8 Azs 298/2019-41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Aleše Sabola v právní věci žalobce: B. B., zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2017, čj. MV‑90441‑4/SO‑2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2019, čj. 30 A 222/2017‑32,
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl u Nejvyššího správního soudu kasační stížností v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 6. 2017, čj. OAM-12862‑62/TP‑2015, kterým byla zamítnuta jeho žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a to s odůvodněním, že stěžovatel vážným způsobem narušil veřejný pořádek.
[2] Jelikož společně s podáním kasační stížnosti stěžovatel nesplnil poplatkovou povinnost [podle § 4 odst. 1 písm. d) § 7 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále „zákon o soudních poplatcích“)], vyzval jej Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 10. 2019, čj. 8 Azs 298/2019‑10, k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení usnesení. V návaznosti na toto usnesení požádal stěžovatel zdejší soud o přiznání osvobození od soudních poplatků, a následně i o prodloužení lhůty k zaslání vyplněného Potvrzení o osobních, majetkových výdělkových poměrech (dále „potvrzení“). Nejvyšší správní soud prodloužení lhůty částečně vyhověl, avšak stěžovatel vyplněné potvrzení do jejího skončení ani poté nedoložil. Z toho důvodu Nejvyšší správní soud žádost o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 19. 12. 2019, čj. 8 Azs 298/2019‑31, zamítl a opakovaně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení usnesení.
[3] Opakovaná výzva k zaplacení soudního poplatku byla zástupkyni stěžovatele doručena 23. 12. 2019. Lhůta k zaplacení soudního poplatku tak skončila dnem 7. 1. 2020. Stěžovatel však v této lhůtě (ani později ke dni vydání tohoto rozhodnutí) výzvě soudu na zaplacení soudního poplatku v souvislosti s podáním kasační stížnosti nevyhověl, ani znovu nepožádal o osvobození od soudního poplatku anebo prodloužení lhůty k jeho úhradě. Byl přitom řádně poučen o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.
[4] Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[5] Jelikož stěžovatel neuhradil soudní poplatek, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. zastavil s ohledem na § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. ledna 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu