. Samotná existence dvou rozdílných znění změnových rozhodnutí tak mohla skýtat dostatečný skutkový základ pro důvodné podezření, že  k porušení zákona o hazardních hrách došlo. V podrobnostech Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek č. j. 9 As 191/2020 - 76.

Ze stejných důvodů proto neobstojí závěr krajského soudu, že stěžovatel důvodné podezření v nyní projednávané věci mít nemohl. Jak bylo popsáno výše – s ohledem na povahu tohoto podezření, které nemusí být v době kontroly nezpochybnitelně podloženo rozsáhlým dokazováním, disponoval stěžovatel takovými skutečnostmi a poznatky, které toto podezření odůvodňovaly.

Druhý důvod, pro který musel Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušit, se týká samotného opatření o zadržení věci, které krajský soud v nyní projednávané věci zrušil společně s rozhodnutím o námitkách. Námitka stěžovatele ohledně jeho zrušení je důvodná, byť z jiných důvodů, než které stěžovatel uvedl v kasační stížnosti – viz dále.

Předmětem přezkumu v řízení u krajského soudu podle § 65 a násl. s. ř. s. je žalobou napadené správní rozhodnutí, které krajský soud přezkoumává v mezích žalobních bodů. V nyní projednávané věci napadli žalobci rozhodnutí o námitkách, čemuž odpovídal také v žalobě formulovaný petit („I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2020, zn. 48538-19/2020-570000-61 se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“). Žalobci podanou žalobou nepožadovali zrušit také opatření o zadržení věci – požadavek na jeho zrušení není vyjádřen ani žalobní argumentaci (v žalobních bodech), ani v jejím petitu. Zcela zásadní je však ten moment, že opatření o zadržení věci vůbec není rozhodnutím, které by krajský soud mohl zrušit postupem podle § 65 a násl. s. ř. s.

Opatření o zadržení věci podle § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách se oznamuje ústně, následně se vyhotoví úřední záznam, ve kterém se uvede důvod zadržení, popis zadržených věcí a jejich množství. Kopie úředního záznamu se předá osobě, která má věc v době zadržení u sebe, a stejnopis se doručí též dozorované osobě. Zákon tedy klade na postup při zadržení věci jen minimální formální požadavky, svou povahou jde spíše o faktický úkon učiněný při dozoru nad dodržováním zákona o hazardních hrách, nikoli o rozhodnutí, čemuž odpovídá také důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách (viz sněmovní tisk č. 578/0, 7. volební období, 2013-2017, digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR). Krajský soud nadto vůbec nezdůvodnil, proč považoval opatření o zadržení věci za rozhodnutí; uvedl toliko to, že je podle jeho názoru nutné považovat jej materiálně za rozhodnutí (viz bod 18 napadeného rozsudku, předposlední věta, část za středníkem). Dlužno však připomenout, že judikatura zdejšího soudu nedefinuje správní rozhodnutí pouze materiálně, ale kloní se spíše k materiálně-formálnímu pojetí, přičemž právě forma odlišuje rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. od zásahů ve smyslu § 82 s. ř. s.“.

14. Uvedenými závěry je krajský soud v nynějším řízení ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán.
15. Pro projednávané věci je podstatný závěr vyslovený Nejvyšším správním soudem, že důvodné podezření ve smyslu § 121 odst. 1 ZHH je takové podezření, které správní orgán opravňuje k zahájení řízení nebo k provedení kontroly a které plyne z podkladů či poznatků, které měl v době zahájení řízení nebo provádění kontroly k dispozici. Nemusí přitom být postaveno najisto, že k porušení povinností stanovených zákonem o hazardních hrách nesporně došlo – prokázání porušení povinnosti a určení toho, kdo je za ně odpovědný, je předmětem následného řízení. Musí však existovat dostatečné vstupní indicie o protiprávním jednání, resp. míra pochybností musí být tak intenzivní, aby bylo pravděpodobné, že k porušení zákona došlo. Nejvyšší správní soud přitom výslovně v bodech 26 a 27 rozsudku č. j. 9 As 191/2020 - 76 ze dne 10. 12. 2020 uvedl, že odlišnost rozhodnutí evidovaných Ministerstvem financí v systému SDSL a rozhodnutí předložených provozovatelem technických herních zařízení [žalobcem b)] při kontrole představuje dostatečnou a konkrétní vstupní indicii pro vznik důvodného podezření ve smyslu § 121 odst. 1 ZHH. Po správním orgánu totiž nelze požadovat, aby prováděl složité dokazování či sbíral další podklady pro potvrzení svého podezření. Samotná existence dvou rozdílných znění změnových rozhodnutí tak mohla skýtat dostatečný skutkový základ pro důvodné podezření, že  k porušení zákona o hazardních hrách došlo.
16. Z uvedených závěrů je jednoznačné, že námitka neexistence podmínky důvodného podezření podle § 121 odst. 1 ZHH je lichá.
17. Pokud tedy žalobce c) v podáních ze dne 24. 3. 2021 obsáhle polemizoval se závěry vyslovenými Nejvyšším správním soudem, nezbývá než konstatovat, že k této polemice a k úvahám z ní vyplývajícím není krajskému soudu ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. dán jakýkoli prostor. Proto se jí soud v tomto rozsudku ani blíže nezabýval.
18. Závěrem krajský soud k argumentaci žalobce stran dikce § 170 písm. d) INSZ konstatuje, že tato argumentace by byla přiléhavá a dopadala by na projednávané věci za situace, kdyby Opatření žalovaného a následná napadená rozhodnutí byla vydána v době, kdy Věci byly ještě součástí majetkové podstaty žalobce b). Jelikož však, jak vyplývá z obsahu spisu i z tvrzení účastníků, byly Věci v době Opatření (potažmo vydání napadených rozhodnutí) již ve vlastnictví žalobce c), ustanovení § 170 písm. d) INSZ se v projednávaných věcech neužije.

Závěr a náklady řízení

19. Krajský soud s ohledem na uvedené skutečnosti žaloby podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodné zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobci v řízení úspěšní nebyli a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nepřípustná je taková kasační stížnost, na níž dopadají výluky z přípustnosti stanovené v § 104 s. ř. s.

Ostrava 6. května 2021

JUDr. Monika Javorová, v. r.  

předsedkyně senátu