USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: D. T., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 11. 2019, č. j. 72 Ad 10/2019 – 52,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti   se   zastavuje.

II. Žádný z účastníků   nemá   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Nejvyšší správní soud obdržel dne 18. 12. 2019 blanketní kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 11. 2019, č. j. 72 Ad 10/2019 – 52.

[2]               Podáním ze dne 16. 3. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 17. 3. 2020, vzala stěžovatelka svou kasační stížnost zpět.

[3]               Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), aplikovaného za použití § 120 téhož zákona, platí, že „[n]avrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl“. Podle § 47 písm. a) části věty před středníkem s. ř. s., uplatněného za použití § 120 téhož zákona, dále platí, že „[s]oud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět“.

[4]               S ohledem na zpětvzetí návrhu – kasační stížnosti Nejvyšší správní soud v souladu s výše citovanými ustanoveními soudního řádu správního řízení o kasační stížnosti zastavil.

[5]               O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl zdejší soud na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož platí, že „[ž]ádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta“.

Poučení: Proti tomuto usnesení   nejsou    opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 20. března 2020

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu