USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: H. D. N., zastoupený Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019, č. j. 4 Az 2/2018 – 25,

takto:

I. Řízení   se zastavuje.

II. Žádný z účastníků   nemá   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Nejvyšší správní soud obdržel dne 21. 10. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019, č. j. 4 Az 2/2018 – 25.

[2]               Podáním ze dne 15. 5. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, vzal stěžovatel svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět.

[3]               Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), za použití § 120 téhož zákona, může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, a to dokud o něm soud nerozhodl.

[4]               Podle § 47 písm. a) věty před středníkem s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

[5]               S ohledem na zpětvzetí návrhu – kasační stížnosti – Nejvyšší správní soud v souladu s výše citovanými ustanoveními s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

[6]               O nákladech řízení o kasační stížnosti soud rozhodl na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

[7]               Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel v podání, kterým vzal kasační stížnost zpět, soudu navrhl, aby rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 4 000 Kč. K tomu zdejší soud uvádí, že stěžovatele v posuzované věci k úhradě soudního poplatku nevyzýval, neboť se týkala mezinárodní ochrany, a stěžovatel tak byl od placení soudního poplatku osvobozen ex lege [viz § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)]. Stěžovatel v dané věci soudní poplatek nezaplatil a nejsou tedy ani splněny podmínky pro jeho vrácení ve smyslu § 10 odst. 3, věty první zákona o soudních poplatcích.

Poučení: Proti tomuto usnesení   nejsou   opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 20. května 2020

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu