USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. S., zast. opatrovníkem Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2018, č. j. OAM-966/ZA-ZA10-ZA17-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2019, č. j. 61 Az 35/2018 ‑ 60,

takto:

I.  Řízení o kasační stížnosti   se zastavuje.

II. Žádný z účastníků   nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.  Ustanovenému opatrovníkovi Mgr. Marku Sedlákovi, advokátu se sídlem Příkop 834/8, Brno,  se nepřiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému tamtéž. Žalovaný jím rozhodl, že se stěžovateli neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

[2]               Nejvyšší správní soud v rámci standardních procesních úkonů prověřoval aktuální pobyt stěžovatele a zjistil, že ze systému AZYL II MVČR, ve kterém jsou evidovány údaje o žadatelích o mezinárodní ochranu, jsou dostupné informace pouze do dne 6. 8. 2019. Obrátil se proto na žalovaného a na Správu uprchlických zařízení s dotazem, zda se stěžovatel nadále zdržuje v Pobytovém středisku Havířov, případně kdy je opustil a jaké je aktuální místo jeho pobytu (přípis ze dne 7. 8. 2019, č. j. 9 Azs 219/2019 ‑ 26). Ze strany obou jmenovaných mu bylo sděleno, že stěžovatel dne 6. 8. 2019 pobytové středisko opustil a jeho další pobyt není znám (přípisy na č. l. 27 a 29 spisu). Nejvyšší správní soud následně ještě prověřil, zda nelze místo pobytu stěžovatele zjistit z evidence cizinců (AISC), s negativním výsledkem.

[3]               Vzhledem k tomu, že místo pobytu stěžovatele nebylo možné zjistit, soud postupoval podle § 33 písm. b) zákona o azylu a řízení o kasační stížnosti zastavil.          

[4]               O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti zastaveno.

[5]               Ustanovenému opatrovníkovi soud nepřiznal odměnu za zastupování stěžovatele, neboť v řízení neučinil žádný úkon právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.          

Poučení:    Proti tomuto usnesení  nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. září 2019

JUDr. Radan Malík

předseda senátu