2017 - 65,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 23. 12. 2019 [podaná osobně na podatelně Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)] směřuje proti jeho rozsudku ze dne 28. 11. 2019, č. j. 4 A 91/2017 - 65 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2017, č. j. MHMP 1018106/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

[2] Podáním ze dne 8. 1. 2020 adresovaným jak městskému soudu (srov. č. l. 80 spisu městského soudu), tak Nejvyššímu správnímu soudu (srov. č. l. 1 spisu NSS), požádal stěžovatel o osvobození od soudního poplatku.

[3] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 27. 2. 2020, č. j. 2 As 10/2020 - 36 (dále jen „usnesení“), připomenul, že stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků již v řízení před městským soudem (podáním ze dne 6. 9. 2017, č. l. 11 spisu městského soudu), přičemž ten jej svým usnesením ze dne 28. 11. 2017, č. j. 4 A 91/2017 – 34, osvobodil od placení soudních poplatků v poměrné výši 90 %. Jelikož se osvobození přiznané městským soudem vztahuje též na řízení o kasační stížnosti (srov. § 36 odst. 3 in fine s. ř. s.), opravil stěžovatele v jeho mylné domněnce, že je za řízení o kasační stížnosti povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 3000 Kč (zjevně částka odpovídající žalobě proti rozhodnutí správního orgánu). Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu žádost o osvobození od soudního poplatku (ze dne 8. 1. 2020) interpretoval tak, že se jí dožadoval osvobození od placení jeho skutečné poplatkové povinnosti ve výši 500 Kč (tj. zbývající 10 % neosvobozené části poplatku za kasační stížnost ve výši 5000 Kč).

[4] Tuto žádost o osvobození od (zbývající poměrné části) soudního poplatku Nejvyšší správní soud daným usnesením zamítl. Naznal totiž, že údaje uvedené stěžovatelem v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech se jeví (pro jejich vnitřní nekonzistentnost) jako značně nevěrohodné; především však jako stěžejní důvod pro plné neosvobození od soudních poplatků akcentoval povahu samotného řízení tkvící v přezkumu rozhodnutí o přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích (blíže srov. odst. [7] usnesení). Nejvyšší správní soud proto stěžovatele usnesením vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek za podanou kasační stížnost podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, snížený o 90 %, tj. ve výši 500 Kč.

[5] Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 3. 2020 (srov. doručenka založená na č. l. 37); lhůta pro splnění poplatkové povinnosti proto uplynula dne 26. 3. 2020 (čtvrtek). Poplatek za kasační stížnost však nebyl v této lhůtě zaplacen. Nejvyššímu správnímu soudu tudíž nezbylo než řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavit; o tomto následku byl přitom stěžovatel v usnesení řádně poučen.

[6] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Řízení bylo zastaveno, a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2020

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu