[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2018, č. j. MV-138519-4/SO-2017,

takto:

1. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2018, č. j. MV-138519-4/SO-2017, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou právního zástupce žalobce Mgr. Marka Čechovského, advokáta.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 9. 2017, č. j. OAM-16843-44/TP-2016. Uvedeným rozhodnutím byla podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podaná dle § 68 tohoto zákona, neboť nebyl předložen doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v prvním žalobním bodu namítal, že se žalovaný nezabýval odvolacími námitkami žalobce obsaženými v doplněném odvolání ze dne 9. 11. 2017, které bylo správnímu orgánu zasláno dne 28. 12. 2017. Tvrdil, že není jeho vinou, že správní orgán I. stupně nepostoupil žalovanému kompletní spisový materiál. V důsledku toho došlo k porušení § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Dále žalobce odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2017, č. j. 1 A 2/2017-27.
3. V druhém žalobním bodu žalobce tvrdil, že správní orgány řádně nezohlednily příjem žalobce. Uvedl, že mj. doložil potvrzení ze dne 29. 9. 2016, že je zaměstnán ode dne 9. 11. 2015 u společnosti PK Stroj se sídlem v Moskvě s průměrným měsíčním příjmem 80 000 rublů, a k tomu přiléhající výdajové pokladní doklady o pravidelném příjmu za měsíc březen 2016 až únor 2017. Z výdajových pokladních dokladů vyplývá, že žalobci bylo vypláceno 69 600 rublů, tj. 26 487 Kč. Měsíční příjem byl žalobci vyplácen v hotovosti, tudíž nebylo možné předložit výpis z účtu. Dle žalobce je ze správní praxe známo, že v případě, kdy účastník řízení předloží smlouvu, jejichž předmětem je výkon práce a k tomu doklady o výši mzdy, již správní orgán jejich pravost nezpochybňuje. Žalobce dále dožil správnímu orgánu I. stupně kopii výpisu z účtu na jméno žalobce za období od 10. 11. 2016 do 27. 6. 2017 a kopii 4 platebních karet. Uzavřel, že má na českém účtu téměř 100 000 Kč a že mu z Ruska plynou příjmy měsíčně ve výši cca 26 500 Kč. Navíc má v ČR uzavřenou smlouvu se společností PATOMA HOLDING, a.s. s nástupní mzdou 25 000 Kč, kdy se pouze čeká na udělení povolení k trvalému pobytu.
4. Ve třetím žalobním bodu žalobce napadal způsob, jakým se žalovaný vypořádal s námitkou týkající se nedostatečného posouzení přiměřenosti vydaných rozhodnutí. Uvedl, že nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života je neurčitým právním pojmem, nikoliv správním uvážením. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 102/2013-34. Tvrdil, že správní orgány nezohlednily hlediska, která jsou nutná zvážit. Dle žalobce správní orgány způsobily nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když rezignovaly na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů. Posouzení přiměřenosti nemůže správní orgán zakládat pouze na informacích z Cizineckého informačního systému a domněnkách. Pokud správní orgán chtěl zjistit skutečné dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, tak si měl předvolat žalobce k provedení výslechu, kde by se dotázal na veškeré vazby žalobce. Správní orgány zcela ignorovaly skutečnost, že žalobce na území ČR pobýval od roku 2007, kdy zde nespáchal žádnou trestnou činnost a vždy řádně plnil účel pobytu. Za tuto dobu si zde vytvořil stabilní zázemí. Argumentaci, že již žije relativně dlouhou dobu v Rusku, označil za absurdní. Žalobce pobýval v Rusku 1 rok, což je v porovnání s 9 lety ve velkém nepoměru. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobce v současnosti nedisponuje žádným jiným druhem pobytu, má zamítavé rozhodnutí fatální dopad do jeho soukromého a rodinného života. 

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

5. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
6. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že ze spisového materiálu zjistil, že správní orgán I. stupně žalobce výzvou ze dne 1. 11. 2017 č. j. OAM-16843-46/TP-2016, vyzval k doplnění odvolání a k tomu mu stanovil lhůtu 3 dnů. Žalobce stanovenou lhůtu nevyužil a podané blanketní odvolání nedoplnil. Žalovaný do dnešního dne neobdržel doplněné odvolání. Na podporu svých tvrzení žalovaný předložil výpis z programového vedení spisového materiálu GINIS.
7. K druhému žalobnímu bodu uvedl, že ze spisového materiálu je patrné, že žalobce při podání žádosti o povolení k trvalému pobytu předložil pracovní smlouvu uzavřenou se společností PATOMA HOLDING, a. s., s nástupní mzdou ve výši 25 000 Kč, ve které je uvedeno, že dnem nástupu do práce je třetí den po získání trvalého pobytu, a překlad potvrzení, ze kterého vyplývá, že žalobce je od 9. 11. 2015 zaměstnán u společnosti PK Stroj se sídlem v Moskvě s průměrným měsíčním příjmem za posledních šest měsíců ve výši 80 000 rublů. Správní orgán I. stupně žalobce dne 23. 1. 2017 vyzval k odstranění vad žádosti. Ve výzvě správní orgán I. stupně žalobce vyzval k předložení aktuálních dokladů o příjmech, a to s ohledem na časový odstup od podání žádosti a k předložení výpisu z účtu vedeného na jméno žalobce za posledních 6 měsíců včetně fotokopie platební karty. Tvrdil, že správní orgán I. stupně oprávněně požadoval aktuální doklady o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území.
8. Na základě výzvy byly dne 27. 3. 2016 správnímu orgánu I. stupně doručeny výdajové pokladní doklady vystavené společnosti PK Stroj za období od března 2016 do února 2017, ovšem žalobce správnímu orgánu I. stupně nepředložil výpisy z účtu vedeného na jeho jméno za posledních 6 měsíců včetně fotokopie platební karty, proto správní orgán I. stupně opětovně žalobce vyzval k předložení požadovaných dokladů. Žalobce následně správnímu orgánu I. stupně předložil výpis z účtu, ze kterého nebylo zřejmé, že se jedná o účet vedený na jméno žalobce, a proto byl žalobce opakovaně vyzván správním orgánem I. stupně k nápravě. Žalobce opakovaně správnímu orgánu I. stupně zaslal výpis z účtu, ze kterého nebylo zřejmé, že se jedná o účet vedený na jméno žalobce. Žalovaný po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že z předložených neverifikovaných výpisů z účtu není patrné, že se jedná o účet žalobce, neboť výpisy z účtu byly pořízeny ze systému elektronického bankovnictví a neobsahovaly údaje vedoucí k identifikaci majitele účtu.
9. Konstatoval, že žalobce byl řádně vyzván i poučen ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu, a to opakovanými výzvami. Žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice, ze dne 22. 6. 2015, č. j. 52 A 54/2015 - 45, dle kterého je opakované vyzývání k odstranění vad nadstandardní. Dále žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 9 Azs 64/2008, podle něhož nelze poučovací povinnost vnímat jako ničím neomezenou a absolutní povinnost poučovat o všem a za všech okolností. Žalobce byl velmi podrobně poučen a bylo v jeho zájmu postupovat v souladu s poskytnutým poučením.
10. K třetímu žalobnímu bodu uvedl, že správní orgán I. stupně v rozhodnutí posoudil délku pobytu na území žalobce, jeho pobytová oprávnění, rodinnou situaci a ekonomické poměry.

V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

11. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
12. O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť soud shledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
13. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy:

        Podle § 37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

14. Soud shledal žalobu důvodnou.
15. K prvnímu žalobnímu bodu soud ze správního spisu předloženého žalovaným zjistil tyto rozhodné skutečnosti:
16. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobci prostřednictvím právního zástupce doručeno dne 2. 10. 2017. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 6. 10. 2017 blanketní odvolání s tím, že jej odůvodní ve lhůtě 15 dnů. Výzvou ze dne 1. 11. 2017, č. j. OAM-16843-46/TP-2016, správní orgán I. stupně vyzval žalobce k doplnění odvolání ve lhůtě 3 dnů od doručení této výzvy. Uvedená výzva byla žalobci prostřednictvím právního zástupce doručena dne 6. 11. 2017. Ve stanovené lhůtě žalobce podané odvolání nedoplnil, a proto podáním ze dne 15. 11. 2017, č. j. OAM-16843-48/TP-2016, správní orgán I. stupně postoupil blanketní odvolání a podkladový spisový materiál k jeho projednání žalovanému. Podáním ze dne 9. 11. 2017, které bylo k poštovní přepravě předáno dne 28. 12. 2017 a správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 2. 1. 2018, žalobce doplnil podané odvolání. Přípisem ze dne 5. 1. 2018, č. j. OAM-16843-49/TP-2016, jehož přílohou bylo doplněné odvolání, zaslal správní orgán I. stupně žalovanému doplněné odvolání žalobce. Uvedený přípis byl vypraven dne 9. 1. 2018. Z předloženého spisového materiálu není zřejmé zda, případně kdy byl přípis ze dne 5. 1. 2018, č. j. OAM-16843-49/TP-2016, žalovanému doručen.
17. Z výše uvedené rekapitulace správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalobce doplnil podané blanketní odvolání. Toto doplnění však bylo učiněno po lhůtě stanovené výzvou ze dne 1. 11. 2017, č. j. OAM-16843-46/TP-2016. Za tohoto stavu věci se soud zabýval otázkou, zda bylo povinností žalovaného se doplněným podáním zabývat. 
18. Pro posouzení této otázky soud považoval za rozhodnou povahu výzvy k odstranění vad podaného odvolání ze dne 1. 11. 2017, č. j. OAM-16843-46/TP-2016. Tato výzva má neformální charakter, přičemž odkazuje pouze na § 83 odst. 1 správního řádu, upravující lhůtu k podání odvolání. Žalobce nebyl ze strany správního orgánu I. stupně poučen o následku pro případ, že výzvě nebude ve stanovené lhůtě vyhověno a ani např. o možnosti podat odvolání proti této výzvě. Za tohoto stavu věci soud dospěl k závěru, že se jedná o prostou výzvu podle § 37 odst. 3 správního řádu. 
19. Lhůta, kterou správní orgány poskytnou účastníku řízení k odstranění vad podání podle § 37 odst. 3 správního řádu, má pořádkový charakter. Jejím marným uplynutím nezaniká právo účastníka řízení požadovaný úkon učinit (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 9 As 105/2017-54).
20. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně stanovil lhůtu pro doplnění blanketního odvolání podle § 37 odst. 3 správního řádu, byl žalobce oprávněn doplnit podané odvolání i po uplynutí stanovené lhůty. Žalovaný pak byl povinen se doplněným odvoláním ze dne 9. 1. 2018 zabývat. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí doplněným odvoláním nezabýval, když konstatoval, že blanketní odvolání doplněno nebylo. Protože se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval řádně uplatněnými námitkami žalobce, zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84).
21. Soud doplňuje, že pro posouzení věci považoval za rozhodné, že doplněné odvolání bylo správnímu orgánu I. stupně řádně doručeno dne 2. 1. 2018, přičemž správní orgán I. stupně jej postoupil žalovanému dne 9. 1. 2018. Napadené rozhodnutí bylo vydáno až s odstupem cca 1 měsíce od okamžiku odeslání doplněného odvolání dne 7. 2. 2018. Naopak za irelevantní soud považoval odkaz žalovaného na skutečnost, že programové vedení spisového materiálu GINIS doplněné odvolání neobsahuje. Doplněné odvolání bylo správního orgánu I. stupně řádně doručeno. Případné vady následné komunikace mezi správním orgánem I. stupně a žalovaným nemohou jít k tíži žalobce.
22. Protože soud shledal, že bylo povinností žalovaného zabývat se doplněným odvoláním, nezabýval se již druhým a třetím žalobním bodem, neboť by to bylo předčasné. Uvedené žalobní body doslovně kopírují tvrzení žalobce v doplněném odvolání. Bude tedy nejprve na žalovaném, aby zaujal stanovisko k těmto bodům ve vydaném rozhodnutí, a teprve následně může být připuštěn soudní přezkum.

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

23. Protože soud shledal žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce a soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady související s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3 100 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) cit. vyhlášky). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny dvěma paušálními částkami ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhlášky) a částkou 1 428 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí částku ve výši 11 228 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě do rukou právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Marka Čechovského.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 23. dubna 2021

Mgr. Milan Tauber v. r.

předseda senátu