U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců a) A. H., a b) J. V., proti žalovanému Krajskému soudu v Brně, se sídlem Brno, Rooseveltova 16, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2018, čj. 31 A 61/2018-27,

takto:

1. Kasační stížnost   s e   o d m í t á .

2. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Nejvyšší správní soud obdržel dne 13. 8. 2018 kasační stížnost žalobců (dále jen „stěžovatelé“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) odmítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2018, č j. 31 A 349/2017-30.

[2]               Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“).

[3]               Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

[4]               Stěžovatelé v projednávané věci podali u Krajského soudu v Brně „žalobu“ proti rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení o žalobě podané stěžovateli v jiné věci. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše citovaný § 4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatelů učiněné u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jeho obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé“ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí „žaloby“ stěžovatelů usnesením, poskytl jim tím určitý procesní „nadstandard“, který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.

[5]               Jestliže pak stěžovatelé napadli takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jejich „žaloby“ vůbec nejednalo) a je nutno ji proto hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.

[6]               O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení   n e n í   opravný prostředek přípustný (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 6. září 2018

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu