U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: A. G., zastoupená Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/82639-915 a ze dne 6. 6. 2017, č. j. MPSV-2017/120029-915, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2018, č. j. 16 Ad 88/2017 - 149,

t a k t o :

I. Kasační stížnost   s e   o d m í t á .

II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1]                Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) dne 6. 2. 2019 se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku tohoto soudu.

[2]                Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. (…) Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“ Podle § 106 odst. 4 s. ř. s. „[k]asační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“

[3]                Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu zjistil, že napadený rozsudek byl dne 28. 12. 2018 řádně doručen do datové schránky právního zástupce stěžovatelky (právní zástupce byl stěžovatelce ustanoven na její žádost, a to usnesením vydaným krajským soudem dne 20. 10. 2017 pod č. j. 16 Ad 88/2017 – 97). Lhůta pro podání kasační stížnosti proto stěžovatelce počala běžet dne 29. 12. 2018 a uplynula dnem 14. 1. 2019 (viz pravidla o počítání lhůt obsažená v § 40 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Kasační stížnost datovanou dnem 28. 1. 2019 stěžovatelka zaslala dne 29. 1. 2019 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb ke Krajskému soudu v Plzni (viz poštovní podací razítko na č. l. 169 soudního spisu), jakožto soudu, který napadený rozsudek vydal, a doručena k tomuto soudu byla dne 30. 1. 2019 (viz podací razítko na kasační stížnosti).

[4]                Krajský soud přitom v napadeném rozsudku stěžovatelku řádně poučil, že je ve věci možné podat kasační stížnost, v jaké lhůtě a ke kterému soudu.

[5]                S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší správní soud nemohl než uzavřít, že kasační stížnost byla podána po marném uplynutí zákonné lhůty, a proto ji v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona jako opožděnou odmítl.

[6]                O nákladech řízení bylo rozhodnuto na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož přiměřeně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 20. února 2019

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu