9 Azs 362/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: V. B., zast. JUDr. Ing. Bc. Milanem Mlezivou, advokátem se sídlem Skrétova 1011/48, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2019, č. j. OAM-275/LE-LE05-K09-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2019, č. j. 60 Az 42/2019 - 54,
takto:
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím ze dne 14. 5. 2019, č. j. OAM-275/LE-LE05-K09-2018, neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl napadeným rozsudkem. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu až po téměř deseti letech pobytu na území ČR. Od svého příjezdu v roce 2008 do roku 2011 pobýval v ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Po ukončení tohoto pobytového oprávnění pobýval v ČR a v dalších státech EU neoprávněně až do dne 31. 10. 2018, kdy podal žádost o mezinárodní ochranu. Mezitím zde pobýval na základě padělaného občanského průkazu a řidičského průkazu znějících na jméno rumunského občana, které si koupil v Itálii. Žádostí o mezinárodní ochranu si chtěl zajistit legalizaci dalšího pobytu v ČR. K takovému účelu však nelze zneužívat azylové procedury. Ani krajský soud neshledal, že by žalobce splňoval podmínky pro udělení azylu, humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Zdůraznil rozpory ve výpovědích v letech 2012 a 2018, z nichž plynou značné pochybnosti o jejich věrohodnosti. Nepřistoupil k výslechu žalobcovy přítelkyně L. M. jako svědkyně. Žalovaný ve správním řízení nijak nezpochybňoval jejich osobní vztah, avšak skutečnost, že má na území ČR přítelkyni, nelze považovat za azylově relevantní důvod.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Krajský soud se podle něj dostatečně nevypořádal s důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Nemůže se vrátit do vlasti z důvodu bezpečnostní situace a vyhrožování ze strany organizované skupiny složené i z příslušníků ukrajinské policie, jemuž čelí coby podnikatel židovské národnosti. Ze členů organizované skupiny měl obavy, a proto se nejprve ukrýval u svých známých na Ukrajině a následně musel z Ukrajiny v roce 2008 odejít do ČR. Členové mafie z Ukrajiny jej neustále hledají, posílají mu zprávy a požadují po něm výpalné. V zemi svého původu by byl pronásledován příslušníkem ozbrojeného sboru, tedy státním úředníkem, a to zejména pro svoji židovskou národnost a odmítnutí podvolit se vydírání a nátlaku organizované skupiny. Krajský soud se navíc nevypořádal se všemi důkazy a neprovedl výslech jeho přítelkyně L. M., která mohla potvrdit důvody pro jeho obavy z návratu do země původu. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval průběh správního řízení a zdůraznil, že se již ve svém rozhodnutí vypořádal s tvrzeními, která nyní stěžovatel předkládá. Navrhl, aby byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost či zamítnuta.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany, zabýval se NSS v souladu s § 104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] NSS neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a jednotná judikatura totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[9] Pokud stěžovatel tvrdí, že se krajský soud dostatečně nevypořádal ve smyslu § 14a zákona o azylu s hrozbou vážné újmy ze strany ukrajinských organizovaných zločineckých skupin se zapojením policistů, je třeba připomenout, že otázkou doplňkové ochrany se krajský soud zabýval dostatečně v bodě 17 svého rozsudku a jde o otázku, která je již podrobně a dostatečně rozebrána i judikaturou NSS. Ve vztahu k pronásledování ukrajinskou mafií jako důvodu relevantnímu pro udělení mezinárodní ochrany lze konkrétně odkázat na závěry vyjádřené například v rozsudcích ze dne 16. 2. 2005, č. j. 2 Azs 312/2004 - 43, či ze dne 22. 7. 2010, č. j. 6 Azs 14/2010 - 112, a v usneseních ze dne 19. 7. 2012, č. j. 3 Azs 10/2012 - 43, či ze dne 28. 11. 2012, č. j. 8 Azs 9/2012 - 70. Na základě těchto závěrů je možné považovat za podložené, že na Ukrajině sice dochází k pronásledování osob, které má zpravidla formu vydírání nebo výhrůžek, nejedná se však o situaci, která by nebyla s pomocí státních orgánů řešitelná. K otázce udělení doplňkové ochrany odkazuje Nejvyšší správní soud také na rozsudek ze dne 8. 9. 2010, č. j. 6 Azs 15/2010 - 82, č. 2175/2011 Sb. NSS, kde byla podrobně rozebrána specifika této formy mezinárodní ochrany.
[10] Co se týče výslechu stěžovatelovy přítelkyně L. M., je třeba mu přisvědčit, že se krajský soud s tímto jeho důkazním návrhem zcela nevypořádal. V bodě 18 svého rozsudku totiž vysvětlil jeho nadbytečnost pouze tím, že ani žalovaný jejich osobní vztah nijak nezpochybňoval. Opomněl se však vypořádat s tím, že stěžovatel navrhoval provedení výslechu této svědkyně nejen z důvodu prokázání jejich vztahu, ale v části VII žaloby také proto, aby prokázala, že právě ona obdržela při své návštěvě Ukrajiny anonymní dopis s výhrůžkami stěžovateli. NSS nicméně připomíná, že hlavním důvodem zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu byla celková nevěrohodnost stěžovatelova azylového příběhu plynoucí ze zásadních rozporů v jeho výpovědích, nikoli okolnosti doručení tohoto anonymního dopisu. Za této situace nebyl ani stěžovatelem ohlášený obsah navrhované výpovědi natolik podstatný pro prokázání hrozby vážné újmy, a tedy pro výsledek správního řízení, že by toto neúplné odůvodnění neprovedení důkazu mohlo představovat „zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele“, tedy čtvrtý z výše uvedených možných důvodů přijatelnosti kasační stížnosti.
[11] NSS neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu