[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2018,
čj. MPSV-2018/70516-923, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2018, čj. 19 Ad 22/2018-31,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
[1] Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhala přezkoumání shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného; rovněž požádala soud o osvobození od soudních poplatků a navrhla, aby jí byl ustanoven zástupce.
[2] Krajský soud žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu (výrok I.) a návrh na ustanovení zástupce zamítl (výrok II.). Krajský soud odůvodnil rozhodnutí neustanovit žalobkyni zástupce tím, že zastoupení advokátem není nutné k ochraně jejích práv. Vycházel z § 35 odst. 9 s. ř. s., který stanoví podmínky, jejichž kumulativní naplnění je nutné, má‑li dojít k ustanovení zástupce účastníku řízení. Musí jít o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce musí být nezbytně třeba k ochraně práv tohoto účastníka. První podmínku žalobkyně podle krajského soudu splňovala, nezbytnost ustanovení zástupce však neshledal, neboť z obsahu žaloby dovodil, že žalobkyně se bez problémů orientuje v hmotněprávních i procesních předpisech, zná svá práva a je schopna samostatně sepsat dostatečně odborné podání k soudu, které je vnitřně systematizované a obsahuje veškeré podstatné formální i materiální náležitosti. Nadto poznamenal, že žalobkyně u něj podala již více žalob v obdobných případech, a proto neměl pochybnosti o jejích znalostech v dané problematice.
[3] Proti výroku II. usnesení krajského soud podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. Stěžovatelka je přesvědčena o důvodnosti svého návrhu na ustanovení zástupce. Namítla, že nemá právní vzdělání. Dále má za to, že nadále splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, což doložila vyplněným formulářem Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že nepožadoval zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, odst. [27], publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). O žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků proto nebylo nutno rozhodovat. V nyní souzené věci se ze stejných důvodů neuplatní ani § 105 odst. 2 s. ř. s. o povinném zastoupení advokátem (viz shora zmiňované usnesení rozšířeného senátu, konkrétně jeho odst. [29]); Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku nevyzýval k doložení povinného zastoupení.
[5] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z § 35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[6] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů stěžovatelky advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že stěžovatelka brojí proti usnesení o neustanovení zástupce a jedná se tedy o věc, která není skutkově ani právně nijak složitá. V kasační stížnosti prezentuje (byť obecně) důvody, kterými zpochybňuje úvahu, na které je rozhodnutí krajského soudu postaveno, tedy že je schopna orientovat se v právních věcech a reagovat na požadavky soudu. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné argumenty a ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatelky nezbytně nutné (srov. také dřívější rozhodnutí NSS, kterými byly zamítnuty stěžovatelčiny návrhy na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti za obdobné procesní situace, a to usnesení ze dne 27. 8. 2015, čj. 1 As 197/2015‑15, výrok I. rozsudku ze dne 15. 2. 2018, čj. 5 As 14/2018-15, výrok I. rozsudku ze dne 20. 2. 2018, čj. 9 As 26/2018-16, výrok I. rozsudku ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 As 262/2018-36). Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Podstatou projednávané věci je otázka, zda stěžovatelka je schopna dostatečně hájit svá práva v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, tj. zda byla v této věci naplněna druhá podmínka pro ustanovení zástupce podle citovaného § 35 odst. 9 s. ř. s.
[10] Krajský soud stěžovatelce sice přiznal zcela osvobození od soudních poplatků, dospěl však k závěru, že v jejím případě není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jejích práv. Nejvyšší správní soud s tímto závěrem souhlasí.
[11] Jak správně konstatoval krajský soud, žaloba stěžovatelky obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti, včetně rozhodujících skutkových okolností a právní argumentace zpochybňující rozhodnutí o neudělení mimořádné okamžité pomoci. S ohledem na úroveň formulace podané žaloby svědčící o dobré orientaci v dané problematice se Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem nedomnívá, že by k ochraně práv stěžovatelky v řízení před krajským soudem bylo nezbytné zastoupení ustanoveným advokátem.
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek pro ustanovení zástupce správně; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. prosince 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu