5 As 3/2020 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. V. K., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, za účasti: Mgr. M. K., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, č. j. 2 A 34/2017 – 60, o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2017, č. j. MHMP 93335/2017, ve věci spáchání přestupku proti občanskému soužití, za což mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 2000 Kč a dále uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti současně požádal o přiznání odkladného účinku; k tomu pouze uvedl, že dle jeho názoru by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí pro něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku vznikla jiným osobám; přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nezpůsobí žádnou újmu jiným osobám a není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem; dle názoru stěžovatele je naopak veřejným zájmem, aby napadené rozhodnutí bylo podrobeno vyššímu soudnímu přezkumu před tím, než přivodí jakékoli právní následky a stane se případným precedentem.
[3] Žalovaný se k žádosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Jak již Nejvyšší správní soud mnohokrát uvedl, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 10 Ads 313/2016 ‑ 27, bod 6). Je tedy především povinností stěžovatele, má-li být vůbec jakkoli poměřována tvrzená újma, aby ji specifikoval. Stěžovatel však žádnou konkrétní újmu hrozící mu v daném případě nenamítá, ale omezuje se pouze na parafrázování dikce zákona. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody, proč by výkon nebo jiné právní následky ( a jaké) napadeného rozsudku městského soudu pro něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.
[6] Stěžovatel tak neprokázal naplnění hned první z podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. jemu hrozící újmy. Za této situace již není třeba (ale ani možno) zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku dle § 73 odst. 2 s. ř. s., tedy disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny požadavky § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek nepřiznal.
[7] Tímto usnesením Nejvyšší správní soud nepředjímá meritorní rozhodnutí ve věci samé.
Poučení Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu