USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: J. Š., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2018, čj. MPSV-2018/98482-921, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, čj. 34 A 48/2018-11,

t a k t o :

I. Kasační stížnost   s e   o d m í t á .

II. Žádný z účastníků   n e m á   právo  na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1]               Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně čj. 34 A 48/2018-11, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného čj. MPSV-2018/98482-921. V podané kasační stížnosti stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

[2]               Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 2. 2019, čj. 8 As 411/2018-14, jeho žádost zamítl a vyzval jej, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení usnesení předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Současně ho poučil, že nevyhoví-li této výzvě, soud stížnost odmítne.

[3]               Jelikož nebyl stěžovatel zastižen v místě svého bydliště, bylo usnesení provozovatelem poštovních služeb uloženo a připraveno k vyzvednutí. Stěžovatel si jej vyzvednul v pátek 15. 3. 2019, čímž bylo doručeno.

[4]               Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

[5]               Stěžovateli bylo usnesení doručeno v pátek 15. 3. 2019, lhůta ke splnění uvedené výzvy tak uplynula v pátek 22. 3. 2019. Stěžovatel však na výzvu Nejvyššího správního soudu ve stanovené lhůtě (ani později) nereagoval. Neprokázal tak splnění požadavků stanovených v § 105 odst. 2 s. ř. s., které se řadí mezi podmínky řízení o kasační stížnosti.

[6]               Nestanoví-li zákon jinak, dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., který se dle § 120 s. ř. s. uplatní i v řízení o kasační stížnosti, soud usnesením návrh odmítne, nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Nedoložení povinného zastoupení advokátem či toho, že stěžovatel sám má vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., je odstranitelným nedostatkem podmínek řízení. Stěžovatel byl k odstranění marně vyzván, byl zároveň i poučen o odmítnutí kasační stížnosti, nebude-li výzvě vyhověno.

[7]               Přes výzvu soudu stěžovatel zmíněný nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti neodstranil, Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.

[8]               Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterých nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í:    Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.

V Brně 5. dubna 2019

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu