ROZHODNUTÍ

Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Václava Dudy, JUDr. Petra Kulawiaka, Mgr. Ing. Michala Hanycha, JUDr. Petra Čápa a prof. JUDr. Markéty Selucké, Ph.D., v právních věcech kárného navrhovatele: předsedy Okresního soudu v Mělníku Mgr. Oldřicha Kajzra, proti kárně obviněnému JUDr. Ing. Janu Veselému, soudci Okresního soudu v Mělníku, zast. JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kolínská 13, Praha 3, v řízení o kárné odpovědnosti soudce, o návrzích na zahájení kárného řízení ze dne 30. 3. 2020 a ze dne 10. 7. 2020,

takto:

JUDr. Ing. Jan Veselý,

 nar. X

soudce Okresního soudu v Mělníku

I.

se uznává vinným,

podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“),

že

jako soudce Okresního soudu v Mělníku nahlížel do dokumentů spisů Okresního soudu v Mělníku, a to konkrétně ve věcech:

-sp. zn. 20 C 168/2018 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 17. 9. 2018 v 10:09 hod., dne 12. 12. 2018 v 15:02 hod. a dne 23. 1. 2019 v 10:26 hod. do dokumentu nazvaného „0_130577_2018_07_47_04_navrh_bez_priloh“ obsahujícího návrh na vydání elektronického platebního rozkazu,

- dne 23. 1. 2019 v 10:27 hod. do dokumentu nazvaného „1_130577_2018_07_47_04_id“,

- dne 23. 1. 2019 v 10:25 hod. do dokumentu nazvaného „20-C-168-2018--01-14--17“ obsahujícího koncept rozsudku ve věci samé,

- dne 27. 2. 2019 v 13:33 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 001“,

- dne 23. 1. 2019 v 10:27 hod. a 10:28 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 018“,

- dne 16. 4. 2019 v 13:40 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 001“ obsahujícího koncept protokolu o jednání před soudem prvního stupně,

-sp. zn. 16 Nc 4482/2007 dne 17. 9. 2018 v 10:11 hod. do dokumentu nazvaného „K. - exekuce“,

tedy

zaviněně ohrozil důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování soudů,

čímž spáchal

kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,

a za to se mu ukládá

podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb.

kárné opatření

snížení platu o 20 % na dobu 6 měsíců.

II.

se zprošťuje,

podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.,

kárného návrhu ze dne 30. 3. 2020, tj. v rozsahu skutku spočívajícího v tom,

že

jako soudce přidělený k Okresnímu soudu v Mělníku vykonával a dosud vykonává výdělečnou činnost živnostenským způsobem s předměty podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ v oborech činnosti „ubytovací služby“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018), „realitní činnost, správa a údržba nemovitostí“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018, ukončena dne 2. 3. 2020), „pronájem a půjčování věcí movitých“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018) a „nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí“ (činnost zahájena dne 3. 3. 2020), se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku a je z tohoto důvodu držitelem živnostenského oprávnění ze dne 5. 1. 2018,

čímž měl spáchat

kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“),

protože skutek není kárným proviněním.

III.

se zprošťuje,

podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.,

kárného návrhu ze dne 10. 7. 2020, tj. v rozsahu skutku spočívajícího v tom,

že

jako soudce Okresního soudu v Mělníku nahlížel do dokumentů spisů Okresního soudu v Mělníku, a to konkrétně ve věcech:

1) sp. zn. 50 Nc 289/2015 dne 11. 11. 2015 v 20:07 hod., 20:10 hod. a 20:10 hod. do dokumentu nazvaného „sken0003“ obsahujícího protokol PČR ze dne 19. 8. 2015,

2) sp. zn. 50 Nc 290/2015 dne 11. 11. 2015 v 20:13 hod. do dokumentu nazvaného „sken0003“ obsahujícího protokol PČR ze dne 19. 8. 2015,

3) sp. zn. 50 D 842/2015 do níže vypočtených dokumentů:

- dne 11. 11. 2015 v 20:12 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně D“ obsahujícího přípis Okresního soudu v Mělníku, kterým bylo Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi sděleno jméno notářky pověřené prováděním úkonů v pozůstalostním řízení,

- dne 2. 1. 2018 v 10:21 a 10 hod. do dokumentu nazvaného „V00036“

- dne 2. 1. 2018 v 10:20 hod. do dokumentu nazvaného „Pozůstalostní řízení, AZ Elekt“

- dne 2. 1. 2018 v 10:20 hod. do dokumentu nazvaného „ID_18589_2016“

- dne 2. 1. 2018 v 8:59 hod. a 10:20 hod. do dokumentu nazvaného „V00016“

- dne 4. 1. 2018 v 9:57 hod. do dokumentu nazvaného „842-2015“,

4) sp. zn. 50 D 550/2017 do níže vypočtených dokumentů:

- dne 30. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „ÚL – ž.“

- dne 30. 5. 2017 v 13:52 hod. do dokumentu nazvaného „ID_17554_2017“

- dne 24. 8. 2017 v 13:41 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_1_ 170809133724“,

5) sp. zn. 19 C 57/2017 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 27. 6. 2017 v 10:07 hod. do dokumentu nazvaného „19 C 57_2017

- dne 4. 7. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „Kú“

- dne 7. 7. 2017 v 12:45 hod. do dokumentu nazvaného „Předběžko v rámci řízení 2017“

- dne 24. 7. 2017 v 9:55 hod. do dokumentu nazvaného „Odvolání předběžné opatření“

- dne 10. 1. 2018 v 13:49 hod. do dokumentu nazvaného „r._2017-07-27_09-52“

- dne 10. 1. 2018 v 13:50 hod. do dokumentu nazvaného „r._2017-07-27_10-02“

- dne 14. 5. 2018 v 14:10 hod. do dokumentu nazvaného „vadyodvolání.doc“,

6) sp. zn. 6 Nc 1/2017 dne 3. 7. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „Č. – 090“,

7) sp. zn. 6 Nc 412/2017 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 3. 7. 2017 v 13:50 hod. do dokumentu nazvaného „V000001“

- dne 3. 7. 2017 v 13:50 hod. do dokumentu nazvaného „ID_18701_2017“,

8) sp. zn. 18 C 85/2017 týkající se řízení nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 25. 4. 2017 v 10:24 hod. a 10:25 hod. do dokumentu nazvaného „AA02“

- dne 25. 4. 2017 v 10:25 hod. do dokumentu nazvaného „k._2017-03-08_15-54-5“,

9) sp. zn. 1 Nt 2008/2017 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 27. 3. 2017 v 9:28 hod. do dokumentu nazvaného „K. posudek“

- dne 27. 3. 2017 v 9:27 hod. do dokumentu nazvaného „posudek-_L.“

- dne 27. 3. 2017 v 9:28 hod. do dokumentu nazvaného „l.“,

10) sp. zn. 16 EXE 204/2017, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 20. 2. 2017 v 10:36 hod. do dokumentu nazvaného „EXE_original“

- dne 23. 2. 2017 v 9:51 hod. do dokumentu nazvaného „AA02“,

 11) sp. zn. 14 T 100/2014 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 16. 8. 2017 v 9:54 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně“

- dne 16. 8. 2017 v 9:55 hod. do dokumentu nazvaného „C. §152“,

12) sp. zn. 19 Nc 1/2017 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 3. 7. 2017 v 13:52 hod. do dokumentu nazvaného „Návrh na vydání předběžného op“

- dne 3. 7. 2017 v 13:54 hod. do dokumentu nazvaného „Předběžko Nc Solidus“,

13) sp. zn. 12 C 226/2016 nahlížel do níže vypočtených dokumentů:

- dne 3. 11. 2016 v 13:58 hod. do dokumentu nazvaného „160803_žaloba N._W.“

- dne 3. 11. 2016 v 13:59 hod. do dokumentu nazvaného „Nájemní smlouva + předávací prot“

- dne 3. 11. 2016 v 13:59 hod. do dokumentu nazvaného „Mšeno 109.pdf“

- dne 3. 11. 2016 v 13:59 hod. do dokumentu nazvaného „160520_Výpověď nájemní smlouvy“

- dne 3. 11. 2016 v 14:03 hod. a dne 15. 11. 2016 v 9:29 hod. do dokumentu nazvaného „NOZ o.s.ř. 60 usnesení“

 - dne 3. 11. 2016 v 14:03 hod., dne 15. 11. 2016 v 9:28 hod. a dne 24. 11. 2016 v 8:36 hod. do dokumentu nazvaného „NOZ o.s.ř. 77“,

14) sp. zn. 14 T 155/2015 dne 25. 11. 2016 v 10:36 hod. do dokumentu nazvaného „14T 155‑2016-E.206“,

15) sp. zn. 6 C 51/2015 dne 24. 10. 2016 v 8:42 hod. do dokumentu nazvaného „T_g._v._ prislusnost“,

16) sp. zn. 11 C 3/2014. dne 3. 7. 2017 do dokumentu nazvaného „R pro U“,

17) sp. zn. 8 C 103/2011  nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 24. 7. 2017 v 9:58 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně C“

- dne 24. 7. 2017 v 9:59 hod. do dokumentu nazvaného „27Co_393_2012_31“

- dne 24. 7. 2017 v 9:59 hod. do dokumentu nazvaného „17Nc_616_2013_1“

- dne 24. 7. 2017 v 10:00 hod. do dokumentu nazvaného „31Nc_21_2014_1“,

18) sp. zn. 50 D 757/2003 nahlížel kárně stíhaný soudce do níže vypočtených dokumentů:

- dne 21. 11. 2016 v 8:04 hod. do dokumentu nazvaného „usnesení o pověření soudního k“

- dne 21. 11. 2016 v 8:05 hod. do dokumentu nazvaného „cca 008“ 

- dne 21. 11. 2016 v 8:04 hod. do dokumentu nazvaného „kř 189“ 

- dne 21. 11. 2016 v 8:04 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička usnesení“,

19) sp. zn. 30 Ro 657/2004 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 2. 1. 2017 v 13:10 hod. do dokumentu nazvaného „Č. osř 064 – vlastní“

- dne 2. 1. 2017 v 13:10 hod. do dokumentu nazvaného „L. policie ČR“,

20) sp. zn. 6 C 193/2019 dne 6. 1. 2020 do dokumentu nazvaného „OSŘ 001“,

21) sp. zn. 10 C 254/2018 do dokumentu nazvaného „lantuskova_190103-105814“,

22) sp. zn. 20 C 4/2018 týkající se řízení o 15 996,04 Kč do dokumentu nazvaného „OSŘ 004“,

23) sp. zn. 16 C 111/2018 dne 27. 12. 2018 v 9:34 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 069“,

24) pod sp. zn. 42 Nc 104/2018 nahlížel do níže vypočtených dokumentů:

- dne 28. 6. 2018 v 9:25 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička R-opatro“

- dne 28. 6. 2018 v 9:25 hod. do dokumentu nazvaného „protokol P.docx“

- dne 28. 6. 2018 v 9:23 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička R-opatro“,

25) sp. zn. 50 D 841/2015 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 2. 1. 2018 v 14:19 hod. do dokumentu nazvaného „žádost o sdělení V..pdf“

- dne 2. 1. 2018 v 14:19 hod. do dokumentu nazvaného „AA02“

- dne 2. 1. 2018 v 14:19 hod. do dokumentu nazvaného „AA02“

- dne 2. 1. 2018 v 14:18 hod. do dokumentu nazvaného „841-2015 pdf.pdf“

- dne 2. 1. 2018 v 14:18 hod. do dokumentu nazvaného „841-2015 word.docx“

- dne 19. 6. 2018 v 10:18 hod. do dokumentu nazvaného „i._2018-04-10_09“,

26) sp. zn. 10 D 302/2018, nahlížel do níže vypočtených dokumentů:

- dne 18. 1. 2019 v 13:00 hod. do dokumentu nazvaného „83.pdf“

- dne 18. 1. 2019 v 13:00 hod. do dokumentu nazvaného „D usn. zahájení + pověřen“

- dne 18. 1. 2019 v 12:59 hod. do dokumentu nazvaného „vyzva_soudu“

- dne 18. 1. 2019 v 12:59 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecný“,

27) sp. zn. 50 D 843/2013 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 29. 1. 2018 v 10:12 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_1_170522125428“

- dne 29. 1. 2018 v 10:12 hod. do dokumentu nazvaného „NOTAR_4_original“

- dne 29. 1. 2018 v 10:12 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_1_170720094740“

28) sp. zn. 17 C 133/2015 dne 18. 1. 2019 v 13:02 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička rozsudek“,

29) sp. zn. 6 C 510/2013 dne 24. 5. 2018 v 9:27 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně C“,

protože skutek není kárným proviněním.

IV.

podle § 14 písm. c) zákona č. 7/2002 Sb.,

se

řízení v části kárného návrhu ze dne 10. 7. 2020, v rozsahu skutku, že jako soudce Okresního soudu v Mělníku nahlížel do dokumentů spisů Okresního soudu v Mělníku, konkrétně ve věcech:

1) sp. zn. 8 C 126/2013 do níže vypočtených dokumentů:

- dne 3. 7. 2017 v 13:24 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička rozsudek“

- dne 3. 7. 2017 v 13:24 hod. do dokumentu nazvaného „opravnéusnesení-H“

- dne 3. 7. 2017 v 13:24 hod. do dokumentu nazvaného „19Co_214_2017_2“,

2) sp. zn. 50 Nc 170/2017 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 30. 5. 2017 v 13:50 hod. do dokumentu nazvaného „i._2017-05-24_14“

- dne 30. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „POKYN k Převzetí úschovy“,

3) sp. zn. 16 EXE 155/2017 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 19. 5. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „EXE_original“

- dne 19. 5. 2017 v 13:54 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081432“

- dne 19. 5. 2017 v 13:54 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081434“

- dne 19. 5. 2017 v 13:54 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081428“,

4) sp. zn. 18 EXE 51/2017 nahlížel kárně stíhaný soudce do níže vypočtených dokumentů:

- dne 19. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „EXE_original“

- dne 19. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „ID_3266_2017“

- dne 19. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081306“

- dne 19. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081312“

- dne 19. 5. 2017 v 13:52 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081253“,

5) sp. zn. 19 C 291/2016 nahlížel kárně stíhaný soudce do níže vypočtených dokumentů:

- dne 19. 5. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „1367-001 Předžalobní výzva - G“

- dne 19. 5. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „ID_37167_2016.pdf“

- dne 19. 5. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „1367-001 Kopie dodejky ze dne“

- dne 19. 5. 2017 v 13:52 hod. do dokumentu nazvaného „NEW 2016-zastavení pro ne“,

6) pod sp. zn. 1 T 72/2016 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 30. 5. 2017 v 13:48 hod. do dokumentu nazvaného „Obžaloba-§205,§228V..doc“

- dne 30. 5. 2017 v 13:48 hod. do dokumentu nazvaného „1 T 72-2016 spojení do vaz“,

7) sp. zn. 50 D 1031/2013 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 28. 12. 2016 v 10:05 hod. do dokumentu nazvaného „přípis“

- dne 28. 12. 2016 v 10:04 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička usnesení“

- dne 28. 12. 2016 v 10:03 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně D“,

8) sp. zn. 7 C 85/2014 nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů:

- dne 24. 10. 2016 v 8:37 hod. do dokumentu nazvaného „výsledek lustrace v ceo“

- dne 24. 10. 2016 v 8:37 hod. do dokumentu nazvaného dne 24. 7. 2017 v 9:55 hod. do dokumentu nazvaného „G. P.-6.5.2014“,

zastavuje,

neboť zanikla odpovědnost soudce za kárné provinění.

Odůvodnění:

I.

Návrhy na zahájení kárného řízení

[1] Předseda Okresního soudu v Mělníku (dále též „kárný navrhovatel“) podal podle § 8 odst. 2 písm. g) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále v odůvodnění též „kárný zákon“) dne 30. 3. 2020 a dne 10. 7. 2020 k Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému dva návrhy na zahájení kárných řízení proti soudci téhož soudu JUDr. Ing. Janu Veselému (dále v odůvodnění též „kárně obviněný“). Obvinil jej ve smyslu § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších předpisů (dále v odůvodnění též „zákon o soudech a soudcích“), ze zaviněného porušení svých povinností, které v případě kárného návrhu ze dne 30. 3. 2020 mělo spočívat v nedovoleném podnikání (dále jen „první kárný návrh“), a v případě kárného návrhu ze dne 10. 7. 2020 mělo spočívat v nedovoleném nahlížení a využívání elektronického informačního systému soudu ISAS (dále jen „druhý kárný návrh“). Porušení povinností soudce popsal kárný navrhovatel v návrzích takto:

a) První kárný návrh:

…že jako soudce přidělený k Okresnímu soudu v Mělníku vykonával a dosud vykonává výdělečnou činnost živnostenským způsobem s předměty podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1až 3 živnostenského zákona v oborech činnosti „ubytovací služby“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018), „realitní činnost, správa a údržba nemovitostí“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018, ukončena dne 2. 3. 2020), „pronájem a půjčování věcí movitých“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018), „nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí (činnost zahájena dne 3. 3. 2020), vše se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, a je z tohoto důvodu držitelem živnostenského oprávnění ze dne 5. 1. 2018.

b) Druhý kárný návrh:

…že jako soudce vědomě v rozporu s povinnostmi soudce vykonávat svědomitě svou funkci a vyvarovat se při jejím výkonu všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů či zavdat příčinu ke snížení důvěry v soudnictví, které mu byly uloženy v § 80 odst. 1, 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích, v období nejméně od 30. 9. 2015 do 22. 4. 2020 v budově Okresního soudu v Mělníku, případně cestou vzdáleného přístupu, vstupoval za využití svých přihlašovacích údajů do elektronického informačního systému pro okresní soudy „ISAS“, v němž bez souvislosti s jím vyřizovanou agendou vyhledával informace a pořizoval si kopie dokumentů ve věcech nejméně 39 spisových značek, ve kterých jsou u Okresního soudu v Mělníku vedena řízení s osobami, které jsou pro něj zájmové, přičemž si byl vědom toho, že takto nečiní v rámci plnění svých povinností vyplývajících mu z výkonu funkce soudce ani ze studijních důvodů, ale se záměrem získat informace a dokumenty pro své soukromé účely, a to konkrétně:

1. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 Nc 289/2015 týkající se řízení o úschovách po A V., nar. dne X, zemřelé dne X (matce kárně obviněného), nahlédl kárně obviněný dne 11. 11. 2015 v 20:07 hod., 20:10 hod. a 20:10 hod.

do dokumentu nazvaného „sken0003“ obsahujícího protokol PČR ze dne 19. 8. 2015 o vydání věci ve věci dopravní nehody rodičů kárně obviněného, resp. si dokument vytiskl,

2. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 Nc 290/2015 týkající se řízení o úschovách po V. V., nar. X, datum úmrtí X (otci kárně obviněného), nahlížel kárně obviněný dne 11. 11. 2015 v 20:13 hod. do dokumentu nazvaného „sken0003“ obsahujícího protokol PČR ze dne 19. 8. 2015 o vydání věci ve věci

dopravní nehody rodičů kárně obviněného, resp. si dokument vytiskl,

3. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 842/2015 týkající se pozůstalostního řízení po zůstavitelce A. V., nar. X, zemřelé dne X (matce kárně obviněného), v rámci které byl kárně obviněný usnesením notářky ze dne 31. 8. 2015 ustanoven správcem celé pozůstalosti a posléze mu bylo potvrzeno nabytí dědictví jakožto jednomu ze zákonných dědiců, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 11. 11. 2015 v 20:12 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně D“ obsahujícího přípis Okresního soudu v Mělníku, kterým bylo Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi sděleno jméno notářky pověřené prováděním úkonů v pozůstalostním řízení,

- dne 2. 1. 2018 v 10:21 hod. do dokumentu nazvaného „V00036“ obsahujícího žádost Okresního soudu v Mladé Boleslavi o sdělení jména notáře pověřeného prováděním úkonů v pozůstalostním řízení,

- dne 2. 1. 2018 v 10:20 hod. do dokumentu nazvaného „Pozůstalostní řízení, AZ Elekt“ obsahujícího žádost Městského úřadu Kralupy nad Vltavou o sdělení informací stran probíhajícího pozůstalostního řízení z důvodu zahájeného územního řízení,

- dne 2. 1. 2018 v 10:20 hod. do dokumentu nazvaného „ID_18589_2016“ obsahujícího záznam o ověření elektronického podání obsahujícího shora specifikovanou žádost Městského úřadu Kralupy nad Vltavou doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Mělníku,

- dne 2. 1. 2018 v 8:59 hod. a 10:20 hod. do dokumentu nazvaného „V00016“ obsahujícího žádost Okresního soudu v Kladně o podání zprávy ohledně stavu pozůstalostního řízení,

- dne 4. 1. 2018 v 9:57 hod. do dokumentu nazvaného „842-2015“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 12. 2017, č. j. 50 D 842/2015 - 241, o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti po zůstavitelce A. V.,

4. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 550/2017 týkající se pozůstalostního řízení po zůstaviteli Z. Ž, nar. X, zemřelému dne X (strýce kárně obviněného), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 30. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „ÚL – ž.“ obsahujícího úmrtní list strýce kárně obviněného,

- dne 30. 5. 2017 v 13:52 hod. do dokumentu nazvaného „ID_17554_2017“ obsahujícího záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Mělníku ze strany Obce Nelahozeves,

- dne 24. 8. 2017 v 13:41 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_1_ 170809133724“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 8. 2017, č. j. 50 D 550/2017 - 28, o určení obvyklé ceny aktiv a výši pasiv a schválení dohody o rozdělení pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví po zůstaviteli Z. Ž.,

5. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 19 C 57/2017 týkající se řízení o 278 640 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení mezi žalobcem Mgr. K. V, nar. dne X (bratrem kárně obviněného, přičemž kárně obviněný byl sám jako správce pozůstalosti původně žalobcem v dané věci), a žalovaným M. U., narozeným dne X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 27. 6. 2017 v 10:07 hod. do dokumentu nazvaného „19 C 57_2017 sdělení o po“obsahujícího předložení věci předsedovi Okresního soudu v Mělníku vyřizujícím soudcem se sdělením o vyloučení z projednávání věci pro jeho vztah k žalobci (kárně obviněnému), neboť se jedná o bývalého předsedu Okresního soudu v Mělníku,

- dne 4. 7. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „Kú“ obsahujícího žádost katastrálnímu úřadu o provedení poznámky o probíhajícím řízení,

- dne 7. 7. 2017 v 12:45 hod. do dokumentu nazvaného „Předběžko v rámci řízení 2017“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 7. 2017, č. j. 19 C 57/2017 - 58, o návrhu žalobce (t. č. kárně obviněného) na vydání předběžného opatření,

- dne 24. 7. 2017 v 9:55 hod. do dokumentu nazvaného „Odvolání předběžné opatření“ obsahujícího odvolání žalobce (t. č. kárně obviněného) proti shora citovanému ustanovení o návrhu na vydání předběžného opatření,

- dne 10. 1. 2018 v 13:49 hod. do dokumentu nazvaného „rvlckova_2017-07-27_09-52“ obsahujícího návrh na vydání předběžného opatření ze dne 3. 7. 2017,

- dne 10. 1. 2018 v 13:50 hod. do dokumentu nazvaného „r._2017-07-27_10-02“ obsahujícího návrh na vydání předběžného opatření ze dne 20. 7. 2017,

- dne 14. 5. 2018 v 14:10 hod. do dokumentu nazvaného „vadyodvolání.doc“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 7. 2017, č. j. 19 C 57/2017 - 92, o odstranění vad podaného odvolání,

6. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 126/2013 týkající se řízení o vypořádání společného jmění manželů mezi žalobkyní J. P., nar. X, a žalovaným M. U., nar. dne X (žalovaným rovněž ve věci specifikované pod bodem 5, v níž je žalobcem bratr kárně obviněného jakožto procesní nástupce kárně obviněného), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp.

si dokumenty vytiskl:

- dne 3. 7. 2017 v 13:24 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička rozsudek“ obsahujícího rozsudek ze dne 6. 12. 2016, č. j. 8 C 126/2013 - 613, o vypořádání společného jmění

manželů,

- dne 3. 7. 2017 v 13:24 hod. do dokumentu nazvaného „opravnéusnesení-H“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku, č. j. 8 C 126/2013 - 617, o opravě odůvodnění shora citovaného rozsudku,

- dne 3. 7. 2017 v 13:24 hod. do dokumentu nazvaného „19Co_214_2017_2“ obsahujícího usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. 19 Co 129/2017 - 671, o zastavení odvolacího řízení,

7. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 Nc 1/2017 týkající se řízení o nařízení předběžného opatření mezi žalobkyní E. J., nar. dne X, a žalovaným T. J., nar. dne X, nahlížel kárně obviněný dne 3. 7. 2017

v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „Č. - 090“ obsahujícího usnesení Okresního soudu

v Mělníku ze dne 15. 6. 2017, č. j. 6 Nc 1/2017 - 11, o odmítnutí návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, resp. si dokument vytiskl,

8. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 Nc 412/2017 týkající se sdělení o vedení insolvenčního řízení na dlužníka J. S., nar. dne X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 3. 7. 2017 v 13:50 hod. do dokumentu nazvaného „V000001“ obsahujícího usnesení vyhlášku o oznámení zahájení insolvenčního řízení,

- dne 3. 7. 2017 v 13:50 hod. do dokumentu nazvaného „ID_18701_2017“ obsahujícího záznam o ověření elektronického podání obsahujícího předmětnou vyhlášku doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Mělníku,

9. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 Nc 170/2017 týkající se řízení o úschovách po Z. Ž., nar. dne X, zemřelému dne X (strýci

kárně obviněného), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 30. 5. 2017 v 13:50 hod. do dokumentu nazvaného „ikuratkova_2017-05-24_14“ obsahujícího záznam PČR o předání věcí Okresnímu soudu v Mělníku,

- dne 30. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „POKYN k Převzetí úschovy“

obsahujícího pokyn Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 5. 2017 pracovnici pověřené vedením knihy úschov k převzetí věcí do úschovy po zůstaviteli,

10. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 18 C 85/2017 týkající se řízení

o 14 344 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody mezi žalobkyní N. P., nar. X, a žalovaným L. H., nar. X, a J. H., nar. X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 25. 4. 2017 v 10:24 hod. a 10:25 hod. do dokumentu nazvaného „AA02“ obsahujícího přípis Okresního soudu v Mělníku adresovaný zástupci žalobkyně,

- dne 25. 4. 2017 v 10:25 hod. do dokumentu nazvaného „k._2017-03-08_15-54-5“ obsahujícího odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádření žalovaných,

11. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 Nt 2008/2017 týkající se zahlazení odsouzení odsouzeného V. L., nar. X, nahlížel kárně obviněný

do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 27. 3. 2017 v 9:28 hod. do dokumentu nazvaného „K. posudek“ obsahujícího výzvu adresovanou PČR a Městskému úřadu Mělník k zaslání posudku na odsouzeného,

- dne 27. 3. 2017 v 9:27 hod. do dokumentu nazvaného „posudek -_L.“ obsahujícího posudek PČR na odsouzeného,

- dne 27. 3. 2017 v 9:28 hod. do dokumentu nazvaného „l.“ obsahujícího posudek Města Mělník na odsouzeného,

12. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 204/2017 týkající se exekučního řízení mezi oprávněným kárně stíhaným soudcem a povinným M. U.,

nar. dne 4. 10. 1961 (žalovaným rovněž ve věci specifikované pod bodem 5, v níž je žalobcem bratr kárně obviněného jakožto procesní nástupce kárně obviněného, a dále pak žalovaným pod bodem 6), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si

dokumenty vytiskl:

- dne 20. 2. 2017 v 10:36 hod. do dokumentu nazvaného „EXE_original“ obsahujícího žádost o pověření a nařízení exekuce,

- dne 23. 2. 2017 v 9:51 hod. do dokumentu nazvaného „AA02“ obsahujícího pověření

soudního exekutora,

13. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 155/2017 týkající se exekučního řízení mezi oprávněným V. M., nar. dne X, a povinnou I. G., nar. dne X (dlouholetou dlužnicí matky kárně obviněného), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 19. 5. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „EXE_original“ obsahujícího žádost o pověření a nařízení exekuce,

- dne 19. 5. 2017 v 13:54 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081432“ obsahujícího plnou moc oprávněného,

- dne 19. 5. 2017 v 13:54 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081434“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 2. 2007, č. j. 51 D 142/2006 - 71, o určení obvyklé ceny majetku a schválení dohody o vypořádání dědictví,

- dne 19. 5. 2017 v 13:54 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081428“ obsahujícího exekuční návrh,

14. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 18 EXE 51/2017 týkající se exekučního řízení mezi oprávněnou V. M., nar. dne X, a povinnou

I. G, nar. dne X (dlouholetou dlužnicí kárně obviněného), nahlížel kárně stíhaný soudce do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 19. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „EXE_original“ obsahujícího žádost o pověření a nařízení exekuce,

- dne 19. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „ID_3266_2017“ obsahujícího záznam o ověření elektronické podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Mělníku ze strany soudního exekutora,

- dne 19. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081306“ obsahujícího plnou moc oprávněné,

- dne 19. 5. 2017 v 13:51 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081312“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 2. 2007, č. j. 51 D 142/2006 - 71, o určení obvyklé ceny majetku a schválení dohody o vypořádání dědictví,

- dne 19. 5. 2017 v 13:52 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_170126081253“ obsahujícího exekuční návrh,

15. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 100/2014 týkající se trestního řízení vedeného proti odsouzenému B. Z. nar. dne X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 16. 8. 2017 v 9:54 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně“ obsahujícího výzvu Okresního soudu v Mělníku adresovanou odsouzenému k doložení splnění povinnosti uložené mu rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 9. 2014, č. j. 14 T 100/2014 - 152,

- dne 16. 8. 2017 v 9:55 hod. do dokumentu nazvaného „C. §152“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 1. 2015, č. j. 14 T 100/2014 - 194, o uložení povinnosti odsouzenému zaplatit státu obhajné vyplacené ustanovenému obhájci,

16. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 19 Nc 1/2017 týkající se řízení o nařízení předběžného opatření mezi navrhovateli E. N., nar. dne X, a P. N., nar. X, a odpůrcem M. N., nar. dne X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 3. 7. 2017 v 13:52 hod. do dokumentu nazvaného „Návrh na vydání předběžného op“ obsahujícího návrh na vydání předběžného opatření,

- dne 3. 7. 2017 v 13:54 hod. do dokumentu nazvaného „Předběžko Nc Solidus - po“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 1. 2017, č. j. 19 Nc

1/2017 - 30, o nařízení předběžného opatření,

17. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 19 C 291/2016 týkající se řízení o 803 950 Kč s příslušenstvím mezi žalobkyní V. M., nar. dne X, a žalovanou I. G., nar. dne X (dlouholetou dlužnicí kárně obviněného), nahlížel kárně stíhaný soudce do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 19. 5. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „1367-001 Předžalobní výzva - G“ obsahujícího předžalobní upomínku,

- dne 19. 5. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „ID_37167_2016.pdf“ obsahujícího záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu ze strany zástupce žalobkyně,

- dne 19. 5. 2017 v 13:53 hod. do dokumentu nazvaného „1367-001 Kopie dodejky ze dne“ obsahujícího dodejku k předžalobní upomínce adresované žalované,

- dne 19. 5. 2017 v 13:52 hod. do dokumentu nazvaného „NEW 2016-zastavení pro ne“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 1. 2017, č. j. 19 C

291/2016 - 14, o zastavení řízení,

18. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 226/2016 týkající se řízení o vyklizení nemovitosti mezi žalobcem M. N., nar. dne X, a žalovaným M. W., nar. dne X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 3. 11. 2016 v 13:58 hod. do dokumentu nazvaného „160803_žaloba N._W.“ obsahujícího žalobu,

- dne 3. 11. 2016 v 13:59 hod. do dokumentu nazvaného „Nájemní smlouva + předávací prot“ obsahujícího nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky řízení včetně přílohy č. 1,

- dne 3. 11. 2016 v 13:59 hod. do dokumentu nazvaného „Mšeno 109.pdf“ obsahujícího informace o pozemku, jehož součástí je stavba, které jsou předmětem nájemní smlouvy,

- dne 3. 11. 2016 v 13:59 hod. do dokumentu nazvaného „160520_Výpověď nájemní smlouvy“ obsahujícího výpověď z nájemní smlouvy adresovanou žalovanému,

- dne 3. 11. 2016 v 14:03 hod. a dne 15. 11. 2016 v 9:29 hod. do dokumentu nazvaného „NOZ o.s.ř. 60 usnesení“ obsahujícího výzvu k zaplacení soudního poplatku,

- dne 3. 11. 2016 v 14:03 hod., dne 15. 11. 2016 v 9:28 hod. a dne 24. 11. 2016 v 8:36 hod. do dokumentu nazvaného „NOZ o.s.ř. 77 usn. vyjádř“ obsahujícího výzvu žalovanému

k vyjádření,

19. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 72/2016 týkající se trestního

řízení ve věci odsouzeného J. V., nar. dne X, poškozený L. Ž., nar. X (syn strýce kárně obviněného) nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

-dne 30. 5. 2017 v 13:48 hod. do dokumentu nazvaného „Obžaloba-§205,§228Veselý.doc“ obsahujícího obžalobu na shora jmenovaného odsouzeného,

- dne 30. 5. 2017 v 13:48 hod. do dokumentu nazvaného „1 T 72-2016 spojení do vaz“ obsahujícího usnesení o spojení dané věci s trestním řízení sp. zn. 1 T 69/2016,

20. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 155/2015 týkající se trestního řízení ve věci odsouzené Mgr. E. I. (v období od 3. 9. 2013 do 30. 6. 2014 zaměstnané jako učitelky I. stupně Základní školy Mšeno), nahlížel kárně obviněný dne 25. 11. 2016 v 10:36 hod. do dokumentu nazvaného „14T 155-2016-E.206“ obsahujícího trestní příkaz Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 10. 2015, č. j. 14 T 155/2015 - 255, resp. si dokument vytiskl,

21. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 C 51/2015 týkající se řízení

o 613 550 Kč s příslušenstvím mezi žalobkyní A. V., nar. dne X, zemřelou dne X (matkou kárně obviněného), a žalovanou T. G., nahlížel kárně obviněný do dne 24. 10. 2016 v 8:42 hod. do dokumentu nazvaného „T_g._v._ prislusnost“ obsahujícího vyjádření žalované k výzvě soudu, resp. dokument vytiskl

22. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 1031/2013 týkající se dědického řízení po J. Ž., nar. dne X, zemřelé X (tetě kárně

stíhaného soudce), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 28. 12. 2016 v 10:05 hod. do dokumentu nazvaného „přípis“ obsahujícího přípis notářce k vyjádření o podjatosti,

- dne 28. 12. 2016 v 10:04 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička usnesení“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 11. 2014, č. j. 50 D 1031/2013 - 54, o vyloučení notářů z projednávání a rozhodnutí věci,

- dne 28. 12. 2016 v 10:03 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně D“ obsahujícího přípis o postoupení věci,

23. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 11 C 3/2014 týkající se řízení o 99 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou mezi žalobcem JUDr. J. S, nar. dne X, a žalovaným D. H., nahlížel obviněný soudce dne 3. 7. 2017 v 13:49 hod. do dokumentu nazvaného „R pro U“ obsahujícího rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 8. 2014, č. j. 11 C 3/2014 - 25, resp. dokument vytiskl,

24. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 7 C 85/2014 týkající se řízení o 2 700 Kč s příslušenstvím mezi žalobcem Českou podnikatelskou pojišťovnou, a.s., Vienna Insurance Group, a žalovaným P. G., nar. dne X (dlouholetým dlužníkem matky kárně obviněného, potažmo dlužníkem kárně obviněného), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 24. 10. 2016 v 8:37 hod. do dokumentu nazvaného „výsledek lustrace v ceo“ obsahujícího výpis z centrální evidence obyvatel na žalovaného,

- dne 24. 10. 2016 v 8:37 hod. do dokumentu nazvaného „G. P.-6.5.2014“ obsahujícího omluvu žalobkyně z jednání,

25. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 103/2011 týkající se řízení

o 650 000 Kč s příslušenstvím mezi žalobkyní A. V., nar. dne X, zemřelou dne X (matkou kárně obviněného), a žalovaným P. G., IČO X (dlouholetým dlužníkem matky kárně obviněného, potažmo dlužníkem kárně obviněného), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 24. 7. 2017 v 9:58 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně C“ obsahujícího dotaz adresovaný Krajského soudu v Praze na stav odvolacího řízení,

- dne 24. 7. 2017 v 9:59 hod. do dokumentu nazvaného „27Co_393_2012_31“ obsahujícího přípis Krajského soudu v Praze, že bylo ve věci nařízení jednání a vypracován znalecký posudek,

- dne 24. 7. 2017 v 9:59 hod. do dokumentu nazvaného „17Nc_616_2013_1“ obsahujícího usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2013, č. j. 17 Nc 616/2013 - 262, o vyloučení všech soudců Okresního soudu v Mělníku z projednávání a rozhodování shora označené věci,

- dne 24. 7. 2017 v 10:00 hod. do dokumentu nazvaného „31Nc_21_2014_1“obsahujícího usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, č. j. 31 Nc 21/2014 - 274, o přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi,

26. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 757/2003 týkající se dědického řízení po M. S., zemř. X (babičce kárně obviněného), nahlížel kárně stíhaný soudce do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 21. 11. 2016 v 8:04 hod. do dokumentu nazvaného „usnesení o pověření soudního k“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 8. 2003, č. j. 50 D 757/2003, o pověření notáře jako soudního komisaře úkony v dědickém řízení,

- dne 21. 11. 2016 v 8:05 hod. do dokumentu nazvaného „cca 008“ obsahujícího protokol o zjištění stavu a obsahu závěti,

- dne 21. 11. 2016 v 8:04 hod. do dokumentu nazvaného „kř 189“ obsahujícího jmenný rejstřík zůstavitelů k seznamu závětí,

- dne 21. 11. 2016 v 8:04 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička usnesení“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 4. 2005, č. j. 50 D 757/2003 - 123, o určení, že soud jako s dědici ze závěti bude jednat s J. Ž., nar. X (tetou kárně obviněného), A. V., nar. X (matkou kárně obviněného), Mgr. L. Ž., nar. X a s kárně obviněným,

27. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 30 Ro 657/2004 týkající se řízení o 35 767 Kč s příslušenstvím mezi žalobkyní D. H., nar. X, a žalovaným P. Š., nar. X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 2. 1. 2017 v 13:10 hod. do dokumentu nazvaného „Č. osř 064 - vlastní“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 7. 2004, č. j. 30 Ro 657/2004 - 19, kterým byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku,

- dne 2. 1. 2017 v 13:10 hod. do dokumentu nazvaného „L. policie ČR“ obsahujícího žádost adresovanou PČR o doručení zásilky žalovanému,

28. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 C 193/2019 týkající se řízení

o vypořádání společného jmění manželů mezi žalobkyní Mgr. L. S., nar. X, a žalovaným V. S., nar. X, nahlížel kárně obviněný dne 6. 1. 2020 v 10:03 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 001“ obsahujícího protokol o jednání ze dne 19. 11. 2019, resp. si dokument vytiskl,

29. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 20 C 168/2018 týkající se řízení o 1 815 EUR s příslušenstvím mezi žalobkyní MORTAR INVESTMENTS, a.s., IČO 274 42 233, a žalovaným T. M., nar. X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 17. 9. 2018 v 10:09 hod., dne 12. 12. 2018 v 15:02 hod. a dne 23. 1. 2019 v 10:26 hod. do dokumentu nazvaného „0_130577_2018_07_47_04_navrh_bez_priloh“ obsahujícího návrh na vydání elektronického platebního rozkazu,

- dne 23. 1. 2019 v 10:27 hod. do dokumentu nazvaného „1_130577_2018_07_47_04_id“ obsahujícího identifikátor podání,

- dne 23. 1. 2019 v 10:25 hod. do dokumentu nazvaného „20-C-168-2018--01-14--17“ obsahujícího koncept rozsudku ve věci samé,

- dne 27. 2. 2019 v 13:33 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 001“ obsahujícího protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 21. 2. 2019,

- dne 23. 1. 2019 v 10:27 hod. a 10:28 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 018“ obsahujícího předvolání k jednání adresované žalovanému,

- dne 16. 4. 2019 v 13:40 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 001“ obsahujícího koncept protokolu o jednání před soudem prvního stupně,

30. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 254/2018 týkající se řízení o nárocích z předkupního práva mezi žalobcem R. S., nar. X, a žalovanou Cesta Pražská 3770 s.r.o., nahlížel kárně obviněný dne 3. 1. 2019 v 14:07 hod. do dokumentu nazvaného „l._190103-105814“ obsahujícího žalobu, resp. si dokument vytiskl,

31. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 20 C 4/2018 týkající se řízení o 15 996,04 Kč s příslušenstvím mezi žalobkyní CFIG SE, IČO 291 38 680, a žalovaným J. R., nar. X, nahlížel kárně obviněný dne 24. 1. 2019 v 9:43 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 004“ obsahujícího protokol o vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně, resp. si dokument vytiskl,

32. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 C 111/2018 týkající se řízení o rozvod manželství mezi manželkou L. O., nar. X, a manželem J. O. , nar. X nahlížel kárně obviněný dne 27. 12. 2018 v 9:34 hod. do dokumentu nazvaného „OSŘ 069“ obsahujícího výzvu k vyjádření, resp. si dokument vytiskl,

33. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 Nc 104/2018 týkající se řízení

o svěření do péče a určení výživného k nezl. P. mezi matkou K. P., nar. X, a otcem M. P., nar. X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 28. 6. 2018 v 9:25 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička R-opatro“ obsahujícího rozsudek Okresní soud v Mělníku ze dne 19. 6. 2018, č. j. 42 Nc 104/2018 - 33,

- dne 28. 6. 2018 v 9:25 hod. do dokumentu nazvaného „protokol P.docx“ obsahujícího protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 19. 6. 2018,

- dne 28. 6. 2018 v 9:23 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička R-opatro“ obsahujícího rozsudek Okresní soud v Mělníku ze dne 19. 6. 2018, č. j. 42 Nc 104/2018 - 33,

34. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 841/2015 týkající se pozůstalostního řízení po zůstaviteli V. V., nar. X, datum úmrtí X (otci kárně obviněného), nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

dne 2. 1. 2018 v 14:19 hod. do dokumentu nazvaného „žádost o sdělení Veselý.pdf“ obsahujícího žádost PČR o sdělení stavu pozůstalostního řízení,

- dne 2. 1. 2018 v 14:19 hod. do dokumentu nazvaného „AA02“ obsahujícího sdělení adresované PČR o stavu pozůstalostního řízení,

- dne 2. 1. 2018 v 14:19 hod. do dokumentu nazvaného „AA02“ obsahujícího sdělení adresované společnosti Moneta Money Bank a.s. o stavu pozůstalostního řízení,

- dne 2. 1. 2018 v 14:18 hod. do dokumentu nazvaného „841-2015 pdf.pdf“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 12. 2017, č. j. 50 D 841/2015 - 188, o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti,

- dne 2. 1. 2018 v 14:18 hod. do dokumentu nazvaného „841-2015 word.docx“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 12. 2017, č. j. 50 D 841/2015 - 188, o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti,

- dne 19. 6. 2018 v 10:18 hod. do dokumentu nazvaného „i._2018-04-10_09“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 12. 2017, č. j. 50 D 841/2015 - 188, o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti,

35. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 D 302/2018 týkající se pozůstalostního řízení po zůstaviteli J. P., nar. dne X, datum úmrtí X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 18. 1. 2019 v 13:00 hod. do dokumentu nazvaného „83.pdf“ obsahujícího úmrtní list zůstavitele,

- dne 18. 1. 2019 v 13:00 hod. do dokumentu nazvaného „D usn. zahájení + pověřen“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 3. 2018, č. j. 10 D

302/2018, o zahájení pozůstalostního řízení a pověření notáře jako soudního komisaře provedením úkonů pozůstalostního řízení,

- dne 18. 1. 2019 v 12:59 hod. do dokumentu nazvaného „vyzva_soudu“ obsahujícího výzvu FÚ pro Středočeský kraj adresovanou Okresnímu soudu v Mělníku,

- dne 18. 1. 2019 v 12:59 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecný“ obsahujícího sdělení adresované FÚ pro Středočeský kraj o stavu pozůstalostního řízení,

36. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 843/2013 týkající se dědického řízení po zůstavitelce D. S., nar. X, datum úmrtí X, nahlížel kárně obviněný do níže vypočtených dokumentů, resp. si dokumenty vytiskl:

- dne 29. 1. 2018 v 10:12 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_1_170522125428“

obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 4. 2017, č. j. 50 D 843/2013 - 137, o určení obvyklé ceny majetku a výši dluhů a schválení dohody o vypořádání dědictví,

- dne 29. 1. 2018 v 10:12 hod. do dokumentu nazvaného „NOTAR_4_original“

obsahujícího předložení pravomocně skončené věci k archivaci,

- dne 29. 1. 2018 v 10:12 hod. do dokumentu nazvaného „PRILOHA_1_170720094740“ obsahujícího opravné usnesení,

37. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 17 C 133/2015 týkající se řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi žalobcem J. P., nar. X, datum úmrtí X, a žalovanou M. Š., nar. X, nahlížel kárně obviněný dne 18. 1. 2019 v 13:02 hod. do dokumentu nazvaného „hlavička rozsudek“ obsahujícího rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 11. 2015, č. j. 17 C 133/2015 - 45, resp. si dokument vytiskl,

38. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 C 510/2013 týkající se řízení o 170 000 s příslušenstvím mezi žalobkyní A. V., nar. dne X, zemř. dne X (matkou kárně obviněného) a žalovaným P. P., nar. X, nahlížel kárně obviněný dne 24. 5. 2018 v 9:27 hod. do dokumentu nazvaného „přípis obecně C“ obsahujícího přípis Okresního soudu v Mělníku adresovaný účastníkům o předložení věci k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu delegace nutné, resp. si dokument vytiskl,

39. ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 Nc 4482/2007 týkající se

exekučního řízení mezi oprávněnou ČEZ Prodej, a.s., IČO 272 32 433, proti povinnému T. M., nar. X, nahlížel kárně obviněný dne 17. 9. 2018 v 10:11 hod.

do dokumentu nazvaného „K. - exekuce“ obsahujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 12. 2007, č. j. 16 Nc 4482/2007 - 2, o nařízení exekuce na majetek o povinného§ resp. si dokument vytiskl.

[2]      V odůvodnění prvního kárného návrhu kárný navrhovatel poukázal na právní úpravu zapovídající soudcům podnikání, neboť soudci jsou dostatečně materiálně zabezpečeni; proto je u nich tolerován pouze „přivýdělek“ plynoucí z činností neznevažujících postavení soudce a nesměřujících k dosahování zisku. Pokud se kárně obviněný dobrovolně rozhodl převzít podnikání po svých rodičích a zahájil vlastní podnikatelskou činnost na základě živnostenského listu, jedná se o podnikání ve smyslu § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“). Kárně obviněný je registrován k dani z přidané hodnoty a zaměstnává jednu další osobu; to narušuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví a důstojnost soudcovské funkce. Kárně obviněný jednak navázal na podnikání svých rodičů, jednak soustavně aktivně pořizuje majetek sloužící k podnikatelské činnosti. Za důležité považuje navrhovatel i to, že případ kárně obviněného byl medializován v souvislosti s nákupem nemovitostí od společnosti HARASOV PARK, a. s., spojené s kontroverzním podnikatelem L. P. Navíc tento nákup nemovitostí kárně obviněný prováděl v době, kdy byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti (od 2. 11. 2015 do 30. 9. 2016), tedy v době, kdy tvrdil, že mu pracovní neschopnost brání ve výkonu práce, o níž se nijak nezajímal. V této době také navštěvoval soud a nahlížel v soukromém zájmu do elektronického informačního systému ISAS ve věcech nesouvisejících s jeho agendou. Kárný navrhovatel jednání kárné obviněného označil za neslučitelné s výkonem funkce soudce, přičemž vztah mezi podnikáním a správou vlastního majetku podle něho musí být vykládán restriktivním způsobem v neprospěch soudce. Nakonec poukázal na skutečnost, že kárně obviněný dlouhodobě upřednostňuje soukromé výdělečné aktivity před prací soudce a pokračuje v nich přes upozornění na nevhodnost takového jednání. Proto navrhl nejpřísnější kárné opatření – odvolání z funkce soudce.

[3]      Ve druhém kárném návrhu uvedl navrhovatel, že vstupování kárně obviněného do 39 spisů v ISAS v období od 30. 9. 2015 do 22. 4. 2020 bylo prováděno přímo v budově okresního soudu nebo cestou vzdáleného přístupu a ve všech případech se jednalo o vstupy nesouvisící s věcmi přidělenými tomuto soudci k vyřízení. Konkrétně poukázal na skutečnost, že nahlížení uvedené pod body 1-5, 9, 12,19, 21, 22, 25-27, 34, 35, 37 a 38 druhého kárného návrhu se týkají rodinných příslušníků kárně obviněného, a je zřejmé, že po delší dobu průběh jejich sporů cíleně sledoval. Stejně tak u některých dalších případů kárný navrhovatel podrobně konkretizoval osobní vazby kárně obviněného s některými účastníky řízení, do jejichž spisů bylo nahlíženo. Vyloučil tak, že by k tomuto nahlížení či tisknutí listin ze spisů docházelo z pracovních či studijních důvodů. Interní elektronický systém není veřejnosti přístupný, neboť obsahuje citlivé informace o účastnících řízení. Zneužitím tohoto systému ve svůj prospěch kárně obviněný mohl rovněž přivodit obavy z využití získaných informací ke škodě ostatních účastníků řízení. Navrhovatel zdůraznil, že v jednom případě kárně obviněný nahlížel dokonce do konceptu rozhodnutí, a tedy mohl některé z účastníků seznámit předem s tím, jak bude rozhodnuto, a ovlivnit tím jejich procesní postup. Jednání kárně obviněného proto kárný navrhovatel shledal narušujícím důstojnost soudcovské funkce a ohrožujícím důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů a tím snižující důvěru v soudnictví. Kárný navrhovatel přitom popírá, že by podobný přístup byl u tamního okresního soudu běžný. K osobě kárně obviněného kárný navrhovatel uvedl, že v minulosti měl v práci průtahy, v souvislosti s jeho pracovní neschopností byly jeho spisy přerozděleny ostatním soudcům; po návratu z pracovní neschopnosti je jeho výkon srovnatelný s ostatními soudci, což je ovšem ovlivněno i tím, že mu byly přidělovány věci nové. Ze všech zjištěných skutečností má kárný navrhovatel pochybnost o morální integritě kárně obviněného, a proto i v tomto případě navrhl nejpřísnější kárné opatření – odvolání z funkce soudce.

II.

Vyjádření kárně obviněného k návrhům

[4]                    Kárně obviněný se podle § 12 kárného zákona písemně vyjádřil k oběma návrhům. K prvnímu kárnému návrhu uvedl, že pouze vykonává správu vlastního majetku, což nijak nemůže ohrozit důvěru v nezávislost justice. Pro srovnání poukázal na postavení advokáta, u něhož je živnostenské podnikání neslučitelné s výkonem advokacie důvodem k pozastavení jejího výkonu, aniž by to mělo vliv na kárnou bezúhonnost advokáta. Tak tomu bylo vždy, jak plyne ze stanoviska výboru Advokátní komory v království Českém z roku 1911 k případu provozování zděděné továrny, či ze stanoviska výboru Advokátní komory v Čechách z roku 1930 k provozování továrny prostřednictvím prokuristy. Nevidí rozdíl mezi vlastním podnikáním a podnikáním prostřednictvím rodinného příslušníka. Uvedl, že jsou země, v nichž není živnostenské podnikání soudců zakázáno, což by mělo být soudem ověřeno. Zmínil dále, že mezi soudními přísedícími je řada podnikatelů, aniž by to narušovalo důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví. Za nezbytné považuje provedení testu proporcionality mezi právem vlastnit majetek a vykonávat vlastnické právo na jedné straně a nezávislostí justice na druhé straně. Navrhl, aby byl prvního kárného návrhu zproštěn.

[5]               Vůči druhému kárnému návrhu kárně obviněný namítl opožděnost jeho podání, neboť jednotlivé skutky je třeba posuzovat samostatně a nelze úspěšně žalovat skutky, k nimž došlo nejpozději před 10. 7. 2017. Kárný návrh dále ani nespecifikuje okamžik počátku běhu subjektivní lhůty pro jeho podání. V ostatních případech kárně obviněný tvrdí, že nahlížel do spisů, v nichž byl účastníkem řízení. Pokud jím nebyl, jednalo se o nahlížení ze studijních důvodů, a pokud by pro takové nahlížení musel prokazovat existenci nějakého „naléhavého právního zájmu“, ztratil by systém ISAS svůj informační smysl. Nestalo se také, že by někdo z účastníků řízení byl tímto nahlížením poškozen. Navrhl, aby řízení ve vztahu k promlčeným skutkům bylo zastaveno, a ve zbytku byl kárného návrhu zproštěn.

III.

Průběh ústních jednání

III.1. Ústní jednání konané dne 10. 9. 2020

III. 1. a) Přednesení kárných návrhů

[6]               Kárný navrhovatel při jednání konaném dne 10. 9. 2020 zopakoval podstatné skutečnosti uvedené v písemných návrzích a zdůraznil, že kárně obviněný fakticky podnikal, což je u soudce nepřípustné. Kárně obviněný nereagoval na výhrady vůči jeho jednání ze strany vedení soudu odpovídajícím způsobem, v podstatě každé jednání s ním skončilo konfliktem. Ve vztahu ke druhému kárnému návrhu poukázal na četnost nahlížení do elektronických spisů, osobní vazby kárně obviněného k některým účastníkům řízení, a na to, že obsahuje i případ nahlížení do konceptu rozhodnutí v řízení vedeném se, z jeho pohledu, zájmovou osobou (T. M.). Oba žalované skutky považuje za prokázané a nasvědčující nedostatku morální integrity kárně obviněného; proto navrhuje nepřísnější kárné opatření.

III. 1. b) Vyjádření a výpověď kárně obviněného

[7]               Obhájce kárně obviněného k prvnímu kárnému návrhu označil za důležité, že kárné řízení je vedeno pro neslučitelnost funkce soudce a podnikání, a že se nejedná o situaci např. řízení v opilosti, kde je kriminalizace na místě. To, že kárně obviněný měl živnostenský list, neznamená, že podnikal. Mimo to spravovat vlastní majetek by bylo možné i bez živnostenského listu. Majetek, který je předmětem živnosti, kárně obviněný zdědil; to, že je soudcem, nemůže znamenat, že má dědictví odmítnout nebo se nabytého majetku zbavit. Jednání kárně obviněného, které je popsáno ve skutkové části prvního návrhu se vztahovalo výhradně k vlastnímu majetku. Případné převedení majetku na manželku je pouze trapnou hrou na schovávanou. Např. v Chorvatsku je běžné, že soudce vlastní hotel na pobřeží, a pokud tam neuklízí pokoje, není to nepřípustné. Spatřuje-li kárný navrhovatel v podnikání narušení důstojnosti soudu, pak poukazuje na to, že přísedícími jsou nezřídka podnikatelé, kteří soudce z povolání mohou přehlasovat. Nelze tvrdit, že podnikání je něco nedůstojného. K mezím podnikání a správy vlastního majetku zatím neexistuje judikatura, zaviněné porušení povinností je tedy pouhou spekulací. Nepovažuje za správné, aby v takovém případě následoval okamžitě přísný trest, když se fakticky jedná o formu neslučitelnosti. Kárně obviněný byl předsedou soudu, publikoval, má zájem o výkon soudnictví. Kárně obviněný by měl být v tomto případě zproštěn viny. Ve vztahu ke druhému kárnému návrhu uvedl, že je třeba vážit otázku promlčení a poukázal na to, že existuje i rozhodnutí kárného soudu, podle něhož nahlížení do spisů není kárným proviněním. Nezná právní předpis, který by zakazoval nahlížení do ISAS, ostatně i k tomu tento systém slouží. Nelze považovat za kárné provinění, pokud kárně obviněný např. nahlížel do spisů o dědictví po svých rodičích. Zjistil jen údaje, na které měl právo. Nakonec zmínil nedůstojný obsah kárných návrhů vytýkající kárně obviněnému, že byl dlouhodobě nemocen. Předmětem rozhodování soudu by měly být jen žalované skutky. Nahlížení do spisů nepovažuje za opakující se skutek, proto by měl být v mezích přesahujících prekluzivní lhůty zproštěn, ve zbytku pak jde o jednání, u něhož postačí výtka.

[8]               Kárně obviněný k prvnímu kárnému návrhu vypověděl, že zdědil rozjetou firmu a projekty, a musel se rozhodnout, jak s tím naložit. Vyhodnotil si § 85 zákona o soudech a soudcích i zahraniční úpravu a usoudil, že v některých aktivitách může pokračovat v rámci správy vlastního majetku. O nutnosti mít živnostenský list byl informován živnostenským úřadem, ovšem předmět živnosti byl popsán v mezích živností, které zákon zná. Fakticky se jedná o pronájem vybavených i nevybavených bytů a jiných nemovitostí, z movitých věcí to jsou auta, která rovněž zdědil a pronajímá je také dlouhodobě. Po tragické smrti obou rodičů byl v péči psychiatra, na jehož doporučení se začal správě nemovitostí více věnovat, a proto také v té době koupil nemovitosti v Harasově.

[9]               K dotazům soudu sdělil, že pokud jde o registraci k DPH, plátcem byl jeho otec, který uplatnil nároky na odpočty, a pokud by sám nebyl plátcem, tyto nároky by zanikly. Přesná bilanční čísla nezná, na manuální práci má zaměstnankyni, sám se stará o ekonomickou a právní stránku. Dále uvedl, že jeho činnost nevyčerpává popis činností uvedených v živnostenském listu, živnostenský úřad činnosti uvádí podle užívaných pojmů a sám je mění. K pracovním povinnostem své zaměstnankyně uvedl, že v domech uklízí na chodbách, uklízí dvory a myje okna. Nebýt plátcem DPH by pro něho bylo ekonomicky nevýhodné, neboť otec měl velké částky peněz na odpisech. Ze zděděných nemovitostí nic neprodal, naopak přikoupil jeden dům.

[10]            K dotazům kárného navrhovatele uvedl, že pronajímá tak 6-7 objektů, v nichž jsou byty a různé provozovny jako masna, zmrzlinárna, železářství, posilovna, účtárna, advokátní kancelář, kosmetický salon a několik bytů. Objekt v Harasově rovněž pronajímá, a to jako celek. Všechny nemovitosti se snaží udržovat a vylepšovat, případně to umožňuje nájemcům.

[11]            Kárně obviněný ke druhému návrhu vypověděl, že nahlížení do ISAS považuje za běžnou praxi soudce, nehledě na to, že nahlížení není nijak upraveno. Nahlížení se týkala sporů, které byly původně vedeny jeho matkou, a které s bratrem převzali. V návrhu je uvedeno nahlížení do řady spisů, jejichž účastníky vůbec nezná, vyjma pana M., kde si je vědom svého pochybení. V poštovní schránce v nemovitosti, kterou od něho někdy v roce 2012 - 2014 koupil, našel soudní obsílku, a protože věděl, že on žije v USA, podíval se do systému a kontaktoval jej. Učinil tak jen proto, aby o kauze věděl.

[12]            K dotazům soudu uvedl, že si není vědom tisknutí nahlížených listin. Připouští, že tak někdy učinit mohl, ale neví to. Pokud v případě pana M. otevřel i dokument označený jako koncept rozsudku, učinil tak patrně ze zájmu. V žádném případě však pana M. neinstruoval o dalším postupu ani nekontaktoval soudkyni, která věc rozhodovala. Pokud nahlížel do trestních spisů, nepamatuje si důvod; mohlo to být kvůli vyhledávání kontaktů např. na svědky v jeho věcech.

[13]            K dotazům kárného navrhovatele uvedl, že si bližší okolnosti jednotlivých nahlížení do spisů nepamatuje. Nahlížení ke zjištění, jak se které věci rozhodují, považuje za potřebné a běžné. K nahlížení do spisů účastníků G., U. a P. vymezil, že se jednalo o spory vedené jeho matkou, poté jím a nyní bratrem.

III. 1. c) Dokazování

[14]            K prvnímu kárnému návrhu provedl kárný senát postupem podle § 213 odst. 1 trestního řádu (§ 25 kárného zákona) důkaz listinami předloženými navrhovatelem a získanými od jiných orgánů. Jednalo se o následující listinné důkazy, z nichž soud učinil tato zjištění:

[15]            Ze spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 50D 841/2015 - dědictví po V. V.:

byl konstatován obsah živnostenského listu otce kárně obviněného na č. l. 60, usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 8. 2015, jímž byl kárně obviněný jmenován správcem pozůstalosti (č. l. 42), sdělení správce pozůstalosti soudu ze dne 19. 4. 2016 o pokračování v živnosti zůstavitele, usnesení Okresního soudu Mělník o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti ze dne 28. 12. 2017, podle něhož kárně obviněný zdědil závod zůstavitele (č. l. 188).

[16]            Ze spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 50D 842/2015 - dědictví po A. V.:

byl konstatován obsah živnostenského oprávnění matky kárně obviněného na č. l. 33, usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 8. 2015 na č. l. 67, jímž byl kárně obviněný jmenován správcem pozůstalosti, sdělení správce pozůstalosti soudu ze dne 19. 4. 2016 o majetkových přesunech a stavu soudních sporů, přehled soudních sporů zůstavitelky na č. l. 95 a na č. l. 123, zpráva o činnosti správce pozůstalosti z 27. 11. 2017 o nákupu nových nemovitostí, včetně přehledu pohledávek na č. l. 203, usnesení Okresního soudu v Mělníku o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti ze dne 28. 12. 2017 (č. l. 241).

[17]            Spis Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 70 Spr 66/2020:

Ve spise je založen dotaz novináře mluvčímu Okresního soudu v Mělníku na podnikání kárně obviněného ve vztahu k placenému parkovišti v k. ú. Janova Ves ze dne 10. 2. 2020 (č. l. 1), živnostenský list kárně obviněného na živnosti vykonávané od 3. 1. 2018 (č. l. 10), výpis ze systému ARES evidující kárně obviněného (č. l. 11, 12), kupní smlouva ze dne 11. 3. 2016 na objekt Harasov (č. l. 13c), prodávající HARASOV PARK, a. s., jednající členem představenstva L. P., kupující JUDr. Ing. Jan Veselý, výpisy z katastru nemovitostí obsahující přehled kárně obviněným vlastněných nemovitostí (č. l. 75), výpis ze živnostenského rejstříku ze dne 15. 4. 2020, kde je nový záznam o ukončení realitní činnosti (č. l. 125) a nově je od 3. 3. 2020 uvedena správa a údržba nemovitostí. K tomu soud konstatoval i výpis ze živnostenského rejstříku jím pořízený dne 7. 9. 2020 (č. l. 80), v němž je uveden předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, v oborech činnosti: ubytovací služby, pronájem a půjčování věcí movitých (to vše od 3. 1. 2018) a nákup prodej a údržba nemovitostí (od 3. 3. 2020, při ukončení realitní činnosti, správy a údržby nemovitostí k 2. 3. 2020).

[18]            Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 13 Kss 3/2020 byl proveden důkaz kopiemi oznámení kárně obviněného o majetku za rok 2017, 2018, 2019, v oznámení za rok 2019 je uvedeno v odd. II. „oznámení o činnostech: pronájem a správa nemovitostí, způsob výkonu – samostatné“.

[19]            Z listinných důkazů zaslaných Finančním úřadem pro hl. m. Praha založených na č. l. 64 spisu bylo konstatováno, že kárně obviněný podával v roce 2017, 2018, 2019 a naposledy za 2. čtvrtletí roku 2020 přiznání k dani z přidané hodnoty, v nichž byla shodně uvedena hlavní ekonomická činnost „pronájem a správa vlastních nebo pronajatých nemovitostí“. V daňových přiznáních k dani z příjmů za roky 2018 a 2019 jsou přiznávány příjmy jak v kategorii samostatná činnost podle § 7 zákona o daních z příjmů, tak v kategorii příjmy z nájmu podle § 9 téhož zákona. Ze zprávy Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 8. 2020 pak vyplynulo, že kárně obviněný je evidován jako osoba samostatně výdělečně činná a je zaměstnavatelem jedné osoby.

[20]            Vzhledem k poukazu kárně obviněného ve vyjádření ke kárnému návrhu na skutečnost, že existují země, v nichž je podnikání soudců přípustné, dal kárný soud zpracovat analýzu svému oddělení dokumentace a analytiky. Analýza založená na č. l. 67 - 75 spisu obsahuje přehled právní úpravy, případně i zjištěné praxe, v 11 evropských zemích; při jednání byly předneseny její závěry.

[21]            Při jednání byla slyšena svědkyně E. M. Uvedla, že byla zaměstnankyní rodičů kárně obviněného, pak uzavřela pracovní smlouvu s ním. Stará se po technické stránce o pronajaté byty a domy; prostě, když je někde nějaký problém a obrátí se na ni nájemci, tak ho vyřeší, nebo zajistí opravu apod. a sdělí majiteli, že je problém vyřešen. Smlouvy a ekonomickou stránku řeší s nájemci majitel sám. Rozsah pronajímaných nemovitostí se po jejich převzetí kárně obviněným nijak nezměnil. Pronájmy označila za dlouhodobé.

[22]            Ke druhému kárnému návrhu byly postupem podle § 213 odst. 1 trestního řádu (§ 25 kárného zákona) provedeny listinné důkazy předložené kárným navrhovatelem, a to spis Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 70 Spr 111/2020, obsahujícím výsledky šetření k neoprávněnému nahlížení a lustracím v databázi soudu. Spis shrnuje jednotlivé výstupy z elektronického systému, v nichž jsou záznamy o nahlížení do spisů kárně obviněným uvedených ve druhém kárném návrhu, obsahující spisovou značku, předmět řízení, uvedení jména soudce, jemuž byla věc přidělena k rozhodnutí, účastníků řízení a údajů o čase nahlížení do spisu mj. kárně obviněným. Z pracovního řádu Okresního soudu v Mělníku účinného od 1. 1. 2017 byly konstatovány povinnosti pracovníků uvedené v § 13 písm. j), z Etického kodexu zaměstnanců Okresního soudu Mělník ze dne 5. 8. 2014 ustanovení článků 4 a 65 a z Vnitřního předpisu k implementaci zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a Instrukce MSP - 53/2015-OI-SP ze dne 1. 4. 2016 články 3 a 4.

[23]            Navrhovatel dále požadoval, aby soud provedl důkaz spisy Okresního soudu v Mělníku sp. zn. E 1781/2000, sp. zn. 16 Nc 4482/2007, sp. zn. 2T 81/98 a sp. zn. 20 C 168/218, neboť s návrhem souvisí. Soud tento návrh zamítl, neboť nepovažoval za nutné nad rámec uvedený v návrhu prokazovat spory či řízení vedená osobami, do jejichž spisů bylo nahlíženo. Dále navrhovatel předložil soudu s požadavkem na provedení důkazu usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 196/2020, sdělení Krajského soudu v Praze sp. zn. Spr 162/2020 a zprávu o nedodělcích agendy C starších tří let u Okresního soudu v Mělníku ke dni 30. 6. 2020 s tím, že z nich je zjistitelná úroveň rozhodovací činnosti kárně obviněného. I tento návrh soud zamítl, přičemž doporučil učinit poznatky k rozhodovací činnosti kárně obviněného součástí pracovního hodnocení, které v té době ještě soudu nebylo předloženo.

III.2. Ústní jednání konané dne 5. 11. 2020

[24]            Toto ústní jednání se konalo v nepřítomnosti kárně obviněného za splnění podmínek uvedených v 17 odst. 1 kárného zákona.

III.2.a) Pokračování dokazování

[25]            Kárný navrhovatel byl vyzván, aby se vyjádřil k důkazům ke druhému kárnému návrhu, které byly provedeny při prvním jednání, čím dokládá své tvrzení, že kárně obviněný si nahlížené listiny vždy tiskl (užito výrazu „resp. vytiskl“), případně aby důkazy označil či soudu předložil; z výstupů z evidenčního systému, jimiž byl prováděn důkaz, to totiž nevyplývá. Navrhovatel uvedl, že tato skutečnost není objektivně zjistitelná. Na tisk dokumentů usuzuje z časového hlediska práce s dokumentem a rychlosti otevírání dalších dokumentů, která by nepostačovala k jejich přečtení.

III.2.b) Zpráva soudcovské rady a pracovní hodnocení

[26]            Byla čtena zpráva Soudcovské rady Okresního soudu v Mělníku, ze dne 12. 8. 2020 (č. l. 44 spisu). Soudcovská rada uvedla, že soudci měli povrchní povědomost o majetku kárně obviněného a o tom, jak jej spravuje. Kárně obviněný o svých osobních věcech s kolegy nemluví a určité informace proto získali až z tisku. Podle názoru soudcovské rady si kárně obviněný plní své pracovní povinnosti v nezbytné míře, jinak se o chod soudu nezajímá, ač sám vykonával dříve funkci jeho předsedy. Nezajímal se ani o řešení situace spojené s jeho dlouhodobou pracovní neschopností. Je také známo, že nestandardně odročuje nařízená jednání a nevyužívá plně jednací dny. Nahlížením do systému ISAS se soudcovská rada nikdy nezabývala - všem je známo, že slouží pouze k pracovním či studijním účelům, což plyne z vnitřních předpisů soudu, které byly zčásti vydány již kárně obviněným jako předsedou soudu. Jeho jednání považují za znevažující a poškozující kredit ostatních soudců.

[27]            K tomu obhájce kárně obviněného uvedl, že ten je spíše introvert, byl ve složité osobní situaci a nechtěl nic rozebírat s kolegy. Pro posouzení věci by nemělo být rozhodné, zda a jak je oblíben v kolektivu. Po pracovní stránce hodnocení soudcovské rady není negativní.

[28]            Bylo čteno pracovní hodnocení kárně obviněného ze dne 30. 10. 2020, zpracované kárným navrhovatelem (č. l. 122 – 127 spisu), z něhož vyplývá, že ve srovnání se dvěma dalšími soudkyněmi, jejichž soudní oddělení jsou zatížena podobnou agendou, je výkon kárně obviněného výrazně nižší. Pokud má méně neskončených věcí starší časové řady, je to ovlivněno tím, že v době jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti byly tyto spisy přerozděleny ostatním soudcům a po jeho nástupu do práce mu napadaly věci nové. Navrhovatel v souvislosti s dočasným zproštěním kárně obviněného výkonu funkce soudce převzal jeho neskončené spisy v agendě C a přitom zjistil, že v několika spisech se objevují chyby v procesním postupu, případně i při rozhodování; zde odkázal na příklady a konkrétní spisy. Kárně obviněný si také neplánovaně vybíral dovolenou a kvůli tomu bez řádného zdůvodnění odročoval nařízená jednání. Jeho styl práce, spočívající v nesprávném úkolování VSÚ či kanceláře a nedostatečné kontrole jejich úkonů, se rovněž projevil nedostatečnou kvalitou rozhodnutí. Hodnocení dále příkladmo poukazuje na výtky obsažené v rozhodnutích odvolacího soudu. Hodnocení tak shrnuje, že kárně obviněný je soudcem s nižší odbornou erudicí, pro kterého je podstatná rychlost, která vede k chybovosti. Kárně obviněný také minimálně využívá pracovní dobu, např. od 9.00 do 11.00 dopoledne a od 13.00 do 14.00 odpoledne, jinak se věnuje svým podnikatelským aktivitám. Přístup kárně obviněného k výkonu soudcovské funkce se proto negativně odráží v atmosféře soudu.

[29]            K dotazu soudu kárný navrhovatel uvedl, že hodnocení zpracovával sám, protože převzal spisy kárně obviněného, jinak ale hodnocení konzultoval s místopředsedkyní a v závěrech se spolu shodli. Dále k dotazu soudu uvedl, že soudci mají možnost pracovat z domova, je to upraveno směrnicí a je to využíváno zejména pro psaní rozsudků; mají k dispozici vzdálený přístup. Využívání pracovní doby k podnikatelským aktivitám dovozuje ze všech známých okolností.

[30]            Soud konstatoval, že toto hodnocení mu bylo doručeno až dne 3. 11. 2020, a ač bylo ihned zasláno obhájci, měl jen krátkou dobou k seznámení a k vyjádření. Proto byl obhájce dotázán, zda vyžaduje přerušení řízení a poskytnutí času na seznámení s hodnocením, případně na konzultaci s klientem. Obhájce uvedl, že se zatím s hodnocením neseznámil, neboť den před jednáním nekontroloval datovou schránku, ale po převzetí hodnocení při jednání a po přečtení jeho obsahu soudem je schopen ihned reagovat. Namítl, že přehled neskončených spisů obsahuje zejména spisy novějších dat. K hodnocení odborné úrovně kárně obviněného poukázal na skutečnost, že byl předsedou okresního soudu, vyhrál i výběrové řízení na předsedu jednoho z krajských soudů, kde však nakonec nebyl vybrán, o souzení se vždy zajímal a také odborně publikoval. Poukazy na konkrétní pochybení či styl práce by mohly být i předmětem kárného řízení, ale není tomu tak. Kromě toho by tato tvrzení vyžadovala dokazování, což ve vztahu k pracovnímu hodnocení není na místě. Odborná pochybení či průtahy v rozhodovací činnosti nejsou předmětem projednávaných kárných návrhů. Hodnocení označil za neobjektivní, nevěrohodné a skutečnosti v něm tvrzené za neprokázané.

III. 3. Závěrečné řeči a poslední slovo

III.3. a) Závěrečný návrh kárného navrhovatele

[31]            Kárný navrhovatel v závěrečné řeči zdůraznil, že soudci nesmí podnikat. Rodiče kárně obviněného podnikali ve velkém rozsahu a kárně obviněný se měl v průběhu dědického řízení rozhodnout, zda zůstane soudcem, nebo si zvolí podnikání. Opatřil si živnostenský list a stal se plátcem DPH, zaměstnal další osobu. Chová se tedy jako podnikatel, přičemž vede i soudní spory vyžadující rozhodování o podjatosti a předávání věcí okolním soudům, což kárně obviněný bagatelizuje. Pokud jde o nahlížení do spisů, jde o četné, dlouhodobé a nepřípustné jednání, jehož závažnost kárně obviněný rovněž nevnímá. Nahlížení přitom souviselo se spory rodiny či jeho známých, nešlo tak o pracovní nebo o studijní důvody ani o zvědavost. Nahlížení do spisů nesouvisející s prací přitom u soudu není obvyklé. O práci se kárně obviněný v dostatečné míře nezajímá a preferuje své podnikatelské aktivity. Uzavírá smlouvy, rekonstruuje nemovitosti a jeho podnikání prorůstá do funkce soudce. Nerozvíjí svou osobnost ve vztahu k soudcovské práci. Pokud jde o výši trestu, nemá podle něho žádný smysl, aby kárně obviněný zůstal soudcem, protože o tuto práci zájem nemá. Proto navrhovatel trvá na tom, aby byl kárně obviněný odvolán z funkce soudce.

III.3. b) Závěrečný návrh obhájce kárně obviněného

[32]            Obhájce kárně obviněného k prvnímu kárnému návrhu poukázal na skutečnost, že se jedná o otázku dosud soudně neřešenou, na niž nejsou v odborné komunitě jednotné názory. Za takové situace nelze dovodit u kárně obviněného zavinění, které je podmínkou uznání viny u kárného provinění. Podnikatelské aktivity kárně obviněný převzal již v průběhu dědického řízení, v němž byl soudem ustanoven správcem pozůstalosti; soud tedy vyjádřil, že soudce takovou činnost vykonávat může. Držení živnostenského listu samo o sobě nemůže představovat kárný delikt. Kárně obviněný z rozsahu živnostenského listu naplňoval jen činnost pronájmu vlastních nemovitostí, nezřídil si realitní kancelář pro veřejnost. Jiné země podnikání soudců umožňují, naše právo má v tomto smyslu mezeru, kterou by bylo třeba vyplnit, např. předchozím posouzením možnosti souběhu činností soudcovskými radami. Kárně obviněný žalovanou činnost prováděl dlouhodobě a problém otevřela až medializace. I tak je ovšem třeba položit si otázku, zda lze podnikání považovat za zavrženíhodnou činnost. Kárně obviněný se tak stal pokusným králíkem, který pokud překročil nevytyčené hranice, bude ho to stát funkci. Nemovitosti lze pronajímat i bez živnostenského listu. Konkrétně medializovaný případ nákupu nemovitostí v Harasově se udál tak, že tento objekt byl zakoupen už v průběhu dědického řízení a soud či soudní komisař s tím byli srozuměni. Obhájce by považoval za korektní řešení uložení opatření, které by kárně obviněnému umožňovalo výkon funkce soudce s tím, že pokud překročil hranice, měl by možnost svou mimosoudní činnost ukončit či změnit. Zdůraznil, že rozhodnutí soudu dalece překračuje zájem kárně obviněného, přičemž náznaky kárného navrhovatele, že podnikání má negativní vliv na práci kárně obviněného jako soudce, zůstaly nepodloženy.

[33]            Ve vztahu ke druhému kárnému návrhu obhájce uvedl, že je nutné vycházet z toho, k čemu je vlastně ISAS. Jde o elektronický systém, který je souhrnem informací, a který má umožnit i nahlížení do spisů. Nahlížení do systému je u soudů notorietou a jistě by nebylo funkční, aby si každý soudce vyžádal předchozí souhlas předsedy soudu, či si musel vést evidenci kdy, z jakých důvodů a do jakých dokumentů nahlížel. Kárně obviněný byl v řadě případů účastníkem řízení ve věcech, do jejichž spisů nahlížel. To, že dokumenty byly otevírány někdy tak rychle za sebou, že to vylučovalo jejich přečtení, neznamená, že si je tiskl; výtisky nejsou prokázány ničím. Nahlížení do spisů není zpochybněním důstojnosti soudu, ale mohlo by ohrozit jeho nezávislost. Nebylo však prokázáno, že by kárně obviněný informací získaných nahlížením využil či řízení ovlivňoval. Navíc je tímto kárným návrhem žalováno i promlčené jednání. Navrhl proto zproštění viny ve vztahu k tomuto návrhu.

III.3. c) Poslední slovo kárně obviněného

[34]            Kárně obviněný využil práva posledního slova písemně prostřednictvím svého obhájce. Jednání žalované jako podnikání považuje za správu vlastního majetku, přičemž některé nemovitosti nabyl již v roce 2013. Neviděl důvod k odmítnutí dědictví ani k převedení majetku na bratra. Dopustil se jen toho, že spravoval vlastní majetek. Je názoru, že by soud měl tento střet posoudit nad rámec souzeného případu. Při nahlížení do ISAS nezneužil informací takto získaných, nehledě na to, že zákaz nahlížet do systému z právních předpisů nevyplývá.

IV. Hodnocení kárného soudu

[35]            Kárný soud předně konstatuje, že oba kárné návrhy byly podány k tomu oprávněným kárným navrhovatelem a splňovaly zákonem předpokládané náležitosti. Pokud jde o včasnost jejich podání, lze společně předeslat, že podle § 9 odst. 1 kárného zákona musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu (subjektivní lhůta); to však nejpozději do tří let ode dne spáchání kárného provinění (objektivní lhůta, která je zároveň totožná s hmotněprávní prekluzivní lhůtou zániku kárné odpovědnosti dle § 89 zákona o soudech a soudcích). Kárně obviněný zpochybnil zachování subjektivní lhůty u obou kárných návrhů, u druhého kárného návrhu pak i dodržení objektivní lhůty.

[36]            Při posuzování subjektivní lhůty kárný soud vycházel z judikatury kárného soudu i z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vztahující se k oblasti správního trestání; nelze totiž přehlédnout, že zákonodárce v oblasti správního trestání i kárného postihu sleduje stanovením subjektivní lhůty pro zahájení řízení stejný cíl, a to přimět příslušný orgán k aktivitě a neoddalovat bezdůvodně zahájení příslušného řízení, jsou-li pro to splněny podmínky (srov. rozhodnutí tohoto kárného soudu ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 - 120). Vyslovil-li Ústavní soud (srov. nálezy ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1898/09, a ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 947/09), že smyslem subjektivní lhůty (zakotvené v předpisech upravujících správní trestání) je poskytnout příslušnému orgánu prostor pro prověření skutkových indicií věci a zvážení, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení (přičemž právě efektivní využití této lhůty má zabránit tomu, aby docházelo k zahajování bezdůvodných a skutkově nepodložených řízení), lze jen stěží najít důvod, proč by tomu mělo být v řízení kárném jinak. Princip bezrozpornosti právního řádu vyžaduje, aby na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích, bylo nahlíženo pokud možno stejně. Fakt, že kárné řízení není podle Ústavního soudu řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. plenární nález ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09, publikovaný pod č. 332/2010 Sb.), ani rozdílnost v tom, že správní sankční řízení je zásadně (v rámci objektivní a subjektivní lhůty) zahajováno ex officio, zatímco u kárného řízení se tak děje na základě návrhu podaného zákonem definovaným kárným navrhovatelem, nemůže dle názoru kárného soudu odůvodnit různý náhled na smysl a počítání subjektivních lhůt pro zahájení řízení. Kárnému soudu tedy nic nebrání v tom, aby se při interpretaci § 9 odst. 1 kárného zákona přiměřeně opřel též o judikaturu vztahující se k institutu subjektivní lhůty v oblasti správního trestání, neboť jde o institut stejně konstruovaný a sledující stejné cíle.

[37]            Z kárné judikatury tohoto soudu se přitom podává, že okamžikem, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, je okamžik jeho vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní předběžné právní hodnocení (srov. rozhodnutí kárného soudu ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 – 120, či ze dne 12. 9. 2012, č. j. 12 Ksz 6/2012 – 105). V rozhodnutí ze dne ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 4/2017 – 49, kárný soud shrnul, že „okamžik, od něhož se odvíjí počátek běhu subjektivní lhůty, není možné ztotožňovat s okamžikem, kdy se kárný navrhovatel dozvěděl o všech skutečnostech rozhodných pro podání kárného návrhu. Tento okamžik nastává již tehdy, kdy má kárný navrhovatel k dispozici indicie, z nichž lze na existenci kárného provinění zatím jen usuzovat. Pokud by se na straně kárného navrhovatele vyžadovala jistota o existenci kárného provinění, vedlo by to v praxi často k tomu, že by návrh na zahájení kárného řízení nemohl být vůbec podán, neboť kárný navrhovatel nemá k dispozici dostatečné nástroje pro zjišťování skutkového stavu věci; to je až úkolem samotného kárného řízení, jehož smysl by se tím do značné míry vyprazdňoval. Vychází-li tedy kárný navrhovatel (jako tomu je v nyní projednávané věci) z určitého oznámení či podnětu, postačí, že vykazují nezbytnou míru určitosti a věrohodnosti, která zabezpečuje, že řízení nebude zahájeno na základě informací zcela neověřených, zhola nejasných či zjevně nevěrohodných; není současně nutné, aby takové informace pocházely z konkrétního („privilegovaného“) zdroje (viz rozhodnutí kárných senátů tohoto soudu ze dne 18. 1. 2012, č. j. 15 Kse 3/2010 – 63, a ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 – 120; srov. též přiměřeně aplikovatelnou judikaturu v oblasti správního trestání – již zmiňovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1898/09, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013, č. j. 7 As 95/2011 – 108). Uvedené lze tedy ve stručnosti shrnout tak, že smyslem subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu je vytvořit kárnému navrhovateli prostor pro prověření skutečností indikujících existenci kárného provinění; počátek běhu této lhůty je proto logicky vázán na okamžik, kdy se tyto indicie dostaly do sféry kárného navrhovatele, a nikoliv až na okamžik, kdy kárný navrhovatel nabyl dostatečnou jistotu o tom, že k určitému jednání, vykazujícímu znaky kárného provinění, skutečně došlo.“

[38]            Konkrétní podmínky zachování subjektivních lhůt budou hodnoceny v rámci jednotlivých kárných návrhů, přičemž námitka nedodržení objektivní lhůty týkající se pouze druhého kárného návrhu bude rovněž řešena až při pojednání o tomto návrhu.

[39]            Stejně tak lze k oběma kárným návrhům společně poukázat na § 86 zákona o soudech a soudcích, podle něhož jsou soudci kárně odpovědni za kárné provinění, přičemž kárným proviněním je podle § 87 odst. 1 téhož zákona zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.

IV. 1. První kárný návrh

IV.1. a) Včasnost kárného návrhu

[40]            Kárný soud se nejprve zabýval dodržením subjektivní a objektivní lhůty k podání tohoto návrhu na zahájení kárného řízení. Jak již bylo výše zmíněno, subjektivní lhůta počítaná od vědomosti kárného navrhovatele činí šest měsíců; objektivní lhůta počítaná od spáchání kárného provinění činí 3 roky. Návrh byl soudu podán 30. 3. 2020. Skutek je přitom třeba vnímat tak, jak byl formulován v kárném návrhu. Kárný navrhovatel se dozvěděl o tom, že kárně obviněný je držitelem živnostenského listu a plátcem DPH až v průběhu šetření dotazu novináře podaného v únoru roku 2020, žalována je činnost kárně obviněného od 3. 1. 2018. Pokud obhájce namítal možnou vědomost spojenou s podáním majetkových přiznání Nejvyššímu soudu, neplynulo z jejich obsahu konkrétní podezření, které by mohlo být podkladem návrhu a kárný soud proto neřešil vztah vědomosti Nejvyššího soudu a vědomosti kárného navrhovatele. Stejně tak není rozhodné, že soud činný v dědickém řízení měl vědomost o pokračování v podnikání rodičů kárně obviněného, neboť v této době tak kárně obviněný konal jako správce pozůstalosti a za podnikání v této době žalován není. Zachování objektivní lhůty je jednoznačné z porovnání data žalovaného jednání a data podání návrhu. Subjektivní i objektivní lhůty k podání prvního kárného návrhu byly zachovány.

IV.1. b) Naplnění skutkové podstaty kárného provinění

[41]            Při řešení vztahu mezi zákazem výdělečné činnosti soudce a právem na správu vlastního majetku je třeba vycházet z následující právní úpravy. Podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje“, přičemž podle odst. 3 téhož ustanovení vlastnictví zavazuje. Čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod pak stanoví: „Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ Podle čl. 44 věta první před středníkem: „Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2“. Podle čl. § 74 odst. 2 věta první zákona o soudech a soudcích: „Funkce soudce není slučitelná s funkcemi a činnostmi, o nichž to stanoví zákon.“

[42]            Povinnosti soudce ve smyslu zákona o soudech a soudcích jsou systematicky zařazeny v části první, hlavě druhé, dílu druhém, pododdílu druhém tohoto zákona, označeném jako „Práva a povinnosti soudců a přísedících“. Nejde však o výčet zcela vyčerpávající, neboť v následujícím pododdílu téhož zákona je zařazen mj. § 85, podle kterého „[s]oudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce soudce kromě výkonu funkce soudce a funkcionáře soudu, anebo činností spojených s dočasným přidělením k ministerstvu nebo k Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu, a to za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví.“

[43]            Z toho je zřejmé, a plyne to i z relevantní judikatury, že soudce nesmí vykonávat jinou placenou funkci než taxativně uvedenou a současně i při výkonu jiné, včetně neplacené, činnosti nesmí narušovat důstojnost funkce soudce či důvěru v nezávislou justici. Viz např. závěr, že soudce „nejen např. nesmí podnikat, nýbrž že nesmí ani (byť i zadarmo) podávat odborná stanoviska k právním otázkám, která by mohla být využívána ve správních či soudních řízeních“ (Šimíček, komentář k čl. 44 LZPS, ASPI).

[44]            Co se rozumí podnikáním, plyne z § 420 odst. 1 občanského zákoníku: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.“ Podstatná je i úprava v živnostenském zákoně č. 455/1991 Sb., podle jehož § 2 „[ž]ivností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“ Výluku obsahuje § 3 odst. 3 písm. ah) téhož zákona, podle něhož naopak „[ž]ivností dále není pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. K této výjimce uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 1. 2020, č. j. 3 As 360/2017 – 35, že „[v]ýjimka obsažená v ustanovení § 3 odst. 3 živnostenského zákona má pak za cíl z činností, jež by jinak podléhaly obecné definici živnosti, vyloučit takové, které, i když z nich eventuálně rovněž plyne zisk, za soustavnou výdělečnou činnost ve smyslu výše uvedeném z důvodů hodných zvláštního zřetele považovat nelze. V případě písmene ah) se jedná o činnosti spojené zpravidla se správou vlastního majetku, konkrétně s pronájmy nemovitostí, především bytů a domů. Není ovšem racionální důvod, aby do výluky spadaly všechny typy pronájmu, žádoucí je to pouze u některých, v tomto případě u pronájmu, který se řídí ustanovením § 2235 a násl. občanského zákoníku a jehož charakteristickým znakem je zajištění bydlení.“

[45]            Neslučitelnost určité funkce s jinou výdělečnou činností se týká i jiných profesí. Případ podobného střetu u exekutorů byl řešen v rozhodnutí tohoto soudu ze dne 4. 10. 2017, č. j. 14 Kse 1/2017 – 126, se závěrem, že exekutor může vykonávat i za úplatu činnost vědeckou, publikační, pedagogickou, tlumočnickou, znaleckou, uměleckou a činnost v poradních orgánech vlády, ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a v orgánech samosprávy. Rovněž doktrína ke smyslu omezení podnikatelské a jiné výdělečné činnosti soudního exekutora uvádí, že toto omezení má zajistit, „aby veřejnost vnímala exekutora jako nestrannou osobu, která vykonává svou činnost nezávisle na dalších subjektech. Zároveň však toto ustanovení patří k těm, která mají skutečně zabránit potenciálnímu střetu zájmů, a omezit tak vznik situací, kdy exekutor nebude jednat nezávisle a nestranně“. Jako příklad toho, co exekutor nemůže vykonávat, se uvádí např. činnost insolvenčního správce či správce závodu, práce v pracovním či služebním poměru (samozřejmě vyjma činností zákonem výslovně povolených) a podnikání na základě živnostenského či obdobného oprávnění. V rozporu se zákazem výdělečných aktivit není držení akcií nebo obchodního podílu ve společnosti, udržování a pronájem nemovitých věcí apod., neboť se jedná o udržování a správu majetku exekutora. Samozřejmě že i při výkonu těchto činností musí exekutor dbát o zachování své nezávislosti a nestrannosti a předcházet pochybnostem veřejnosti o dodržování tohoto principu. Rovněž je nezbytné, aby při výkonu povolených činností bylo vyloučeno narušení důstojnosti exekutorského povolání (KASÍKOVÁ, M. in: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád: komentář. 4. vydání [online]. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k § 3). Z uvedených závěrů vychází i další kárná judikatura. Ta nijak nezpochybnila, že by soudní exekutor mohl mít obchodní podíl na společnosti: „Samotné vlastnictví obchodního podílu, stejně tak jako držení akcií není porušením žádného právního předpisu, lze je považovat nepochybně za správu vlastního majetku […] Držba akcií nebo obchodního podílu ve společnosti, udržování a pronájem nemovitostí apod. není v rozporu se zákazem výdělečných aktivit soudnímu exekutorovi zakázaných (§ 3 odst. 1 exekučního řádu, čl. 4 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů), neboť se jedná o udržování a správu majetku soudního exekutora. Samozřejmě že i při výkonu těchto činností musí exekutor dbát zachování své nezávislosti a nestrannosti a předcházet pochybnostem veřejnosti o dodržování tohoto principu. Rovněž je nezbytné, aby při výkonu povolených činností bylo vyloučeno narušení důstojnosti exekutorského povolání“ (rozhodnutí kárného soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 15 Kse 4/2013 - 48).

[46]            V dalším rozhodnutí (ze dne 15. 8. 2017, č. j. 15 Kse 3/2016 – 56), jehož předmětem bylo posouzení kárného deliktu spočívajícího v držbě živnostenského oprávnění, kárný soud uvedl, že je-li soudní exekutor držitelem několika živnostenských oprávnění, je v souladu s platným právem považován za podnikatele, jenž provozuje živnost. Vzhledem k tomu, že kárně obviněný byl podnikatelem pouze na základě zákonné fikce a nebylo dovozováno, že by podnikatelskou činnost skutečně vykonával, neshledal kárný soud porušení právní povinnosti soudního exekutora podle ustanovení § 3 odst. 2 exekučního řádu a uzavřel, že jednání kárně obviněného není kárným deliktem podle ustanovení § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu spočívajícím v porušení povinností exekutora, kandidáta nebo koncipienta stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením Komory. Na druhé straně však soud dospěl k závěru, že toto jednání vzbuzovalo pochybnost o dodržování povinností exekutora.

[47]            Poukázal-li obhájce na právní úpravu souběhu podnikání s výkonem advokacie, pak nehledě na historický exkurs předpokládá zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, řešení neslučitelnosti jiné činnosti s výkonem advokacie v § 9 odst. 1 písm. a) tak, že komora advokátovi pozastaví výkon advokacie, přičemž toto pozastavení zanikne v případě, že důvod pozastavení pomine [§ 9b odst. 1 písm. b)]. Právní předpis zde tedy, aniž blíže vymezuje neslučitelné činnosti, výslovně stanoví další postup a řeší možnou neslučitelnost mimo kárné řízení.

[48]            Stejně tak nerozhodný je i poukaz obhájce kárně obviněného na skutečnost, že nezřídka jsou podnikatelé součástí soudních senátů jako přísedící a mohou soudce z povolání i přehlasovat. Přísedící jsou sice podle § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích povinni stejně jako soudci „vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“, ovšem nevztahuje se na ně žádné omezení výkonu jiných činností. To je logické, neboť výkon funkce přísedícího by zpravidla neměl přesáhnout 20 dnů v kalendářním roce (§ 65 odst. 1 téhož zákona); nejedná se tedy o jejich povolání. Postavení soudce a přísedícího nelze klást na roveň, a to bez ohledu na rovnost hlasů při rozhodování. Bližšího rozboru pro účely tohoto rozhodnutí není třeba, toliko soudce je, na rozdíl od přísedícího, zákonem omezen ve svých mimosoudních aktivitách.

[49]            Z podnětu obhájce kárný soud opatřil analýzu, jakým způsobem je podnikání či správa vlastního majetku soudců řešena v právních řádech (případně v rozhodnutích či stanoviscích) namátkově vybraných jedenácti evropských zemí; z analýzy jsou zde uvedeny pouze stručné závěry. V Chorvatsku je nezbytný souhlas Státní soudní rady, přičemž byly zaznamenány případy souhlasu s poskytováním dočasného/turistického ubytování. V Litvě zákon umožňuje ekonomickou aktivitu při nakládání s vlastním nemovitým majetkem; konkrétně se veřejnému činiteli (též soudci) umožňuje i dosahování zisku v oblasti zemědělské produkce, těžby lesa, rybaření, venkovské turistiky atd. a stejně tak provádění ekonomické činnosti jménem příbuzného, pokud to nevede ke střetu zájmů; soudci mohou i kupovat a pronajímat vlastní majetek. V Německu může soudce nakládat s vlastním majetkem v omezeném rozsahu tak, aby nemohl být považován za profesionálního obchodníka. Při výkonu jakékoliv mimosoudní činnosti je limitován rozsahem 20 % ze standardní pracovní doby. V Rakousku je jiná činnost soudce omezena a podléhá ohlašovací povinnosti, případně schválení pověřeným úřadem. Oznámení nadřízenému je nezbytné ve Slovinsku, přičemž při jeho nesouhlasu rozhoduje Soudní rada. V Estonsku je možná pouze akademická či výzkumná činnost a jakákoliv jiná činnost musí být oznámena předsedovi soudu; tamní Etický kodex ekonomickou činnost připouští při dodržení zásad dobrého chování a spravedlivého podnikání. V Nizozemsku musí soudce o činnostech vykonávaných nad rámec výkonu soudních povinností podat oznámení soudnímu funkcionáři, přičemž jsou stanoveny náležitosti oznámení; dle doporučení Soudcovské unie by se soudce měl vyvarovat komerčních aktivit, které by mohly vrhat špatné světlo na výkon jeho soudcovských povinností či na justici jako celek. Na Slovensku zákon stanoví neslučitelnost funkce soudce s podnikatelskou činností, vyjma mj. správy vlastního majetku. Francie zakazuje soudci vykonávat jinou placenou činnost, mohou však spravovat soukromý či rodinný majetek, v praxi již byla stanoviskem Etické komise správního soudnictví v roce 2016 vyloučena přípustnost pozice manažera v rodinném podniku. V Maďarsku je nezbytné ohlášení jakékoliv mimosoudní činnosti zaměstnavateli, který její výkon může zakázat. V Polsku je zákonem výslovně zakázána výdělečná činnost na vlastní účet i jakákoliv součinnost při takové činnosti; i zde je stanovena povinnost informovat nadřízeného, případně ministra spravedlnosti, kteří mohou oznámenou činnost zakázat rozhodnutím.

[50]            Pro rozhodnutí kárného soudu v dané věci měla tato analýza význam pouze informativní. Je z ní totiž patrno jen to, že v různých zemích je souběh výkonu soudcovské funkce s jinou činností upraven odlišně, výjimečně s podobnou neurčitostí jako v České republice. Je věcí politické vůle toho kterého státu, jak souběh či neslučitelnost výkonu funkce soudce s jinou výdělečnou činností upraví. Z hlediska české právní úpravy mohou být inspirací do budoucna právní úpravy předpokládající posouzení slučitelnosti jiné činnosti s výkonem funkce soudce nadřízeným či jiným orgánem v době jejího zahájení či před ním; je nešťastné, že v České republice se tak může stát jen cestou kárného řízení.

[51]            Z ustanovení výše citovaného § 85 zákona o soudech a soudcích je relevantní pro daný případ ta jeho část, podle níž soudce nesmí vykonávat jinou výdělečnou činnost, vyjma správy vlastního majetku, a to za podmínek, že tím nenarušuje důstojnost soudcovské funkce ani neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví. Základní otázkou tak není, zda soudce smí podnikat, ale zda vykonává jinou výdělečnou činnost, či spravuje vlastní majetek, a pokud se jedná o správu vlastního majetku, zda tak činí v zákonných mezích. Podstatné přitom také je, jak byl skutek, který má být kárným proviněním, vymezen v kárném návrhu. Formulace skutku uvedeného v prvním kárném návrhu vychází z názoru, že pokud soudce vykonává výdělečnou činnost na základě živnostenského listu se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, jedná se o nepřípustnou výdělečnou činnost. Specifikace této činnosti v kárném návrhu je pak vztažena k vymezení předmětu podnikání v živnostenském listu, tj. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v oborech činnosti „ubytovací služby“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018), „realitní činnost, správa a údržba nemovitostí“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018, ukončena dne 2. 3. 2020), „pronájem a půjčování věcí movitých“ (činnost zahájena dne 3. 1. 2018) a „nákup, prodej správa a údržba nemovitostí“ (činnost zahájena dne 3. 3. 2020).

[52]            K tomu je třeba především konstatovat, že k jiné výdělečné činnosti kárně obviněnému sloužil movitý a nemovitý majetek, který nabyl legálně darem od rodičů a zejména děděním po nich. Pokud zdědil po svém otci „závod“, ten po ukončení dědického řízení dále neprovozoval a není to ani žalováno. Stejně tak nenabyl majetek, který by již svým charakterem znamenal, že vyžaduje pracovní nasazení vylučující souběh s jakoukoliv jinou činností. Majetek spočíval zejména v nemovitostech (domy a pozemky), prostředcích na účtech, a v menší míře ve věcech movitých (automobily). Není jeho povinností se takového majetku zbavit či ho fakticky nebo formálně převést na jinou osobu; naopak formální převedení na rodinné příslušníky by bylo nutno vnímat jako pokrytecké. Je logické i to, že majetek je udržován či zvelebován. Stejně tak soudce není povinen nakládat s majetkem tak, aby negeneroval zisk. Tento majetek svým složením nijak neznevažoval postavení soudce - jistě by byl jiný náhled na vlastnictví herny nebo kasina, ač se jedná o provozovny legální.

[53]            Kárný návrh stojí na názoru, že provozováním živností podle označených živnostenských listů kárně obviněný nepřípustně podnikal. Nutno zdůraznit, že pouhé držení živnostenského listu není kárným proviněním. Nelze pominout, že nakládání s majetkem u žalovaného přitom spočívalo v  dlouhodobých pronájmech věcí movitých a nemovitých; k většině těchto činností nebylo potřeba živnostenského oprávnění. V případě pronajímání nemovitostí přesahujícího meze prostého pronájmu (poskytování úklidu či dalších služeb spojených s pronájmem) je potřeba živnostenského listu. To se odráží ve zdaňování příjmů takto získaných buď jako příjmy z nájmu podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů nebo jako příjmů z podnikání podle § 7 téhož zákona; kárně obviněný přiznával daň v obou těchto skupinách. Nerozhodné je to, že kárně obviněný byl plátcem DPH, neboť to plyne ze zákonné úpravy této daně.

[54]            Kárný soud se neztotožňuje s kárným navrhovatelem v názoru, že každá činnost soudce vykonávaná na základě živnostenského oprávnění je nepřípustnou „jinou výdělečnou činností“. Je-li smyslem tzv. „přivýdělku“ ve formě činnosti vědecké, literární, publicistické a umělecké umožnit soudci činnost, která je úzce spjata s jeho působením, a jež přináší právní osvětu či vzdělávání, případně mu umožňuje uměleckou realizaci, bez ohledu na to, zda mu přináší současně zisk, pak při správě vlastního majetku je určující právě to, že jde o činnost spojenou s tímto majetkem. Je-li při jiné výdělečné činnosti využíván vlastní majetek, není rozhodné, že je tím dosahováno zisku.

[55]            Hranice mezi správou vlastního majetku a vykonáváním nepřípustné jiné výdělečné činnosti je ovšem nejasná a neostrá, judikatura se jí dosud ve vztahu k zákonu o soudech a soudcích nezabývala. To by samo o sobě mělo vliv na shledání zavinění, jehož je pro naplnění kárného provinění třeba.

[56]            Je potřeba zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 85 zákona o soudech a soudcích správou vlastního majetku nesmí být narušena důstojnost soudcovské funkce. Jistě platí, že vlastnictví (a správa) majetku velkého rozsahu získaného legální cestou (zde děděním) nenarušuje důstojnost soudcovské funkce. Bylo by nepřijatelné, spravoval-li by soudce podnik s nelegálním předmětem činnosti, či sice s předmětem legálním, leč osobu soudce znevažujícím (zmíněné kasino, herny, zastavárny), případně kdyby své nemovitosti k provozování takových „živností“ pronajímal. V tomto srovnání kárně obviněný obstál.

[57]            Rozhodující je také způsob, jímž se soudce na spravování vlastního majetku podílí, neboť tak nesmí činit nedůstojným způsobem. Soudce může být např. malířem či spisovatelem a dosahovat z této činnosti (i značných) zisků, neměl by však v takovém případě např. nabízet svá díla způsobem dehonestujícím jeho společenské postavení. Nelze považovat za závadné, jestliže se kárně obviněný ve vztahu ke svému majetku fakticky stará o právní a ekonomické záležitosti, které s ním souvisí, pokud přitom jakkoliv nevyužívá svého postavení. Skutečnost, že v souvislosti se zděděným majetkem byly vedeny soudní spory, případně že mohou v souvislosti s ním vznikat spory další (např. o zaplacení nájemného) nelze bez dalšího přičítat k tíži kárně obviněného. Rozhodně neplatí, že nutností vyslovení delegace ve věcech, v nichž kárně obžalovaný vystupuje jako jeden z účastníků řízení, zpochybňuje důvěru v nestrannost rozhodování soudů.

[58]            Ve vztahu k tvrzení kárného navrhovatele týkajícího se nákupu nemovitostí v Harasově v roce 2016 se kárný soud nemůže zabývat tím, že tak kárně obviněný učinil v době pracovní neschopnosti, ani tím, že je měl koupit od osoby negativně medializované, neboť se tak stalo v období, které je z pohledu zákona č. 7/2002 Sb. promlčeno; ostatně toto jednání nebylo předmětem kárného návrhu, pouze v jeho důvodech na ně bylo poukazováno.

[59]            Problematické z hlediska zákonných požadavků na správu vlastního majetku by bylo, i pokud by se soudce správě vlastního majetku věnoval na úkor výkonu soudcovské funkce. Zde navrhovatel sice tvrdí, že tomu tak je, ovšem dokládá to pouze tím, že v roce 2016 v době dlouhodobé pracovní neschopnosti byl kárně obviněný viděn při opravě střechy na jedné své nemovitosti, k čemuž poukázal na fotografii (i zde k tomu došlo před žalovanou dobou). Tvrdí-li kárný navrhovatel, že kárně obviněný nevyužívá důsledně pracovní dobu k výkonu soudnictví právě proto, že se věnuje podnikání, jde o ničím nepodloženou spekulaci. Obecně dlouhodobý pronájem několika nemovitostí či jejich částí a několika automobilů zjevně nevyžaduje každodenní činnost, stejně tak jako sledování včasnosti placení nájemného. Je tak třeba uzavřít, že pochybný způsob správy vlastního majetku nebyl z výše uvedených hledisek navrhovatelem doložen, ostatně v tom žalovaný skutek ani nespočíval.

[60]            Obecně lze tedy shrnout, že při posuzování přípustnosti jiné výdělečné činnosti spočívající ve správě vlastního majetku, a při hodnocení, zda taková činnost nenarušuje důstojnost soudce či důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví, je třeba vážit, zda:

-          soudce spravuje vlastní majetek, jehož nabytí není spojeno s žádnými pochybnostmi

-          majetek svým charakterem neznevažuje postavení soudce

-          způsob využití tohoto majetku neznevažuje postavení soudce

-          způsob vlastního zapojení do správy majetku neznevažuje postavení soudce

-          soudce při správě majetku nevyužívá ani nezneužívá svého postavení

-          správa majetku nezasahuje do plnění pracovních povinností soudce.

[61]            Konkrétně ve vztahu ke kárně obviněnému lze pak uzavřít, že nebylo prokázáno, že kárně obviněný způsobem popsaným v prvním kárném návrhu prováděl výdělečnou činnost, kterou by bylo možno považovat za nepřípustnou podle § 85 zákona o soudech a soudcích. Nedopustil se tedy kárného provinění podle § 87 téhož zákona. Proto jej kárný soud v rozsahu prvního návrhu podle § 19 odst. 2 kárného zákona viny zprostil; žalovaný skutek není kárným proviněním.

IV. 2. Druhý kárný návrh

[62]            Ke druhému kárnému návrhu je třeba předeslat, že kárný soud ve výroku svého rozhodnutí zjednodušil popis žalovaného jednání; učinil tak při zachování nezaměnitelnosti skutku či jednotlivých útoků.

IV. 2. a) Včasnost kárného návrhu

[63]            I zde je prvotní otázkou dodržení subjektivní i objektivní lhůty k podání kárného návrhu, který byl soudu podán dne 10. 7. 2020. Navrhovatel subjektivní lhůtu dovozuje od výsledku šetření, které zahájil v únoru roku 2020, přičemž do té doby neměl poznatky natolik ucelené, aby mohly být podkladem pro závěr o naplnění skutkové podstaty kárného provinění. Samotné poznatky o nahlížení do ISAS skutečně ještě neznamenají, že se jednalo o nahlížení nepřípustné. Nahlížení do tohoto systému je totiž běžnou součástí práce soudce, a to včetně nahlížení do spisů soudci ke zpracování nepřidělených. Řízení před soudem se mohou prolínat, mohou být propojena stejnými účastníky, svědky, skutkovými okolnostmi. Stejně tak je přípustné i nahlížení z důvodů studijních k seznámení se s procesním postupem či s rozhodováním ostatních soudců ve věcech obdobných nebo skutkově či právně složitých. Navrhovateli tedy k vědomosti o kárném provinění nestačí poznatky o nahlížení do spisů či souhrn tohoto nahlížení; musí proniknout právě do konkrétních věcí a zjistit, zda se jedná o nahlížení nepřípustné. Proto kárný soud nevycházel z obecného tvrzení, že se již dříve vědělo o lustrování kárně obviněného v systému a akceptoval, že vědomost zakládající určité a věrohodné indicie pro závěr, že jde o nahlížení do spisů, které by mohlo být kárným proviněním, získal navrhovatel až provedením prověrky. Uznal proto, že subjektivní lhůta k podání tohoto kárného návrhu byla zachována.

[64]            Pokud jde o objektivní lhůtu pro podání tohoto kárného návrhu, platí výše citované obecné pravidlo stanovené v § 9 odst. 1 kárného zákona, tedy že kárný návrh musí být podán nejpozději do tří let ode dne spáchání kárného provinění. Současně § 89 zákona o soudech a soudcích s uplynutím této lhůty spojuje zánik kárné odpovědnosti. Je tedy zřejmé, že zákon o soudech a soudcích a kárný zákon spojují s marným uplynutím tříleté lhůty k podání návrhu na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudce odlišný důsledek, a sice v prvním případě jde o důsledek hmotněprávní (zánik kárné odpovědnosti), zatímco v druhém případě o důsledek procesněprávní (zastavení řízení o kárném návrhu). Počátek běhu obou lhůt je přitom určen toutéž skutečností, a sice spácháním kárného provinění.

[65]            Kárný navrhovatel v popisu skutku, v němž spatřuje kárné provinění, označil celkem 39 soudních spisů Okresního soudu v Mělníku, do jejichž dokumentů měl kárně obviněný nahlížet (v některých spisech mělo být nahlíženo do více různých dokumentů, a to i v různých časech). Celkem tak kárný návrh obsahuje specifikaci 104 případů nahlédnutí do (konkrétně specifikovaných) dokumentů některého z vytčených soudních spisů prostřednictvím ISAS, včetně uvedení dne, hodiny a data a času každého z takových nahlédnutí. Ke chronologicky prvnímu z nahlédnutí přitom mělo dle kárného návrhu dojít dne 30. 9. 2015, k poslednímu pak dne 22. 4. 2020. Těmito daty pak kárný navrhovatel vymezuje čas spáchání prvního a posledního z dílčích útoků pokračujícího kárného provinění. Jelikož poslední dílčí útok měl být dle kárného návrhu spáchán dne 22. 4. 2020 a kárný navrhovatel má za to, že veškerá z uvedených nahlížení jsou součástí jediného pokračujícího kárného provinění, spojuje s posledním dílčím útokem (nahlédnutím) počátek běhu tříleté objektivní lhůty k podání druhého kárného návrhu, resp. prekluzivní lhůty odpovědnosti za kárné provinění.

[66]            Kárný soud zdůrazňuje, že včasnost podání kárného návrhu je jednou z podmínek řízení, jejíž nedostatek vede k zastavení kárného řízení bez jednání, jak stanoví § 14 písm. a) kárného zákona. Až poté, dospěje-li kárný soud k předběžnému závěru, že kárný návrh nebyl podán opožděně, nařídí ve věci jednání. Posouzení včasnosti návrhu v kontextu objektivní tříleté lhůty zpravidla nevyžaduje provedení složitějšího dokazování nebo náročnějšího právního hodnocení, zejména pak v případech, kdy projednávané kárné provinění spočívá v jednočinném a jasně časově vymezeném jednání (případně opomenutí). Pakliže má ale podle kárného návrhu skutek představovat pokračující kárné provinění, tedy má-li spočívat ve víceru dílčích útoků proti zákonem chráněnému zájmu, vyžadovalo by posouzení včasnosti kárného návrhu, aby kárný soud nejdříve předběžně posoudil meritum věci, tj. zda jednotlivé dílčí útoky údajného pokračujícího kárného provinění naplňují znaky skutkové podstaty kárného provinění. Takový postup nicméně bude zpravidla přesahovat možnosti předběžného posouzení kárného návrhu, neboť může vyžadovat provedení jednání a v jeho rámci dokazování ke skutkovým okolnostem toho kterého dílčího útoku. Kárný soud proto předběžně přistoupil na kárným navrhovatelem předestřené pojetí skutku jakožto kárného provinění pokračujícího, a teprve až po provedeném jednání posoudil povahu předmětného kárného provinění a na tomto základě učinil závěr o včasnosti druhého kárného návrhu i o zániku kárné odpovědnosti kárně obviněného (srov. níže).

[67]            Kárný zákon ani zákon o soudech a soudcích nerozlišují kárná provinění podle jejich povahy na provinění pokračující, trvající, případně hromadná. Dle § 25 kárného zákona nicméně platí, že „nestanoví-li tento zákon jinak, nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.“ Podle § 12 odst. 12 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) se skutkem „rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.“ Dle § 116 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) se pokračováním v trestném činu „rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.“ Již v rozhodnutí ze dne 21. 4. 2015, č. j. 14 Kse 1/2015 – 47, přitom kárný soud konstatoval, že „určení a vyplacení si odměny kárný senát vyhodnotil jako jeden delikt pokračující, neboť všech deset dílčích porušení zákona bylo vedeno jednotným záměrem naplňujícím skutkovou podstatu stejného deliktu, bylo provedeno stejným způsobem a spojeno blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Pojem „skutek“ totiž zná jak trestní právo hmotné, tak trestní právo procesní a v kárném řízení soud při vymezení skutku standardně aplikuje trestněprávní zásady (srov. např. rozhodnutí NSS ze dne 30. 10. 2012, č. j. 14 Kse 7/2012-70, srov. též § 116 trestního zákoníku).“

[68]            Z výše uvedeného vyplývá, že aby bylo možné některé z předmětných nahlédnutí do soudního spisu prostřednictvím ISAS kvalifikovat jako dílčí útok pokračujícího kárného provinění, je nezbytné, aby:

1) bylo vedeno záměrem jednotným s ostatními nahlédnutími,

2) nahlédnutím byla naplněna skutková podstata téhož kárného provinění, jako v případě ostatních nahlédnutí,

3) způsob provedení nahlédnutí byl stejný nebo alespoň podobný způsobu provedení ostatních nahlédnutí,

4) bylo spojeno s ostatními nahlédnutími blízkou časovou souvislostí, a

5) bylo spojeno s ostatními nahlédnutími blízkou souvislostí v předmětu útoku.

[69]            Z výše uvedeného výčtu kvalifikačních předpokladů dílčího útoku pokračujícího kárného provinění, které musí být splněny kumulativně, se kárný soud nejprve zabýval podmínkou ad 2), tedy posouzením, zda každé jednotlivé nahlédnutí do soudních spisů Okresního soudu v Mělníku prostřednictvím ISAS naplňovalo znaky kárného provinění.

IV. 2. b) Přípustnost nahlížení do soudních spisů a vliv na rozhodnutí kárného soudu

[70]            Na rozdíl od úpravy skutkových podstat jednotlivých trestných činů ve zvláštní části (část druhá) trestního zákoníku nerozlišuje zákon o soudech a soudcích skutkové podstaty různých typů kárných provinění soudce. Při posuzování, zda jednotlivá nahlížení naplňují skutkovou podstatu kárného provinění soudce, jak je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, vyšel kárný soud jak z právní úpravy nahlížení do soudního spisu, tak z dosavadní judikatury tohoto kárného soudu.

[71]            Nahlížení do spisu v občanském soudním řízení obecně upravuje § 44 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle nějž „účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy. Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen. Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem.“ V trestním řízení je pak tento postup upraven § 65 trestního řádu, dle jehož odst. 1 „obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Totéž právo má zákonný zástupce nebo opatrovník obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby nejsou plně svéprávné nebo je-li jejich svéprávnost omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv“; dle odst. 5 téhož ustanovení „při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem a údajů, na které se vztahuje státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti“ a podle odst. 6 „při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly zpřístupněny údaje, se kterými se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci. V případě žádosti osoby, proti níž se trestní řízení vede, o sdělení těchto údajů se užije § 55 odst. 1 písm. c) obdobně.“

[72]            Dle čl. 3 Vnitřního předpisu Okresního soudu v Mělníku k implementaci zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a instrukce MSP-53/2015-OI-Sp ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 70 Spr 934/2016 „uživatelé a správci informačního systému smí používat aktiva rezortu ministerstva spravedlnosti výhradně za účelem plnění pracovních povinností uvedených v popisu pracovní pozice, resp. v bezpečnostní, provozní nebo systémové dokumentaci“; dle čl. 4 pak „veškeré informace, se kterými přicházejí uživatelé nebo správci informačního systému při používání informačního systému rezortu spravedlnosti do styku, jsou svých charakterem považovány za důvěrné. Povinnost uživatelů nebo správců informačního systému je proto tyto informace chránit před zneužitím, ztrátou či poškozením.“

[73]            Dle čl. 6 odst. 1 Etického kodexu soudců a zaměstnanců Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 70 Spr 694/2014 „pracovník svým jednáním předchází situacím, ve kterých by byl vystaven možnému střetu svého soukromého zájmu a zastávaného funkčního zařazení či pracovní pozice. Soukromý zájem zahrnuje jakýkoli neoprávněný prospěch či výhodu pro pracovníka nebo jeho rodinu, blízké a příbuzné osoby a právnické nebo fyzické osoby, se kterými pracovník měl nebo má obchodní nebo politické vztahy.“

[74]            Problematikou soudcova nahlížení do soudního spisu prostřednictvím elektronického informačního systému ISAS se kárný soud zabýval poprvé ve svém rozhodnutí ze dne 10. 5. 2012, č. j. 13 Kss 13/2011 – 169, v němž bylo tehdejšímu kárně obviněnému kladeno za vinu, že „ačkoliv k tomu neměl žádný pracovní důvod, tedy bezdůvodně a opakovaně (nejméně 60x) vstupoval do elektronického informačního systému ISAS k dokumentům uloženým v označené trestní věci“. V dané věci přitom kárný soud naznal, že „jednání kárně obviněného soudce spočívajícím v tom, že (…) se opakovaně dotazoval soudkyně (…) rozvrhem práce pověřené projednáváním a rozhodnutím uvedené trestní věci na její postup, vyzýval ji k provedení důkazu výslechem svědka, opakovaně jí sděloval, že obžalovaný je mediálně známou osobou, a že obvinění proti němu jsou policií vykonstruována, to vše se záměrem ovlivnit rozhodnutí ve věci (…) v sobě už zahrnuje i opakované bezdůvodné nahlížení do systému ISAS v uvedené věci, neboť i to bylo součástí záměru ovlivnit rozhodnutí ve věci. Kárný senát má za to, že nahlížení soudců do spisů v systému ISAS, tedy do spisů, které jim nebyly rozvrhem práce přiděleny k projednávání a rozhodnutí, je možné z důvodů pracovních či studijních. O takový případ však v dané věci nešlo.“

[75]            Kárný soud v rozhodnutí ze dne 22. 5. 2014, č. j. 16 Kss 12/2013 – 139, posuzoval mimo jiné skutek kárně obviněného soudce spočívající v tom, že ten „neoprávněně nahlížel prostřednictvím počítačového systému ISAS do elektronických dokumentů týkajících se vyřizování stížnosti na jeho nevhodné chování“. V tomto případě kárný soud dospěl k závěru, že „se o kárné provinění vůbec nejedná. Kárně obviněnému je totiž kladeno za vinu, že nahlížel do elektronických dokumentů týkajících se stížnosti podané přímo proti němu. Mgr. R. tedy osobně byl přímo účastníkem tohoto specifického řízení a je proto zcela jednoznačné, že měl právo seznámit se se všemi podáními, které byly zařazeny do „jeho“ spisu. (…) nedává smysl někomu zakazovat nahlédnout do elektronických dokumentů „svého“ spisu, přičemž však současně právo nahlížet do stejného spisu v listinné podobě již nijak nezpochybňuje. Ostatně, v daném případě je Mgr. R. vytýkáno, že neoprávněně nahlížel do elektronických dokumentů dne 12. 9. 2013; nicméně pokud do jeho listinné podoby nahlížel hned den následující (podrobněji viz výše), kdy z povahy věci musel obsahovat identické informace, to již navrhovateli zřejmě nevadí. Za logické a zcela pochopitelné považuje kárný senát naopak vyjádření Mgr. R., který uvedl, že do elektronické evidence nahlédl jen proto, aby zjistil, zda se ve spise nacházejí nové skutečnosti, pro které hned další den spis prostudoval v papírové formě.“ Dále bylo kárně obviněnému v odkazované věci také vytýkáno, že prostřednictvím počítačového systému ISAS nahlížel též do elektronických dokumentů týkajících se jiného (jemu jako soudci nepřiděleného) spisu, v němž již nebyl účastníkem řízení“. K tomu kárný soud odkázal na výše citované rozhodnutí kárného soudu ze dne 10. 5. 2012, č. j. 13 Kss 13/2011 – 169, dle nějž nahlížení soudců do spisů v systému ISAS, které jim nebyly rozvrhem práce přiděleny k projednávání a rozhodnutí, je možné z důvodů pracovních či studijních. Ve svém hodnocení dále uvedl: „je pochopitelné, že pokud by k nahlížení docházelo z důvodů nacházejících se mimo tento rámec, např. jestliže by se zjistilo, že soudce zjištěné informace využívá pro svoji soukromou potřebu, že je předává dalším osobám, že na jejich základě intervenuje u příslušného soudce zpravodaje apod., tak by se o kárné provinění v konkrétním případě jednat mohlo. Např. podle ustanovení § 80 odst. 5 písm. a) zákona o soudech totiž platí, že soudce nesmí umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů; podle ustanovení § 81 odst. 1 stejného zákona je soudce i po zániku soudcovské funkce povinen zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce atp. V nyní projednávaném případě však nic jiného než to, že Mgr. R. (…) do spisu (…) skutečně nahlédl, nebylo prokázáno. V tomto samotném zjištění, kdy nebylo vyvráceno, že do předmětné evidence Mgr. R. nahlížel ze shora zmiňovaných důvodů pracovních či studijních, však nelze spatřovat kárné provinění. Na tom nic nemění ani tvrzení učiněné kárným navrhovatelem v průběhu jednání, že manželka Mgr. R. pracovala ve společnosti, která byla účastníkem tohoto soudního řízení. Skutek, vymezený kárným návrhem, byl totiž koncipován pouze tak, že Mgr. R. nahlížel do předmětné elektronické evidence, a nikoliv např. tím způsobem, že takto získané informace nějak využíval pro soukromé účely, porušil zákonnou povinnost mlčenlivosti apod.“

[76]            Na základě výše citovaných zákonných ustanovení a judikatury dospěl kárný soud k následujícímu právnímu názoru. Informační systém ISAS není nástrojem, který by měl sloužit účastníkům řízení nebo případně širší veřejnosti k nahlížení do soudních spisů ve smyslu § 44 o. s. ř. či § 65 trestního řádu. Jde o softwarovou pomůcku pracovníků soudu (tedy nejen soudců) určenou k plnění pracovních úkolů, jež má především přispívat k zefektivnění jejich nejrůznějších pracovních postupů. Nahlížení do soudních spisů (resp. jejich jednotlivých složek – dokumentů), jež by se uvedenému účelu tohoto informačního systému zpronevěřovalo, je tudíž v zásadě nepřípustné (srov. výše citovaný čl. 3 Vnitřního předpisu Okresního soudu v Mělníku k implementaci zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a instrukce MSP-53/2015-OI-Sp ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 70 Spr 934/2016, dále také rozhodnutí ze dne 10. 5. 2012, č. j. 13 Kss 13/2011 – 169, ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 4/2017 – 49, a ze dne 22. 5. 2014, č. j. 16 Kss 12/2013 – 139).

[77]            Kárný soud pro úplnost dodává, že do reprodukce vymezení skutku ve druhém kárném návrhu nezahrnoval navrhovatelovo tvrzení, podle kterého si měl kárně obviněný ve většině případů nahlížené dokumenty rovněž vytisknout; jak totiž vyplývá nejen z odůvodnění kárného návrhu, ale i z navrhovatelova vyjádření při jednání před kárným soudem, jde toliko o spekulaci plynoucí z krátkých časových prodlev mezi nahlédnutím jednotlivých dokumentů (jež zpravidla nepostačují ani k jejich zběžnému přečtení), kterou není možné prokázat údaji z informačního systému ISAS (ani jiným, kárnému navrhovateli dostupným, způsobem). Krátkost nahlédnutí může být logicky vyvolána i tím, že kárně obviněný jím zjistí, že otevřel dokument, jehož obsah ho nezajímá, nebo ho zajímá jen to, že existuje. Tisk nahlížených dokumentů prokázán nebyl, přičemž vypuštění slov „resp. si dokumenty vytiskl“ považuje kárný soud za formulační úpravu skutků.

Nahlížení do vlastních spisů

[78]            Výjimku z výše uvedené nepřípustnosti nahlížení představují situace, kdy soudce prostřednictvím ISAS nahlédne do spisu (jenž mu není přidělen rozvrhem práce k vyřízení) ve věci, v níž byl sám účastníkem řízení. Jak ostatně plyne již z výše citovaného rozsudku kárného soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 16 Kss 12/2013 – 139, v takovém případě má soudce na nahlédnutí do spisu právo již z titulu procesního postavení účastníka řízení. Kárné provinění v takovém případě samozřejmě nelze spatřovat v pouhé skutečnosti, že soudce nahlédl do soudního spisu řízení, jehož byl sám účastníkem, poněkud komfortnějším způsobem, který jiným účastníkům umožněn není. Vztaženo na nyní posuzovaná nahlížení to znamená, že jako dílčí útoky pokračujícího kárného provinění nelze kvalifikovat nahlížení do spisů těch soudních řízení, jichž byl kárně obviněný sám výhradně či po určitou dobu účastníkem. K některým nahlížením dokonce došlo již v době, kdy k tomu byl na základě soudního rozhodnutí oprávněn z titulu správce pozůstalosti (dědická řízení jeho rodičů skončila na konci roku 2017), případně v souvislosti s dědickými řízeními jiných příbuzných, jichž byl rovněž účastníkem, což se mohlo promítnout do procesního nástupnictví. Tak tomu bylo v případě nahlížení uvedených pod body 1) až 5), 12), 21), 25), 26), 34) a 38) kárného návrhu ze dne 10. 7. 2020. V žádném z těchto případů také nebylo prokázáno, že by kárně obviněný informace nahlížením získané komukoliv předával, nebo v těchto věcech jakkoliv intervenoval. Tato nahlížení tudíž nejsou dílčími útoky pokračujícího kárného provinění a z téhož důvodu nejsou ani samostatnými kárnými proviněními. Kárný soud proto u těchto nahlížení shledal důvod pro zproštění části druhého kárného návrhu [tomu odpovídá výrok III., body 1) až 5), 10), 15), 17), 18), 25) a 29)].

Nahlížení do spisů, u nichž nebyla prokázána nepřípustnost

[79]            Důvod pro zproštění části druhého návrhu shledal kárný soud i v rozsahu zbývajících nahlížení uvedených v bodu III. výrokové části tohoto rozhodnutí, tj. v rozsahu nahlížení označených zde čísly 6) až 9), 11) až 14), 16), 19) až 24), 26) až 28), jež odpovídají nahlížením uvedeným pod body 7), 8), 10), 11), 15), 16, 18), 20, 23), 27), 28), 30) až 33), 35) až 37) druhého kárného návrhu. Navrhovatel totiž v těchto případech netvrdil, resp. nedoložil, že by nahlížené soudní spisy (resp. dokumenty) byly vedeny pro soudní řízení, jejichž účastníky by byly i osoby pro kárně obviněného tzv. zájmové, nebo že by kárně obviněný jakkoli zneužil informací získaných v rámci těchto nahlížení. V řízení o tomto kárném návrhu totiž bylo prokázáno jen a pouze, že k předmětnému nahlížení došlo, a současně nebylo prokázáno, že se tak stalo mimo meze plnění pracovních povinností kárně obviněného nebo ze studijních důvodů. Kárnému soudu tedy v důsledku popsané důkazní nouze kárného navrhovatele nezbylo než uzavřít, že v rozsahu, v jakém se podařilo tato nahlížení (dílčí skutky) kárně obviněného do ISAS prokázat, se nejednalo o kárné provinění (in dubio pro reo).

IV. 2. c) Časová řada nepřípustného nahlížení do spisů

[80]            Po zjištění důvodů pro zproštění kárně obviněného kárného návrhu v rozsahu uvedeném ve výroku III. tohoto rozhodnutí posuzoval kárný soud naplnění kvalifikační podmínky blízké časové souvislosti [srov. odst. 67 bod 4) výše] u zbývajících nahlížení [tj. u nahlížení uvedených pod body 6), 9), 13), 14), 17), 19), 22), 24), 29) a 39) kárného návrhu]. K nahlížení kárně obviněného do dokumentů těchto soudních spisů došlo v dnech 24. 10. 2016, 28. 12. 2016, 19. 5. 2017, 30. 5. 2017, 3. 7. 2017, 17. 9. 2018, 23. 1. 2019, 27. 2. 2019, 16. 4. 2019.

[81]            Podle odborné komentářové literatury „[v] zásadě nelze stanovit nějakou konkrétní časovou hranici mezi jednotlivými dílčími útoky, která by byla již neslučitelná se závěrem o blízké časové souvislosti, neboť při posuzování této podmínky je nutno vzít v úvahu všechny konkrétní okolnosti případu, např. je nutno brát ohled i na čas potřebný k přípravě pachatele na další útok (R 15/1996-II). Zpravidla se bude jednat o dobu v řádech dnů či týdnů, soudní praxe však připouští i delší dobu (dobu i několika měsíců), a to např. za situace, kdy je delší celková doba páchání pokračující trestné činnosti, je větší počet dílčích útoků během ní spáchaných, vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a vyšší je i obohacení pachatele (R 32/2004-I)“ [srov. Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol.: Trestní zákoník, Komentář. Wolters Kluwer, Praha 2015, výklad § 116 trestního zákoníku dostupný v ASPI].

[82]            Kárný soud ve svém rozhodnutí ze dne 17. 6. 2019, č. j. 12 Ksz 2/2018 – 165, že „pojem pokračování v trestném činu (…) je obdobným způsobem vymezen v § 116 trestního zákoníku. Podle komentářů a judikatury, které se vztahují k tomuto zákonnému ustanovení, nelze blízkou časovou souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky pokračujícího trestného činu ohraničit nějakou maximální lhůtou a při posuzování této podmínky je nutné vzít v úvahu všechny konkrétní okolnosti případu i čas potřebný k přípravě na další útok. Nicméně s ohledem na požadavek blízkosti půjde zpravidla o několik dnů či týdnů.“ V dané věci přitom uzavřel, že „i při vědomí celkové delší doby nakládání s dokumenty ve prospěch osob mimo soustavu státního zastupitelství a většího počtu těchto souborů je totiž rozhodující, že (mezi jednotlivými skutky) neuplynula doba v řádech měsíců, nýbrž více než roku a čtvrt. Jedná se tak o období, které podle uvedené právní teorie i soudní praxe značně přesahuje myslitelnou maximální dobu pro zachování blízké časové souvislosti mezi jednotlivými dílčími útoky pokračujícího trestného činu. Ani z několika rozhodnutí Nejvyššího soudu (…) přitom nevyplývá, že by pro pokračování v trestném činu postačovala časová přetržka mezi jednotlivými dílčími útoky v délce přesahující jeden rok.“ V rozhodnutí ze dne 27. 1. 2016, č. j. 15 Kse 8/2015 – 75, pak kárný soud shledal naplnění podmínky blízké časové souvislosti i za situace, kdy se časové rozestupy mezi dílčími útoky pokračujícího kárného provinění pohybovaly v intervalech jednoho týdne až maximálně čtyř měsíců.

IV. 2. d) Nepřípustné nahlížení podléhající prekluzi

[83]            Ze skutečnosti, že k nahlížením, u nichž nebyla vyloučena možnost naplnění skutkové podstaty kárného provinění, došlo v dnech 24. 10. 2016, 28. 12. 2016, 19. 5. 2017, 30. 5. 2017, 3. 7. 2017, 17. 9. 2018, 23. 1. 2019, 27. 2. 2019, 16. 4. 2019, je zřejmé, že prodleva mezi nahlížením uskutečněným dne 3. 7. 2017 a dalším nejblíže následujícím nahlížením (uskutečněným dne 17. 9. 2018), přesahuje dobu čtrnácti měsíců. Kárný soud na základě výše citované odborné literatury a vlastní rozhodovací činnosti dospěl k názoru, že takto dlouhá prodleva mezi dílčími útoky bezpochyby nemůže vést k jinému závěru, než že nahlížení uskutečněná před touto prodlevou nemohou mít blízkou časovou souvislost s následnými nahlíženími, a tudíž je nelze kvalifikovat jako dílčí útoky téhož kárného provinění, jako v případech nahlížení uskutečněných po této prodlevě. Z toho dále vyplývá, ať už se v souhrnu nahlížení uskutečněných v dnech 24. 10. 2016, 28. 12. 2016, 19. 5. 2017, 30. 5. 2017 a 3. 7. 2017 jednalo o dílčí útoky téhož kárného provinění, či nikoliv, že případné kárné provinění spočívající skutkově v těchto nahlíženích bylo spácháno (resp. poslední jeho dílčí útok byl spáchán) nejpozději dne 3. 7. 2017. Tento den pak určil počátek běhu tříleté objektivní lhůty k podání kárného návrhu, a její konec připadl na pátek 3. 7. 2020. Kárný návrh, jímž bylo kárně obviněnému kladeno za vinu neoprávněné nahlížení do soudních spisů prostřednictvím sytému ISAS, byl nicméně kárným navrhovatelem podán až dne 10. 7. 2020, tj. až v době, kdy odpovědnost kárně obviněného v rozsahu nahlížení uskutečněných v dnech 24. 10. 2016, 28. 12. 2016, 19. 5. 2017, 30. 5. 2017 a 3. 7. 2017 již zanikla podle § 89 zákona o soudech a soudcích. To je důvodem pro zastavení řízení v rozsahu nahlížení uskutečněných v dnech 24. 10. 2016, 28. 12. 2016, 19. 5. 2017, 30. 5. 2017 a 3. 7. 2017, jež odpovídají nahlížením uvedeným v kárném návrhu pod body 6), 9), 13), 14), 17), 19), 22) a 24) podle § 14 písm. c) [§ 19 odst. 4] kárného zákona (viz výrok IV. tohoto rozhodnutí).

IV. 2. e) Kárné provinění

[84]            Kárný soud se dále zabýval posouzením skutku v rozsahu, v němž nebyly shledány důvody pro zproštění kárného návrhu (§ 19 odst. 2 kárného zákona; výrok III. tohoto rozhodnutí) nebo zastavení řízení [§ 14 písm. c), § 19 odst. 4 téhož zákona; výrok IV. tohoto rozhodnutí]. Jedná se o skutky vymezené v bodech 29) a 39) druhého kárného návrhu. Přitom již výše, byť z jiných důvodů, byla podrobně popsána právní úprava nahlížení do soudních spisů, vnitřní předpisy soudu i judikatura, která se podobnými skutky zabývala.

[85]            Informační systém, jak výše uvedeno, není prvoplánově určen k nahlížení do spisů, má sloužit ke zjednodušení práce na soudě a mj. nahrazuje i papírové rejstříky a papírové spisy. Jeho využívání by tedy mělo v podstatě odpovídat práci s papírovými materiály, pouze komfortnější. Nahlížet do spisů, které soudci nebyly přiděleny k rozhodnutí, je přípustné z pracovních či studijních důvodů. Soudce tak může nahlížet do spisů jemu nepřidělených v případě, že se jím vyřizované případy prolínají se spisy jiných soudců, ať už předmětem řízení nebo jejich účastníky. Stejně tak důvodně nahlíží např. při hledání kontaktů na účastníky nebo na svědky. Důvodné je i nahlížení do věcí skutkově podobných s vlastní vyřizovanou věcí v zájmu zásady podobného rozhodování v podobných věcech. V rámci odborného růstu lze nahlížet do spisů, v nichž jsou rozhodovány věci skutkově či právně složité, nebo po právní stránce výjimečné. Žádný z těchto akceptovatelných důvodů nebyl shledán u spisů uvedených pod bodem 29 a 39 druhého kárného návrhu. Návrh stál na zjištění, že jeden z účastníků řízení (T. M.) byl z hlediska kárně obviněného zájmovou osobou (v minulosti od něho kárně obviněný koupil nemovitost). Kárně obviněný sám doznal, že po doručení soudní obsílky pro T. M. na adresu této nemovitosti zjistil nahlížením o jakou věc se jedná a jmenovaného o tom informoval do zahraničí. Je však zřejmé, a bylo prokázáno při dokazování výstupy z elektronického systému, že do spisu sp. zn. 20 C 168/2018 nahlížel opakovaně (6x v průběhu sedmi měsíců), a dokonce i do konceptu rozhodnutí a protokolu o jednání, byť ten byl připraven alternativně. Osoby T. M. se týkalo i nahlížení do spisu zn. 16 Nc 4482/2007. Lze tak přisvědčit kárnému návrhu, že kárně obviněný systematicky sledoval průběh řízení vedených s osobou z jeho hlediska zájmovou. Úmyslně tedy nahlížel do elektronického systému z nepřípustných důvodů, a tím zaviněně ohrozil důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování soudů; dopustil se tak porušení povinnosti soudce a spáchal kárné provinění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.

[86]            Proto kárný soud rozhodl výrokem I. podle § 19 odst. 1 kárného zákona, že se tímto jednáním kárně obviněný dopustil kárného provinění.

V.

Kárné opatření

[87]            Navrhovatel požadoval v obou kárných návrzích uložení nejpřísnějšího kárného opatření - odvolání z funkce. Kárný soud nicméně tímto návrhem není vázán. Podle § 88 odst. 1 zákona o soudech a soudcích lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a)      důtku,

b)      snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

c)      odvolání z funkce předsedy senátu,

d)      odvolání z funkce soudce.

[88]            Pro určení odpovídajícího kárného opatření je podstatná závažnost kárného provinění, opakovanost kárného postihu a okolnosti polehčující a přitěžující. Z toho, že pro určení kárného opatření není podstatná hierarchie výčtu kárných opatření lze jistě dovodit, že navrhované odvolání z funkce soudce je možné uložit bez ohledu na to, zda kárně obviněný již byl kárným soudem trestán. Jedná se ovšem o nejpřísnější kárný postih nevratně zasahující do života kárně obviněného a k jeho uložení lze napoprvé přistoupit pouze výjimečně, např. v případě, kdy soudce dlouhodobě není schopen či ochoten řádně vykonávat soudcovskou funkci bez dalšího hromadění průtahů, a to souběžně s pochybnostmi o jeho morální integritě (srov. rozhodnutí kárného soudu ze dne 18. 2. 2015, č. j. 13 Kss 6/2014 ‑ 38).

[89]            Kárný soud v daném případě vycházel ze zásady, vytýčené ve výše citovaném kárném rozhodnutí, podle něhož: „základním smyslem kárného řízení je mj. ochrana integrity soudcovského stavu, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů (…) Funkce soudce představuje v profesním i mimoprofesním působení pozici ústavního činitele, u které je naprosto nezbytné vyžadovat co nejpřísněji plnění povinností, které jsou s výkonem této funkce spojeny.“ Při úvaze o kárném opatření měl kárný soud na zřeteli všechny v řízení prokázané skutečnosti, a to jak okolnosti polehčující, tak i okolnosti přitěžující. Bylo prokázáno pouze to, že kárně obviněný nepřípustně nahlížel do dvou spisů v elektronickém systému, přičemž v jednom případě nahlížel i do konceptu rozhodnutí a v tomto případě rovněž seznámil jednoho z účastníků řízení s předmětem řízení a jeho průběhem. Zejména skutečnost nahlížení do konceptu rozsudku je jednáním velmi závažným, přičemž kárně obviněnému přitěžuje, že s výsledkem nahlížení seznámil jinou osobu. Na druhé straně kárně obviněnému polehčuje, že tuto skutečnost doznal – bez tohoto doznání by se jednalo o běžné nahlížení do spisu, jehož nepřípustnost by bylo možno dovozovat jen z toho, že se kárně obviněný s účastníkem řízení v minulosti znal a koupil od něho nemovitost.

[90]            Kárný soud se při úvaze o kárném opatření zabýval i pracovním hodnocením a zprávou soudcovské rady. Pracovní hodnocení vyznělo výrazně v neprospěch kárně obviněného co do výkonnosti, zájmu o výkon soudcovské funkce a o odborný růst. Kárný soud nepřihlížel k označeným konkrétním případům pochybení, neboť je neměl za prokázané. V některých případech by mohla tvrzení uvedená v pracovním hodnocení zakládat důvod pro podání dalšího kárného návrhu a nebylo tedy namístě se jimi zabývat v tomto řízení. Kárný soud proto k pracovnímu hodnocení zpracovanému navrhovatelem přihlížel jen v tom rozsahu, v jakém souznělo se zprávou soudcovské rady. Ta uvedla, že si kárně obviněný plní své pracovní povinnosti v nezbytně nutné míře a nezajímá se o plynulý chod tamního soudu.

[91]            Kárně obviněný nebyl dosud kárně trestán. Kárný soud vzal při určení druhu a výše kárného opatření v úvahu i jeho dobré majetkové poměry.

[92]            Kárný soud proto dospěl k závěru, že odpovídajícím kárným opatřením je kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, a to snížení platu o 20 % na dobu 6 měsíců.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2020

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně kárného senátu