[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2018, č. j. MHMP 1871160/2017,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, včetně jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobců a potvrdil usnesení Úřadu městské části Praha 17 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 2. 8. 2017, č. j. ÚMČ P17 011951/2017/VYS/Ur. Tímto usnesením bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno územní řízení zahájené na základě žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění souboru staveb, kterou podali žalobci ve věci stavby nazvané „Výstavba rodinných domů X“, výstavba obytného souboru včetně napojení na dopravní a technickou infrastrukturu dle žádosti navržené na pozemcích parc. č. X, X, X, X, X, X a X k. ú. X a souvisejících pro napojení na dopravní a technickou infrastrukturu parc. č.  X, X, X, X a X k. ú. X situované severně od ul. X a západně od ul. X v X, Městská část X.
2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplynulo, že důvodem zastavení územního řízení byla skutečnost, že žalobci přes výzvu stavebního úřadu ze dne 1. 3. 2017, č. j. ÚMČP17 003495/2017/VYS/Ur, neodstranili všechny vady žádosti, bránící pokračování v řízení. Konkrétně:

a)      stavební úřad požadoval v případě souboru staveb upřesnění rozsahu objektů, označení jednotlivých staveb, které jsou předmětem žádosti s uvedením parcelních čísel – k upřesnění ze strany žalobců nedošlo;

b)      nebyl předložen doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu k pozemkům, které nejsou ve vlastnictví žalobců;

c)      nebylo doloženo vyjádření Úřadu pro civilní letectví;

d)      nebylo doloženo vyjádření Odboru strategických investic Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) pro koordinaci stavebního záměru žalobců s veřejně prospěšnou stavbou Břevnovské radiály;

e)      v doplněné průvodní zprávě nebyly doplněny konkrétní údaje o dodržení obecných požadavků na využívání území dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“);

f)       s ohledem na doplněný výpočet dopravy v klidu v návaznosti na normové hodnoty nebyl prokázán soulad s § 20 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a § 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů;

g)      v textové části předložené dokumentace nebyly upřesněny kapacity předpokládané délky STL plynových přípojek.

3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný přisvědčil žalobcům, že vyjádření Odboru strategických investic MHMP není podkladem, který je podle § 86 odst. 2 až 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (dále jen „stavební zákon“) žadatel povinen přiložit k žádosti o vydání územního rozhodnutí. Shledal-li stavební úřad pro posouzení záměru toto opatření nezbytné, měl si podklad opatřit sám. Navzdory této skutečnosti je podle žalovaného rozhodující, že žalobci nedoložili ke své žádosti o územní rozhodnutí další podklady. Ostatní důvody pro zastavení územního řízení uvedené v usnesení stavebního úřadu přetrvávají a samy o sobě zakládají důvod pro to, aby bylo územní řízení zastaveno.
4. Následně v části napadeného rozhodnutí uvozené jako „K uvedené problematice odvolací správní orgán dále uvádí“ žalovaný sdělil, že do části pozemků záměru zasahuje dle výkresu Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy č. 25 – „Veřejně prospěšné stavby“ plošné vymezení VPS 91/DK/44 – Praha 17 Břevnovská radiála. Obdobně ve výkresu č. 5 – „Doprva“. Při posouzení souladu záměru s Územním plánem sídelního útvaru hl. m. Prahy, není záměr v souladu se závaznými prvky územního plánu. Je tedy zjevné, že stavební úřad mohl žádost zamítnout bez dalšího dokazování podle § 51 odst. 3 správního řádu z důvodu nesouladu záměru s územním plánem, což je skutečnost znemožňující žádosti vyhovět. Pro posouzení, zda stavba je nebo není v rozporu s územním plánem, mělo stavebnímu úřadu posloužit jako podklad vyjádření Odboru strategických investic MHMP.

II. Obsah žaloby

5. V prvním žalobním bodu žalobci namítali porušení § 66 odst. 1 a § 68 odst. 3 správního řádu. Tvrdili, že na výzvu stavebního úřadu svoji žádost doplnili a až poté, co nebyl dle názoru stavebního úřadu prokázán soulad stavebního záměru žalobců s územním plánem, bylo řízení zastaveno, namísto zamítnutí žádosti. Dle žalobců z odůvodnění usnesení stavebního úřadu vyplývá, že stavební řízení bylo zastaveno proto, že nedoložili požadované vyjádření Odboru strategických investic MHMP. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že vyjádření Odboru strategických investic MHMP není podkladem, který je podle § 86 odst. 2 až 4 stavebního zákona žadatel povinen přiložit k žádosti o vydání územního rozhodnutí. Zároveň však z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že vyjádření Odboru strategických investic MHMP považuje žalovaný za nepominutelný podklad k posuzování souladu stavby s územním plánem, když uvádí, že: „Zda stavba je nebo není v rozporu s územním plánem, mělo stavebnímu úřadu posloužit jako podklad vyjádření Odboru strategických investic MHMP.“ Žalobci tak měli za to, že takto uvedené úvahy a právní závěry žalovaného jsou rozporné a protichůdné, a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
6. Tvrdili, že Odbor strategických investic MHMP není dotčeným orgánem ve smyslu § 90 stavebního zákona a je pouze odpovědností stavebního úřadu, aby posoudil soulad žádosti s územním plánem včetně souladu stavby se sousední veřejně prospěšnou stavbou.
7. Ve druhém žalobním bodu žalobci namítali porušení § 51 odst. 3 správního řádu. Uvedli, že ke dni vydání usnesení o zastavení řízení, tj. ke dni 2. 8. 2018, bylo stavebnímu úřadu známo, že bylo vydáno negativní vyjádření Odboru strategických investic MHMP ze dne 14. 10. 2016, č. j. MHMP 1819823/2016. Za daných okolností bylo povinností stavebního úřadu rozhodnout meritorně podle § 51 odst. 3 správního řádu a žádost pro rozpor stavby s územním plánem zamítnout. K této své argumentaci žalobci opět poukázali na napadené rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že „Je zjevné, že stavební úřad mohl žádost zamítnout bez dalšího dokazování podle § 51 odst. 3 správního řádu z důvodu nesouladu záměru s územním plánem, což je skutečnost znemožňující žádosti vyhovět“. Uzavřeli, že jim bylo upřeno právo na meritorní rozhodnutí.
8. Žalobcům nebylo zřejmé, jaké zákonné zmocnění vede stavební úřad k požadavku na doložení kladného stanoviska Odboru strategických investic MHMP. V rámci této námitky žalobci brojili proti závěru žalovaného, že posuzování souladu stavebního záměru s územním plánem je nezbytné provést nikoli v rámci regulativů územně plánovací dokumentace a jejich aplikaci na stavební záměr ze strany stavebního úřadu, ale za pomoci vyjádření Odboru strategických investic MHMP, tj. instituce, která nemá postavení ani dotčeného orgánu ani účastníka řízení.
9. Ve třetím žalobním bodu žalobci namítali porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí je zmatečné a netvoří logický celek způsobilý obstát při jeho přezkumu. Uvedli, že žalovaný aproboval postup stavebního úřadu, který se nezákonně vyhnul meritornímu výroku rozhodnutí a řízení zastavil. V důsledku tohoto postupu bylo žalobcům upřeno právo rozporovat názor o rozporu stavby s územním plánem.
10. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobci uvedli, že v odvolání proti usnesení stavebního úřadu namítali, že co se týče dalších důvodů zastavení řízení, konkrétně nedoplnění dílčích částí dokumentace územního rozhodnutí dle vyhlášky č. 499/2006 Sb., jedná se o odstranitelné a formální vady, tj. pouhé chyby v psaní, nikoli nedoplnění nepominutelného podkladu řízení. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, které konkrétní podklady nebyly doloženy, a z jakého zákonného důvodu byly nezbytným podkladem žádosti o územní rozhodnutí. Stran jiných podkladů, jako je vyjádření Úřadu pro civilní letectví, žalobci uvedli, že tyto získali a předložili, přestože je v odůvodnění rozhodnutí tvrzen opak.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

11. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
12. Uvedl, že tvrzení žalobců, podle kterého důvodem pro potvrzení usnesení o zastavení řízení byla skutečnost, že žalobci nedoložili vyjádření Odboru strategických investic MHMP, je liché. Důvodem pro zastavení předmětného řízení bylo nedoplnění dalších podkladů k jejich žádosti požadovaných ve výzvě stavebního úřadu.  Dále žalovaný k tvrzení žalobců, že se mělo jednat o odstranitelné formální vady, které bylo možno zhojit při poskytnutí dostatečné lhůty, uvedl, že žalobci o prodloužení nepožádali. Doplnění požadovaných podkladů, které žalobci během řízení uskutečnili, bylo pouze částečné. V této souvislosti žalovaný poznamenal, že je běžnou správní praxí k takovéto žádosti, často i opakovaně, lhůtu prodloužit. Vzhledem k tomu, že se tak v daném případě nestalo, neměl dle žalovaného stavební úřad po seznámení se s dodatečně doloženými podklady jinou možnost, než řízení zastavit.
13. Žalovaný dále zdůraznil, že dle odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo stěžejním důvodem zamítnutí odvolání a potvrzení usnesení stavebního úřadu nedoložení vyjádření Odboru strategických investic MHMP, nýbrž právě skutečnost, že žalobci nedoložili ke své žádosti další podklady, které byly uvedeny ve výzvě stavebního úřadu ze dne 1. 3. 2017.
14. K nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaný sdělil, že obsah odůvodnění, k němuž žalobci tuto námitku vztahují, je uvozen slovy „k uvedené problematice odvolací správní orgán dále uvádí“, tj. nejedná se o vypořádání odvolacích námitek, ale o uvedení dalších skutečností zjištěných žalovaným nad rámec podaného odvolání. Text napadeného rozhodnutí je míněn jako metodický postup pro žalobce, jak v případě podání nové žádosti o územní rozhodnutí postupovat a nedostat se do rozporu s veřejným zájmem, který je v daném případě založen veřejně prospěšnou stavbou 91/DK/44 – Praha 17 – Břevnovská radiála.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem

15. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).
16. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť žalobci v podané žalobě rozhodnutí bez jednání výslovně navrhli, zatímco žalovaný s tímto postupem nevyjádřil nesouhlas ve smyslu § 51 odst. 1 věta druhá s.ř.s.
17. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy:

-          Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování řízení.

-          Podle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:".

-          Podle § 51 odst. 3 správního řádu je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.

18. První žalobní bod neshledal soud důvodným. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplývá, že žalobci byli výzvou stavebního úřadu ze dne 1. 3. 2017, č. j. ÚMČP17 003495/2017/VYS/Ur, vyzváni k doplnění žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění souboru staveb „Výstavba rodinných domů X“, o údaje a podklady specifikované v této výzvě v termínu do 31. 7. 2017. Zároveň stavební úřad poučil žalobce, že v případě, že nebudou nedostatky žádosti ve stanovené lhůtě odstraněny, bude řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. Na tuto výzvu žalobci reagovali podáním ze dne 20. 7. 2017. Po posouzení žalobci předloženého doplnění dospěl stavební úřad k závěru, že žalobci neodstranili všechny vady žádosti.  Z uvedeného důvodu stavební úřad řízení o žádosti žalobců po uplynutí lhůty k odstranění vad podané žádosti zastavil, neboť vady podané žádosti bránily v pokračování řízení. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí zcela jednoznačně vymezil, jaké konkrétní vady žádosti shledal, tj. které vady bránily stavebnímu úřadu v pokračování v řízení. Konkrétně stavební úřad specifikoval 8 zjištěných vad (viz strana 2 a 3 prvostupňového rozhodnutí), přičemž jednou z těchto vad bylo nepředložení vyjádření Odboru strategických investic MHMP. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobci zmiňované vyjádření Odboru strategických investic MHMP nebylo jediným či výhradním důvodem, pro který stavební úřad podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení zastavil. Důvodem zastavení řízení bylo rovněž neodstranění dalších sedmi vad žádosti žalobců. V této souvislosti soud uvádí, že aby žaloba, případně odvolání směřující proti rozhodnutí o zastavení řízení byly úspěšné, musí dojít k relevantnímu zpochybnění všech důvodů pro zastavení řízení, tj. v projednávaném případě všech osmi zjištěných vad. V případě, že byť jen jeden důvod pro zastavení řízení obstojí, nelze rozhodnutí o zastavení řízení zrušit, neboť důvod pro zastavení řízení nadál trvá. V projednávaném případě žalovaný v napadeném rozhodnutí sice shledal, že nebylo na žalobcích, aby vyjádření Odboru strategických investic MHMP předložili, zároveň však dospěl k závěru, že zbývající vady žádosti žalobci neodstranili. Za situace, kdy žalobci neodstranili všechny vady vytčené jim stavebním úřadem ve výzvě ze dne 1. 3. 2017, č. j. ÚMČP17 003495/2017/VYS/Ur, a tedy důvody pro zastavení řízení nadále trvají, žalovaný nepochybil, když odvolání žalobců zamítl. V této souvislosti soud rovněž poukazuje na skutečnost, že žalobci si byli vědomi skutečnosti, že neodstranili všechny vady podané žádosti, neboť v podaném odvolání uvedli, že se jedná o vady odstranitelné a formální.
19. Tvrzení žalobců, že poté, co nebyl prokázán soulad stavebního záměru s územním plánem, stavební úřad zastavil řízení namísto zamítnutí žádosti, nemá podklad v předloženém spisovém materiálu. Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno podle § 71 odst. 2 písm. e) správního řádu dne 2. 8. 2017 v 11:33:43 hod. V tomto okamžiku bylo prvostupňové rozhodnutí odesláno do datové schránky zmocněnce žalobců. K doručení tohoto rozhodnutí pak došlo dne 2. 8. 2017 v 12:29:00 hod. Žalobci vyjádření Odboru strategických investic MHMP, obsahující nesouhlasné stanovisko, zaslali stavebnímu úřadu e-mailem dne 2. 8. 2017 v 13:56 hod. Z obsahu předloženého spisového materiálu nevyplývá, že by toto stanovisko měl stavební úřad k dispozici dříve, než mu bylo zasláno žalobci (viz podání označené jako „Předklad odvolání a spisu“ ze dne 29. 8. 2017). Z výše uvedeného vyplývá, že stavební úřad neměl před vydáním napadeného rozhodnutí předmětné vyjádření Odboru strategických investic MHMP k dispozici, neboť toto mu bylo doručeno až poté, kdy bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno. Z uvedeného důvodu tak stavební úřad nemohl toto stanovisko posoudit a případně zohlednit při vydání prvostupňového rozhodnutí. Tvrzení žalobců tak nemá podklad v předloženém spisovém materiálu.
20. Soud rovněž neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo rozporné nebo protichůdné. Předně z napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že důvodem zastavení řízení, respektive zamítnutí odvolání žalobců bylo nevyhovění výzvě stavebního úřadu ze dne 1. 3. 2017, č. j. ÚMČP17 003495/2017/VYS/Ur, tj. neodstranění všech vad podané žádosti. Výše uvedené dokládá zejména rekapitulace spisového materiálu, dále způsob, jakým se žalovaný vypořádal s námitkami žalobců, a rovněž i závěr žalovaného. Žalovaný se pouze nad rámec napadeného rozhodnutí, což jednoznačně vymezil konstatováním „K uvedené problematice odvolací správní orgán dále uvádí“, a ve snaze navést žalobce k tomu, aby další jejich případná žádost o umístění záměru nebyla v rozporu s veřejným zájmem, tj. s veřejně prospěšnou stavbou 91/DK/44 – Praha 17 – Břevnovská radiála, zabýval problematikou, zda realizace záměru žalobců není znemožněna, respektive omezena uvedenou veřejně prospěšnou stavbou. Tuto část lze vnímat rovněž i jako instrukci žalovaného pro stavební úřad, jak má v případě nové žádosti žalobců k podanému záměru přistoupit a posoudit jej. Konkrétně tedy, že posouzení, zda stavba je nebo není v rozporu s územním plánem, je na stavebním úřadu, přičemž podklad k tomuto posouzení je vyjádření Odboru strategických investic MHMP, které si vyžaduje stavební úřad. Pouze a výlučně v této souvislosti žalovaný uvedl, že obsah vyjádření Odboru strategických investic MHMP bude určující pro posouzení souladu záměru s územním plánem. S ohledem na skutečnost, že tato část napadeného rozhodnutí následuje po vypořádání námitek a je zcela jednoznačně uvozena konstatováním „K uvedené problematice odvolací správní orgán dále uvádí“, přičemž z jejího obsahu vyplývá, že se jedná o možný návod žalobcům k tomu, aby se jejich záměr nedostal do kolize s veřejným záměrem, respektive metodický pokyn pro stavební úřad, soud v uvedení této části neshledal rozpornost, případně protichůdnost napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí tak není dle náhledu soudu nepřezkoumatelné.
21. K námitkám žalobců, že zdůvodnili v textové části DUR, proč podle jejich přesvědčení realizace záměru neznemožní ani neomezí výstavbu předmětné veřejně prospěšné stavby, a že doložili kladná vyjádření Odboru územního plánu Magistrátu hl. m. Prahy i Institutu plánování a rozvoje, podle kterých realizace záměru neznemožní ani neomezí výstavbu předmětné veřejně prospěšné stavby, soud uvádí, že se jimi nemohl zabývat. Je tomu tak proto, že předmětem soudního přezkumu bylo procesní rozhodnutí žalovaných správních orgánů, kterým bylo řízení o žádosti žalobců zastaveno z důvodu neodstranění vad podané žádosti, které bránily pokračování v řízení. Předmětem soudního přezkumu naopak nebylo meritorní rozhodnutí správních orgánů, které by žádost žalobců zamítlo z důvodu, že záměr žalobců by byl v rozporu s předmětnou veřejně prospěšnou stavbou. S ohledem na tuto skutečnost nejsou výše uvedená tvrzení žalobců pro posouzení věci relevantními.
22. Rovněž druhý a třetí žalobní bod neshledal soud důvodným. V tomto případě námitka žalobců vychází z tvrzení, že stavebnímu úřadu bylo ke dni vydání napadeného rozhodnutí známo vyjádření Odboru strategických investic MHMP, a tedy že žádost žalobců měla být podle § 51 odst. 3 správního řádu zamítnuta. Jak soud uvedl již výše, prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno a rovněž i žalobcům doručeno před tím, než žalobci stavebnímu úřadu doručili předmětné vyjádření Odboru strategických investic MHMP. Zároveň z předloženého spisového materiálu nevyplývá, že by toto vyjádření bylo stavebnímu úřadu známo před vydáním rozhodnutí. Za situace, kdy ze spisového materiálu není zřejmé, že vyjádření Odboru strategických investic MHMP měl stavební úřad k dispozici před vydáním napadeného rozhodnutí, přičemž žalobci jej stavebnímu úřadu předložili, až poté, kdy jim bylo doručeno prvostupňové rozhodnutí, nelze přisvědčit tvrzení žalobců, že žádost žalobců měla být zamítnuta podle § 51 odst. 3 správního řádu právě z důvodu obsahu tohoto vyjádření. Bylo-li žalobcům předmětné vyjádření Odboru strategických investic MHMP známo, nic jim nebránilo, aby jej stavebnímu úřadu včas předložili, případně na jeho existenci stavební úřad zavčas upozornili.
23. Rovněž v tomto případě se soud nemohl zabývat námitkou žalobců, podle které názor žalovaného, že posouzení souladu stavebního záměru s územním plánem je nezbytné provést nikoli v rámci výkladů regulativů územně plánovací dokumentace, ale za pomoci vyjádření Odboru strategických investic MHMP, neboť tato námitka přesahuje rámec soudního přezkumu napadeného rozhodnutí, tj. důvodnosti zastavení řízení.
24. K tvrzení žalobců, podle kterého měl žalovaný návrh žalobců zamítnout podle § 51 odst. 3 správního řádu, soud uvádí, že aby mohl správní orgán postupovat podle § 51 odst. 3 správního řádu, muselo by se správní řízení nacházet ve fázi dokazování, respektive musel by mít správní orgán k dispozici žádost, která by splňovala všechny předepsané náležitosti. Výše uvedené vyplývá z označení § 51 správního řádu „Dokazování“ a zejména z uvedení následku zjištění, které znemožňuje žádosti vyhovět, uvedené v § 51 odst. 3 správního řádu, tj. neprovádění dalšího dokazování. V projednávaném případu se správní řízení ve fázi dokazování nenacházelo, když stavební úřad zjišťoval podle § 45 správního řádu, zda má žádost žalobců veškeré předepsané náležitosti. Jinými slovy stavební úřad toliko zjišťoval, zda žádost žalobců je způsobilým podkladem pro vedení řízení o žádosti žalobců. Stavební úřad při posuzování žádosti žalobců dospěl k závěru, že žádost žalobců je stižena vadami, které brání pokračování v řízení. Z uvedeného důvodu byli žalobci v souladu s § 45 odst. 2 správního řádu vyzváni k odstranění vad podané žádosti. Tyto vady pak žalobci přes výzvu a poučení stavebního úřadu neodstranili (viz výše). Za situace, kdy správní orgány neprováděly dokazování, nýbrž pouze zjišťovaly, zda má žádost předepsané náležitosti, nemohl být použit postup upravený v § 51 odst. 3 správního řádu.
25. Oprávněným není ani čtvrtý žalobní bod. Námitce žalobců, podle kterých byly vady podané žádosti pouze odstranitelné a formální a nejednalo se o nepominutelné podklady řízení, nelze přisvědčit. K uvedené námitce soud předně uvádí, že v případě, že žalobci měli za to, že vytčené vady bylo možno odstranit, bylo výlučně na nich, aby stavební úřad požádali o prodloužení lhůty k odstranění vad podané žádosti. Neučinil-li tak, nelze se následně bránit, že vady byly odstranitelné. V této souvislosti soud připomíná, že na následky neodstranění vad byli žalobci upozorněni ve výzvě ze dne 1. 3. 2017, č. j. ÚMČP17 003495/2017/VYS/Ur.
26. Nelze přisvědčit rovněž názoru žalovaného, že odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvádí, jaké konkrétní podklady nebyly doloženy a z jakého zákonného důvodu byly nezbytným podkladem žádosti o územní rozhodnutí. Z hlediska soudního přezkumu tvoří prvostupňové rozhodnutí a napadené rozhodnutí jeden celek. V prvostupňovém rozhodnutí stavební úřad zcela jednoznačně konkretizoval vady podané žádosti, tj. jaké podklady nebyly žalobci doloženy, co jsou žalobci povinni prokázat a co mají upřesnit (viz strana 2 a 3 prvostupňového rozhodnutí). Na základě jakého důvodu tyto podklady stavební úřad požadoval předložit, pak vyplývá z výzvy ze dne 1. 3. 2017, č. j. ÚMČP17 003495/2017/VYS/Ur. Žalobci s výjimkou předložení vyjádření Odboru strategických investic MHMP předložení dalších požadovaných dokladů, respektive jejich upřesnění v průběhu správního řízení, stejně jako v podané žalobě nikterak nezpochybňovaly. Za uvedeného stavu věci žalovaný nepochybil, když v napadeném rozhodnutí vady podané žádosti stroze avšak zcela konkrétně reprodukoval (viz strana 3 a 4 napadeného rozhodnutí). Pokud jde o důvody předložení požadovaných podkladů, respektive jejich upřesnění, žalobce je v podaném odvolání nerozporoval, a tedy žalovaný neměl žádný důvod se těmito skutečnostmi v napadeném rozhodnutí zabývat, tím spíš, že byly uvedeny ve výzvě ze dne 1. 3. 2017, č. j. ÚMČP17 003495/2017/VYS/Ur.
27. K odkazu na vyjádření Úřadu pro civilní letectví soud uvádí, že žalobci v podané žalobě obecně tvrdili, že toto stanovisko správním orgánům předložili. Zároveň však toto své tvrzení nikterak nekonkretizovali, tj. neuvedli, kdy došlo ze strany žalobců k předložení uvedeného vyjádření správním orgánům, a zejména toto své tvrzení nikterak nedoložili. Předložený spisová materiál neposkytuje podklad pro závěr, že by žalobci toto vyjádření v průběhu správního řízení předložili, respektive že by jej správní orgány měly k dispozici. Za uvedeného stavu věci soudu nezbylo než konstatovat, že žalobci nevytvořili v tomto bodě podmínky soudního přezkumu, neboť své tvrzení blíže nekonkretizovali a zejména nedoložili, ač tak bylo výhradně na nich. Nad rámec výše uvedeného soud poznamenává, že z vyjádření Úřadu pro civilní letectví, které žalobci přiložili k podané žalobě, vyplývá, že bylo vydáno dne 15. 8. 2017, tj. po vydání prvostupňového rozhodnutí.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

28. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz

Praha dne 15. dubna 2021

Mgr. Milan Tauber v. r.

předseda senátu